Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Iveta Bendová, autorské písmo a knihy, zdroj: archiv Kristiny Fišerové Iveta Bendová, autorské písmo a knihy, zdroj: archiv Kristiny Fišerové

Vzpoura proti pedagogům bývá poučná, říká Kristina Fišerová, vedoucí ateliéru Grafického designu v Plzni

Kristina Fišerová, grafická designérka a držitelka významných zahraničních i domácích ocenění, působí jako vedoucí ateliéru Grafického designu na SUTNARCE, Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara. Rozhovor o její práci se studenty je součástí mini série představující vybrané ateliéry Sutnarky v Plzni.

Jak přistupujete k vedení ateliéru, v čem by se váš přístup dal označit za specifický?

KRISTINA: S maximální zodpovědností člověka, který si uvědomuje, že tím, že přijme studenta/studentku do ateliéru, může dramaticky změnit jeho život. Považuji za nejdůležitější pokusit se zformovat funkční kolektiv. Škola je především o spolužácích, kteří se navzájem ovlivňují. A nemusí to být myšleno vždy jen pozitivně, někdy dovede zahrát hlavní roli ve výuce pozdní příchod, líný nebo hanebně se projevující student – uličník, neposeda. Osobně odstrašující příklady kvituji s povděkem, poučná bývá i vzpoura proti pedagogovi, který se musí občas umět upozadit, aby dal individualitám více prostoru k sebeobjevování. Postupem času se budou podobně smýšlející absolventi potkávat na oborových akcích, budou spolupracovat, jásat v tiskárnách nad makulaturami, upravovat knihy bez elementárních chyb a nezralých písem a ještě trochu teplá, pomalu se točící židle v kabinetě po pedagogovi, bude právem zapomenuta.

Ráda bych věřila, že konzultace se nesou obvykle ve veselém duchu, mám ke svým studentům věkem relativně blízko, považuji je za své přátele a inspirativní partnery pro diskusi. Na mém přístupu je specifické, že si příliš nepotrpím na dlouhé disputace o tom, jak bude práce vypadat, až na ní student začne jednou dělat.

Od tohoto semestru vedeme ateliérprof. Rostislavem Vaňkem společně, což mne těší, je to osobnost, které si velmi vážím pro jeho výtvarnou intuici, všeobecný rozhled a neobyčejný smysl pro humor, kterým disponuje. Jeho nezdolný myšlenkový temperament je obdivuhodný, poslední věta na konzultacích směrem ke studentům: Chci se s vámi hádat! přesně dokresluje intenzitu jeho pedagogického počínání a snahu o konfrontaci s leckdy laxními jedinci.

Adéla Leštinová, No computer typo, zdroj: archiv Kristiny FišerovéAdéla Leštinová, No computer typo, zdroj: archiv Kristiny Fišerové

Žádná nalívárna

Co je pro vás při výuce zásadní? Uplatňujete třeba nějakou zásadu/y, je pro vás určující nějaká myšlenka?

KRISTINA: Důležité je, aby si studenti uvědomili, že je nesmysl čekat na překližkové židli v potemnělé studovně, až jim pedagogové nalijou do hlavy moudra. Jsou to jen a pouze oni, kdo mají vše ve svých rukách. Škola není jen o učení, je to i o všední příležitosti jít za lidmi, kteří vás zajímají, o možnosti zkoušet se dostat na stáže v cizině, střídat ateliéry. Ideální je, když má student nějakou vlastní vizi, čeho chce dosáhnout, když má nějaký svůj záměr, problém, který vyžaduje řešení. Studium je postaveno na vzájemné diskusi celého ateliéru, střídáme reálná témata s volnými. Bez myšlenky nemá cenu studovat. Ani učit.

Martina Scholleová, Kateřina Šuterová, vizuální styl, zdroj: archiv Kristiny FišerovéMartina Scholleová, Kateřina Šuterová, vizuální styl, zdroj: archiv Kristiny Fišerové

Vnímáte rozdíly mezi Plzní a Prahou, případně jinými městy? Pokud ano, v čem? A jsou tyto rozdíly a jejich vnímání podle vás důležité?

KRISTINA: Záleží na kvalitě pedagogů, jestli jsou ochotni věnovat maximum svého času a nasazení, ale nakonec má vše v rukou student, pronudit se k diplomu nebo vytěžit ve svůj prospěch každou informaci, lze na jakékoliv škole, bez rozdílu. Školy jsou rozdílné, nejlepší by bylo dát studentům úkol: máte tolik a tolik času a musíte vyzkoušet všechny umělecké školy po celé republice, jinak nedostanete diplom… Umprum, moje Alma Mater, je vynikající, zdi pamatují výroky rozličných velikánů, v Ústí jsou jedna velká rodina – silná komunita, ve Zlíně je cítit Baťův odkaz, Brno je jeden velký mejdan.

Na plzeňské Fakultě designu a umění LS je spousta skvělých možností, které jiné školy nemají – škola funguje jako open space, to znamená, že, když si stoupnete doprostřed budovy, všude kolem vás někdo pracuje. Tady „tuten“ sochá, támhle někdo hněte vázu, „tuto“ zase někdo montuje auto, „tutam“ dokončují šperky… je příjemné stát v tom pracovním procesu, který člověka nabíjí a vybízí k vlastní tvorbě. Stejně tak nějak přirozeně mezi sebou spolupracují ateliéry, momentálně třeba keramici s ilustrátory, grafici s fotografickým ateliérem, je to opravdu otevřený prostor pro všechny a člověka to láká jít se podívat, co se děje v jiném ateliéru. Doporučuji jít k nám na zkušenou.

Kateřina Šuterová, plakát na výstavu, zdroj: archiv Kristiny FišerovéKateřina Šuterová, plakát na výstavu, zdroj: archiv Kristiny Fišerové

Bohatá nabídka oborů

Zaměřujete se spíše na výuku klasického grafického designu, nebo kladete důraz i na grafický design v rámci nových/elektronických médií?

KRISTINA: V našem ateliéru pracujeme v souladu s tím, co si „doba žádá“ a já tomu přizpůsobuji témata, která studentům zadávám. To znamená, že od nich nechci znát odpověď na otázku, co je přídeští nebo velikost bodu u kovové sazby, případně kolik bodů má kolonel (i když, vědět by to měli!), ani nevypínáme za mokra papír nabarvený temperami, ale chci, aby uměli odprezentovat svoje logo a vizuální styl obrazem v pohybu doplněným zvukovou stopou. Jedním z posledních úkolů, které jsme dělali, byla vizualizace zvuku.

Skladba oborů a ateliérů na FDULS je tak bohatá, že si zájemce o nová média může vybírat z ateliérů Multimédia, Nová média, Animovaná a interaktivní tvorba nebo Digitální malba. V připravovaném oboru Interaktivní design, bude na naší fakultě učit třeba Lukáš Fišárek a řada dalších odborníků, navíc máme na fakultě tzv. Multilab, jedno z nejmodernějších a největších filmových a trikových studií v Čechách. Studenti jsou v těchto oborech díky výuce suverénní a není nutno se tomuto, jako hlavnímu tématu, věnovat prioritně u nás v ateliéru. Můžeme se tak soustředit na tvorbu písma, vizuálních stylů, info systémů, knih a podobně.

Theresia Ruppertová, diplomová práce, zdroj: archiv autorkyTheresia Ruppertová, diplomová práce, zdroj: archiv autorky

Co považujete za úspěchy svého ateliéru? Jaké máte ambice do budoucna?

KRISTINA: Za úspěch považuji, když ze Sutnarky vycházejí samostatné tvořivé osobnosti, schopné pružně reagovat na jakkoliv složité či nevšední zadání ve všech oborech grafického designu.

Z posledních úspěšných projektů – realizovali jsme naučnou stezku v Brdech, uspěli jsme s vizuálním stylem pro Valašské Klobouky, spolupracovali se Železnorudskem. Velkým úspěchem je spolupráce s Českými centry, se kterými jsme uspořádali výstavu studentských prací ke 100. výročí Československa, studenti upravili katalog a další materiály, výstava nyní putuje po světě – po světových metropolích a hlavních městech. Z prací nejen našeho ateliéru, ale i ateliérů Stevena Hellera z americké MFAD (s nímž a jeho studenty spolupracujeme), Ateliéru Ilustrace nebo Ateliéru Fotografie jsme připravili publikaci Sutnar Shapes, která získala vysoce prestižní ocenění Red dot, což je opravdu velká satisfakce. Není nic horšího, než studentské práce pomalu tlející v temnu školního arboru.

Máme ambice spolupracovat s jinými zahraničními školami, to se naší fakultě daří a díky tomu mohou studenti jezdit na stáže, což je – z mého pohledu jeden z nejdůležitějších zážitků mladého člověka, který se o sebe musí sám postarat a prosadit se v neznámém prostředí. Do budoucna si upřímně přeji, aby mí studenti a absolventi byli ve svém oboru šťastní, dělat zaměstnání, které člověka nebaví, je totiž nadmíru smutná záležitost. Pokud se mi podaří jim pootevřít dveře k jejich vysněné činnosti a práci, budu spokojená i já.

Další články