Analýza Life Cycle Assessment umožňuje zhodnotit výrobní proces produktu ve všech jeho krocích. Projekt Balance is Motion odhaluje nedostatky a nabízí řešení. A nyní se svou vizí zaujali i porotu soutěže Ro Plastic Price, která jim v Miláně minulý týden udělila hlavní cenu.
Díky komplexním výzkumným metodám získává v posledních letech pojem udržitelnosti a ecodesignu stále větší relevance na lokální i globální úrovni. Poměrně nový tuzemský projekt Elišky Knotkové, Marie Niny Václavkové a Filipa Mirbauera Balance is Motion řeší produktový design v rámci celého životního cyklu. Ve spolupráci s Fakultou technologie ochrany prostředí na VŠCHT Praha využívají metody Life Cycle Assessment pro hloubkovou analýzu, která jejich klientům pomáhá snížit environmentální stopu. „Zjišťujeme, jaké všechny suroviny a energie byly při výrobě spotřebovány. Všichni naši dosavadní klienti mají jedno společné – opravdovou snahu měnit své fungování směrem k měřitelnější udržitelnosti, což nám dělá radost,“ vysvětluje designérka Eliška Knotková.
Během jednoho roku svého fungování získal projekt Balance is Motion 3. místo na mezinárodním hackatonu GreenHack 2021, cenu Veolia za udržitelný design na Designbloku 2021 a aktuálně bojuje o první místo ve finále Ro Plastic Prize 2022. Jak lze analýzu LCA uplatnit v globálním měřítku, kde se ukrývají úskalí současného ecodesignu a jak do produkce zapojit inovativní biologické materiály, jsme si popovídali s jeho zakladatelkami Eliškou Knotkovou a Marií Ninou Václavkovou.
Projekt Foamy, sezení Rosana - návrh městského mobiliáře z odpadních materiálů. | Foto: archiv BiM
U společné práce jste se v minulosti potkaly v Centru inovativních materiálů matériO Prague. Přispělo toto setkání ke vzniku projektu Balance is Motion? A jaké další vlivy zde hrály roli?
ELIŠKA: S Ninou naše spolupráce sahá ještě před dobu, kdy jsme obě pracovaly v matériO. Známe se od vysoké školy. Už tehdy jsme spolu nějaké projekty realizovaly a přišly na to, že nám spojení našich sil vyhovuje. Na FDULS v Plzni jsme se potkaly také s naším dalším kolegou Filipem Mirbauerem. Poté, co jsme obě v minulém roce matériO opustily, chtěly jsme se vrátit zpět k designu, i proto se k nám přidal právě Filip. Zkušenosti z centra pro inovativní materiály nás ale určitě hodně ovlivnily minimálně v rámci přístupu k materiálům.
Inovativní a šetrné materiály jsou tedy jen jednou z více složek vaší strategie. Na jakých dalších důležitých bodech ji zakládáte?
ELIŠKA A NINA: Cílem našeho studia je propojit tři oblasti – materiálové know-how, produktový design a analytickou metodu Life Cycle Assessment (LCA). Tyto tři pilíře pro nás tvoří ecodesign. LCA je metoda, která posuzuje dopady životního cyklu produktu na životní prostředí. Zohledněno by tedy mělo být vše podstatné, co se v životním cyklu výrobku odehrává – od získání primárních surovin, zpracování materiálů přes výrobu finálního produktu, jeho balení a transport až po jeho používání a potenciální likvidaci či znovupoužití.
MZV - vizualizace dárkového předmětu. | Foto: Archiv BiM
Odkud získáváte data, se kterými v konkrétních případech pracujete, a jak je prakticky dále zpracováváte?
ELIŠKA A NINA: Jednou z možností je rešerše odborných článků v impaktovaných časopisech a vyhledání potřebných informací o environmentálních aspektech výrobků v daném odvětví. Je to přístup, který volíme v případě, že klient nemá zájem o zpracování LCA analýzy na míru a potřebuje spíše „zmapovat terén“ v nějaké oblasti. Má to samozřejmě své limity, ale také výhody.
Druhou variantou je LCA na míru konkrétnímu projektu, kdy jsme ve spolupráci s FTOP VŠCHT schopní posoudit environmentální aspekty daného produktu a na těchto zjištěních postavit svoji další práci – tedy design či volbu materiálů. Pro tuto analýzu potřebujeme sbírat data přímo u klienta ve výrobě, skrze které identifikujeme materiálové, ale i energetické vstupy a výstupy. Zjednodušeně řečeno zjišťujeme, jaké všechny suroviny a energie byly při výrobě (a případně balení, transportu, používání, atd.) spotřebovány a jaké odpady a emise byly vytvořeny. Sběr dat může trvat bohužel opravdu dlouho, což je pro nás někdy limitující.
Pokud je získávání dat takto náročné, je LCA využitelné i v globálním měřítku? Jak by se v takovém případě s daty pracovalo?
ELIŠKA: Sběr dat opravdu náročný bývá, což někdy znemožňuje provést analýzu na míru. Některá data mohou být obtížně získatelná – například od subdodavatelů, kteří nejsou transparentní. Někdy tento problém řeší použití tzv. sekundárních dat z mezinárodních databází (např. GaBi nebo Ecoinvent). V globálním měřítku pomáhá metoda LCA například při tvorbě legislativy. Evropská komise v současné době vytváří metodiku Environmental Footprint, která by měla sjednotit způsob, jakým jsou LCA studie v Evropské unii zpracovávány a prezentovány, tak, aby byly výsledky konkurenčních výrobků porovnatelné a celý proces více transparentní. To by mohlo proces analýzy poměrně dost zrychlit.
Váš projekt aktivně funguje zhruba rok. S jakými klienty jste za tuto krátkou dobu měli možnost spolupracovat a co jste si z těchto kooperací odnesli?
NINA: Měli jsme možnost spolupracovat s klienty ze zajímavých odvětví od eventové agentury až po výrobce menstruačních kalhotek. Všichni naši dosavadní klienti mají jedno společné – opravdovou snahu měnit své fungování směrem k měřitelnější udržitelnosti, což nám dělá radost. Jednali jsme také s Plzeňským Prazdrojem a firmou Veolia, tyto projekty jsou však zatím během na dlouhou trať.
Kromě analýzy stávající výroby firmám nabízíte poradenství o možnostech využití udržitelných materiálů. Které inovativní materiály vás fascinují a mají podle vás v blízké budoucnosti velký potenciál?
ELIŠKA A NINA: Zajímavou skupinou jsou adaptivní materiály, které se mění v čase a dokážou se přizpůsobovat vnějším podmínkám. Například textilie s fázovým přechodem, které nás umí podle potřeby ochladit nebo zahřát.
Nejvíce nás ale fascinují biomateriály na bázi živých mikroorganismů, tedy řas, hub, bakterií, kvasinek a podobně. Tyto organismy toho pro svůj růst nepotřebují mnoho, jsou vlastně dost skromné. Přitom jsou ale schopné vytvářet velmi zajímavé struktury a materiály. Třeba kvasinky umí produkovat kolagen a dovedou tak vyrábět zajímavou a funkční alternativu kůže (materiál Zoa). Houbové mycelium má zase úžasné izolační vlastnosti. Bakterie můžeme pomocí změny jejich prostředí „naprogramovat“, aby produkovaly požadovaný odstín pigmentu, a tím pak můžeme nabarvit třeba textilie. V těchto materiálech vidíme velkou budoucnost.
Projekt pro Pilsner Urquell - vizualizace modulárního baru | Foto: Archiv BiM
Bakterie, houby a další podobné mikroorganismy nemají v moderní společnosti obecně příliš dobré postavení. Myslíte si, že se běžní uživatelé dokážou s používáním takových materiálů sžít? Není to na ně až moc velké sci-fi? A lze v těchto materiálech spatřovat nové možnosti v rámci aktuálního nedostatku běžně používaných materiálů?
ELIŠKA: Věřím, že se naše vnímání těchto organismů postupně mění. A zároveň na výsledném produktu nemusí být jeho neobvyklý původ vůbec poznat. Sci-fi to ovšem stále určitě trochu je, protože není snadné tyto materiály dostat do masové výroby, přeci jen mají svá specifika. Nejsou třeba tak trvanlivé, jak jsme zvyklí u konvenčních materiálů, například plastů. Ale i to může být potenciálně výhodné, záleží na okolnostech. Nemyslím si, že v blízké době tyto materiály zcela nahradí ty konvenční, ale doufám, že si postupně najdou cestu k běžným uživatelům.
Co vás na Balance is Motion nejvíce baví a kam byste chtěli projekt z hlediska tvůrčího aspektu do budoucna posunout?
ELIŠKA A NINA: Největší radost by nám dělalo pracovat na projektech od A až do Z. Tedy mít možnost provést LCA analýzu a na jejím základě pak navrhnout jak design, tak i materiálové řešení. Věřím, že takových příležitostí a uvědomělých klientů bude stále více. :)
