Spolek posluchačů architektury již po sedmadvacáté pořádal soutěž Olověný Dušan, při které odborná nezávislá porota hledá v kategoriích design a architektura nejlepší projekty a ateliéry na Fakultě architektury ČVUT za uběhlý semestr. Vítězové se vždy vybírají ze všech odevzdaných projektů za zimní semestr. Hodnocení probíhá ve dvou studijních oborech: architektura a urbanismus a průmyslový design a ve dvou kategoriích: nejlepší projekty a nejlepší ateliéry. Po jubilejním 25. ročníku v budově Federálního shromáždění a 26. ročníku v CAMPu se letošní slavnostní galavečer odehrál v multifunkčním sále DOX+.
Důležitá zpětná vazba
Téma zvenku – dovnitř – ven si kladlo jasný cíl: vyslechnout komentář odborné poroty zvnějšku (nezúčastněné dění na FA ČVUT), díky kterým vzniká možnost analyzovat výsledky uvnitř školy a následně otevřít intenzivní debatu o výuce i směrem ven k veřejnosti. Možná ale letos největší zpětnou vazbu dostal Spolek a Olověný Dušan samotný a možná právě on zaslouží intenzivní debaty o formě a obsahu. Během organizace pořadatele zklamávalo, že nezbýval čas na úvahy o předání zpětné vazby škole a jejím studentům. Tři dny před galavečerem se zjistilo, že diváci a většina poroty nepřijdou. V jistou chvíli tak byla celá akce ohrožena a organizátoři měli chuť ji odříct.
Může být Dušan lepší?
Galavečer se však naštěstí uskutečnil a začal nástupem členů Spolku posluchačů architektury, kteří divákům představili možná trochu překvapivá fakta o Fakultě architektury a o soutěži Olověný Dušan samotné. Moderátorské duo Anna Blažková a Jakub Klouzek pak postupně představili každého člena. Všichni účastníci byli pak odkázáni na webové stránky, kde byla připravena anketa s jednoduchou otázkou: V čem může být Olověný Dušan lepší? Dotazník je stále aktivní a i vy se do něj můžete zapojit a přispět svým dílem k Dušanovu vylepšení.
Složení poroty
Porota je vždy nezávislá na prostředí školy, aby byla schopna předat nestranné hodnocení a zpětnou vazbu studentům i ateliérům. Takový náhled zvenčí, z perspektivy, která je pro studenty nová, letos předala porota v tomto složení:
Designérská porota: Eva Eisler, Vít Jakubíček, Oldřich Sládek
Architektonická porota: Alena Mičeková (předsedkyně), Pavel Nasadil, Emil Přikryl, Jana Kostelecká, Eliška Černá (Krajinářská architektura)
Kategorie design
V kategorii design porota ze dvou nominovaných ateliérů a šesti nominovaných jednotlivců nevybrala ani jednoho vítěze. My vám nabízíme k nahlédnutí přehled nominovaných a vy si tak o nich můžete utvořit obrázek sami.
Studenti ateliéru Streit & Polák letošní semestr spolupracovali se sklárnou ve Světlé nad Sázavou a účelem zadání na téma ,,mísa, nebo váza“ byla přímá zkušenost studentů s konkrétním materiálem, tedy sklem. Druhý nominovaný ateliér Karel & Šafařík se potýkal s tématem ztráty – ztráty blízké osoby, ztráty smyslu, ztráty paměti a podobně. Hlavními otázkami projektů bylo, jak může být design nápomocen v okamžicích ztrát, jak může usnadnit zvládání ztrát a naopak posílit odolnost vůči nim.
Mezi nominovanými díly se objevilo například zpracování pietního objektu na místě autonehody, návrh lapovacího stroje pro dosažení až zrcadlového povrchu materiálu nebo třeba horizontální váza.
Kategorie architektura
V kategorii architektura byla porota v hledání vítězů úspěšnější. Z šesti nominovaných ateliérů a sedmi nominovaných jednotlivců vyhrál už druhý ročník v řadě ateliér Císler & Pazdera se zadáním Commoning, kde prozkoumával téma družstevního bydlení se společnou pracovní náplní v programu domu. Porota ocenila upřímnost, pravdivost a radost, která se jim postupně odkrývala, a o to více její esenci oceňovali.
Z jednotlivců získalo Olověného Dušana duo Anežka Vonášková (krajinářská architektura) a Jakub Daniel (architektura a urbanismus). Zadání Florencie, Parco delle Musse, ve kterém navraceli kulturně bohaté město svým občanům za pomoci odkazování na antické tradice. V tomto propojení krajinářské architektury a architektury viděla porota vybočení oproti ostatním návrhům i přístupům.
Jak navázat na jedinečnou historickou a kulturní strukturu města? Na přilehlé fenomenální Giardino di Boboli a ještě přispět něčím novým? Být odvážný a neustrnout v minulosti? Tyto otázky si vítězné duo kladlo. „Pokusili jsme se vytvořit místo pro místní, posílit komunitní život a dát občanům najevo, že Florencie je především jejich domovem. A tak vznikl park se skrytou velkorysou kulturní infrastrukturou. Architekturu jsme přizpůsobili krajině a krajinu člověku. Naše vize Parco Delle Muse láká k návštěvě, kontemplaci, studiu i k zážitku odkazujícímu na antickou tradici – venkovní amfiteátr.“