V malém městečku Zbraslavice u Kutné Hory se skrývá velký klenot. Nazývá se Sborovna, ale rozhodně se uvnitř nebudete nudit se skupinou uštvaných učitelů s třídnicemi v podpaží a nerudným ředitelem v čele stolu.
Sborovna je místem z dávné pohádky, ve kterém si po otevření jasně červených vchodových dveří rámovaných šípkovým keřem budete plnit své sny. Aspoň na kratičký čas. Aspoň na pár dní. Sborovna, původně škola se dvěma třídami a ředitelským bytem, která byla později necitlivě rozdělena na několik bytů, je nekonečný labyrint chodeb, vrzajících schodů a mnoha dřevěných dvoukřídlých dveří, které lákají a vábí, abychom stiskli chladné kovové kliky a odhalili tajemství, jež se za nimi skrývají.
Nepoddajně vanoucí duch místa
Když se majitelé Sborovny rozhodli loni na podzim bývalou školu koupit a proměnit ji na penzion, chtěli ji od začátku zachovat v co nejpůvodnějším stavu, aby během rekonstrukce neunikl její nesporný genius loci. Protože památkově chráněná budova z roku 1864 nebyla nijak výrazněji poškozená, zachovali všechny nosné stěny, původní jsou i okna a dveře. Zároveň se snažili využít co nejvíc původních materiálů, takže například na podlahu použili půdovky a dřevěná podlahová prkna, s památkáři spolupracovali na vzhledu oken, fasády nebo střešní krytiny.
Sborovna dýchá historií a své návštěvníky s sebou bere do dávných časů. | Zdroj: Penzion Sborovna
Nostalgická nálada nás zalehne hned po vstupu do budovy. Zdá se, že jsme opravdu přišli do jiného světa. Dýchne na nás chlad tmavé studené chodby starého domu a my si můžeme chvíli představovat, jak tu kdysi vcházeli bosí školáčci s prsty zamazanými od inkoustu. Zároveň si zde můžeme na stěně prohlédnout fotografie dokumentující rekonstrukci objektu, která trvala zhruba třičtvrtě roku. Pro veřejnost se Sborovna otevřela letos v květnu.
Co pokoj, to unikát
Kapacita Sborovny je 25 osob. Světlé prostorné pokoje jsou vybavené pouze nejnutnějším nábytkem korespondujícím s duchem doby, ze které budova pochází, tedy postelemi s vysokým vyřezávaným čelem, stolkem, starou skříní, několika obrázky na stěnách. Každý pokoj má úplně jiné kouzlo díky rozmanitosti nábytku, který majitelé sháněli po bazarech a antikvariátech, takže otevření každých dveří se stává novým a novým překvapením. Ze špaletových oken orámovaných těžkými závěsy se nám nabízí výhled tu na malou zahrádku obepnutou kamennou zídkou a plotem z tepaného železa, tu na historickou budovu pivovaru naproti přes silnici nebo na fasádu sousedního gotického kostela, na který je Sborovna téměř namáčknuta.
Pokud pokoje vynikají poměrnou střídmostí vybavení, na společenské místnosti v přízemí, která slouží zároveň jako kuchyň a jídelna, se majitelé vyřádili. Sama místnost vypadá jako vetešnický krámek, ale je to krámek velmi útulný. Můžete se zavrtat do pohodlného křesílka, posadit se na rozvrzanou pohovku, na starou nádražní lavici nebo třeba do dokořán otevřeného okna, dát si sklenku vína z místního vinného sklípku, prohlížet si ty desítky předmětů visících ze stropu, okupujících skříně i stěny, a nostalgicky přemýšlet, jakou cestu za svůj život urazily, než se dostaly až sem. A pokud budete mít té nostalgie dost, stačí zaplout po kamenných schodech dolů do sklípku se studenými stěnami z kamene na sklenku nebo naopak vystoupat až pod střechu do teplého útulného podkroví plného starých koberců a pohovek a využít promítací plátno pro soukromé kino nebo koncert.
Majitelé Sborovny mají na kontě už jednu zdařilou rekonstrukci. Před několika lety koupili zdevastovaný statek na samotě Hojšín v České Sibiři a s pomocí architektonického studia Life4Arch ho téměř od základů přestavěli na moderní penzion. Tentokrát ale šli úplně jinou cestou. Rekonstrukce probíhala výlučně v režii jejich rodiny a během ní se snažili zachovat co nejvíc z původního. Výsledkem jsou dva objekty s absolutně odlišnou atmosférou. Zatímco Hojšín skvěle propojuje staré s moderním, Sborovna dýchá historií a své návštěvníky s sebou bere do dávných časů.
