Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Klauzurní práce Anežky Krézkové | Foto: Michal Hančovský Klauzurní práce Anežky Krézkové | Foto: Michal Hančovský

Zásadní momenty z ČVUT. Nejlepší práce studentů designu v pražských Dejvicích podle šéfredaktorky

Design stojí na pražské ČVUT tak trochu ve stínu architektury. Královská disciplína na sebe strhává pozornost okolí a tak nějak přirozeně se kolem ní na místní Fakultě architektury srocuje zájem. Vynechat ale návštěvu pětice ateliérů, které se v pražských Dejvicích věnují výchově mladých designérů, by byla obrovská chyba. Bez nadsázky lze říct, že tady narazíte na elitu českého designu. A nejinak tomu bylo na letošních klauzurách, kde jsme pro vás vybrali ty největší talenty.

Bábovka nové generace

Ateliér Fišer / Nezpěváková vede zkušená dvojice pedagogů. A je to vidět i na výsledcích. Studentské práce na klauzurách jsou vždy otiskem energie, iniciativy a angažovanosti jejich vedoucích. Bez jejich výchovné a zkušené ruky může zazářit jednotlivec, ale těžko vás zasáhne celý sbor studentů. Jan Fišer a Henrieta Nezpěváková, spolu s docentem Pavlem Jarkovským, v loňském semestru zadali téma Porcelán. Vedle funkčních a zároveň vkusných inovací hrnečku na kávu nebo nápadů na estetickou (a přesto odolnou) dlažbu nás nejvíc zasáhla práce Anežky Krézkové. Ta přišla s vtipnou revizí pohledu na pečící formu na bábovku. Opustila tradiční tvarosloví a chytila se avantgardního nápadu na formu v kubistickém stylu. Doplnila ji klasickým cibulákovým vzorem, čímž dosáhla přirozeného snoubení různých stylů. Čisté, hravé a nadčasové.

Nápad jak na kubistickou bábovku | Foto: Michal HančovskýNápad jak na kubistickou bábovku | Foto: Michal Hančovský

Dotek skla

Marián Karel si při vedení svého ateliéru zakládá na přesazích. Pro něj i jeho odborného asistenta Josefa Šafaříka jde o základní kritérium. Prázdný formalismus tu zkrátka neobdivují, což je vidět i na studentských pracích. Mladí posluchači ateliéru Karel / Šafařík hledali jednak možnosti práce se sklem v limitních rozměrech, hlavně se pak ale snažili o koncept hry, vycházející z jejich vlastních traumat. Emotivní výsledky by rozhodně stály za další zpracování a ideálně i realizaci. To by stálo za to především u nápadu Alžběty Derkové a jejího „hracího“ skla. Alžběta ve svém projektu vytvořila moderní variantu nástroje. Volně visící sklo doplnila kamerou, která snímá váš pohyb a vytváří tak z obyčejného skla dotykový displej. Ten při kontaktu s lidským tělem reaguje zvukem. Může to být jen důvod k zábavě, ale také geniální nápad, který vyřeší řadu fatálních srážek se sklem. Funkční, strohé a vyladěné.

Ateliér Karel se soustředí na přesahy | Foto: Michal HančovskýAteliér Karel se soustředí na přesahy | Foto: Michal Hančovský

Studenti při obhajobách klauzur na FA ČVUT | Foto: Michal HančovskýStudenti při obhajobách klauzur na FA ČVUT | Foto: Michal Hančovský

Křehká krása

Pokud by Ústav průmyslového designu uděloval cenu za nejpůsobivější instalaci, vítěz by byl jasný. Ateliér Streit / Polák by mohl dávat lekce v prezentaci nejedné české značce. Jednotlivé skleněné objekty, které v loňském semestru studenti vytvořili, fungují jako jeden impozantní celek. Tím hůř lze vybrat jeden produkt, který ostatní převyšuje. Nás přesto nejvíc nadchla skleněná váza Martiny Zachrlové, která k sobě poutá pozornost hlavně netradiční formou. Martina křehkou vázu opatřila třemi samostatnými otvory. Z jedné nádoby na květiny je rázem trojjediný exponát. Design, který vás znejistí, ale o to víc přiláká. Netradiční a magické.

Trojjediná váza zaujme na první pohled | Foto: Michal Hančovský Trojjediná váza zaujme na první pohled | Foto: Michal Hančovský

Instalace byla působivá | Foto: Michal Hančovský Instalace byla působivá | Foto: Michal Hančovský

Památník, co nehyzdí

Design – a obzvlášť ten na ČVUT – není ale jen o formalismu. Naopak má nabízet řešení situací, ať už z funkčního hlediska, nebo estetického. Přesně toho se chopili studenti v ateliéru Jaroš / Bednář. Jejich návrhy pietních míst u cest si zaslouží samostatný článek, který vám brzy představíme. Pestrá variabilita nápadů překvapila možnostmi, které pozůstalí po obětech nehod mají. Cílem by měla být vkusná a komorní připomínka, která ale nehyzdí krajinu, naopak s ní plynule souzní nebo do ní dokonce prorůstá. Nejsilněji zafungovala ta nejjednodušší řešení. Ostatně ta by mohla mít i největší šanci se opravdu realizovat. Náš favorit je pietní místo Víta Bednáře ze 3. ročníku. Nenápadný kovový pomníček se jménem oběti je citlivým, ale přesto vizuálně dotaženým prvkem, který by se na české silnice hodil. Ačkoliv na místě je spíš si přát, aby umisťovat podobné pomníky nebylo vůbec třeba.

Vedoucí ateliéru Jan Jaroš před pracemi svých studentů | Foto: Michal HančovskýVedoucí ateliéru Jan Jaroš před pracemi svých studentů | Foto: Michal Hančovský

Funkční oděv

Strojírenství a robotika jsou specifické a náročné obory. Zvlášť se k nim hodí pořekadlo o zlatých českých ručičkách, protože úspěchy na mezinárodním poli si připisují právě designéři a firmy věnující se návrhům strojů. Několik ocenění má i Martin Tvarůžek, který vede s Tomášem Blahou ateliér zaměřený na design výrobků, strojů a zařázení jako jsou např. CNC obráběcí centrum, lapovací stroj, honovací stroj nebo autonomní manipulační vozík či kolaborativní robot. Vedle neuvěřitelně precizně zpracovaných modelů, jako bylo například domácí Hobby obráběcí centrum Barbory Siničákové, je paradoxně ateliérovou jedničkou oděv. Vymyslela ho Gabriela Pecharová a vazbu na průmysl a strojírenství má pochopitelně také. Mladá designérka totiž přišla s inovací, jak oblékat návštěvy v továrních provozech. Běžné jsou ochranné oděvy v jedné velikosti, které přirozeně nesedí každému. Gabriela si vyhrála s variabilitou a její plášť z materiálu Softshell by mohl sloužit jako východisko i pro jiné univerzální (rozuměj nepohodlné) oblečení. Třeba české nemocnice by jistě podobný nápad uvítaly ihned!

Martin Tvarůžek vede ateliér, kde se navrhují také stroje. | Foto: Michal HančovskýMartin Tvarůžek vede ateliér, kde se navrhují také stroje. | Foto: Michal Hančovský

Poslední, ale rozhodně ne nejméně zajímavé jsou ateliéry prvního ročníku. Princip výuky designu na ČVUT je postavený na konceptu, kdy začátek studia je pro všechny nově příchozí stejný. Až po dokončení prvního ročníku se odeberou, dle svých preferencí, do jednotlivých ateliérů. Vzhledem k velkému zájmu o studium jsou nyní na ČVUT tyto „vstupní“ ateliéry dva. Jeden vede Adéla Bébarová s Henrietou Nezpěvákovou a druhý Jan Jaroš s Marie Doucet. Letos hráli prim posluchači především toho prvního. Zadáním bylo vyrobit relaxační pomůcku do ruky a zároveň sledovat tvarové a hmatové možnosti organických materiálů. Pomyslný nejvyšší stupeň vítězů obsadil Štefan Strapko, který přišel s variací na výrazné sochy 20. století. Jeho objekt odkazující k tvorbě Hanse Arpa v ruce opravdu fungoval jako zklidňující element, přičemž zároveň přesně odpovídal i sochařově rukopisu. Umělcovo muzeum v německém Rolandsecku by ho mohlo ihned prodávat jako trefný a svébytný propagační předmět s přesahem.

Letošní klauzury se na Ústavu designu povedly. | Foto: Michal Hančovský Letošní klauzury se na Ústavu designu povedly. | Foto: Michal Hančovský

Další články