Designérské studio a avantgardní klenotnictví Zorya s koncem roku ukončí svou činnost. Obdivu veřejnosti se však bude těšit věčně. Za krátký čas se designérům podařilo urazit cestu plnou úspěchů, která na poli českého šperku nemá obdoby. Přinášíme retrospektivní rozhovor s designérem Danielem Poštou a šperkařem Zdeňkem Vackem, v němž zavzpomínali na milníky studia, zhodnotili přístup k designu u nás i v zahraničí a prozradili, kam povedou jejich další kroky.
Zpráva, že s koncem roku přijde i konec proslulého šperkařského studia Zorya, již obletěla nejen designérský svět. Vraťme se ale k začátkům Zoryi, jak studio vzniklo?
DANIEL: Když jsme se seznámili, bylo mi 18 a Zdeňkovi 23 let. V té době jsem studoval gymnázium a záhy jsem nastoupil na UMPRUM do ateliéru Architektury a designu k Jiřímu Pelclovi a Radimu Babákovi. Zdeněk pracoval ve zlatnickém ateliéru, opravoval starožitné šperky a po večerech pracoval na své tvorbě. Postupem času jsme si přirozeně začali pomáhat v tvorbě a vznikaly z toho první spolupráce.
Pak následovala první kolekce, kterou Zdeněk prezentoval pod svým jménem na Designbloku v roce 2005 a za níž získal cenu Talent roku a zároveň i cenu návštěvníků. V porotě tehdy byli například Bořek Šípek, Liběna Rochová nebo Jiří Pelcl. Bylo pro nás velkou satisfakcí, že hned za první společnou prezentaci jsme získali uznání od lidí, ke kterým jsme vzhlíželi. O mnoho let později jsme si řekli, že naše spolupráce je tak intenzivní, že bychom ji měli zastřešit nějakým společným projektem. Tak v roce 2011 vznikla Zorya.
Rozhovor s designéry Zdeňkem Vackem a Danielem Poštou v showroomu Zoryi, foto: Lenka Šulcová
ZDENĚK: Musím říct, že to byl Dan, kdo inicioval moji účast na Designbloku. Do té doby jsem dělal šperky na zakázku pro malý okruh přátel a klientů, ale ambici růst a prezentovat svoji tvorbu jsem tolik neměl. Pro první společnou prezentaci na Designblok jsem navrhl a vyrobil kolekci šperků a Dan instalaci, přehlídku a výstavu fotek v NoD. Řekl bych, že už tehdy to byla Zorya, akorát jsme ještě nevěděli, že se tak bude jmenovat.
A název studia, Zorya, vznikl jak?
DANIEL: Při jeho vymýšlení jsme si uvědomovali, že nás název bude provázet řadu let a jeho výběrem máme zásadní možnost ovlivnit, jakým směrem se budeme ubírat a jak značku bude vnímat veřejnost i my samotní. Chtěli jsme, aby se v něm zrcadlil náš obdiv k ženám, vesmíru a jeho neustálé proměně. Zásadní roli pro nás také hrálo, aby měl slovanský původ, protože oba máme předky z Česka i z jihu Evropy – Zdeňkovi prarodiče jsou z Černé Hory a moji z Chorvatska.
ZDENĚK: Zosobnění této myšlenky jsme našli v postavě trojjediné ochranitelky hvězdné klenby. Zorya je ve slovanské mytologii večerní, půlnoční a ranní hvězda. Je znázorňovaná jako žena, která se každou noc proměňuje z dívky na matku a z matky ve stařenu. Každý večer se znovu rodí a s ránem se ztrácí. Její síla vychází právě z nekonečné plynoucí proměny.
DANIEL: Zorya je naším alter egem vyjadřujícím esprit, který prolínal naše šperky. Základními ingrediencemi je obdiv k ženám a motiv času chápaného v pozitivním slova smyslu. Vnímáme jej jako tranformaci a přerod.
Když se díváte zpět na vaši tvorbu, kam jste se jako designéři za 8 let posunuli? Je něco, co byste dnes udělali jinak?
ZDENĚK: V souvislosti s ukončením Zorya je prostor pro bilancování a ohlížení se zpět do minulosti. Pokud budujete designérskou značku od nuly, tak poslední, na co máte prostor a čas, je design samotný. 95% vaší činnosti je koordinace kolegů, výroby, dodávek, PR, marketing, komunikace s klienty a tak dále. A to vše jsme se museli oba v průběhu času naučit. Během let se náš tým rozrostl ze dvou až na 12 a postupně jsme vybudovali profesionální designérské studio a avantgardní klenotnictví, které zastřešuje veškeré složky od návrhu, přes výrobu až po prodej šperků a zákaznický servis. Než jsme ale mohli práci delegovat na ostatní, museli jsme si každý krok sami vyzkoušet a udělali jsme spoustu chyb, ze kterých jsme měli možnost se poučit.
DANIEL: Někdy jsme během chvilky urazili mílové kroky, jindy jsme postupovali po krůčcích systémem pokus a omyl. Šlo by to ale vůbec dělat jinak? Já si myslím, že ne. Vše potřebuje své správné načasování a okamžik. Během studií na škole a na začátku kariéry jsme dávali ohromný důraz na ideu, nápad. Z dnešního pohledu vnímám jako ohromný posun schopnost nějakou ideu nejen formulovat, ale hlavně ji dotáhnout do konce. Za tím je ohromný vývoj a zkušenost, která se získává až s léty praxe.
Zdeněk Vacek, foto: Lenka Šulcová
Měli jste či stále máte nějaký šperkařský či designérský vzor, který vás inspiroval, ať už v samotné tvorbě či v založení a vedení vlastní značky?
DANIEL: Vzorem je nám spousta lidí, naši spolupracovníci, kolegové z oboru, klientky a kamarádi, kteří nám radili, pomáhali a inspirovali nás, ať už tím, co sami tvoří nebo i tím, jaké hodnoty zastávají.
ZDENĚK: Myslím si, že nejvíce nás ovlivnily naše mámy, které obdivujeme i za to, s jakou houževnatostí si umí poradit v každé životní situaci. Tento obdiv se postupně přenesl na naše klientky, kreativní ženy, které dělají, co je baví a jsou v tom dobré. To, že si někdo jde vytrvale za svým snem, je skvělá inspirace.
V rámci Zoryi jste chtěli „naplnit své vize o podobě současné šperkařské značky“. Jak má tedy podle vás taková značka vypadat?
DANIEL: Pokud bych se měl podívat na mezinárodní trh, tak zejména umělecký nebo galerijní šperk mi vždy přišel hodně separovaný od toho, jak lidé opravdu žijí a co se děje v současné módě, umění a v hudbě. Chtěli jsme přinést do naší značky právě tyto prvky navíc obohacené o inovativní technologie a postupy, které tradiční zlatničina nezná.
Daniel Pošta, foto: Lenka Šulcová
Společně jste vybudovali vlastní malý tým. Jak se v českých podmínkách daří udržet a zaměstnat kvalitní lidi?
DANIEL: Spíše jde o to, jak se dají sehnat kvalitní lidé. Když jsme dávali dohromady poslední sestavu našeho týmu, poměrně dlouho jsme hledali dva zlatníky. Do konkurzu se nám sice přihlásilo přes 60 klenotníků, ale bylo opravdu náročné najít někoho, kdo by odpovídal našim poměrně specifickým a náročným požadavkům. Potřebujeme lidi, kteří jsou široce talentovaní – na jednu stranu mají výjimečnou zručnost a letitou zlatnickou zkušenost a na druhou stranu jsou i všestranní a dokáží s námi vymýšlet a vyrábět třeba instalace na výstavy anebo konstrukce lustrů. Zároveň pro nás bylo nesmírně důležité, aby s námi sdíleli společnou vášeň pro tento obor a základní lidské hodnoty. Ve výsledku jeden z našich kolegů dojíždí každý týden z Jeseníků a druhá kolegyně se kvůli práci u nás přestěhovala z Plzně.
Tým Zorya při práci v ateliéru, foto: Lenka Šulcová
Zaznamenali jste za tu dobu růst klientské obce? Dorůstá podle vás generace Čechů, která je ochotná investovat do designu a umění nebo se jednalo spíš stále o pár jednotlivců?
ZDENĚK: Musíme si uvědomit, že kulturní vývoj byl v této zemi přerušen skoro na půlstoletí a tak se nějaká přirozená kultivace a cit klientů buduje pomaleji, než tomu je třeba na západě Evropy. Na druhou stranu vidíme v posledních letech velmi pozitivní změnu a stále narůstající zájem o lokální a kvalitní výrobky. Za tuto edukaci veřejnosti vděčíme našim kolegům, pionýrům, jako jsou Jiří Pelcl, Bořek Šípek, Liběna Rochová anebo Olgoj Chorchoj a další. A nesmíme zapomenout na Janu Zielinski a Jiřího Macka, kteří stojí za Designblokem a cenami Czech Grand Design.
V showroomu jsou vystaveny všechny kolekce studia, foto: Lenka Šulcová
DANIEL: I když se to dnes zdá skoro neuvěřitelné, tak 15 let zpátky žádný časopis neměl rubriku o designu. Pokud jste o designu někde chtěli mluvit, tak tomu předcházela obhajoba toho, co je design a proč je dobré obklopovat se věcmi s přidanou estetickou hodnotou. Dnes je to již součástí mainstreamu. Postupem času díky kultivaci vkusu a celosvětové změně přemýšlení o kvalitě a původu výrobků, lidé získali daleko větší zájem o lokální produkty a kvalitní a estetické produkty.
Je v Čechách vůbec dostatečně silná movitá vrstva s vkusem, která zajistí studiím kvalitní příjmy?
DANIEL: Myslím si, že je, ale jedná se pořád o velmi malý trh. Pokud se designérská studia a malé značky nezaměří na produkty s vysokou přidanou hodnotou nebo na opravdu unikátní technologie a postupy, tak budou mít velké komplikace přežít. Žijeme v době přesycení a nadbytku, takže vyniknout v množství nabídky je poměrně těžké.
Rozhovor s designéry Zdeňkem Vackem a Danielem Poštou v showroomu Zoryi, foto: Lenka Šulcová
Naši výhodou bylo, že jsme se nevěnovali pouze šperkařině, ale zároveň jsme se orientovali i na jiné projekty pro větší značky a firmy. V posledních letech jsme například realizovali instalace do obchodů IQOS a vytvořili několik inspiračních kolekcí pro Preciosa Components. Zároveň jsme dodávali na míru vyrobené exkluzivní dárkové předměty pro firmy a organizace jako jsou Ministerstvo zahraničních věcí, KKCG, V Tower, Aspen Institut atd. A takových projektů se nám podařilo realizovat celou řadu.
ZDENĚK: Všichni šperkaři, které z oboru osobně známe, se uživí a většinou zvládnou mít i jednoho, dva lidi k sobě. My jsme v tomhle trochu výjimka, že jsme se takhle rozrostli, ale to je atypické i v mezinárodním kontextu.
Šperky Zorya nosí řada slavných osobností. Jak se český šperk dostane do majetku Julianne Moore či Patti Smith?
DANIEL: S každou z těch osobností to bylo trochu vyslyšené přání vyslané do vesmíru. S Juliane Moore nám například pomohla i vaše kolegyně z CZECHDESIGNu, která jí dělala průvodkyni na karlovarském festivalu. Původně si šperky od nás na závěrečnou ceremonii vyžádala herečka Patricia Clarkson, které se ale nakonec nehodily k róbě. Když jsme byli v kontaktu s organizátory festivalu, říkali jsme si, že by bylo skvělé potkat se i s Juliane Moore. Zeptali jsme se a i díky Kamile, která znala naši tvorbu a věděla, že by to mohlo fungovat, jsme se spolu setkali. Naši brož má třeba i Madeleine Albright, která ji dostala jako dárek od pana Žantovského, když tu byla otevírat Aspen Institute. A takových speciálních setkání a splněných snů se nám za ty roky podařila vyplnit celá řada.
Brož Zorya pro Madeleine Albright, foto: Kristina Hrabětová
ZDENĚK: Mnoho osobností nás oslovilo, protože nás doporučil někdo z jejich známých nebo nás zkrátka už zaznamenali na výstavách a v obchodech. Je to vždy překvapení, koho máme díky naší práci příležitost potkat. Nebyli to jen herečky a podnikatelky, ale i například lidé z NATO, vědkyně, operní pěvkyně a tak dále. Na začátku, když jsme Zoryu zakládali, jsme si přáli, aby naše šperky nosily právě takové vyjímečné ženy.
První a zároveň pro vaši značku signifikantní kolekcí je Virus, masivní šperky vzniklé spojením lana a krystalů, za níž jste v roce 2011 obdrželi titul Grand Designér roku. Jaký je výrobní proces těchto šperků?
DANIEL: Složitý, hlavními ingrediencemi jsou čas, trpělivost a dlouholetá zkušenost. Celý ten příběh začíná v Estonsku, kde roste len, který se pak posílá do Maďarska, jež se spřádá do vlákna. Ve Vídni jej pak obarví a naše spřízněná firma v Čechách z něj pak ručně vyrobí provaz. To je jedna linka výroby. Druhá probíhá u nás v dílně, kde máme laboratoř na narůstání krystalů.
Jodie Hruby s náhrdelníkem z kolekce Virus, foto: Johana Pošová
Krystalizace samotná není až tak unikátní proces, dá se vyhledat i na internetu. To zázračné je množství času, které jsme věnovali vývoji postupu a to, že jsme po mnoha rešerších a diskusích s technology a vědci našli způsob, jak krystaly zakonzervovat. Běžně by se totiž časem mohly roztéct, protože absorbují okolní vlhkost ze vzduchu. Díky mnohaleté zkušenosti už dokážeme předvídat, jaké podmínky ovlivňují růst krystalů, jak budou velké a kde budou narůstat. Stále v tom ale zůstává jistá magie. Když krystal naroste, následuje ještě spoustu práce, krystaly se brousí a povrchově upravují, aby byly stálé v čase.
ZDENĚK: Kdysi jsme dělali výstavu v Moravské galerii, kde jsme se rozhodli ukázat zákulisí procesu Virusu. Při výrobě vzniká spoustu krásných vedlejších produktů, například kádě obrostlé krystaly. Vystavili jsme tam také řadu podobných náhrdelníků z různých období vzniku od roku 2011 až po současnost. Bylo tak vidět každé zdokonalení a sami jsme byli tím vývojem překvapeni.
Stejnou metodou jste vytvořili také lustr pro Muzeum uměleckých řemesel na zámku Pillnitz, který vzbuzuje obdiv a věnovali jsme mu samostatný článek...
DANIEL: To bylo hodně náročné. Představte si, že kádě, ve kterých narůstáme náhrdelníky, mají objem asi 30 litrů. K lustru jsme však potřebovali 6 tisíc litrů, kde se musí stále kontrolovat teplota, míra odpařování a nebo hustota. Je to zázrak, že to celé vyšlo.
Lustr From Dust to Glitter na zámku Pillnitz, foto: Tomáš Souček
Povedlo se to napoprvé?
DANIEL: Jak se to vezme. Jako první jsme dělali lustr na výstavu Křehký Mikulov v roce 2013, tam to nějak zázračně vyšlo napoprvé. Pak jsme vyráběli lustr jiného typu do jednoho hotelu, ale ten dopadl katastrofálně. Po chvilce fungování přestal svítit a musel se celý sundat. Z těchto chyb jsme se pak ponaučili. Ani výroba lustru pro zámek Pillnitz se neobešla bez komplikací…
ZDENĚK: Jak už zmínil Dan, bylo potřeba 6 tisíc litrů vody, takže jsme si museli pronajmout tovární halu ve Vysočanech. Jelikož to byl pozoruhodný projekt, udělali jsme den otevřených dveří, aby lidé mohli nahlédnout do výroby. Bohužel ten den bylo šílené horko a množství lidí teplotu ještě o pár stupňů zvýšilo.
Video z procesu výroby krystalického lustru pro Muzeum uměleckých řemesel na zámku Pillnitz, zdroj: Youtube
DANIEL: Další den přijela Česká televize natočit s námi reportáž. Při natáčení jsme vyndali jedno rameno, které bylo krásně obrostlé. Pak jsme kontrolovali další a zjistili, že jsou rozpuštěná. Jak stoupla teplota v prostoru, ramena se rozpustila. Zbývalo nám tehdy asi 14 dnů do expedice do Německa, ale díky ohromnému nasazení se nám je podařilo dokončit včas. Po výstavě se kurátoři muzea rozhodli ponechat lustr ve stálé sbírce, což nás motivovalo, abychom některá ramena ještě vylepšili. Budou tam přeci jen pravděpodobně viset několik dalších desetiletí.
V dílně Zorya právě dokončuje vylepšená ramena lustru na zámek Pillnitz, foto: Lenka Šulcová
Studiu se bezpochyby podařilo získat mezinárodní renomé, prodává se v mnoha zemích nejen v Evropě, ale i v Americe. Máte za sebou také několik výstav, přehlídek designu a veletrhů v zahraničí. Vnímali jste rozdíl v přístupu k autorskému šperku na zahraničním trhu?
DANIEL: Při prvních prezentacích v zahraničí jsme si všimli, že šperkařský sektor je tam rozdělen na tři různé segmenty – umělecký šperk, klenotničinu a bižuterii, která je více vázaná na módu. Jsou to oddělené světy a každý z nich má svoje specifika, načasování, prodejní kanály, a tak dále.
Bylo pro nás popravdě matoucí, když jsme se během jednoho roku a se stejnou kolekcí setkali s pozitivním ohlasem na zcela odlišních reprezentacích trhu se šperky, jako jsou více sběratelsky orientované SOFA Chicago nebo komerčnější Inhorgenta a Premier Classe v rámci Paris Fashion Week. Do jisté doby jsme to vnímali jako negativní jev a měli jsme pocit, že bychom naši tvorbu měli jednoznačněji vymezit. Z dnešního pohledu vnímáme jako devízu, že jsme schopní chápat kontext daného prostředí, prostoru a vizi koncepce prezentace jednotlivých prodejců.
Výstava v Platina gallery ve Stockholmu, foto: Maja Forsslund
Na druhou stranu vnímám jako čím dál složitější navázat a udržet dlouhodobou spolupráci s mezinárodními obchody. Poptávka po lokální výrobě je čím dál silnější po celém světe, což může být do jisté míry limitující pro další mezinárodní expanzi malých značek.
Jaký největší limit pro svou tvorbu a prodej cítíte jako čeští designéři usazení v Praze?
DANIEL: Že jsme čeští designéři usazení v Praze.
Máte pocit, že by se vašemu studiu dařilo lépe v jiné zemi?
ZDENĚK: Jednou jsme si dali tour po Beneluxu s cílem najít prodejce a klienty. Zjistili jsme, že aby to fungovalo, je potřeba na tom místě být a neustále komunikovat, vybudovat si vztah k nějaké komunitě a být viděn. Díky tomu, že jsme v Praze, jsme pořád v kontaktu s lidmi, na které cílíme. Uvědomili jsme si, že Čechy jsou stále naše domovská základna.
Rozhovor s designéry Zdeňkem Vackem a Danielem Poštou v showroomu Zoryi, foto: Lenka Šulcová
Pro letošní Designblok, kde budete jako studio Zorya vystavovat naposledy, chystáte retrospektivní přehlídku tvorby. Máte plán, jak výstavu uchopíte? Můžeme se těšit, že kromě známých kolekcí uvidíme i nějaké speciální autorské kusy či projekty?
ZDENĚK: Když jsme vypálili do světa zprávu o konci, začali jsme koukat do archivu i na staré fotky z telefonu. Myslím, že by bylo fajn podívat se trochu pod pokličku, jaké to bylo i z druhé strany.
Šperky Zorya jsou výjimečné i užitím inovativních technologických postupů, foto: Lenka Šulcová
DANIEL: První nápad byl vystavit showroom a ukázat všechny kolekce, ale vzápětí nám došlo, že je to opravdu naposledy a že tomu chceme dát větší přesah. Bude to složité, bavíme se sice o 8 letech Zoryi, ale pro nás to bylo nějakých 13 let spolupráce a těch věcí je hodně. Nechte se překvapit.
Máte napříč svou tvorbou nějaký nejoblíbenější kus či kolekci?
DANIEL: To je těžká otázka. Od Zoryi mám doma jen dvě brože a vzhledem ke konci studia přemýšlím, které věci chci mít pro sebe schované jako kus historie. Určitě to bude něco z Virusu, to je pro nás signifikantní kolekce. Mám rád kolekci Graft, která vypadá jako kusy skály, líbí se mi, že je taková maskulinní a surová. Také mám rád Cut, přebrušované perly. Na první pohled je to triviální nápad, ale skoro nikdo jiný jej zatím nedělá. Přijde mi zázračné dnes objevit něco tak jednoduchého a přitom nového. Pak ještě kolekce se surovými diamanty... Tak to už jsem vyjmenoval skoro všechno, co?
Každý kus náušnice z říční perly je unikátní, foto: Lenka Šulcová
ZDENĚK: Dan to vystihl. Je těžké říct, která věc je nejoblíbenější. Motivy se v našich špercích přelívají a prolínají, jedna kolekce ovlivňuje druhou. Byť to na první pohled vždy nevypadá, všechny spojuje nějaká linka. Máme zkrátka rádi všechny. Kdybych si měl vybrat jednu, byla by to Cluster, to jsou hematitové shluky pospojované pomocí speciální techniky, kterou jako jediná ovládá Jitka, moje máma. Výroba je neuvěřitelně pracná a vyžaduje neuvěřitelnou trpělivost a estetický cit.
JITKA: Já si myslím, že je to těžší než šachy. :)
Paní Jitka, maminka Zdeňka, pracuje na kolekci Cluster, foto: Lenka Šulcová
Prozradíte, kam budou směřovat vaše kroky po konci Zoryi? Plánujete pokračovat šperkařským směrem nebo se přesunete do jiného oboru?
ZDENĚK: Samozřejmě jsme oba přemýšleli, co dál. Já jsem se rozhodl, že znovu navážu na své začátky, na značku šperků Zdeněk Vacek. Mám ambice posunout své šperky dál. Naše projekty s přesahem do spousty jiných kreativních oborů mě hodně obohatily a to bych chtěl za sebe posouvat dál. Aby to byl nejen šperk, ale i příběh a zážitek.
DANIEL: Já chci využít této jedinečné příležitosti a vyčlenit si prostor na cestování, na které jsem nikdy neměl moc času. Pak uvidíme, kam povedou mé další kroky. Původně jsem studoval architekturu a design a spolupráce se Zdeňkem mě posunula někam, kde jsem načerpal znalosti a mohl bych je využít k něčemu novému. Ale uvidíme, jak to vše dopadne. Chci si ještě nechat čas, než to pustím do éteru...
Náhrdelník a náramek s broušenými diamanty, foto: Lenka Šulcová
Zorya bude zářit věčně nejen v našich srdcích, ale i v historii českého designu, kam se svými počiny výrazně zapíše. Proč nám bude tolik chybět se zamyslela šéfredaktorka Veronika Pařízková a zeptala se i dalších osobností ze světa designu. Šperky Zorya pořídíte také na našem e-shopu tak dlouho, jak jen nám to zásoby dovolí.
Kolekce CUT z přebrušovaných říčních perel, foto: Lenka Šulcová
