Zlín měl jako jediné město ČR ucelený vizuál, říká Petr Babák

Petře, můžeš úvodem říct, v čem spočívala vaše práce pro Zlín a jak jste se k ní dostali?

Ve Zlíně tehdy existovala katedra designu VŠUP, odloučená část školy. Radnice tenkrát vyhlásila soutěž na městský mobiliář, které se studenti tamního ateliéru účastnili a zvítězili. Jednalo se o zastávky autobusů, přístřešky pro stánkový prodej, odpadkové koše atd. Během prací následně vznikl názor, že by se nemělo jednat “jen” o mobiliář, ale i o grafický styl. Troufám si tvrdit, že na dlouho dobu tak vznikla jediná a dodnes, co do rozsahu ojedinělá, vizuální identita města.

Její součástí byly všemožné smaltované cedule s názvy ulic, sady piktogramů, směrovky k důležitým cílům nebo uniformy pro městskou policii včetně epoletů. Součástí bylo i autorské písmo Norma Zlín, což byl v podstatě DIN, u kterého jsme upravili 10-12 znaků. To tehdy stačilo.

Pracovali jsme nejdříve pro samotné město, resp. městský úřad, poté pro dopravní podnik, policii, lázně Zlín, technické služby a ve výhledu byl pohřební ústav a další subjekty patřící městu. Nakonec spolupráce se Zlínem trvala více než devět let.

Vizuální styl města Zlín, autor: Petr Babák, Tomáš Machek

Zlín se stal vlastně prvním českým městem, které mělo svůj vlastní vizuální styl. Napadá tě proč?

Možná k tomu vedla cesta právě skrze zájem o podobu ulic, veřejný prostor a rovněž urbanismus. Velkou roli v tom měl tehdejší hlavní městský architekt, pan Karel Havliš s podporou tehdejšího vedení města v čele s primátorem panem Vladimírem Daťkou. Také radnice uvažovala o tom, kudy dál, jak město zasadit do nové doby, jak reagovat urbanismem, co dál s baťovskými domky, které si lidé začali sami rekonstruovat. Víš jak, plastová okna, různé přístřešky apod.

Zajímavé je, že jedním z partnerských měst Zlína byl nizozemský Groningen, jemuž dělal design Gert Dumbar. Jednalo se o jeden z nejvýraznějších vizuálních stylů té doby. Byly v něm různé „dekonstrukce“, které se tenkrát zdály neuvěřitelně silné, i když později rychle vyšuměly.

Vezme se logo, rozláme se na kousky, a hodí se to třeba na firemní desky – tím vznikne jejich design. S Tomášem Machkem jsme to jako studenti druhého, třetího ročníku hodně obdivovali, ale v případě Zlína to zůstalo spíše stranou. Zpětně jsem moc rád, že nás zde tato módička v zásadě minula.

Vizuální styl města Zlín, autor: Petr Babák, Tomáš Machek

A pomohlo vám, že jste znali vizuál Groningenu?

V Dumbarově manuálu jsme viděli, co všechno design města může obsahovat. Kudy se vydat a co je nutné zařadit. Ale i v Čechách byly rozsáhlé většinou firemní manuály od Rathouského nebo Vaňka, nikoliv však s měststkým vizuálním stylem. Přesto jsme naší práci stavěli hodně na zelené louce – a to nás bavilo.

Ve Zlíně byla navíc obrovská výhoda v „jednostylovosti“ jeho architektury. Samozřejmě, že jsou tam i některé starší památky, ale naprostá většina domů pochází z první poloviny 20.století. Je to takové “sutnarovsky-modernistické”.

Nemuseli jsme tedy dělat žádné barokní kudrlinky, ale naopak šlo navázat na jasnou linku pravoúhlého stavění, na plány a stavby velkých pánů architektů, Gahury, Karfíka a dalších. Takže krásy už na zlínských kopcích bylo uloženo dosti. Jen na ni navázat, což se nám snad i podařilo.

Vizuální styl města Zlín, autor: Petr Babák, Tomáš Machek

Když mluvíš o historii, Zlín měl jistě i svůj tradiční erb. Pracovali jste s ním nějak?

Jsem rád, že o tom mluvíš. Koncem devadesátek a platí to až dodnes vznikla taková logomanie, všechna města chtěla svůj obrázek a přitom úplně zapomínala, na své heraldické znaky. To my jsme se s zlínským erbem snažili pracovat od samotného počátku. Například vznikly tři verze loga z nichž každá měla erb jako součást figury.

Vizuální styl města Zlín, autor: Petr Babák, Tomáš Machek

Heraladické znaky jsou téma samo o sobě. Přijde mi opravdu neuvěřitelná škoda, že je města v podstatě zahazují, místo toho, aby je kosmeticky upravovala a dále používala. Tak by do světa vysílala jasnou zprávu spojenou se svou historií. Ne, radši si nechají udělat “logýčko” od studentky pedagogické fakulty, leč rodačky. Takových příkladů je dodnes smutná řádka.

Vizuální styl města Zlín, autor: Petr Babák, Tomáš Machek

Zaslechl jsem, že vaší práci sem tam zpestřili nějaké nevšední zážitky...

Je to tak. Tehdy měli lidé ve vedení firem pocit, že demokracie spočívá v tom, že všichni mluví do všeho. Tak jsme se dostali například na prezentaci designu pro městskou policii, kam byli pozváni úplně všichni zaměstnanci včetně posledního pochůzkáře. Narvaná hala plná policistů z nich většina byla v uniformách. Velitelé, jakoby tušili, že bude prů* , nechali každému naservírovat dva chlebíčky. Fungovalo to asi tak 10 minut, ale pak ty chlebíčky dojedli a rozjelo se to. Všichni kecali, přeřvávali se, byl tam bordel, hluk, maras. Až najednou šéf policie vytáhl pistoli... třikrát s ní praštil o stůl a všichni ztichli.

Vizuální styl města Zlín, autor: Petr Babák, Tomáš Machek, foto: Filip Šlapal

Ještě o chlup více bizarní ale byly technické služby. Také se tam mluvilo o demokracii a šéf firmy zadal všem svým zaměstnancům, ano, i metařům, lidem co sotva vychodili základku, aby přes víkend navrhli logo. Celé to vypadalo tak, že pokud něco nenakreslí, tak budou problémy. A oni fakt všichni něco přinesli – to byla úplně fantastická sociální sonda. Na některých obrázcích bylo vidět, že jejich autoři dvacet let nedrželi tužku v ruce. To bylo neuvěřitelné. Tehdy jsem tu hromádku s poklady střežil jako oko v hlavě. Nedávno jsem ji na chalupě hledal, ale marně. Asi ji někdo stáhnul do muzea vizuální kultury lidstva jako ukázku vyspělosti naší doby (smích).

Vizuální styl města Zlín, autor: Petr Babák, Tomáš Machek

A co z toho jste použili?

No nic no, bohužel nic. Neměli jsme na to koule. Vlastně mi ta situace dost připomíná veřejné soutěže. Představ si takovou soutěž, třeba na Národní divadlo. Všechny stařenky milující Zlatou kapličku a pány herce Hrušínského, Vosku, Kemra, Peška nebo Lukavského pošlou komisi své obrázky. Vypadá to jako krutá fabulace, ale velmi často je to krutá pravda.

Není to o tom, že bychom si chtěli uzurpovat všechnu grafickou práci světa, ale přeci jenom... Když se člověk něčemu dlouhodobě věnuje a má v tom směru určité dovednosti, tak bývá o kilometry dál než lajci, kteří to právě poprvé zkusili. Nebo už neplatí v této postinternetové době vůbec nic?

Vizuální styl města Zlín, autor: Petr Babák, Tomáš Machek

Navrhoval jsi vizuální styl i pro nějaká další města?

Díky Zlínu se objevila řada nabídek od různých měst. My jsme do toho ale nešli a s odstupem času jsem za toto rozhodnutí rád. Nejspíš bychom pořád dokolečka dělali jen samé šipky a ukazatele a po pár letech se už jen kousali do zadku. I když obchod to mohl být jako kráva, což dokazují i ti studenti, dnes slovutná firma mmcité, kteří tenkrát navrhovali zlínský mobiliář. Ti chytili šanci za pačesy, neskutečně se do toho zakousli a dnes mají nadnárodní firmu, spoustu poboček, zakázky po celém světě, nablýskaný Poršáky, blondýny a všeho hromady (smích). Jedou opravdu moc dobře a jsem rád, že taková společnost s jasným zaměřením na design takto dobře funguje.

Později jsem se účastnil ještě dvou vyzvaných soutěží na městské vizuály a to pro Prahu a Brno. To už nebylo s Tomášem Machkem, ale s jiným týmem, který postupně vznikal kolem Laboratoře.

Vizuální styl města Zlín, autor: Petr Babák, Tomáš Machek

Ty jsi z Brna, že?

Ano a tak se soutěže pro něj nešlo neúčastnit. Poslali jsme tam tři návrhy. Jednak přeškrtnuté Hradčany, které Brňáci pořád nosí v srdci i když to nechtějí přiznat a stále a marně s Prahou soupeří, je to k smíchu. Dalším byl pouhý text „Brno je zlatá loď“ s odkazem na stejnojmennou píseň Ivana Mládka a třetí, emocionální výkřik Brnooo!

Na tento přístup bylo asi moc brzo. Až mnohem později vznikla „Ostrava!!!“, která vlastně staví na stejném principu. Naše práce ale na tehdejší výběrovou komisi byla příliš, a tak vyhrálo takové “Brno za plotem”, kterému já říkám „BIRINIO“ Ale otočme list, kritiky kolem jsem si už užil dost.

Vizuální styl města Zlín, autor: Petr Babák, Tomáš Machek

Pověz mi ještě, jak se díváš na vizuál Zlína, když se za ním ohlédneš dnes?

Na to mám jedno přirovnání. Pamatuji si na obrázek novostavby nějakého funkcionalistického domu, asi od Le Corbusiera, a před ním stálo staré dobové auto. A i když oboje pocházelo ze stejné doby, tak se zdálo, že je od sebe dělí snad 500 let. No a já mám doma podobnou fotku, kde je nějaký otřískaný a řádně prorezlý bílý favorit městské policie a na něm naše logo, kterému jsme s Tomášem říkali strážné oko. Nový a pěkně fresh vizuál a auto jakoby ze starých časů. Dost absurdní, ale psal se rok 1995.