Odkud pojmenování „papírové“?
Historická čtvrť v centru Liberce dostala pojmenování Papírové náměstí podle malého plácku, který tam vznikl neplánovaným vybouráním několika domů. Dnes se tato část, jedna z nejstarších v Liberci, nachází v dezolátním stavu. O její revitalizaci se vedly debaty řadu let a až letos se definitivně rozhodlo o její budoucí podobě. Stalo se tak na základě architektonické soutěže, která zahrnovala nejen dopracování území městských teras (neboli svahů, které oblast ohraničují a místu dodávají ojedinělý ráz), ale i rekonstrukci zchátralé třípatrové budovy bývalé slévárny Linser, která poslouží jako kulturně kreativní centrum.
O nové podobě rozhodovali v soutěžním dialogu odborníci na architekturu, urbanismus, dopravu, krajinářské řešení, kulturu i sociologii. A to z důvodu, že soutěžní zadání obsahovalo hned několik rovin a dle slov architekta Jiřího Žida z vítězného studia re:architekti se jednalo v každém aspektu o velkou výzvu a těžké zadání. „V soutěži jsme řešili nejen návrh samotné zástavby staronové čtvrti, ale také spoustu veřejných prostranství, krajinářského řešení, hospodaření s dešťovou vodou, záplavové území, komplikované dopravní napojení, památkově chráněné území, ambice po vzorové čtvrti a zároveň detailní řešení významných budov – mateřské školky či Linserky –, detailní řešení městských zahrad a mnoho vztahů v místě i vůči okolí,“ popisuje rodák Jiří Žid, který společně s Vladimírem Baldou vede na liberecké univerzitě ateliér architektury.
Oblast Papírového náměstí zásadním způsobem utváří i zdejší jizerská krajina, a tohoto libereckého fenoménu autoři využili k návrhu charakteru právě městských teras. „Odkryli jsme břicho žulového masivu, který ‚Papírák‘ obklopuje ze tří stran, a nechali jej vyznít jako jejich dominantu.“
Veřejný prostor důležitější než domy
Autorům se mimo jiné podařilo z Papírového náměstí vytvořit harmonický celek, v němž nerozlišují nové a staré. „To neznamená, že to je stejné, ale že to v našem návrhu nehraje hlavní téma. Cílem je, aby vznikala jedna konzistentní čtvrť s jasným nábojem, kde nové a staré bude žít společně,“ vysvětluje Jiří Žid, který návrh spolu s kolegy postavil především na pestrosti veřejného prostoru. „Je zde vlastně důležitější než samotné domy. Zároveň se nám podařilo nalézt charakter romantického města, které ale bude založeno na reálných a racionálních základech, realistické pro majetek veřejný i soukromý. Veřejný, kde se hospodaří pod drobnohledem občanů, soukromý, který se musí rozumně rentovat, a vše musí vést k tomu, že se město v rozumném horizontu postaví.“
Vítězný návrh re:architekti - městské terasy | Zdroj: re:architekti
Úctyhodný je na projektu také důraz, jaký autoři kladli na nakládání s dešťovou vodou. V projektu nalézají co nejvíce možných cest, jak vodu využít, a v případě, že je jí více, tak ji v území co nejdéle zadržet a zpomalit její odtok do Nisy. „Dešťovou vodu ze zpevněných ploch chceme přirozeně filtrovat a využívat k zalévání parku a vegetace v ulicích, dešťovou vodu ze střech využívat zase na závlahu ve vnitroblocích a pro vegetaci na fasádách nových domů. Navazujeme tak na původní mlýnský náhon, který chceme nově vést územím v podobné trase a který má sloužit jako povrchová dešťová kanalizace a obohacovat veřejné prostranství.“
Vítězný návrh re:architekti - perspektiva | Zdroj: re:architekti
Podle studie by zároveň z této oblasti měla vymizet velká parkoviště. Autoři proto navrhují postavit parkovací dům na okraji oblasti a k parkování částečně využít i objekt takzvané Linserky.
Liberec sochám zasvěcený
Tradice soch ve veřejném prostoru je v Liberci více než patrná. V roce 1969 se zde pořádala výstava Socha a město, dnes jsou známé především realizace od Davida Černého (Trabant s lidskýma nohama, Hostina obrů) či Lukáše Rittsteina (Věčná něha). Proto není překvapením, že se na zdejší FUA TUL vyučuje Výtvarné umění se specializací na veřejný prostor jako jediný takto definovaný obor v České republice.
„Studenty učíme reagovat na určitá místa, které dokážou uměním zcitlivovat a kultivovat,“ říká vedoucí Katedry umění na FUA Jan Stolín, jenž zaštiťoval soutěž dvou studentských ateliérů, kteří měli za úkol navrhnout umělecké intervence do oblasti nově navrženého Papírového náměstí v Liberci. „Dovedu si představit, že čtvrť Papírového náměstí by dostala svůj určující charakter a dynamiku právě skrze umění.“
Jakub Janďura / obklad obrubníku z lisované molitanové drtě | Zdroj: FUA TUL
Z předložených návrhů byly za finanční podpory z Fondu umělecké činnosti Fakulty umění a architektury TUL vybrány k realizaci projekty studentů Jakuba Janďury, jenž navrhl obklad obrubníku z lisované molitanové drtě, a Richarda Králíčka s návrhem augmentované reality prostřednictvím mobilního telefonu v místě tří fasád na Papírovém náměstí.
Jakub Janďura / obklad obrubníku z lisované molitanové drtě | Zdroj: FUA TUL
„Jakub se pohyboval přesně v kategoriích, které si od začátku pro svou intervenci vytyčil – zásah na pomezí městského mobiliáře a volného umění. Tedy v prostoru volné kreativní činnosti a zároveň prostoru reflektujícím společenské potřeby a omezení. Navrhl v podstatě ‚nový‘ materiál měkké liberecké žuly. Instalace je lehká, mobilní, se zvládnutelnými nároky na proveditelnost a s téměř netušenými možnostmi (obložení, zábrany, patníky, volné plastiky...),“ vysvětluje přínos projektu hodnotící zpráva komise složená z pedagogů Katedry umění FUA TUL a zástupců Kanceláře architektury města Liberec. Na návrhu Richarda Králíčka zase porota ocenila využití současných technologií, přispívající k praktickému uchopení rozhraní žitého prostoru naší běžné zkušenosti a virtuální (augmentované) reality.
Článek vznikl v rámci placené spolupráce.
