Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Smuteční obřad podle Jany Trombíkové | Foto: Iveta Schovancová Smuteční obřad podle Jany Trombíkové | Foto: Iveta Schovancová

Vrátit smrti důstojnost. Designérka Jana Trombíková se snaží, aby i poslední rozloučení bylo vkusné a estetické

Pohřebnictví je obor, o kterém si popovídáte v málokteré společnosti. Tabuizované téma smrti doprovází postupy a produkty, které se za poslední desetiletí nikam neposunuly. Co si ale zaslouží větší úctu a pokoru, než právě poslední rozloučení s našimi nejbližšími?

Ačkoli je struktura českého pohřebnictví značně zkostnatělá, najdou se i zde zajímavé projekty, které se k tomuto odvětví staví čelem a hledají emočně i ekologicky přijatelnější alternativy. Jedním z nich je i magisterská práce designérky Jany Trombíkové, která v rámci letošního Artsemestru představila své netradiční pojetí rakve a rubáše. Všechno by mělo být navrženo tak, abychom měli pocit, že je mrtvý v bezpečí a pietně připraven k pohřbení. Podle mě je to důležitý akt, kdy se můžeme rozloučit se svým nejbližším,“ říká autorka z vlastní zkušenosti. Jak vnímá současnou situaci pohřebních služeb, co její produkt odlišuje od ostatních a jaký je potenciál pro změnu zaběhlých schémat?

Jana navrhla inovativní variantu rakve a rubáše. | Foto: Iveta SchovancováJana navrhla inovativní variantu rakve a rubáše. | Foto: Iveta Schovancová

Pohřebnictví není pro současné studenty designu příliš běžným tématem. Co vás k vytvoření projektu SCAREB vedlo?

JANA: Toto téma jsem začala vnímat až s pohřbem svého táty. Hned jsem věděla, že chci zkusit něco změnit a shodou okolností jsme v té době odevzdávali témata diplomových prací.

To je hodně osobní motivace a velmi smutné okolnosti. Když se zkusíte oprostit od emocí, bylo něco konkrétního, co ve vás v rámci pohřebních služeb zanechalo opravdu negativní dojem?

JANA: Nejvíce depresivně na mě působila samotná rakev. Protože jsem si chtěla uchovat živou vzpomínku na tátu, nebyla rakev otevřená. Nakonec mi přišlo, že se neloučím s ním, ale jen s chmurnou, stísněnou rakví. Navíc nebudu komentovat to, že neodpovídala obrázku v pohřební službě a na reklamace už je v takové chvíli pozdě. Otázka, která se mi honila hlavou, zněla: Proč vypadají rakve už po staletí stejně a tak depresivně? Žijeme ve 21. století, i obal na kartáček se dočkal zajímavějšího řešení…

Dámské i pánské kimono je z přírodního plátna. | Foto: Iveta SchovancováDámské i pánské kimono je z přírodního plátna. | Foto: Iveta Schovancová

Máte tedy dojem, že pohřební služby a jejich sortiment přešlapuje na místě?

JANA: Co se týká vyloženě rakví, na které soustředím svou největší pozornost, je pravda, že tady kromě kolekce Optimistic Coffin od Jiřího Ďuriše není žádný jiný produkt, který by nabízel inovativní řešení. Většina rakví se nese v duchu konzervatismu. V počátku práce jsem zkoušela oslovit velkovýrobce, s tím že by bylo fajn přijít s levným, lehkým produktem, který bude naplňovat estetickou úroveň moderního minimalistického a lidem blízkého designu. Ale o tento typ produktu prý není zájem.

Ekologie v tomto projektu hraje důležitý aspekt. | Foto: Iveta SchovancováEkologie v tomto projektu hraje důležitý aspekt. | Foto: Iveta Schovancová

Proč myslíte, že to tak je?

JANA: Netroufám si úplně říct, co je příčina, protože se v oboru nepohybuji zase tak dlouho, abych to mohla objektivně zhodnotit. Zřejmě jde ale o provázaný mechanismus a příčina stagnace je tak v každém článku tohoto řetězce. Velkovýrobci prodávají pohřebním službám a ty zase lidem. Pokud není poptávka ze strany sjednavatelů pohřbů, není ani impuls pro výrobce. Další věcí je nabídka, tedy pokud dostanete na výběr z katalogu rakví, za daných okolností si přirozeně jednu vyberete. Jedná se o emočně velmi vypjatou situaci, ve které většina lidí nedokáže procházet více služeb a hledat jiné varianty.

Proto jsem se rozhodla zvolit cestu řemesla a malých sérií. Ruku v ruce jsem taktéž narazila na přírodní hřbitovy a organizaci Ke kořenům. Tam vidím největší posun v českém pohřebnictví, snaží se totiž o komplexní přístup k věci. Detabuizují téma smrti a nabízí alternativní prostředí a způsoby rozloučení.

Tematika přírodních pohřbů je v českém prostředí na vzestupu. | Foto: Iveta SchovancováTematika přírodních pohřbů je v českém prostředí na vzestupu. | Foto: Iveta Schovancová

Vkládáte do svého projektu také osvětové ambice?

JANA: Pokud chci v Čechách napomoci nějaké větší změně, musím mluvit právě ke koncovým zákazníkům, sjednavatelům pohřbů. Pokusit se přispět k vytvoření povědomí o změně a jiných možnostech. Právě lidé pak mohou s celým mechanismem pohřebního průmyslu pohnout.

Mluvíte o přírodních hřbitovech: Vidíte zde nějakou propojenost se svým projektem?

JANA: Určitě na jejich myšlenky volně navazuji a snažím se je zhmotnit v designu rakve, který by měl dokázat promlouvat k lidem. Má nabádat k tomu, abychom začali přemýšlet o zaběhlých postupech a možná se je snažili zpochybnit.

Když se člověk dostane do situace, ve které musí někomu pohřeb sjednávat, uvědomí si, že lze celé toto rozloučení pojmout individuálně a v některých ohledech svépomocí. Dokonce je u nás možné vyrobit vlastní rakev nebo uspořádat rozloučení na netradičním místě, nic z toho není zakázané. Například Les vzpomínek, přírodní hřbitov, kde se popel zemřelých ukládá ke kořenům stromů, nabízí neutrální prostředí pro obřad, do kterého se mohou zapojit sami pozůstalí. Rozloučení je v mých očích důležitý rituál, který nám pomáhá se lépe smířit s odchodem blízkých. Přírodní atmosféra nám pomáhá tuto chvíli prožít a otevírá myšlenku nekonečného koloběhu života. V tom vidím pro pozůstalé jistou formu útěchy.

Veškerá látka je laděna do přírodních tlumených odstínů. | Foto: Iveta SchovancováVeškerá látka je laděna do přírodních tlumených odstínů. | Foto: Iveta Schovancová

Jsou v Čechách i přírodní hřbitovy, kde lze do země pohřbít celé tělo?

JANA: V současné době u nás nemáme přírodní hřbitov v tom pravém slova smyslu, tedy uložení těla do země. Přírodní hřbitovy, které tu jsou a vznikají, jsou určeny k uložení popela ke kořenům stromů, květinových záhonů, luk… Ale vím, že zde taková snaha je a pokud to bude možné, ráda se jeho budování zúčastním. Pohřbívání těla do země je z ekologického hlediska zkrátka nejšetrnější.

Jak konkrétně rakev naplňuje tyto vize?

JANA: Design rakve má díky proutí přírodní charakter, taktéž reaguje na průběh pohřbu. Například ve chvíli, kdy je rakev nesena, chrání tělo lehce průhledná proutěná skořápka, což oproti neprodyšně zavřenému typu rakve vytváří jistý kontakt a pocit blízkosti. Další důležitý prvek je plátno, do kterého je tělo zabaleno. Díky němu se mohou rozloučit u otevřené rakve i ti, kteří si chtěli uchovat živou vzpomínku na mrtvého. I tak jej mohou naposledy například pohladit. Pokud jej chtějí vidět, stačí plátno rozbalit a spustit dolů, vytvoří se takový „piedestal“, kde je mrtvý středem pozornosti a design rakve na sebe nestrhuje pozornost. Všechno je navrženo tak, abychom měli pocit, že je mrtvý v bezpečí a pietně připraven k pohřbení.

Rakev je pletena z dále neupravovaného proutí. | Foto: Iveta SchovancováRakev je pletena z dále neupravovaného proutí. | Foto: Iveta Schovancová

Při výrobě jste se soustředila především na přírodní materiály. Primárním materiálem pro tvorbu vaší rakve je dřevo a proutí a rubáše jsou ze lnu. Jak a čím jsou materiály spojovány a ošetřeny? Jedná se o zcela degradabilní produkty? A snažila jste se ekologický aspekt zohlednit ještě nějak jinak?

JANACelá rakev je vlastně taková skládačka. Všechno je vymyšlené tak, aby nebylo potřeba žádného spojovacího materiálu. Dřevěná spodní část je seskládaná ze smrkových fošen a navlečená na hranoly pomocí svlaků, které zároveň tvoří podnož. Mezi fošnami je použito vodou ředitelné lepidlo, to bylo z praktického hlediska nevyhnutelné. S ohledem na krátkou životnost jsem dřevo dále nijak neošetřovala: koneckonců, to neošetřené pěkně voní. Konopná madla a popruhy jsem vyřešila provlékáním skrze otvory v dřevěné části, takže mi postačily uzly. Pracuji s neloupaným proutím, které je charakteristické různým zbarvením podle druhu vrby. Jedná se o přírodnější variantu bez dalších úprav, které jsou hlavně časově a fyzicky velmi náročné.

Měla jste s proutím předchozí zkušenosti nebo jste se s ním učila pracovat nově?

JANA: S prototypováním a seznamováním s materiálem jsem začala již v březnu, v době karantény. Objednala jsem 100 kg proutí a začala vše sama zkoušet. Taková garážová práce a pomoc sousedů… Vytvořila jsem tři prototypy a až ten poslední ukázal, jak bude výsledný koncept vypadat.

Potom jsem oslovila profesionálku Danielu Barochovou a za její pomoci jsem začala koncept převádět na profesionální úroveň. Ladily jsme spolu všechny detaily a vymýšlely, jak by vše šlo udělat co nejlépe.

Řešila jste při navrhování, zda půjde rakev do země nebo na kremaci? Hraje to zde nějakou roli?

JANAUrčitě ano. Já chtěla vytvořit variantu vhodnou pro kremaci i k uložení do země, a podle toho jsem volila materiály. Původně měla být rakev čistě z proutí, ale zjistila jsem, že kdyby rakev v kremačním zařízení shořela moc rychle, nic by dál nepodporovalo hoření a celý proces by se musel opakovat, což by stálo více energie. Proto je pro spodní část voleno dřevo. V případě pohřbení do země je rakev konstruována tak, aby se co nejrychleji rozložila. Proutí samo o sobě tleje velice rychle a díky propustné struktuře urychlí taktéž tlení lněnéno plátna, těla i neošetřeného dřeva.

Smuteční obřad je zásadním rituálem v rozloučení s mrtvým. | Foto: Iveta SchovancováSmuteční obřad je zásadním rituálem v rozloučení s mrtvým. | Foto: Iveta Schovancová

Ačkoli pro výrobu využíváte tradičních tuzemských materiálů, podoba rakve i rubáše je v kontextu českého prostředí značně inovativní. Odkud jste brala vizuální inspirační podněty?

JANA: Už ve skicách jsem se u rakve inspirovala organickými tvary v přírodě. Taktéž jsem vycházela z určité lidské ergonomie. Výsledný tvar připomíná jakéhosi brouka. Když jsem dokončila první finální prototyp a viděla jsem ho ležet v trávě, hned jsem si to spojila se stínkou. Proto jsem rakev pojmenovala v latinské verzi toho malého korýše (Porcellio Scaber).

Inovativně možná mohou působit pohřební plátna a rubáše, na které tady zvyklí opravdu nejsme. Plátna jsou odedávna k pohřbům využívána v mnoha náboženstvích, například u židů, buddhistů či hinduistů. Je to přirozené: Když někdo zemře, tělo se přikrývá, a naopak když přicházíme na svět, zavinou nás do deky. Přišlo mi pěkné použít této symboliky pro obřad samotný.

K vytvoření pohřebního rubáše mě inspiroval japonský film režiséra Jódžiró Takita Průvodce/Okuribito. V tom filmu krásně vidíte, jak citlivě lze pojmout péči o těla zemřelých. Kimono na mě působilo poklidným, důstojným a praktickým dojmem. Zároveň jsem mluvila s člověkem, který mrtvé obléká a bylo pro mě důležité, aby byl rubáš praktický. Stěžejní je princip zavinování, ale také elegantní a nadčasový střih, který kimono přináší. Dále jsem s touto inspirací nakládala volně, tak abych vytvořila pánskou a dámskou variantu. Chtěla jsem, aby evokovaly příjemný poklidný dojem, jako kdyby se člověk oblékal na poslední spánek, proto mi i boty přišly nesmyslné a doplnila jsem rubáše o bavlněné huňaté ponožky.

Jak byste si přála Scaber uvést na trh? Jednalo by se o samostatné produkty, které byste pohřebním společnostem dodávala, nebo byste si přála vést tuto službu i s obřadem od začátku až do konce? A na jaké finanční úrovni by se v kontextu cen běžných pohřbů vaše služby pohybovaly?

JANA: Prozatím jsem neuvažovala nad celkovou službou, svůj potenciál vidím ve výrobě a inovování pohřebních produktů, zejména rakví. Už teď vidím, že vznikají nové pohřební služby, které si zakládají na individuálním přístupu a tíhnou k přírodnímu pohřbívání. Služba jako taková není jednoduchá záležitost a je zapotřebí nejen funkčního zázemí, ale i citu a dostatečných zkušeností.

SCAREB přispívá k detabuizaci smrti a změně dosavadního nastavení. | Foto: Iveta SchovancováSCAREB přispívá k detabuizaci smrti a změně dosavadního nastavení. | Foto: Iveta Schovancová

A co bude dál? Jaké jsou vaše plány do blízké budoucnosti?

JANAPrávě spolu s Danielou Barochovou pomalu zakládáme takovou malou environmentální manufakturu se zaměřením na pohřební produkty. Zejména tedy rakve, urny, pohřební rubáše a plátna. Máme v plánu všechny ty věci neustále vyvíjet a posouvat dál, taktéž si dáváme za cíl dělat to co možná nejšetrněji k životnímu prostředí. I proto jsme se rozhodly být soběstačné alespoň co se týká proutí a aktuálně sháníme pole, na kterém můžeme začít s pěstováním. Proutí mě fascinuje, je to velmi rychle obnovitelný materiál, který na rozdíl od jiných nepotřebuje mnohé fáze zpracování. Pletená rakev vám doslova roste pod rukama.

No, zkrátka hodláme pěstovat rakve ve všech ohledech.

Další články