Czech Design Week se už několik let snaží působit na české scéně. Kvalita přehlídky každopádně osciluje a ne všichni účastníci z řad studentů jsou vždy s organizací spokojeni. Letos výroční přehlídka proběhla v Mánesu a nutno říct, že jste zde měli šanci narazit na inspirativní začínající designéry. Zakladatele přehlídky Lukáše Pipka jsme se i přesto zeptali na hlavní sporné momenty.
Rozporuplný Mánes
Jak hodnotíte letošní ročník festivalu?
LUKÁŠ: Mou krátkou odpovědí je, že letošní ročník hodnotím úspěšně. Kdybych to měl rozvést, tak vše, co jsme si pro tento ročník předsevzali, se nám povedlo. Zájem vystavovatelů o účast na letošním ročníku byl rekordní a mám radost, že se nám hlásily kvalitní, zejména studentské projekty. Pomohlo nám také, že jsme Czech Design Week letos rozšířili o jeden festivalový den, který jsme využili na širší doprovodný program vzdělávacích přednášek a debat, jež cílí jak na veřejnost, tak na samotné vystavovatele. Zejména mladí vystavovatelé se tak mohli dozvědět o cenotvorbě, budování značky, důležitosti propagace například skrze internet a také o autorském právu. Každým ročníkem jako festival rosteme, letos to nebyla výjimka a plánujeme růst i do dalších let.
Czech Design Week 2023 | Zdroj: YouTube
Proč jste si pro pořádání vybrali zrovna Mánes?
LUKÁŠ: Výstavní síň Mánes jsme si vybrali kvůli historii tohoto místa, vhodné poloze budovy i kvůli samotnému čistému galerijnímu prostoru uvnitř, který dobře doplňuje panelážový formát našeho festivalu.
Neobávali jste se, že je tento prostor spjatý s kritickým přijetím odborné veřejnosti?
LUKÁŠ: S tím, že ohlasy na výběr místa budou i negativní, jsme počítali už v loňském roce, kdy jsme s festivalem do Mánesu zavítali poprvé. S prostorem pracujeme a chápeme jeho kontroverzní minulost. Sami osobně nesouzníme s některými výstavami, které v Mánesu v minulosti byly, ale chápeme, že nákladná rekonstrukce Mánesu se z něčeho musí zaplatit.
Právě akcí, jako je Czech Design Week, chceme ukázat, že se zde může konat i kvalitativně zajímavá výstava, která přiláká návštěvníky. Za letošní ročník máme pozitivní ohlasy jak na samotnou přehlídku, tak i na prostor budovy, a to jak od veřejnosti, tak od zástupců oboru, jako je například designér Jan Čapek a šperkařka Eva Eisler, jejichž studenti zde představili své ročníkové práce, nebo od novinářů, jako je Eva Slunečková a Danica Kovářová, jejichž návštěvy a kritiky si velmi vážíme.
S vedením Mánesu jsme v kontaktu a do budoucna chceme více spolupracovat. Naši vizi pořádat zde více koncepčních výstav berou v potaz a je jim jasné, že galerie by se měla více otevřít veřejnosti a mladým umělcům a pořádat kvalitní kurátorované výstavy po celý rok. O to se budeme pokoušet již v příštím roce. Během letošního Czech Design Weeku se nám například podařilo vyzdobit bar v Mánesu kvalitním českým designem ve spolupráci se značkou Mazagrande. Místo „laciných“ drátěných sošek zde byly vystaveny například vázy Františka Jungvirta či artový nábytek od slovenského designéra Sebastiana Komacka.
V týmu Czech Design Weeku se shodujeme, že samotný prostor galerie Mánes má ohromný potenciál a je škoda, že zde nejsou vystaveny předměty určité umělecké hodnoty. Nicméně například se samotným provozovatelem restaurace v budově, ke které patří i bar, také jednáme. Celkově se budeme pokoušet o to, aby tyto prostory byly přívětivější veřejnosti a lákaly i znalce a odborníky designu a umění tak, jako tomu bylo dříve v minulosti.
Jak funguje výběr vystavujících? Kdo je zodpovědný za finální selekci?
LUKÁŠ: Vystavující se nám přihlašují volně formou online přihlášek, které spouštíme začátkem roku na našem webu czechdesignweek.com. Na základě doporučení kurátorů oslovujeme také některé vystavovatele napřímo. Za výběr jsem zodpovědný především já jakožto ředitel festivalu, ale dávám na doporučení kolegů a kurátorů festivalu.
Jelikož se zaměřujeme především na mladé začínající designéry, studia a značky, navštěvujeme každoročně artsemestry a výstavy studentů vysokých škol, kde často objevíme nové talenty, které se snažíme vytáhnout, a také navštěvujeme různé výstavní veletrhy v Česku a zahraničí.
Nejedno designérské, dnes už známé jméno začínalo vystavovat právě u nás. Například Lukáš Novák, Cyril Dunděra, Dominika Petrtýlová, František Jungvirt, Anna Jožová, duo Mikolášková&Drobná, značka 440 Audio a další.
Jaký je odborný background, respektive vzdělání pořadatelů?
LUKÁŠ: Řekl bych, že široce rozkročené, sám mám manažerské vzdělání a před festivalem jsem prošel na vyšších pozicích v telekomunikačních společnostech a reklamních agenturách. Ostatní členové týmu mají za sebou společenskovědní vzdělání od politologie přes sociologii až po žurnalistiku. Odbornost z oblasti designu a umění nám doplňují kurátoři z řad teoretiků a samotných designérů.
Můžete prosím konkrétně jmenovat kurátory, stejně jako členy týmu?
LUKÁŠ: Kurátory i členy týmu máme dohledatelné na webu. Kromě členů poroty Czech Design Award, jako jsou například Bára Alex Kašparová, František Jungvirt či Michal Vaníček, se kterými konzultujeme i výběr vystavujících, do kurátorského týmu patří i zahraniční odborníci, jako Alessio Conti, Enzo Carbone či Stefano Lodesani, se kterými spolupracujeme v rámci zmíněných partnerství s akcemi Milanského týdnu designu.
Jádro produkčního týmu, které se podílí na celoročních přípravách, tvoří vedle mě i kolegové Jakub Dulínek, Hanka Nováková, kteří mají na starosti administraci, komunikaci s vystavujícími a PR, a Adam Haderer, který je hlavním technickým produkčním. Grafické práce má na starosti Radim Pergl, který v současnosti studuje malbu na UMPRUM, a architektonické pojetí výstavy v Mánesu nám zpracoval Eduard Seibert.
Co se týče příprav doprovodného programu, spolupracujeme na nich také se zmíněnou Bárou Alex Kašparovou a Šárkou Čechovou. Letos se do toho také přidali kolegové z Refresheru a CzechCrunch, se kterými jsme navázali mediální partnerství.
Před akcí se produkční tým vždy rozšíří o další členy, kteří se podílejí na technických přípravách, stavbě paneláže v Mánesu, obsluze sociálních sítích, webu a dalších.
Úzce také spolupracujeme s fotografkou Annou Pleslovou, která nám fotí instalace a se kterou také fotíme v průběhu roku další projekty, s fotografem Filipem Šváchou, jenž nám fotí zahájení festivalu a doprovodný program, či s kameramanem Kryštofem Čížkem.
Přihlašují se designéři aktivně sami, nebo musíte účastníky oslovovat?
LUKÁŠ: Obojí. Řekl bych, že něco přes polovinu vystavujících tvoří ti, kteří sami vyplní webovou přihlášku. Zbytek vystavujících aktivně oslovujeme na základě doporučení. Mám radost, že objevujeme nové talenty také mimo Prahu. Pravidelně s týmem jezdíme například od Ústí nad Labem či Plzně, kde nás poslední roky zaujalo nespočet studentských projektů.
Velkou část vystavujících tvoří také ti, kteří u nás vystavují už pravidelně s novými kolekcemi, mezi tyto patří například Mikolášková&Drobná, Pavlína Šváchová, Matyáš Barák, Tomáš Kučera, František Jungvirt, Gréta Kušnírová či Vlastimil Šenkýř, Anna Jožová a další. S některými pak navazujeme i celoroční mimofestivalovou spolupráci a pomáháme jim například s produkcí při foceních, s mediálními výstupy či jim pomáháme sehnat prostředky na nové kolekce nebo je propojujeme s většími značkami.
Někteří z oslovených letošních účastníků si stěžují na nesrozumitelné částky za pronájem ploch, podle jakého klíče stanovujete cenu?
LUKÁŠ: Základní ceny za plochu, které máme uvedené na webu festivalu, jsou jasně dané a odvíjí se od velikosti výstavní plochy a cen za výstavní plochu Mánesu. Součástí každého stánku je i příprava paneláže a cena za zdroj energie. Cenu stanovujeme s ohledem na studenty, kterým nabízíme sníženou částku a často jim pomáháme s vyřízením školní podpory. Každoročně máme předem vyčleněn určitý počet výstavních ploch, které můžeme nabídnout za zlevněné ceny. Samozřejmě sledujeme také, jak se pohybují ceny za výstavní plochu u dalších festivalů, a snažíme se vyjít vystavovatelům co nejvíce vstříc. Bohužel i náklady na pořádání akcí, jako je Czech Design Week, šly rapidně nahoru.
Pokud nás ale některý designér opravdu „uhrane“, tak dostane prostor zdarma. Snažíme se podpořit takto mladé talenty, kteří by na první účast například prostředky neměli. Pozvání vystavovat zdarma na dalším ročníku festivalu dostávají také vystavující ocenění cenou Czech Design Award.
Cenotvorba festivalu je nastavena tak, aby co nejvíce dala prostor mladým, výjimečným a talentovaným tvůrcům, u kterých vidíme potenciál v tvorbě, a umožnila jim představit se veřejnosti, kdy si osobně na vlastní kůži vyzkouší „prodat“ budoucím zákazníkům a odběratelům své práce a zároveň dostanou i zpětnou vazbu ke své tvorbě. Každoročně to tak vnímáme i u začínajících designérů, kteří jsou nadšení z této zkušenosti, že dostávají zpětnou vazbu ze strany veřejnosti a odborníků.
S talentovanými tvůrci také spolupracujeme celoročně a snažíme se je nadále podporovat v tvorbě. Několikrát ročně pořádáme produktová focení například s Annou Pleslovou a výstup pak rozesíláme designovým novinářům. Posledním takovým projektem byla například spolupráce s magazíny MILE, E15 či Selected.
Studenti si za kurátorskou sekci vystavených děl New Generation museli připlatit. Někdo naopak tvrdí, že neplatil vůbec. Neměla by být tato sekce pro všechny zdarma a podléhat kurátorskému výběru?
LUKÁŠ: Všem pozvaným vystavujícím byla nabídnutá možnost vystavit námi vybranou kolekci/tvorbu zdarma. Jednomu z vystavujících jsme umožnili za příplatek vystavit i druhý předmět, který chtěl na Czech Design Weeku představit.
Oproti ostatním instalacím, které jsou panelážové a které si připravují sami vystavující, je New Generation společnou výstavou tvorby studentů a mladých designérů ve volném prostoru, kdy jsme ji umístili nejprve v galerii Mánes během Czech Design Weeku a o týden později v Technologickém centru UMPRUM v rámci přehlídky We’re Next.
Financování Czech Design Week
Jaký má festival rozpočet? A daří se mu být v plusu?
LUKÁŠ: Rozpočet festivalu postupně roste, v současnosti se dostáváme k milionové částce. Neřekl bych, že by festival byl výdělečný, ale rozhodně není ztrátový a v posledních letech se dostáváme do plusu. Vděčíme za to zejména práci celého týmu a podpoře od partnerů.
Čerpá nějakou formu grantu?
LUKÁŠ: V posledních několika letech byl festival podpořen ze Státního fondu kultury a také městem Praha, zejména Městskou částí Praha 1, kdy se bavíme o částkách v řádu desetitisíců korun. Druhým pilířem festivalu jsou partneři z řad velkých značek. Zvláště díky jejich podpoře můžeme nabízet část výstavních ploch zdarma.
V minulosti festival tvrdil, že spolupracuje například s milánským design weekem. Pokračuje toto nebo jiná partnerství i tento rok?
LUKÁŠ: Před pandemií jsme měli uzavřenou spolupráci s několika designovými akcemi v rámci Milánského týdne designu, jako například Digital Detox Design, Lambrante Design District či Brera Design District. Pandemie tuto spolupráci utlumila, ale od letošního roku na ni opět navazujeme a snažíme se rozšiřovat spolupráci i s dalšími zahraničními přehlídkami, jako je London Design Fair či Paris Design Week. V rámci těchto spoluprací bychom chtěli opět mladý český design vyvézt do zahraničí.
Výhoda Designbloku bývá, že k pracím designéra přitáhne velkou mediální pozornost. Jaké výstupy a v jakém množství má k dispozici Czech Design Week?
LUKÁŠ: V rámci mediálních výstupu kromě našich partnerů, jako jsou Refresher, CzechCrunch, MILE, Artikl, FlashArt či ProtiŠedi, se pozornosti festivalu dostává každoročně i například ze strany ČTK, Novinek, E15, České televize a letos také Vogue CS. Zvláště letos se nám podařil silný mediální zásah, kdy se o festivalu v různých médiích psalo prakticky každý den festivalu.
Mediální výstupy zajišťujeme po celý rok, avšak místo toho, abychom protlačovali sebe, festival či mé jméno, dáváme tento mediální prostor designérům a talentovaným studentům, u kterých vidíme potenciál a se kterými za tímto účelem připravujeme pravidelné focení tvorby pro média. V loňském roce se jednalo například o focení ve Volmanově vile či v hotelu Andaz, v tom letošním pak například v Památníku Tomáše Bati ve Zlíně či v chalupě Na Škole na Vysočině.
Vrtkavé renomé?
Sbíráte i zpětnou vazbu? A pokud ano, co konkrétně jste za poslední dobu změnili k lepšímu?
LUKÁŠ: Ano, zpětnou vazbu sbíráme po každém ročníku. Stejně jako jiné akce, ani Czech Design Week se nikdy neobejde bez menších či větších problémů, a vždy se je snažíme řešit už v průběhu festivalu a brát si z nich ponaučení pro další ročníky.
Mezi body, které jsme z minulých ročníků zapracovali, patří například změna volných výstavních ploch v panelážové, podchycení lepšího osvětlení výstavních ploch, spuštění online přihlášek, rozšíření doprovodného programu festivalu a jeho lepší komunikace směrem k veřejnosti či přidání slavnostního zahájení v předvečer festivalu.
Důležité pro nás je také to, že po celou dobu, kdy vystavující připravují své instalace, zůstává celý tým včetně mě v prostoru, abychom mohli všechny komplikace podchytit okamžitě a naopak aby vystavující měli možnost se na nás kdykoliv obrátit, pokud nastane komplikace nebo potřebují s něčím pomoct. Tento vstřícný přístup směrem k vystavujícím považuji také za jednu z klíčových charakteristik festivalu.
Někteří studenti tvrdí, že byli nemile překvapeni, že na vernisáži neměli vystavenou svou práci, i přestože byli domluveni s pořadateli jinak. Nebojíte se, že vám podobný přístup ve spolupráci s VŠ uškodí?
LUKÁŠ: Zmíněný problém, nebo spíše nedorozumění, nastalo v rámci instalace v New Generation, kterou jsme připravovali a instalovali přímo za tým festivalu s předem připraveným konceptem. Pozvaní vystavující měli určenou plochu tak, aby celá instalace působila uceleně a takzvaně nepřeplácaně. V několika případech jsme obdrželi od studentů větší množství produktů nebo kolekcí, které jsme plánovali vystavit, ale museli jsme od toho ustoupit, aby nedošlo právě k zahlcení výstavní instalace. V ojedinělém případě jsme také obdrželi produkt v neadekvátním stavu (upatlán, zašpiněn, poškozen), který nebyl vhodný k vystavení, a tak jsme je nevystavili.
Ostatní instalace v rámci festivalu jsou připravované samostatnými vystavujícími a do jejich expozice nijak nezasahujeme. Vzniklá situace nás mrzí a určitě to patří ke zmíněným problémům, které můžeme do budoucna zlepšovat.
Plánuje se již další ročník festivalu?
LUKÁŠ: Plánujeme už vlastně teď od konce přehlídky, v příštím roce se festival uskuteční od 5. do 8. září a prostor Mánesu máme pro přehlídku Czech Design Week předběžně zarezervovaný na několik let dopředu. Ale už během letošního ročníku jsme začali narážet na limity prostoru kvůli rostoucímu zájmu vystavujících, tudíž se snažíme poohlížet i po dalším výstavním prostoru v okolí Mánesu.
