Architektka Lenka Míková se zaměřuje především na rekonstrukce, rezidenční stavby, interiéry a instalace. Je pro ní důležitá jednoduchost a přirozená krása, které se snaží dosáhnout pomocí očišťování jednotlivých prvků, kterými je interiér tvořen. Studovala v Praze na ČVUT, ale také v Paříži a už čtyři roky vede své architektonické studio. Jak se jí pracovalo na nedávno oceněném projektu, proč se zaměřuje právě na rekonstrukce a na jaký další projekt se v blízké době můžeme těšit, jsme se ptali v následujícím rozhovoru.
Portrét architektky Lenky Míkové, zdroj: http://www.karasekcejkova.com
Projekt Dva domy, srnky a stromy, nedávno získal Ocenění institutu bytového designu - Interiér roku - v kategorii Rekonstrukce. Potěšilo Vás toto ocenění, jaká byla konkurence?
Samozřejmě mi to udělalo radost, tenhle projekt byl taková moje srdcovka, takže tím spíš. A navíc si vážím všech dalších oceněných v tomhle ročníku.
Ve své práci se specializujete především na interiér a často se jedná o rekonstrukce. Byla jste v tomto směru ovlivněna otcem, který je restaurátor? Oba vlastně oživujete starší objekty a dáváte jim nový vzhled.
No vidíte, to je zajímavá paralela... Ale táta je především sochař, tím jsem byla ovlivněná už odmala, když mi jako malé dával na hraní nejčastěji kus hlíny, abych se zabavila, vyráběla jsem nejradši popelníky. Jinak samozřejmě mě ovlivnil i potom, vnímáním a cítěním věcí, prostoru, materiálu.
A jeho restaurátorská praxe se samozřejmě hodí také, má například skvělé zkušenosti s prací s omítkami, strukturami povrchů atd., což jsou takové jemnosti, co se snažím do realizací taky dostat. Na několika projektech jsme už spolupracovali, jednou jsme spolu dokonce přímo ručně vytvářeli takovou speciální nástěnnou malbu.
Práce architekta je do velké míry ovlivněna objednatelem projektu. Jaká je Vaše zkušenost s klienty, nechávají Vám dostatečný prostor pro vyjádření?
To je určitě pravda, klient má svým přístupem na výsledku zásadní podíl. Mám osobně myslím docela štěstí, že s většinou si sedneme velmi dobře a často se i spřátelíme.
Je to taky dost tím, že mi většina nových zakázek přichází přes doporučení od mých bývalých klientů nebo přátel a známých, tím se pak předává i určité spřísněné nastavení. Ale mám za sebou už i pár "omylů", i proto si už klienty a potažmo projekty nyní trochu vybírám.
Jaká byla spolupráce s klientem u oceněného projektu Dva domy, srnky a stromy, do jaké míry do projektu zasahoval? Jak se projekt během tvorby vyvíjel a jak moc se liší od prvního návrhu?
Tenhle klient byl snad úplně nejlepší. Měli jsme spolu už za sebou řešení jeho kanceláří a potom i rekonstrukci jeho bytu, kde jsme si vzájemně sedli, takže mě pak už oslovil napřímo. Na projektu má velký podíl, jak už svým obecně velmi otevřeným přístupem a vůlí zkoušet nové věci, tak i různými nápady.
Projekt trval dlouho a vyvíjel se během té doby taky hodně z mého pohledu většinou i k lepšímu. Byla jsem vlastně s odstupem času ráda, že se některé detaily návrhu nerealizovaly hned a měli jsme ještě možnost je předělat, většinou zjednodušit, což myslím výsledku dost prospělo.
Ale koncept návrhu, pojetí i charakter jednotlivých domů a princip zásahů do nich zůstal od počátku v podstatě stejný, což je taky dobře.
Je tvoření interiéru v novostavbě snazší nebo obtížnější než rekonstrukce? Nejsou pro architekta rekonstrukce limitující tím, že musí pracovat se starší strukturou nebo takový objekt naopak dává nové pole působnosti a možností?
Pro mě je spíš primární to, že můžu řešit interiér už dohromady i s prostorem, to znamená začít už stavebními zásahy a řešit prostor i interiér zároveň jako celek. Vychází to asi logicky z toho, že jsem architekt a ne dekoratér. Takže zadání řešit pouze interiér a navíc třeba v novostavbě je pro mě vlastně složitější a spíš se tomu už vyhýbám.
Rekonstrukce mám ráda, staré prostory a jejich historie mě inspirují, je to takový odrazový můstek pro moji fantazii. Baví mě taky hledat vzájemný vztah nově přidané vrstvy s tím předchozím.
Navíc historické prostory mají často kvality, které se už v dnešních novostavbách těžko najdou nebo znovu vytvářejí, tak i proto je stojí za to zachovat a začlenit do nového celku.
Ložnice, zdroj: https://www.boysplaynice.com/architecture/#/dva-domy-srnky-a-stromy-lenka-mikova/
Vaše práce často přesahuje i do jiných oborů než je architektura, zabýváte se třeba také designem. Je pro Vás tento přesah a propojení oborů pro práci důležitý?
Obecně mě baví přesahy i různé spolupráce s dalšími obory. Design je asi nejblíž, jelikož plno prvků do interiérů navrhuju často přímo na míru, funguje to pak víc uceleně. Jednou se naopak stalo, že daný projekt sice padnul, ale zbyl z něj návrh na poličku, kterého se pak ujali Master&Master a po dlouhém a pečlivém vývoji ji nyní mají v sortimentu.
Mám taky plno kamarádů designérů, ale tím víc si taky uvědomuju své limity a proto v určitých případech pak radši přizvu někoho do spolupráce.
Občas se i lehce dotýkám scénografie, například u instalací výstav nebo prezentačních stánků. A párkrát jsem se jí vlastně dotkla úplně, například když jsme s kamarádkou Veronikou Jirouškovou navrhovaly scénu na galavečer do Španělského sálu a potom i scénografii pro Czech Grand Design ve Stavovském divadle na téma Japonsko, to byla vzrušující výzva a skvělá zkušenost.
Nějakou dobu jste žila, studovala a pracovala ve Francii. Liší se nějak přístup francouzských architektů a klientů od těch českých?
Žila a pracovala jsem v Paříži celkem rok a půl, přijela jsem tam nejdřív na studia, při nich si našla dost brzo práci, pak jsem se tam ještě vrátila znovu pracovat. Přístup je jiný na obou stranách v různých ohledech.
Jeden takový postřeh je třeba to, že si tam lidi architektů mnohem víc váží a jejich slovo a návrhy dost respektují, někdy až přehnaně nekriticky. I to pak možná dává místním architektům větší prostor na určitá originální a nevšední řešení (i když určitě neplatí, že to vždycky znamená i kvalitní). Pro dobrý výsledek architekt rozhodně potřebuje klientovu důvěru a pro jedinečný výsledek potřebuje zase klient i trochu odvahu.
Na jakém projektu aktuálně pracujete?
Je toho docela dost, v různých stádiích vývoje jsou rekonstrukce několika bytů, pozvolna se dokončuje jedna roubenka, rozpracovaná je rekonstrukce domu s kavárnou a apartmány v Českých Budějovicích, pak řešíme i dvě novostavby domů a jednu restauraci, rozjíždí se nebo rýsují další rekonstrukce i jiná zajímavá zadání.
Mám na to ve studiu už dva další architekty a na pár projektech ještě spolupracuju s kamarádkou architektkou Markétou Bromovou. Dřív byla totální převaha rezidenčních projektů a hlavně bytů, ale jsem ráda, že už se mi to postupně posouvá k domům anebo jiným typům zadání. Na jaře byl teď například dokončený takový speciální podnik na Žižkově, to budeme ještě brzo fotit.
A úplně poslední realizace jsou dva mininávrhy pro Bistro8 – lehký facelift legendárního podniku ve Veverkově a pak koncept na nekonečné bistro na trhy Manifesto. Takže práce je plno a dost pestré, což mě těší a baví, ale pracuju vlastně i na tom, abych měla taky trochu čas i na jiné věci, protože život není jenom práce...
