Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Sebastian Goepen, projekt pro Royal Opera House. Zdroj: Ondřej Fučík. Sebastian Goepen, projekt pro Royal Opera House. Zdroj: Ondřej Fučík.

Živě z Prague College: Ondřej Fučík o živých projektech

Součástí bakalářského studia na Prague College jsou dva měsíce věnované živým projektům, kdy studenti pracují na reálných designových soutěžích, které pořádají etablované instituce po celém světě. O tom, jak práce na živých projektech probíhá a co si z ní studenti odnesou, jsme si povídali s Ondřejem Fučíkem, který zde učí na School of Art & Design.

Jak vznikají a jak fungují vaše živé projekty?

Náš bakalářský ročník je rozdělený do čtyř modulů a jeden z nich je vyhrazený právě pro živé projekty. Jejich zadání vychází z nejrůznějších institucí, které umožňují spolupráci mezi firmami nebo designovými studii na jedné straně a školami na straně druhé. Tento systém funguje pro všechny britské školy. Naši studenti tak mají na výběr z nabídek od International Society of Typographic Designers, Royal Society of Arts, British Design & Art Direction nebo YCN network.

Nakladatelství Penguin Random House už spoustu let organizuje studentskou soutěž na knižní obálky: každý rok vyberou některý ze světoznámých titulů a nabídnou je studentům k redesignu. Jsou to většinou klasiky anglosaského světa, letos si tak vybrali Jako zabít ptáčka (Harper Lee), Chladnokrevně (Truman Capote) a z dětských knih je to Tajný deník Adriana Molea (Sue Townsend). Tyto knihy už vyšly mnohokrát a měly spoustu nejrůznějších obálek, takže je opravdu těžké přijít s něčím novým. Další soutěž na ilustrovanou dětskou knihu vyhlašuje nakladatelství Macmillan. Studenti mohou knihu sami napsat, mohou spolupracovat s autorem, nebo se přihlásit s vlastní adaptací nějaké klasiky. Tyto soutěže jsou většinou spojené se zajímavou cenou, například stáží ve vybraném nakladatelství, takže pro studenty je to výborná příležitost naučit se něco nového.

Dora Ivanova, projekt pro Penguin Random House. Zdroj: Ondřej Fučík. Dora Ivanova, projekt pro Penguin Random House. Zdroj: Ondřej Fučík.

Jak probíhá taková práce se studenty na živých projektech?

Na začátku semestru seznámíme studenty s nabídkou soutěží a výzev. Zpočátku stojí před spoustou možností, ze kterých si musejí vybrat minimálně tři projekty. Volí si na základě toho, co je zajímá, ale třeba i toho, co by se chtěli naučit a co by mohlo obohatit jejich portfolio. Nejdříve si udělají rešerši všech projektů a začnou pracovat na všech třech, i když potom dva z nich vypustí. Domníváme se, že tato úvodní fáze je nezbytná, protože bez ní by nemohli udělat úplně informované rozhodnutí o tom, co je pro ně nejvhodnější. Někdo pracuje i na dvou zadáních, třeba když se jedná o knižní obálky, které nezaberou celé dva měsíce práce. Studenti se pak každý týden dvakrát sejdou se svým lektorem a s ním pracují na různých konceptech pro daný projekt.

Většinou vyžadujeme od studentů víc konceptů, aby zkoušeli přicházet k řešení z nejrůznějších směrů. Součástí procesu je pak průběžná prezentace pracovních verzí, po nichž si pak studenti vybírají svůj finální koncept. Během prezentace studenti dostávají zpětnou vazbu od lektora i spolužáků a na základě toho se pak rozhodují, jakému řešení dát přednost. Po této prezentaci se soustředí na samotné provedení a zjišťují, jestli jejich nápad funguje i v praxi. Na konci modulu je závěrečná prezentace, která už musí být připravena v médiu, pro které design vznikal (tj. pokud se jedná o papír, musí mít také svou fyzickou podobu). A jelikož se jedná o skutečné soutěže, studenti musejí sledovat jejich termíny a požadavky. Vzhledem k tomu, že se do soutěží hlásí obrovské množství studentů, šance na úspěch nejsou příliš velké. I proto vnímáme jako obrovský úspěch, když Jan Rosický získal RSA Student Design Award.

Jak studenti pracují do té doby, než přijde čas na průběžné prezentace? Mají zcela volnou ruku nebo je rovnou navigujete tím správným směrem?

Máme v týmu sedm lektorů a každý z nich má trochu jiné zkušenosti a přístup. Nikdo nikoho nikam netlačí, ale samozřejmě nás zajímá, zda návrh dává smysl. Konceptuálně je to tedy hodně otevřené a experimentální, nicméně když některé věci nefungují nebo nejsou vhodné pro daný problém, řešíme to s nimi rovnou. Jeden modul vychází na deset týdnů, což není tak dlouhá doba. Proto studenti spolupracují s lektory, aby jim pomohli a vybrali si něco, co odpovídá jejich schopnostem. Například když někdo není dobrý ilustrátor a vybere si práci založenou na ilustraci, ptáme se ho, jestli je to dobrý nápad a jak to vyřeší.

Tíhnou teď studenti k nějakým tématům nebo formám, které se častěji opakují a více rezonují?

Naše skupiny jsou hodně různorodé. Na jedné straně máme sami nějakou vizi a byli bychom rádi, aby ji studenti naplňovali. Osobně bych si přál, aby si studenti co nejvíc vybírali témata spojené s trvale udržitelným rozvojem, aby hledali řešení nějakého problému a pokusili se pomocí designu změnit svět k lepšímu. To je pro mě větší priorita než to, aby se prodalo víc aut nebo zubní pasty. Ale určitá témata se opakují – třeba dětská knížka je takové únikové téma, které si často volí lidé, co nevědí, jakým směrem se vydat. Přitom není vůbec jednoduché vymyslet dobrý příběh, který bude fungovat pro danou věkovou skupinu. Z hlediska obsahu i vizuálního jazyka hodně záleží na tom, jestli děláte knížku pro tříleté, pětileté nebo desetileté dítě.

Hodně studentů dělá knižní obálky, protože je to téma, které si člověk může snadno představit, zatímco zadání jiných projektů je složité. My tlačíme na studenty, aby dělali digitální obsah a pracovali s videem a animací. Baví nás například kampaně, které se s omezenými možnostmi snaží vymyslet něco, co dobře funguje pro dané médium. Například když dělal student kampaň pro oblíbenou značku čaje v Anglii a snažil se spojit s cílovou skupinou na venkově, navrhl fotografickou soutěž, do níž by klienti posílali své fotky krajiny, které pak firma měla použít na obalech, celá věc by pak znovu rezonovala online v daných komunitách.

Dora Ivanova, projekt pro Penguin Random House. Zdroj: Ondřej Fučík. Dora Ivanova, projekt pro Penguin Random House. Zdroj: Ondřej Fučík.

Rozvíjejí studenti daná témata i poté, co se soutěž uzavře a tato výzva skončí?

Některé projekty jsou omezené a dál už je není možné rozvíjet (například když odevzdají hotový návrh knižní obálky). Pak jsou ale projekty, na kterých stojí za to pracovat dál. Často je studenti za tak krátkou dobu ani nestačí dokončit. V následujícím semestru si studenti vybírají už vlastní projekt, který odevzdávají jako svou závěrečnou práci, a někteří z nich se věnují tématům, na které narazili v soutěžích. V tomhle ohledu mohou být tyto organizované výzvy docela inspirativní.

Máte nějaké svoje oblíbené projekty, které vás v poslední době zaujaly nebo měly velký potenciál?

Skvělý projekt představila studentka Ieva Ozola, která se snažila vyvinout aplikaci využívající fakt, že staří lidé mají hodně zkušeností. Její projekt spojuje společenské téma, grafický design a user interface.

Ieva Ozola: aplikace Knack. Zdroj: Ondřej Fučík.Ieva Ozola: aplikace Knack. Zdroj: Ondřej Fučík.

Ieva Ozola: aplikace Knack. Zdroj: Ondřej Fučík.Ieva Ozola: aplikace Knack. Zdroj: Ondřej Fučík.

Letos se mi také hodně líbily projekty pro britskou Royal Opera House a její baletní soubor. Zadáním bylo oslovit publikum mezi 15 a 25 lety tak, aby se mladí lidé začali zajímat o balet a ideálně přišli na představení. To bylo neuvěřitelně zábavné, protože naši studenti sami spadají do této cílové skupiny a bylo to zajímavé téma pro analýzu. Já sám jsem si uvědomil, že jsem viděl velmi málo baletních představení, a že jsem je všechny viděl po třicítce. A představy, které jsem předtím o baletu měl, se většinou nenaplnily. Skoro nikdo ze studentů na žádném baletním představení nebyl, takže se výborně pracovalo s klišé, která jsou s baletem spojená: balet je příliš gay nebo je jenom pro ženy, chodí na něj lidé z vyšší společnosti, protože je to moc drahé a musíte být dobře oblečení, je to nuda a musíte mít vyšší vzdělání, abyste baletu porozuměli... Bylo zajímavé představovat balet jako univerzální vizuální jazyk, kterým se dá vyprávět příběh. Je to tedy ideální forma vyjádření pro globální společnost. Balet je zároveň fyzicky náročný, dá se tedy spojit s pohybem v městském prostředí, jako je třeba parkour. V představách lidí bývá balet spojován s čistou formou, s fotkou tanečníka na bílém pozadí. Kampaň přitom může vypadat úplně jinak. Studenti tak přišli s plakáty, který balet schválně urážely a poutaly pozornost využíváním specifického jazyka, který je typický pro cílovou skupinu, ale používá se třeba v jiném kontextu. Nebo navrhli vizuální slovník, v němž bylo každé písmeno nějak spojené s baletem, od bot přes známé tanečníky nebo představení, což představilo balet v širším kontextu a přitom velmi specificky.

David Holzmann, projekt pro Royal Opera House. Zdroj: Ondřej Fučík.David Holzmann, projekt pro Royal Opera House. Zdroj: Ondřej Fučík.

David Holzmann, projekt pro Royal Opera House. Zdroj: Ondřej Fučík.David Holzmann, projekt pro Royal Opera House. Zdroj: Ondřej Fučík.

Sebastian Goepen, projekt pro Royal Opera House. Zdroj: Ondřej Fučík.Sebastian Goepen, projekt pro Royal Opera House. Zdroj: Ondřej Fučík.

Charlene Fournier, projekt pro Royal Opera House. Zdroj: Ondřej Fučík.Charlene Fournier, projekt pro Royal Opera House. Zdroj: Ondřej Fučík.

Rebecca Widera, projekt pro Royal Opera House. Zdroj: Ondřej Fučík.Rebecca Widera, projekt pro Royal Opera House. Zdroj: Ondřej Fučík.

Jsou všechny tyto práce uzavřené ve školním prostředí, nebo jsou také přístupné pro veřejnost?

Chtěli bychom pro naši School of Art & Design na Prague College vytvořit jasnou značku, aby nás veřejnost znala a věděla, co děláme za zdmi školy. Vernisáž studentských prací chystáme 18. května v Biskupském dvoře 6, od 19. května bude výstava otevřená veřejnosti.

Galerie

Další články