Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Smysl pražského fashion weeku je v současných podmínkách akce i lokálního módního průmyslu s otazníkem. | Foto: Archiv MBPFW Smysl pražského fashion weeku je v současných podmínkách akce i lokálního módního průmyslu s otazníkem. | Foto: Archiv MBPFW

Zbytečná akce jen pro pár exhibicionistů? Pražský fashion week stojí na rozcestí. Má vůbec smysl?

První podzimní dny jsou už tradičně spojeny s fashion weeky po celém světě, kde Praha není výjimkou. Mercedes-Benz Prague Fashion Week podle svých slov slibuje „kurátorský výběr návrhářů expertní komisí, vysokou uměleckou hodnotu akce rozšiřující obzory českého publika, účast zahraničních osobností i pestrý doprovodný program k přehlídkám, složený z odborných diskuzí a seminářů“. Namísto těchto příslibů otevřenosti ale událost naopak prostupuje jakási uzavřenost, která probíhá ve směru k tvůrčí scéně i k veřejnosti. Její role ve struktuře českého módního průmyslu, který je ve srovnání se zahraničím specifický, je vzhledem k aktuální podobě projektu spíše nejasná. Odpověď na otázku, jaký je význam pražského fashion weeku v kontextu české autorské módy, jsem hledala společně s módními návrháři, návrhářkami a osobnostmi z oboru.

Začátky projektu

Historie pražského týdne módy se píše od roku 2011, kdy se začala formovat idea na „vytvoření profesionálního prostředí na podporu, osvětu a prodej lokálních módních značek v České republice a na Slovensku“, jak ji popisuje tehdejší kreativní ředitelka a zakladatelka Czech Fashion Council Olo Křížová, která stála u zrodu projektu. Fashion week se tehdy konal jak v Praze, tak v Bratislavě. Původní realizační tým získal pro akci záštitu firmy Mercedes-Benz, která se o rok později stala titulárním partnerem. Pražský fashion week se tak zařadil do sítě Mercedes-Benz Fashion Weeks, která kromě Prahy zahrnuje Berlín, Madrid, Istanbul, Miami a další světové metropole. Na popud investora převzal ve stejné době vedení současný CEO Lukáš Loskot. Partnerství s automobilkou znamená podle slov současných organizátorů výraznou finanční podporu (k níž přispívají také další komerční subjekty a státní grantová podpora, která se podle organizátorů do financování projektu promítá minimálně) a také spolupráci s komunikační agenturou Karla Otto, přes niž jsou na akci zváni zahraniční hosté a která zajišťuje mezinárodní výměnný program pro návrháře. V rámci něj si jednotlivé platformy „vyměňují“ přehlídky designérů ze svých zemí – v zahraničí se takto letos v březnu prezentovala Vanda Janda, u nás svou tvorbu podruhé představil španělský designér Gabriel Nogueiras se značkou Rubearth. 

Španělský designér Rubearth na pražském fashion weeku | Foto: F.Y!Španělský designér Rubearth na pražském fashion weeku | Foto: F.Y!

Proč chybí módě v Česku podpora?  

Mezinárodní přesah podobných aktivit je vždy z podstaty věci žádoucí. Přítomnost zahraničních specialistů na pražské akci slibuje prezentujícím publicitu a ideálně prodej do zahraničí, systém výměn zase expanzi na globální trh. V našem prostředí to ale funguje jen velmi málo nebo vůbec. Před hodnocením fashion weeku je třeba poukázat na skutečnost, že lokální módní průmysl je ve srovnání se zahraničím velmi specifický. Praxe módního průmyslu u nás selhává v principiálních vztazích mezi tvůrci, výrobou, obchodem i médii. V Česku nefungují specializované butiky disponující vlastními nákupčími jako v okolních zemích, téměř zcela chybí obchod zaměřený na kreativní módu, ale i podpora ze strany institucí (státních či soukromých), investorů nebo profesionální žurnalistiky.

Mercedes-Benz Prague Fashion Week | Foto: Archiv Mercedes-Benz Prague Fashion Week | Foto: Archiv

Podobný stav je i ve sféře výroby, kdy jsou designéři odkázáni na schopnosti jen malé části expertů. Klientela je slabá, přestože kupním potenciálem disponuje mnohem větší podíl lidí, designérská móda je však u nás stále marginalizována jako nedůležitá nebo nedostupná. „V zahraničí lidé rozumí tomu, co dělám. Odpadá tam nutnost všechno vysvětlovat a obhajovat, kterou cítím u nás,“ říká Tereza Rosalie Kladošová, která svou novou kolekci právě představila v Paříži a podle svých slov má ambici orientovat se na zahraniční trh. Pokud se lokální designéři chtějí svým řemeslem uživit, je to pro ně v těchto podmínkách jedna z mála možností. To ale v první řadě vyžaduje obrovské investice, podobně jako v případě, že by návštěva zahraničních nákupčích na pražských přehlídkách přinesla skutečnou objednávku – čeští designéři nejsou v těchto konstelacích schopni zajistit produkci takto početné kolekce. Stojíme tak před situací, kdy je třeba postupně a od začátku vybudovat celou infrastrukturu, která v zahraničí existuje a funguje. Iniciativy se musí v první řadě chopit samotní designéři, bez podpory to ale nepůjde. „V zahraničí existují různé fondy a dotace, státní i soukromé, které tvoří takové startupové inkubátory pro mladé tvůrce. To nám tady prostě chybí,“ říká designérka Karolína Juříková tvořící v kolektivu oděvních designérek Overall Office. 

Mercedes-Benz Prague Fashion Week | Foto: Mojmír BurešMercedes-Benz Prague Fashion Week | Foto: Mojmír Bureš

Chabá snaha

Jak do toho všeho nakonec zapadá pražský fashion week? Přestože je dlouhodobá lokální situace oboru spíše nepříznivá, stále platí, že je pro designéry nutností nějakým způsobem prezentovat veřejnosti svou tvorbu. Týden módy je v tomto směru považován za nejdůležitější platformu, která nastoluje alespoň nějaký trh – trh s talenty. Z výročních zpráv prvních ročníků MBPFW lze vytušit ambici podílet se na vytvoření chybějící sítě – minimálně ve formě doprovodných přednášek a debat nad aktuálními tématy a v pozvání a účasti zajímavých osobností (díky tehdejší spolupráci s Czech Fashion Council akci navštívil třeba Donald Potard, s nímž se konala beseda). Smysluplný doprovodný program otevřený široké veřejnosti by takovému projektu neměl chybět, jeho význam spočívá především v edukaci společnosti, jež je u nás stále nutností. Móda je navíc obor, v němž současné sociopolitické otázky rezonují intenzivně a který v jejich návaznosti prochází neustálou transformací. Výsledky takových diskuzí mohou být velmi produktivní a nakonec vést k proměně lokálních podmínek. Potřebu takové otevřené diskuze vycítili i organizátoři brněnského ekvivalentu týdne módy – Malé noci módy – který se letos soustředil právě na diskuzní panely. Pro tyto účely vznikl také specializovaný podcastový kanál. Pražská akce naopak vykazuje opačnou tendenci, doprovodný program se omezuje na večírky a akce určené jen VIP osobám, což prohlubuje elitářský dojem z celé akce.

Podobně důležitou premisou profesionalizace místního trhu je podpora mladých talentů, která, jak se zdá, zůstává poměrně silnou stránkou MBPFW do dnešních dnů. „V době konání prvního MBPFW jsem byla ještě studentka, takže pro mě účast byla zajímavá zkušenost. Na akci se přijeli podívat důležití lidé, vyšlo mi několik rozhovorů a podpora ze strany akce byla vstřícná, i co se týká finanční stránky,“ vzpomíná designérka Tereza Rosalie Kladošová. Podobně hovoří i Karolína Juříková: „Ze začátku naší kariéry jsme měli od organizátorů velkou podporu v rámci různých studentských sekcí.“ Tato podpora se v případě akce odehrává na více úrovních, jednou z nich je prezentace oděvních ateliérů vysokých škol, další je pak soutěž pro mladé návrháře pod záštitou značky Van Graaf. „Výhra v soutěži obnáší příspěvek 50.000 Kč na realizaci kolekce a vlastní přehlídku v rámci další sezóny,“ říká Aleš Hnátek, loňský vítěz soutěže. 

Módní návrhář Aleš Hnátek při prezentaci vítězné kolekce soutěže Van Graaf Talent Junior pod záštitou MBPFW. | Foto: Archiv MBPFWMódní návrhář Aleš Hnátek při prezentaci vítězné kolekce soutěže Van Graaf Talent Junior pod záštitou MBPFW. | Foto: Archiv MBPFW

Studentské prezentace by ale do počtu neměly převažovat na akci, která se profiluje jako „největší módní událost v České republice“ a která „představuje práce pečlivě vybraných designérských talentů“, jak uvádí tiskové zprávy MBPFW. „Fashion week má sloužit jako přehlídka aktuální módní tvorby. Má představit nastupující generaci, která komerční rovinu ještě nemusí reflektovat, jelikož přináší něco daleko zásadnějšího, nastavuje zrcadlo společnosti, kdy můžeme nahlédnout na to, kam se společnost ubírá. A vedle toho valná část má být věnována aktuálním značkám, které prezentují své aktuální kolekce svým klientům, nákupčím, novinářům a dejme tomu zahraničním odborníkům. No a nic z toho se neděje. Rok od roku je to slabší. Poslední ročníky lze nazvat ‚školními besídkami‘, kde se představí jen mladí studenti a návrháři. Velmi zřídka se objeví někdo etablovaný, ale v zásadě je to kamarád organizátorů,“ komentuje Olo Křížová. Kurátorský výběr talentů, kterým se akce pyšní, je ale velmi netransparentní záležitostí – nevíme, kdo tento výběr provádí, zda vůbec existuje komise a kdo je její součástí. Pokud, jak tomu bylo v posledních ročnících, převažují studentské kolekce, které nedisponují obchodním potenciálem (jelikož jde spíše o showpiece kusy a nikoliv prodejní kolekce), akce ztrácí význam pro možné investory a nákupčí. „Kolekce prezentované na fashion weeku by měly být prodejné, což znamená velkou produkční a finanční přípravu ještě před samotnou akcí. Všechny materiály a střihy musí být naskladněné, připravené ideálně do všech velikostí, aby se nákupčím mohla nabídnout profesionální kolekce, která je připravena jít do obchodů. S Overall Office bychom se rády fashion weeku účastnily, ale máme na sebe toto kritérium, aby ta kolekce byla nejprve zvládnutá se vším všudy. Nechceme, aby oděvy vypadaly dobře jen na modelkách a v realitě nebyly připraveny ke koupi,“ říká Karolína Juříková.

Poslední sezóny akce prozrazují, že zájem účastnit se je ze strany designérů slabý, ačkoliv organizace tvrdí opak: „Každou sezonu odmítneme zhruba polovinu uchazečů.“ Potřeba akce tohoto charakteru ale podle výpovědi několika etablovaných návrhářů rozhodně existuje, v aktuálních podmínkách MBPFW se ale většině z nich účast nevyplatí nebo postrádá adekvátní význam. Vstupní poplatek pro návrháře aktuálně činí 70.000 Kč, investice do produkce kvalitní kolekce jsou obrovské: „Kolekce by měla mít 10–20 kusů, a to pak hovoříme o kapitálu milion a půl, dva miliony, kterou je třeba do ní vložit,“ říká Josef Ťapťuch, který působí jako pedagog na pražské UMPRUM, kde vyučuje mimo jiné marketingové strategie módní tvorby. Astronomické náklady musí vyvažovat přínosy, ty jsou ale u nás omezené na prodej několika málo kousků z kolekce. Kvalitní reflexi v médiích u nás také téměř nenajdeme, články pouze replikují tiskové zprávy, chybí skutečný zájem proniknout do prezentované tvorby, fotografie kolekcí často zastíní streetstyle outfity influencerů a celebrit.

„Účastníci MBPFW mají omezený počet vstupů, to je řádově třeba 20, nebo 40 lidí. To je pro značku opravdu zoufalé. Tak málo klientů nikdo nemá. Kdyby hosté, které zvou organizátoři, byli potenciální klienti, tak by to bylo fajn, ale to se neděje. Převážná většina návštěvníků MBPFW se tam jde vyfotit na Instagram, udělat si selfie. Mnohdy nesledují ani přehlídku. Ten pohled na takovýto úpadek a kulturní barbarství je opravdu k pláči,“ komentuje problematiku Olo Křížová. „Lidé chodí na přehlídky vyfotit sebe, ne se podívat na práci designéra. Díky Instagramu a novým prodejním a reklamním platformám se z většiny akcí typu fashion week stal víceméně entertainment a jakési setkání. Zahraniční hosté bez reálné nákupní síly neměli pro českého designéra v podstatě smysl nikdy. Každý designér si nakonec realitu prodeje musí odpracovat sám. Fashion week je podporou hlavně po produkční stránce,“ hodnotí přínos akce Jakub Polanka, který se pražského týdne módy pravidelně účastní a letos zde odprezentoval novou kolekci. S dotazy jsem oslovila mimo jiné také historičku umění a kurátorku sbírky textilu a módy Moravské galerie v Brně Andreu Březinovou, která by jako jedna z mála místních expertek měla mít na takové akci výsadní místo. K mému překvapení tomu tak není: „Je pro mě dost komplikované se na MBPFW vůbec dostat, letos jsem chtěla přijet v neděli na přehlídku studentů TUL a UTB, Tomáše Němce a Jakuba Polanky, ale na e-mail s žádostí o volný vstup nikdo nereagoval.“

Kolekce Linger In Joy Terezy Rosalie Kladošové | Foto: Tereza KunderováKolekce Linger In Joy Terezy Rosalie Kladošové | Foto: Tereza Kunderová

Změna v rukách současné generace

Momenty krize přinášejí naštěstí také nové impulsy a energii nabourávat nefunkční struktury – aktuální vývoj lokální scény dokazuje, že se právě ocitáme na prahu jedné z takových revolucí. Že změna přijde zvnitřku samotné profese, napovídají i historické precedenty. Autenticita českého trhu ruku v ruce s nedostatky týdne módy odstartovaly řadu zajímavých iniciativ vycházejících od současné generace návrhářů. Designéři organizují vlastní nezávislé prezentace, pop-upy i profesionálně zvládnuté módní přehlídky. „Vlastní přehlídka je časově i finančně náročná, ale máte absolutní svobodu. Proto i nadále plánuji jít v budoucnu touto cestou,“ říká Martin Kohout a dodává, že primárním zdrojem financí pro organizaci přehlídky byl prodej vlastní capsulové kolekce, jež inzeroval na sociálních sítích. Nezávislé přehlídky organizuje také Zuzana Kubíčková, Zoltán Tóth nebo kolektiv Jarda Praha. Formát pop-upu zase využívá designérka Anna Tran, která se spojuje s dalšími autorkami napříč kreativními obory, nebo značka Overall Office. Alternativou MBPFW je pak každoroční módní akce WE'RE NEXT, která se zaměřuje na mladší generaci a kromě lokálních tvůrců prezentuje mladé studenty a absolventy zahraničních univerzit. Subverzivně pojala v minulosti prezentaci nové kolekce Tereza Rosalie Kladošová, která do ní oblékla přímo návštěvníky MBPFW z řad influencerů, kterým se stejně nakonec dostává nejvíce mediální pozornosti.

Kolekce 0 značky Odivi, kterou prezentovala na MBPFW v roce 2020, reflektovala téma udržitelnosti a body positivity. | Foto: Gayoun JiKolekce 0 značky Odivi, kterou prezentovala na MBPFW v roce 2020, reflektovala téma udržitelnosti a body positivity. | Foto: Gayoun Ji

Nejistá budoucnost

Smysl týdne módy je tak v současnosti s otazníkem. Akce je podrobována kritické reflexi i v globálním kontextu, třeba v souvislosti s její obrovskou finanční a energetickou náročností nebo s přehodnocováním sezónního charakteru módního průmyslu. Hlubší význam pražský fashion week ve své aktuální podobě postrádá, a stejně s tím i skutečnou hodnotu pro autorskou módu. Zároveň jde však stále o důležitý článek módního průmyslu, který potřebuje nabrat nový dech a směr. Co se pražské události daří, je volba lokací a přilákání mediální pozornosti, která ale jen ve vzácných případech přinese kvalitní obsah věnující se práci designérů a hodnocení přehlídek. Tato platforma by se ve své komplexnosti neměla omezovat jen na PR záležitost pro pražskou „smetánku“, ale měla by se pokusit vytvořit kapacitu pro dobře cílenou podporu sektoru v dialogu s odbornou i širší veřejností a s reálnými potřebami oboru. S tím souvisí i podpora aktuálních témat, která oděvní průmysl a tvorbu ovlivňují. Napříč módním průmyslem se snad už stalo nepsaným pravidlem začlenit do své agendy udržitelnost, s tím ale také vzrostla tendence operovat s ní pouze v intencích marketingu jako s „trendy“ termínem, který generuje pozornost. Nedá se ubránit dojmu, že je tomu tak i v případě MBPFW. Tím spíš, když letošní ročník doprovodila třeba kampaň Perwollu, která rétoriku udržitelnosti přesně pro tyto účely využívá. Stejně tak akci chybí diverzita, co se týká castingu modelek (pokud nevychází z iniciativy designéra – příkladem z minulosti jsou například přehlídky značky Odivi), která už je ve světě v podstatě normou.

Případná aktualizace projektu MBPFW by rozhodně měla zahrnovat transparentnost, inkluzivitu a vnímavost k aktuálním společenským i oborovým tématům, měla by počítat s autenticitou místního trhu a proměnit způsob komunikace směrem k veřejnosti i složení publika. Pokud by akce slevila ze své exkluzivity a pompéznosti, podařilo by se přiblížit lokální módu lidem a napomoci tak jejímu etablování v rámci naší kultury, a tím snad i nastartování nefunkčního trhu. S těmito a dalšími otázkami, které při koncipování článku vyvstaly, jsem oslovila také organizaci akce, plány směrem k pozitivní transformaci ale z odpovědí nevyplynuly. Primárním významem MBPFW by nakonec mělo být ustavení určitého kvalitativního kánonu místní produkce a jeho lokální i mezinárodní distribuce, což představuje závazek, který je třeba začít plnit s větší pečlivostí.

Další články