Tento spolek rozhodně nezahálí – Artmapa informuje o tom, co se děje ve světě moderního umění v Praze i Brně, podporuje známé i méně známé umělce a instituce, vydává knihy a pořádá četné diskuze, workshopy a autorská čtení. Mluvili jsme se zakladatelem Tomášem a Štěpánkou, která má již několik let na starosti organizaci a administrativu. V rozhovoru nás nechají nejen nahlédnout do své nakladatelské kuchyně, ale i pod pokličku toho, co Čechy zajímá a jaká je budoucnost uměleckých knih.
Taková otázka na začátek – co tě, Tomáši, vedlo k založení ArtMapy?
TOMÁŠ: Byl jsem kdysi na stáži v galerii v Londýně, kde dělali něco podobného. Když jsem se tenkrát v roce 2008 vrátil do Čech, tak jsem si všiml, že i u nás ten galerijní život docela ožívá a rozhodl jsem se k tomu taky nějak přispět. Šel jsem tehdy za bráchou, kterému to přišlo jako dobrý nápad, tak jsme se do toho pustili.
Podle čeho vybíráte, jaké výstavy do ArtMap zařadit? Přeci jen je to relativně omezený formát.
TOMÁŠ: Vybíráme to v rámci redakce, hlavně tedy podle toho, co se líbí nám a co splňuje naše vnitřní kritéria nebo hodnoty. Soustředíme se na kvalitní současné umění, které je nějakým způsobem progresivní; snažíme se vybírat nekomerční i komerční galerie.
Nepřestávají být fyzické mapy relevantní v době internetu? Vždyť koneckonců všechno se dá najít na síti.
TOMÁŠ: Určitě v něčem ano, ale zejména u turistů jsou pořád docela oblíbené – člověk přijede do nového města a v té mapě má všechny informace najednou. Pokud použijete Google, vyskočí vám tam všemožné inzerce a je jen těžko uchopitelné, na co tedy jít a nejít. Navíc je nutno podotknout, že my se soustředíme hlavně na moderní a méně komerční umění.
Pak jste se rozhodli rozšířit i o nakladatelství a knihkupectví, co k tomu vedlo?
TOMÁŠ: Pro nás to byl takový logický krok – nejprve jsme udělali mapu tištěnou, rok nebo dva na to jsme rozjeli web, kde byl od začátku zahrnutý eshop; tam jsme chtěli prodávat knihy o umění. Po nějaké době nás oslovila Moravská galerie v Brně a nabídla nám prostory přímo v Místodržitelském paláci. Druhé, pražské, knihkupectví jsme otevřeli ve spolupráci s Agosto Foundation o dva roky později. Díky této souslednosti nás spousta lidí považovala na původně brněnský projekt, ale to se už srovnalo.
Tomáš a Štěpánka | Foto: Magdalena Dušková
Jsou Češi připraveni kupovat umělecké knihy?
ŠTĚPÁNKA: Spousta lidí si myslí, že jde o nějakou drahou záležitost, ale tak to úplně není. Jsou totiž dva druhy knih – ty velké krásné na křídovém papíře plné fotek (ty jsou samozřejmě dražší), a pak menší, často paperbackové, knihy, kde jde hlavně o text. U nás máme právě hodně těch prací teoretických.
Tomáš: Pak je tu tedy ještě jeden segment a to jsou autorské knihy – ty jsou samy o sobě výtvarným projevem umělce. A právě autorské knihy nám v Česku zatím chybí, i když na západě jde již o relativně zajetý formát.
Řekli byste, že se za těch posledních 10 let nějak změnil přístup Čechů k umění?
TOMÁŠ: Určitě se tu něco změnilo, hlavně co se týče vzdělávání. I na základních školách teď místo obkreslování listů jdou děti například na výstavu Krištofa Kintery do Rudolfina. Tak se s uměním setkají přímo; navíc je to dynamické prostředí, které jim trochu osvěží ty dny v lavicích. Je však třeba podotknout, že výtvarné umění je u nás pořád dost opomíjené v porovnání například s divadlem či hudebními festivaly.
ŠTĚPÁNKA: Další posun je také v přístupu samotných galerií, které se začínají učit komunikovat s návštěvníky a propagovat. Je to hodně o tom dialogu a zpětné vazbě, která se díky sociálním sítím dost zjednodušila.
Pražské knihkupectví | Foto: Magdalena Dušková
Když spolupracujete s umělci a vydáváte jejich knihy, je to celé na nich, nebo mezi vámi existuje dialog?
ŠTĚPÁNKA: Většinou to začne tak, že autor přijde s nějakým nápadem a my to pak upravujeme podle možností; někdy je to potřeba zkrátit, jindy prodloužit a tak dále. Za ta léta už přibližně víme, co funguje. Vždy je to hlavně o tom, že si vybereme, co zajímá nás.
A co vás tedy zajímá?
ŠTĚPÁNKA: Třeba jsme vydali sebrané posudky Martina Zeta, což byl pedagog na vysoké škole, který se rád kreativně vyřádil ať už jako vedoucí prací, nebo jako oponent. Napsal toho spoustu, často to však nevypadalo vůbec jako akademické hodnocení. Objevují se tam dokonce básně!
TOMÁŠ: Bylo tam pár takových haiku.
ŠTĚPÁNKA: Haiku, volné asociace, příběhy, historky. Dokonce s tím měl i problémy a musela ho kontrolovat komise, jestli se pořád jedná o legitimní akademické hodnocení. Potom, co skončil pedagogickou kariéru, jsme se domluvili a udělali z toho svazek. Teď v tom budeme pokračovat, až vydáme před koncem roku knížku Václava Magida, což bude vlastně beletrie a takové zápisky. To nás baví, takhle trochu překračovat hranice oborů.
Pražské knihkupectví | Foto: Magdalena Dušková
Co Češi nejvíc kupují?
TOMÁŠ: Většinou různou teorii, něco současného.
ŠTĚPÁNKA: U nás jsou populární spíš knihy, ve kterých lidé najdou nějaký hodnotný text. Nemusí to být zaměřené na konkrétního umělce, naopak spíš fungují knihy o jednotlivých směrech či disciplínách. Čtenáři zjistili, že fotky konkrétních děl si mohou jednoduše najít na internetu a nemusí si jimi zaplňovat knihovny. Ty hodnotné informace, na druhou stranu, je těžké někde přehledně najít na jednom místě. Nejčastěji tak jde o teoretické a filosofické knihy (ale zase musí být nějakým způsobem srozumitelné).
Také hodně záleží na atmosféře ve společnosti a současných trendech – například minulý rok v Česku vyšlo asi pět knih o brutalistické architektuře, protože se všude po světě bourá a s tím přichází intenzivní debata. Půlka je pro a půlka je proti a lidé se nedokáží dohodnout, jestli jsou ty budovy krásné nebo ohavné. Vždy záleží na situaci ve společnosti.
Co si myslíte, že bude dalším tématem – enviromentalistika, protisystémové knihy?
ŠTĚPÁNKA: Tak životní prostředí už určitě téma je, vlastně stejně jako nějaké to bouření – o společenské vzpouře máme také v knihkupectví jednu knihu. Nedivila bych se, kdyby přišly knihy o svobodě.
Auta od Václava Jiráska | Foto: Jiří Pitrmuc
A když už je před Vánoci, máte nějaké tipy, co nadělit pod stromeček?
ŠTĚPÁNKA: Vždy se toho dá najít spousta, zvlášť když jde o knihy – záleží jen na tom, co člověka zajímá. Například letos jsme vydali knihu Auta Václava Jiráska, která by sedla nejednomu milovníkovi fotografie. Zachycuje chátrání a rozklad vozů po celém světě. Pro pražské studentky a letenské usedlíky máme zase 220 míst AVU, která čtenáře provede Prahou trochu jinak. Sleduje otisky studentů, absolventů i akademiků z AVU, kteří se promítli do svého bezprostředního okolí. Pro komiksové nadšence to pak může být Neočekávaný robotí exodus. Na Vánoce potěší i dobře vybraný plakát nebo sešit.
