Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
V čajovém divadle Shynar Kaliyevy se promítá láska ke Kazachstánu a cit pro hledání kouzelných okamžiků v každodennosti. | Foto: Jakub Delibalta / Portrét | Zdroj: archiv Shynar Kaliyevy V čajovém divadle Shynar Kaliyevy se promítá láska ke Kazachstánu a cit pro hledání kouzelných okamžiků v každodennosti. | Foto: Jakub Delibalta / Portrét | Zdroj: archiv Shynar Kaliyevy

Z lásky ke sklu opustila rodný Kazachstán. Nyní patří mladá designérka Shynar Kaliyeva mezi největší talenty u nás

V patnácti letech přijela do Čech studovat broušení skla. Přes silně konceptuální instalace se s láskou k malbě dostala k užitným předmětům, kde se její vášně a precizní řemeslo mísí s esencí rodného Kazachstánu. Pokud bychom design přirovnali k hudbě, orchestr Shynar Kaliyevy by vám vyrazil dech. Letos zakončila svoje studium diplomovou prací v ateliéru Ronyho Plesla na pražské UMPRUM a my si s ní povídali o její cestě za sklem a se sklem.

O vázách Shynar Kaliyevy jsme se zmiňovali předloni.

Steppe | Foto: Pavel SynekSteppe | Foto: Pavel Synek

Ornamenty a kulturní šoky

V tvém případě nejde nejspíš začít jinak než tvou cestou do Čech. Přijela jsi za sklem?

Shynar: Vlastně ano. Sklo je pro nás v Kazachstánu díky svojí nedostupnosti kouzlo. S hutním zpracováním jsem se prvně setkala na sklářské výstavě v Petrohradu. To mi bylo dvanáct, od dětství jsem byla tvůrčí a sklo mě doslova ohromilo. Ještě dlouho jsem na něj poté vzpomínala. Zanedlouho jsem zjistila, že má sklářství v Česku velkou tradici a rozhodla jsem se přihlásit na Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Kamenickém Šenově.

To zní jako velký skok do neznáma. Měla jsi tehdy nějaké konkrétní vzory, co se tvorby týče?

Shynar: Já jsem byla od malička soustředěná na malbu a kresbu. Dokonce si pamatuji, že jsem se jako malá ptala maminky, jestli se tím mohu živit, až vyrostu. Před Šenovem jsem byla hodně zamilovaná do secesních výrobků, nejspíš převážně kvůli ornamentu, který mi byl vždy inspirací. Beru ho jako takový mezinárodní jazyk. A vlastně i dnes vzhlížím spíše k malířům.

Překvapil tě Kamenický Šenov?

Shynar: Já jsem celý život žila ve velkém městě, najednou jsem se ocitla v Šenově, kde se všichni navzájem znali. Takže to pro mě byla razantní změna jednak z tohoto důvodu, jednak z důvodu změny kultury – nejblíž Evropě jsem předtím byla v Turecku. Co se týče tvorby, dneska už má škola menší huť, ale za mě to tak nebylo. Z většiny jsme pracovali s polotvary, které jsme našli na školním skladě. To bylo zábavné, brodit se hromadami zaprášeného skla a hledat poklady, které jsme následně brousili. Přemýšlení nad věcí bylo díky tomu úplně jiné.

Nebylo tvé používání ornamentu částečně způsobeno změnou kulturního prostředí?

Shynar: Tak jsem to asi nebrala, bylo to pro mě přirozené. Z linky umíme číst bez ohledu na národnost. Když se linka zvedá a množí, připomíná nám moře, když se naopak vlní, vidíme v ní rostlinu. Já chtěla jejím prostřednictvím dát do svých věcí něco od sebe, vzpomínky ze života nebo kouzlo pohádek z dětství. Používala jsem ji během celého studia, ale vždy se její užití jistým způsobem lišilo. Dnes jí dávám kultivovanější formu, až ilustračně konkrétní.

Vázy Encave jsou z části dekorovány, vnější část vrstvou smaltu, vevnitř malbou. | Foto: Tomáš SlavíkVázy Encave jsou z části dekorovány, vnější část vrstvou smaltu, vevnitř malbou. | Foto: Tomáš Slavík

Původy a vlivy

Řadíš se teď po tom všem vůbec do škatulky volného umění, nebo spíš tíhneš k designu?

Shynar: To se hodně proměňovalo. Po příchodu na UMPRUM jsem se věnovala spíše sochařským objektům nebo prostorovým instalacím. Poté přišla ta změna, kdy jsem okusila navržení vázy, a on je to tak skvělý pocit ji pak užívat. A přitom mám pocit, že mi tam něco z těch instalací zůstalo, akorát to promítám právě skrz malbu a dekor. Tak se v tom designu cítím ve svým.

Přijde mi, že jsi svůj původ nepromítala do své tvorby hned od začátku, kdy přišel ten zlomový moment?

Shynar: To je vlastně zábavný příběh. Na začátku čtvrtého ročníku jsem byla vyhoštěna zpátky do Kazachstánu, a tak jsem strávila semestr doma. Řekla jsem si, že když už mě osud vrátil zpět domů, tak se budu věnovat kazachšskému řemeslu. Navázala jsem na tradiční výrobu koberečků z ovčí vlny. Kdysi je vyráběly primárně ženy a bylo obvyklé, že se při tom scházelo i víc generací. To já chtěla také zažít, proto jsme je vyráběly společně s babičkou, maminkou a sestrou. Poté jsem koberečky táhla letadlem zpět do Česka a staly se součástí mojí klauzurní instalace. 

Vnitřní dekor váz Steppe je ovlivněn čočkami vybroušenými na jejich povrchu. | Zdroj: archiv Shynar KaliyevyVnitřní dekor váz Steppe je ovlivněn čočkami vybroušenými na jejich povrchu. | Zdroj: archiv Shynar Kaliyevy

Současně tentýž semestr vznikly vázy Steppe, inspirované rozsáhlými zlatými kazachškými stepmi rozléhajícími se za hranicemi měst. Občas máte pocit, že nikdy nekončí, a jediné, co vás zde upoutá, jsou i tisícová stáda oveček. Proto se ovečky staly motivem pro vázu s vybroušenými čočkami. Zevnitř vázy jsem malovala ovečky zlatem, bylo to trochu komplikované, jelikož měla váza úzké hrdlo a já si musela vyrobit štěteček na míru, abych to zvládla. Z vnějšku má váza po celém povrchu vybroušené čočky, které ovečky zvětšují, zmenšují a množí tak, že vlastně nevíte, kolik jich uvnitř je.

Aplaus pro čaj

Motiv oveček jsi poté použila i ve své diplomové práci, opět jako symbol Kazachstánu?

Shynar: Ano, nemohla jsem si to odpustit (smích). Je to mojí součástí. Jako diplomovou práci jsem zpracovávala čajový set, právě z důvodu kazachšské tradice pití čaje. Je to něco, co bych chtěla ve svém životě dále udržovat, proto jsem se rozhodla si vyrobit vlastní. Čajový rituál přirovnávám k divadlu, stolek má tvar oka a je to scéna celého děje. 

Shynar pojímá rituál pití čaje jako divadlo, které se odehrává na scéně čajového stolku. Pracuje tedy s motivy pohádky a jistého fantastična. | Foto: Jakub DelibaltaShynar pojímá rituál pití čaje jako divadlo, které se odehrává na scéně čajového stolku. Pracuje tedy s motivy pohádky a jistého fantastična. | Foto: Jakub Delibalta

Skleničky do sebe zapadají, jsou buď dekorovány zlatem, nebo rytinou a jejich motivy se tak různě překrývají. Stolek je situován pro dva až tři lidi, skleniček je ale osm – proto si pokaždé můžete vybrat jinou sklenici a na scéně se tak odehrává jiný příběh.

Sklenic pro čajový set vzniklo osm, každá s jiným motivem. Mohou se tak různě párovat a tvořit pestré dějové kombinace. Jehňátko se může ocitnout u mámy ovce či uprostřed ohně. | Zdroj: archiv Shynar KaliyevySklenic pro čajový set vzniklo osm, každá s jiným motivem. Mohou se tak různě párovat a tvořit pestré dějové kombinace. Jehňátko se může ocitnout u mámy ovce či uprostřed ohně. | Zdroj: archiv Shynar Kaliyevy

V divadle má čaj samozřejmé také svou roli – jeho hladina může být mořem či krajinou, a tvořit tak s motivy další kontexty. | Foto: Jakub DelibaltaV divadle má čaj samozřejmé také svou roli – jeho hladina může být mořem či krajinou, a tvořit tak s motivy další kontexty. | Foto: Jakub Delibalta

Porcelánová konvice s atypickým mosazným víkem | Foto: Jakub DelibaltaPorcelánová konvice s atypickým mosazným víkem | Foto: Jakub Delibalta

Pod Ólší

Nedávno jsi založila značku Ólše, hodláš teď tvořit jen pod ní?

Shynar: Založila jsem ji se svojí spolužačkou Hanou Oľhovou. Je to taková předzvěst našeho společného tvoření, které bychom rády uskutečnily. Aktuálně se nám toho ale oběma děje v životě tolik, že nebyl ještě čas, proto jsme zatím skrz instagram Ólše představily kurátorský výběr našich samostatných dosavadních produktů a společně je začaly prodávat. V podobném duchu bychom pak chtěly pokračovat i ve spolupráci s dalšími designéry, už teď na Ólši najdete servírovací prkénka od Barbory Lexové.

Ručně foukané sklenice prezentovány pod značkou Ólše | Zdroj: archiv Shynar KaliyevyRučně foukané sklenice prezentovány pod značkou Ólše | Zdroj: archiv Shynar Kaliyevy

Uměla bys definovat vlastnosti produktů, které budete pod Ólší tvořit?

Shynar: Určitě budou v sobě skrývat příběh, budou jemné, ale přesto osobité a silné z řemeslné stránky. Obě s Hankou se rády věnujeme kresbě a malbě, tak by určitě do našeho repertoáru přibyly i grafiky a tisky.

Foukaná alabastrová karafa s mosazným víčkem tvoří set se skleničkami dekorovanými smaltem. | Zdroj: archiv Shynar KaliyevyFoukaná alabastrová karafa s mosazným víčkem tvoří set se skleničkami dekorovanými smaltem. | Zdroj: archiv Shynar Kaliyevy

Nenapadlo tě někdy pracovat s textilem? Přijde mi, že se tam spoustu tvých vášní protíná.

Shynar: Ano! Už dlouho mě to láká, vlastně jsem se k tomu přiblížila těmi koberečky, ale zatím jsem neměla čas se tomu věnovat natolik, aby z toho něco vzešlo. Ale jednou mi to neuteče.

Na skleněné vázy Shynar ručně psala smaltem básně o květinách od Emily Dickinson. Právě květiny jsou typickým motivem pro techniku dekorování smaltem, zde se tedy nevyskytují ve formě dekoru, ale ve formě psaného textu. | Zdroj: archiv Shynar KalievyNa skleněné vázy Shynar ručně psala smaltem básně o květinách od Emily Dickinson. Právě květiny jsou typickým motivem pro techniku dekorování smaltem, zde se tedy nevyskytují ve formě dekoru, ale ve formě psaného textu. | Zdroj: archiv Shynar Kalievy

Shynar mě okouzlila svojí pokorou, při rozhovoru s ní máte pocit, jako by vám četla z pohádkové knihy. Vybírání z šíroké palety řemesel popisuje jako návštěvu dítěte v hračkářství – není lehké si vybrat. Aktuálně se mimo Ólši věnuje také realizaci svého návrhu okna do smuteční síně v Milovicích, který vzešel ze soutěže, jež vyhrála.

Galerie

Další články