Rony Plesl
Sklářský výtvarník, produktový designér a pedagog Rony Plesl | Zdroj: modernibyt.cz
Nevím jak přesně pojmout neúspěch, ale pro mne není skličující, když se mi nepodaří uspět v nějakém tendru na design nebo když nezískám nějaké ocenění. Spíš mě trápí, když ve své vlastní tvorbě nedovedu přesně vyjádřit v sochařských tvarech a kompozicích své myšlenky, že nedokážu to, co Giorgio de Chirico nebo jiný můj velký vzor. V tomto smyslu mám z loňského roku největší radost ze své poslední plastiky Extáze svaté Terezie, kde se mi to podařilo.
Vloni jsem také otevřel nový ateliér spojený s galerií, kterou fantasticky naprojektoval architekt Josef Pleskot, a který se pro mě stal místem setkávání a diskuzí s přáteli a inspirativními lidmi.
Z oblasti designu byly dokončeny a dostaly se na trh asi mé nejlepší produkty – džbánky pro značky Budvar a Bernard. Na trhu uspěly i designy navržené pro sklárnu Rückl, kde vděčím mnoha lidem za jejich entusiasmus a skvělou práci. Stejně tak vděčím i svým studentům na UMPRUM za společné diskuze o smyslu a kvalitě tvorby a jejich úspěch mě naplňuje radostí.
Plastika Extáze svaté Terezie | Foto: Anna Pleslová
Kristina Fišerová
Radost mám z pojednání obří haly, muralu, který je v Plzni na Borských polích naproti Sutnarce, nepřestávám se divit tomu, že v takové velikosti existuje. Osvěžujícím zážitkem byla loni výstava našich studentů Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara v Nové síni v Praze, kterou jsme připravovali s prof. Vaňkem. Měli jsme štěstí, trefili jsme se do měsíce, kdy se mohla uskutečnit vernisáž bez roušek a setkali se tak s přáteli, které jsme většinou podle obličejů poznali.
Smutnou realitou jsou zrušené přednášky a cesty, loni jsme mohli maximálně jít vyvenčit psa a zavnitřnit kočku. Prohrou pro všechny jsou zkrachovalá malá nakladatelství. Nemohla tak vyjít řada plánovaných knih. Ani připravovaná kniha o houbách, kterou jsem se těšila, že budu upravovat, a která nesla název Hřib, hřib hurá aneb zlatý hřib večera.
Adam Gebrian
Teoretik a propagátor architektury Adam Gebrian | Zdroj: procne.ihned.cz
V roce 2020 jsem měl radost především z práce týmu lidí v CAMPu, kteří se, myslím, skvěle dokázali přizpůsobit současné situaci a nesmírně rychle převedli zajímavý obsah do online světa. CAMP byl od začátku plánován jako fyzické místo setkávání všech lidí, kteří o to projeví zájem, ale když to nebylo možné, řada setkání, diskusí, prezentací, projekcí musela proběhnout virtuálně. Osobně jsem rád, že se mi poslední den v roce podařilo odevzdat poslední upravenou verzi textu a obrazový doprovod ke knize Tři měsíce v Barceloně, která by měla vyjít začátkem února. Tušil jsem, že s tím bude hodně práce, a taky že bylo. Ještě teď se divím, že mě s mými nekonečnými připomínkami během dokončovacího procesu lidé z nakladatelství nevyhodili. Vážím si toho.
A prohry a neúspěchy? Ty se mi nejčastěji dějí na fotbalovém hřišti. Za normální situace párkrát týdně. Takže bych řekl, že mým momentálně největším problémem je to, že vůbec hrát nemohu. Ale dobře si uvědomuju, že to nejsou moc velké starosti v porovnání s těmi, kteří je opravdu mají.
Ale pokud se ptáte nejen na mě osobně, tak pozorování veřejného prostoru u nás během pandemie mi ukázalo, že není v tak dobrém stavu, aby umožnil lidem plnohodnotné užívání. Čeká nás spousta práce na jeho vylepšování. A taky sleduju, že diskuse ve virtuálním prostoru má daleko větší předpoklad k tomu být vyhrocená a nesnášenlivá, než ta z očí do očí. Shoda se pak nehledá snadno, častokrát je to nemožné. To není moc dobrý předpoklad pro řešení velmi závažných problémů, které nás nepochybně v nejbližší době čekají.
Maxim Velčovský
Ve stínu pandemie mne mrzí, že se vláda vlastně vzdává spolupráce s kreativními lidmi této země, protože vzniklo spousty skvělých projektů v oblasti vývoje respirátorů, masek a třeba i aplikací, které jsou nezbytnou součástí designu. Je škoda, že tato země více nespoléhá na své hlavy, které mají skvělé a přínosné nápady, jež doslova zachraňují život.
Co se týká mé práce, velmi mne potěšila spolupráce s firmou Rako, se kterou jsme vyvinuli novou kolekci obkladů. V Hongkongu jsem dokončil s Lasvitem pro K11 Musea experimentální lustr, který je založen na světle a foukání páry, což byla obrovská výzva. Navrhnul jsem nové sklenice pro nealkoholické pivo značky Birell, novou kolekci pro firmu Lasvit a v ateliéru jsem během kůrovcové kalamity experimentoval se dřevem.
