Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Adrián Gubrica a jeho aplikace první pomoci, která zaujme schematickým znázorněním postav v červeno-modrých barvách. | Foto: Adrián Gubrica Adrián Gubrica a jeho aplikace první pomoci, která zaujme schematickým znázorněním postav v červeno-modrých barvách. | Foto: Adrián Gubrica

Zavolat jen záchranku nestačí. Adrián Gubrica navrhl aplikaci pro výuku první pomoci, která může zachránit život

Proč si zvolil právě téma první pomoci? Jak taková aplikace s prvky gamifikace funguje? A proč je pro něj design důležitou součástí výukových materiálů?

Adrián Gubrica studuje digitální design na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a v rámci své bakalářské práce navrhl online aplikaci pro výuku první pomoci, za kterou získal cenu děkana Fakulty multimediálních komunikací. Ve své aplikaci první pomoci, kterou nazval Ohnivko, využívá interaktivní videa s gamifikačními a e-learningovými prvky. Její design v podobě schematického znázornění postav v červenomodrých barvách je zajímavý svojí vizuální jednoduchostí. Sám Adrián chce především motivovat ke studiu první pomoci. Pokud aplikaci dobře navrhnu, tak jsem schopný lidi naučit reagovat v případě potřeby.“ 

Adrián Gubrica | Zdroj: Adrián GubricaAdrián Gubrica | Zdroj: Adrián Gubrica

Co tě vedlo k vytvoření aplikace na výuku první pomoci? Proč právě první pomoc?

ADRIÁN: Na úplném začátku byla kniha doktora Viliama Dobiáše „Volali jste záchranku?“, která je plná skvěle zaznamenaných příběhů. Mimo jiné mě v ní zaujalo, jak málo lidí na Slovensku ovládá první pomoc. Žijeme v digitální době, kdy máme všichni spoustu informací i možností dozvědět se o první pomoci více. Jednoduše mě začalo zajímat, proč je nevyužíváme a jak zlepšit povědomí lidí o poskytnutí první pomoci.

Jak vlastně taková aplikace první pomoci funguje?

ADRIÁN: Aplikace má tři části pro úplné začátečníky, pokročilé a ty, co se ocitnou v roli záchranáře. Začátečníkům jsou k dispozici interaktivní výukové lekce, pokročilým interaktivní testy s prvky gamifikace a ti, kteří se ocitnou v roli „záchranáře“, si mohou nasimulovat situaci, kterou potřebují řešit. Aplikace se jich ptá a provede je první pomocí včetně toho, zda je či není nutné volat záchranku. I proto je tato část součástí mobilní aplikace, zatímco ty předcházející jsou určené primárně pro desktopové rozhraní. Toto rozdělení mi vyplynulo z výzkumu mé cílové skupiny lidí mezi 18–25 lety.  Lidé jednoznačně preferují studium na větší obrazovce.  

Právě využitím interaktivních videí s gamifikačními a e-learnigovými prvky jsem se snažil studenty maximálně motivovat ke studiu. Studenti v průběhu získávají skóre a odměny v podobě odznaků, a pokud vše splní, obdrží certifikát. 

Ukázka začátku resuscitace | Foto: Adrián GubricaUkázka začátku resuscitace | Foto: Adrián Gubrica

V aplikaci jsou k dispozici interaktivní výukové lekce i testy s prvky gamifikace. | Foto: Adrián GubricaV aplikaci jsou k dispozici interaktivní výukové lekce i testy s prvky gamifikace. | Foto: Adrián Gubrica

Základ první pomoci 

Je možné naučit se první pomoc online?

ADRIÁN: Základem první pomoci je mít vůbec povědomí o tom, že můžeme někomu pomoci a pak také sebevědomí to udělat. Smysl aplikace jsem diskutoval s již zmiňovaným panem doktorem Dobiášem, se záchranáři i instruktorem první pomoci. Ujistili mě v tom, že povědomí o první pomoci je základ. Pokud jej lidé mají, tak se nezaleknou a neutečou. Lidé si také často mylně myslí, že by svojí pomocí mohli ublížit. Když nevím, tak se bojím, a právě to chci změnit. 

Asi nejsi první, kdo přišel s nápadem výuky první pomoci online. V čem se tvoje aplikace liší od těch ostatních?

ADRIÁN: Já hodně pracuji právě s moderním e-learningovým přístupem v podobě gamifikace a micro-learningových technik. Mnohá ze stávajících řešení se zaměřují jen na nějakou část problému a výuku první pomoci nezasazují do širšího kontextu. Zároveň dostatečně nemotivují uživatele, aby se výuce věnoval a hlavně ji dokončil. 

Část řetězce

Proč jsi pro svoji aplikaci vybral neobvyklý název „Ohnivko“, který v češtině znamená část řetězce?

ADRIÁN: Směju se, protože rozhodně nejsi první, kdo se mě na to ptá. Ohnivko je ve slovenštině slangové slovo pro článek. Nejčastěji se používá právě v kontextu řetězce. Existuje citát, který říká: „Každý řetěz je silný jen tak, jak je silný jeho nejslabší článek.” A to podle mě přesně vystihuje smysl první pomoci. Sice můžu zavolat záchranku, ale pokud neumím poskytnout první pomoc, tak snižuji šanci člověka na uzdravení. Důležitou myšlenku tohoto citátu jsem chtěl zachytit nejen v názvu, ale i v logu, kde je článek také vyobrazen.

Celou aplikací se nese jednotná barevná linka v podobě červeno-modrých figur. Proč jsi zvolil právě tento vizuální formát?

ADRIÁN: Po dlouhých diskusích s vedoucím mé práce i v rámci mé cílové skupiny jsem došel k závěru, že právě schematické znázornění bude dobře fungovat. Osvědčilo se mi i při zjednodušeném návrhu prototypu aplikace. Barvy jsem přidával až následně, abych postavy rozlišil. Chtěl jsem, aby bylo jasné, kdo je zachránce a kdo je zachraňovaný. Červená a modrá mi vyplynuly tak nějak přirozeně, protože u nás na Slovensku máme červeno-modré záchranky. 

Červeno-modré zobrazení figurín nám jasně ukazuje, kdo je zachránce a kdo je zachraňovaný. | Foto: Adrián GubricaČerveno-modré zobrazení figurín nám jasně ukazuje, kdo je zachránce a kdo je zachraňovaný. | Foto: Adrián Gubrica

Adrián zvolil červeno-modré barvy i proto, že na Slovensku mají tyto barvy sanitky. | Foto: Adrián GubricaAdrián zvolil červeno-modré barvy i proto, že na Slovensku mají tyto barvy sanitky. | Foto: Adrián Gubrica

Ukázka části interaktivního videa, jak se k postiženému blíží záchrance. | Foto: Adrián GubricaUkázka části interaktivního videa, jak se k postiženému blíží záchrance. | Foto: Adrián Gubrica

Co pro tebe jako designéra bylo nejdůležitější?

ADRIÁN: Obecně si myslím, že když designér řeší nějaký problém, tak ho musí velmi dobře chápat. Je jedno, jestli se jedná o komerční projekt či v mém případě první pomoc. Potřeboval jsem informace od odborníků z praxe i od lidí, kteří aplikaci budou využívat. Moje úplně původní představa byla, že první pomoc bude poskytovat člověk pobíhající s 3D figurínou až v takovém hodně herním prostředí. Po rozhovorech s lidmi jsem zjistil, že o takovou formu výuky není zájem. Lidé při výuce hodně čerpají z videí či webových stránek. Proto jsem nakonec šel cestou zjednodušených interaktivních videí a dvoubarevného schématu. Vždyť aplikaci navrhuji pro lidi a ne pro sebe.

Která role ti během vývoje byla nejbližší – role „záchranáře“, designéra, či vývojáře, kterou zastáváš při škole?

ADRIÁN: Určitě designéra už proto, že studuji digitální design a uživatelským rozhraním se hodně věnujeme. Výhodou mi pak byly moje znalosti vývojáře, protože jsem svoji práci byl schopný z nějaké obrázkové podoby přesunout do podoby reálné a vytvořit fungující prototyp. Záchranář se ze mě určitě nestal, ale z někoho, kdo o první pomoci skoro nic nevěděl, si troufám říct, že bych v případě potřeby uměl pomoci.

Vizuální stránka 

Myslíš si, že design hraje ve výuce důležitou roli?

ADRIÁN: Jednoznačně, vždyť už jen barevná logika má v sobě obrovskou sílu a ukáže uživateli, na co se má soustředit. Například červená barva slouží jako výstraha a běžící časomíra mi říká, že musím něco udělat. Pokud aplikace vypadá pro uživatele přívětivě, bude mít větší chuť se do výuky pustit. Vizuální stránka rozhodně motivuje lidi ke studiu a jeho dokončení.

Výukovou aplikaci první pomoci jsi navrhl pro cílovou skupinu lidí ve věku od 18–25. Proč právě pro ni a kdo další by ji mohl využívat?

ADRIÁN: Lidé mezi 18–25 lety se začínají více zajímat o společnost a společenské problémy, kam poskytnutí první pomoci rozhodně patří. Motivovalo mě to pro výběr právě této cílové skupiny. Aplikace je zaměřena na lidi, kteří si uvědomují důležitost znalosti pravidel poskytnutí první pomoci a chtějí se ji ve svém volném čase naučit. Ale umím si představit, že by její použití dobře fungovalo i na školách s mladšími studenty pod vedením a za motivace učitelů. U starší generace pak vidím jako problém zkušenost s digitálními zařízeními, ale i ta se neustále zlepšuje. Takže vlastně nevidím důvod, aby ji nevyužil kdokoliv, kdo se chce naučit či zdokonalit v poskytnutí první pomoci. 

Lidé při výuce hodně čerpají z webových stránek, proto Adrián aplikaci navrhl i pro desktopové rozhraní. | Foto: Adrián GubricaLidé při výuce hodně čerpají z webových stránek, proto Adrián aplikaci navrhl i pro desktopové rozhraní. | Foto: Adrián Gubrica

Výuka nácviku resuscitace | Foto: Adrián GubricaVýuka nácviku resuscitace | Foto: Adrián Gubrica

Co pro tebe během vývoje aplikace bylo asi úplně nejtěžší?

ADRIÁN: Zřejmě úplně nejtěžší pro mě byla komplexita celého projektu. Zároveň jsem musel kontaktovat odborníky z praxe i potencionální uživatele, což pro mě osobně představovalo velkou výzvu. Opustil jsem nějakou svoji komfortní zónu a začal se ptát. Výzkum jsem prováděl na vlastní pěst. Nicméně musím říct, že žádná z mých otázek nikdy nezůstala bez odpovědi. 

Dozvěděl ses něco nového i sám o sobě? 

ADRIÁN: Z toho celého mi vyplynulo, že i člověk jako já, který o první pomoci na úplném začátku nevěděl skoro nic, se ji byl schopný velmi dobře naučit. A dnes si myslím, že ji ovládám. Všem říkám, že se ji mohou naučit také, že to není nic složitého. Po dopsání své bakalářské práce a poté, co na Slovensku povolila protipandemická opatření, jsem se rozhodl absolvovat i praktický intenzivní kurz první pomoci. Simulovali jsme hodně různých situací a bylo zajímavé zažít si ten časový tlak. Myslím si, že právě mé teoretické znalosti mi pomohly zachovat si chladnou hlavu a jednat.

Jaké máš s aplikací plány do budoucna?

ADRIÁN: Rád bych ve vývoji pokračoval, ale další vývoj by byl technicky i finančně hodně náročný. Nicméně vždy mě potěší, když můj projekt získá pozornost, protože první pomoc je celospolečensky důležité téma, o kterém by se mělo více mluvit. 

Další články