Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Josefína Dušková a její výstava Otisk v MUD Benešov | Foto: Anželika Rybak Josefína Dušková a její výstava Otisk v MUD Benešov | Foto: Anželika Rybak

Vždy mě fascinovaly prázdné vyhřáté pelíšky, říká ryzí sochařka Josefína Dušková, jejíž tvorbu vystavuje MUD Benešov

Josefína Dušková je od roku 2012 členkou spolku Umělecká beseda. Absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze a její práce jsou zastoupeny v Národní galerii Praha, ale i v soukromých sbírkách. Ačkoliv se cítí být především sochařkou, vyjadřuje se i prostřednictvím malby nebo fotografie. Její universum životních okamžiků v otiscích bude v MUD Benešov k vidění do 27. srpna.

Sochy lidskosti

Uprostřed rozpršeného Benešova nás v místním Muzeu umění a designu vítá kurátorka Barbora Pavliš a sochařka Josefína Dušková. Prostory celého jednoho patra této hrdé instituce zaplnila výstava jejích děl, jejichž prostřednictvím nás Josefína provází otisky, které jsou především osobní výpovědí. Procházíme se, více než formu vnímáme právě auru, která díla do prostoru přináší, a necháváme se unášet vlastními myšlenkami o pomíjivosti.

Výstava se původně měla konat v mnohem menším prostoru instituce. Větší prostorový formát umožnil dílům dýchat a tvořit mezi nimi kontexty. | Foto: Anželika RybakVýstava se původně měla konat v mnohem menším prostoru instituce. Větší prostorový formát umožnil dílům dýchat a tvořit mezi nimi kontexty. | Foto: Anželika Rybak

Výstava je obsažena v podélném, členitém prostoru a je volně řazena podle témat, které se objevují napříč tvorbou Josefíny. | Foto: Anželika RybakVýstava je obsažena v podélném, členitém prostoru a je volně řazena podle témat, které se objevují napříč tvorbou Josefíny. | Foto: Anželika Rybak

Kurátorka Lucie Šiklová definuje Josefínu Duškovou jako dnes již vzácný druh ryzího sochaře. Její práci má tu čest sledovat prakticky od začátku. „Josefíně je vzdálený ten druh současného konceptu, který často vede k redukci na samotnou myšlenku, jenž potřebuje výklad, který je spojený s digitálními technologiemi nebo zázemím autorského studia, jež vyrábí mistrovy myšlenky na zakázku. Pracuje vlastníma rukama s reálnými materiály.“ Společným jmenovatelem děl a zároveň názvem rozsáhlé výstavy, kterou připravila kurátorka Barbora Pavliš, se tedy stal Otisk.

V otiscích se objevují i modely lidských těl v menších měřítkách. | Foto: Anželika RybakV otiscích se objevují i modely lidských těl v menších měřítkách. | Foto: Anželika Rybak

„Otisk je tichý svědek energie, která tu byla“

Fascinace otisky je u Josefíny zakořeněná v technologickém sochařském procesu odlévání. Současně však vnímání jejich energie pochází z jejích rodinných vazeb. „Část mé rodiny pochází z jižních Čech, dědeček měl stavení se zvířaty a mě vždy fascinovaly prázdné vyhřáté pelíšky. To nic, které tam není, ale člověk přitom vnímá neustálou přítomnost na tom místě,“ vypráví Josefína Dušková.

V rámci děl Plynutí a Dotýkání Josefína obtiskávala vlastní dlaně v keramice. Stovky dlanitých lístečků, ve kterých je napsáno vše, vzbuzují otázky o identitách, množství osudů a pomíjivých okamžicích. | Foto: Anželika RybakV rámci děl Plynutí a Dotýkání Josefína obtiskávala vlastní dlaně v keramice. Stovky dlanitých lístečků, ve kterých je napsáno vše, vzbuzují otázky o identitách, množství osudů a pomíjivých okamžicích. | Foto: Anželika Rybak

Vnitřní impulz tvořit pochází z potřeby interpretování vlastních emocí, založených na autorčiných životních okamžicích. To je většinou doprovázeno další koncepční linií. „Fascinuje mě především křehkost spojená s obrovskou silou života, tváří v tvář jeho pomíjivosti. Díla sledují linii času, proud života, s jeho zásadními momenty, zrozením, růstem, destrukcí a zánikem,“ dovysvětluje. „V otiscích je pro mě horizont obsažen ve vnímání času, v pomíjivosti. V přenesení zásadní skutečnosti, že v zanechaném otisku už opravdu bytost nebo tvar není, ale otisk trvá, a to prázdné ‚nic‘ nám umožňuje dotýkat se vnitřně toho, co tam bylo.“ 

Napříc Josefíninými díly se objevuje několikrát téma schránek a skořápek jako symbol zrodu, pocitu bezpečí a ochrany. | Foto: Anželika RybakNapříc Josefíninými díly se objevuje několikrát téma schránek a skořápek jako symbol zrodu, pocitu bezpečí a ochrany. | Foto: Anželika Rybak

Pomíjivost v materialitě

Z procesu odlévání si Josefína svou tvorbou nese i náklonnost k sádře. Přímočarý, přesto odlehčující materiál se schopností definovat cizí tvar je běžně užíván jako mezistupeň k finálnímu dílu. V díle Josefíny je ale v pozici definitivního materiálu, a to i proto, že ji autorka vnímá především jako duchovní materiál. „Sádra mě nejvíce přitahuje tím, jak je zároveň křehká a pevná, i materiál samotný se chová způsobem, který mi při mé práci neuvěřitelně vyhovuje.“ Mimo běžné materiály užívané v sochařství nachází Josefína zalíbení i v těch méně tradičních, jejichž substance je nestálá – kromě sádry užívá i vosk, molitan, led či sníh a polystyren.

Sypání. Záznamový cyklus inspirován děním na pískovišti. | Foto: Anželika RybakSypání. Záznamový cyklus inspirován děním na pískovišti. | Foto: Anželika Rybak

Napříč díly, mimo jiné i v sádrových reliéfech, se objevuje i zbytkový materiál z odlévacího procesu – sádrová drť nebo jiný záměrně destruovaný materiál. V reliéfu Proud se navíc objevuje i lukopren – materiál modré barvy, který se běžně užívá při výrobě forem.  

Vztahové otisky, které jsou pro Josefínu stěžejní kvůli intimitě a osobitosti, se v místnostech potkávají s malbami. | Foto: Anželika RybakVztahové otisky, které jsou pro Josefínu stěžejní kvůli intimitě a osobitosti, se v místnostech potkávají s malbami. | Foto: Anželika Rybak

Plošnost

Vedle sochařských děl jsou v prostorách benešovského muzea vystaveny i malby. K nim se Josefína dostala i z praktických důvodů. „Když jsem měla děti, bylo kvůli času složitější se k soše dostat. Malba představovala časově přívětivější možnost filtrovat potřebu tvořit. Ale rozhodně to nebylo tak, že bych si před tím vůbec nemalovala. Na druhou stranu, byl to další způsob, jak se dostat k otiskům zase odjinud. I při malování jsem měla tendence pracovat rukama, případně jsou obrazy otiskovány z matric.“ 

Grafickou stránku výstavy měla na starosti Markéta Steiner. | Foto: Anželika RybakGrafickou stránku výstavy měla na starosti Markéta Steiner. | Foto: Anželika Rybak

Článek vznikl v rámci placené spolupráce.

Galerie

Další články