Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Hlavním materiálem značky Elajediova je kůže. Foto: Eliška Judová Hlavním materiálem značky Elajediova je kůže. Foto: Eliška Judová

Veganka z Brna navrhuje batohy z hovězí kůže. Představujeme značku Elajediova

Tvorbu Elišky Judové, stejně jako ji samotnou, nepřehlédnete. Je to veganka, která pracuje s hovězí kůží. Její aktovky, kabelky či peněženky značky Elajediova jsou specifické svojí jednoduchostí a ručním zpracováním. Stejně tak kolekce svatebních šatů Jedina. Elišku nejčastěji potkáte v doprovodu jejího poskakujícího psa Jediho, který je i hvězdou jejího instagramu. Batohy a peněženky značky Elajediova najdete také u nás v shopu.

Potkáváme se ve tvém ateliéru v Brně. Jak se ti v tomto městě žije a pracuje?

I když nepocházím přímo z Brna, jsem z Hodíškova, což je malá vesnice na Vysočině, v Brně už jsem docela dlouho. 6 let jsem tu studovala vysokou, potom jsem si dala na 2 roky od Brna pauzu a vrátila jsem se sem zpět kvůli další práci, kterou dělám – natáčení a produkci videí s KACO video. Při mé designérské práci úplně nezáleží na tom, kde pobývám, protože věci prodávám hlavně na internetu přes e-shop.

V Brně se mi žije dobře. V budově na Moravském náměstí, kde se nachází můj ateliér, je víc oděvních studií, sídlí tu například kluci z Bastl Instruments, fotografové nebo designéři, dole je baletní škola a kavárna. Je tu příjemná komunita kreativních lidí.

Eliška Judová a Jedi. Foto: Martin KacvinskýEliška Judová a Jedi. Foto: Martin Kacvinský

Ptám se na Brno proto, že patříš k několika málo výjimkám mladých českých designérů, kteří se vyhnuli životu v Praze. Vnímáš v rámci své práce rozdíl mezi těmito městy?

V Praze jsem strávila dva roky a klidně bych se tam zase vrátila. Asi i tím, že nepocházím přímo z Brna, nejsem na něj nijak vázaná. Je to hlavně studentské město. Skupina lidí, kteří jsou ve věku mých nejčastějších zákazníků, což je od 30 do 45 let, je tu menší. Taky je tu míň turistů, kteří tvoří další velkou kupní sílu v Praze, kde mám věci také v kamenných obchodech.

Celkově v hlavním městě tato sféra funguje líp, a to právě díky těmto dvěma skupinám. Mají většinou stálá zaměstnání, tedy i peníze a celkově se zajímají o český design, udržitelnost, kvalitu a chtějí vyčnívat z davu. I proto třeba v Brně chybí klasický soukromý designshop, který by se nesoustředil na streetwear. Nemyslím si, že lidé, kteří se tu o něco takového snažili či snaží by to nedělali dobře. Zkrátka tu chybí dostatečně velká skupina potenciálních zákazníků.
 

V čem se také na české designérské scéně odlišuješ je to, že máš vysokoškolské vzdělání v kunsthistorii a neprošla jsi studiem na umělecké škole. Cítíš v tom nějaký hendikep?

Mám za sebou jeden semestr studia ve Zlíně v Ateliéru Designu obuvi, ale odešla jsem. Škola člověku přinese kontakty i zručnost, v tom mají oproti mě třeba absolventi Umprum určitě náskok. Zároveň studenty připravuje na realitu a samostatné fungování.

Jako hendikep to rozhodně vnímám. Ani ne tak v dovednosti, kterou člověk může získat časem sám, ale spíš v jakési záruce, kterou vysokoškolský titul například právě z Umprum dává zákazníkovi. Jakmile má designér vysokou na to, že je designér, lidi k němu mají v rámci řemesla větší důvěru. Člověk na takové vysoké zároveň získá množství kontaktů, které mu otevřou různé možnosti.


Jak jsi říkala, svoje věci prodáváš hlavně na svých stránkách a přes CZECHDESIGN. Je to i proto, že by ses chtěla dostat víc do zahraničí?

Prodávat věci sama je pro mě to nejjednodušší. Obstarávám si veškerou agendu i účetnictví a někdy je komplikované dodržovat termíny, které v kamenných obchodech mají. V pár vybraných v Praze ale moje věci najít můžete a se spoluprací s nimi jsem spokojená. Do zahraničí se moje věci nejčastěji dostávají právě prostřednictvím nich. Jinak mi zatím úplně stačí český a slovenský trh. Jelikož jsou všechny věci čistě ruční výroba, pouze pár detailů je prošitých na stroji, větší odbyt bych ani fyzicky nezvládla. Největší radost mám ze zákazníků, kteří se ke mně vracejí.

Aktovka Naturapura Ufficio značky Elajediova. Foto: Eliška JudováAktovka Naturapura Ufficio značky Elajediova. Foto: Eliška Judová

Všechny produkty Eajediova tedy vyrábíš ty sama?

Dlouhou dobu to tak bylo. Je pro mě komplikované zapojit do výroby někoho dalšího, jelikož mu musím plně důvěřovat. Každý kus mi kompletně projde pod rukama a kvalita zpracování je pro mě jedna z hlavních podmínek. Letos jsem do výroby zapojila taky svého tátu, který mi pomáhá s drobnostmi. Jeho to baví, já vím, že vše udělá poctivě a dobře nám to klape.

Stejně tak u značky Jedina, kolekci svatebních šatů, mi trvalo asi rok, než jsem našla krejčovou, které jsem začala úplně věřit a se kterou ráda spolupracuji.
 

Důležitými rysy tvých věcí je to, že nejsou nijak tvarově excentrické, vynikají svou jednoduchostí a je na nich viditelná stopa tvojí ruky, například v podobě maličkých uzlíků.

Nesnažím se, aby věci Elajediova vypadaly jako vyráběné na stroji, když nejsou. Zároveň mě inspirují nedokonalosti v přírodě a mám ráda analogovou fotografii a film, kde jsou viditelné stopy nečistot či škrábanců. To se promítá taky do mojí tvorby. Je to takový kultivovaný punk.
 

Jednu z tvých aktovek mám a často se mě na ni lidé ptají a chválí ji. Nedávno mě ale zastavil na ulici člověk s tím, jestli to je geologický batoh. Co je tvojí inspirací?

Aktovky vycházejí z klasické montérské brašny. Táta takovou měl a mně se líbilo, jak je jednoduchá. Je to kus kůže sešitý do velké kapsy. Chybí tomu jakýkoliv přidaný dekor. A samozřejmě se do mých věcí promítají taky staré aktovky, které jsou teď ale fenoménem. U nás se plošněji objevují zhruba na začátku 20. století. Je to věc, která se moc tvarově nevyvíjela, až později se objevily batohy a dnes třeba populární rolltopy.

Aktovka Cipria značky Elajediova. Foto: Eliška JudováAktovka Cipria značky Elajediova. Foto: Eliška Judová

Kromě ručního zpracování a specifického tvaru, je třetím důležitým charakterem tvé práce to, že většina, ne-li všechny tvé produkty jsou kožené. Přemýšlíš o tom v rámci etiky, veganství a současných trendů nahrazování zvířecí kůže alternativami?

Tohle je věc, nad kterou přemýšlím celou dobu, co s kůží pracuji. Překvapivé možná bude, že sama jsem veganka. Přesto se ale kůže nevzdávám, protože žádný jiný materiál nemá takové vlastnosti, jako právě ona. Znám samozřejmě celé spektrum variant umělé kůže, od přírodního pinatexu přes kůži z houby a mnoho dalších syntetických. Moje zkušenost je ale taková, že s kůží se to srovnat nedá, byť pinatex je jí vizuálně hodně podobný. I tak ale kůži pro její kvalitu, dlouhověkost i historii nedokáže nic nahradit.

Zároveň věnuji vzniku každé věci mnoho času. A tak chci, aby ta věc byla plnohodnotná vynaložené práci a zákazníkovi sloužila co nejdéle. Hovězí useň, ze které vytvářím věci Elajediova, pochází z české koželužny, je třísločiněná a lokální výroba zaručuje, že při jejím zpracování nevzniká nadmíru škodlivý odpad. Pár drobností vyrábím z třísločiněné kůže z Itálie. Nezatěžovat životní prostředí je pro mě samozřejmost v běžném životě, tedy i v práci. Je to velké téma, které mě v rámci tvorby provází, nejen proto, že jsem veganka.
 

Pokud ale vím, začínala jsi u oděvu, ke kterému jsi se nyní vrátila v rámci své oděvní značky Jedina, která se soustředí na svatební šaty. Proč jsi si vybrala právě tento specifický typ oděvu?

Nezačínala jsem úplně u oděvu, na začátku byly batohy. Oděvu se ale věnuji kontinuálně, i když v posledních letech jsem šila hlavně pro sebe. Mám za sebou pár kolekcí, textilu jsem se nechtěla vzdát a tak vznikla Jedina. V rámci mé druhé práce, natáčení videí, totiž absolvuji z pohledu pozorovatele asi 40 svateb ročně. Vidím, jak ženy ke svatebním šatům přistupují, jaké mají ty z půjčoven nedostatky, často se setkávám s celkem exemplární kousky. Mnohé situace a potíže s róbami se opakují. Proto jsem vytvořila kolekci tří jednoduchých šatů, do které jsem tyhle zkušenosti promítla. Chtěla jsem, aby šaty nejen dobře vypadaly, ale zároveň byly pohodlné.

Šaty značky Jedina, model Město. Foto: Janova JohanaŠaty značky Jedina, model Město. Foto: Janova Johana

Máš za sebou první sezónu. Jak těžké je hledat cestu k nevěstám a všeobecně se zorientovat ve svatebním kolotoči?

Je to asi stejně těžké, jako najít cestu k zákazníkům kožených aktovek. Člověk se musí dostat k ideální cílové skupině. Zatím jsem ale spokojená a budu pokračovat dál. Ráda bych taky kolekci rozšířila o šaty na denní nošení. To ale zatím nechci slibovat, uvidím, kolik budu mít času a sil.

 

Produkty od značky Ela Jediová najdete na našem shop.czechdesign.cz.

Další články