Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Návrhářka Tereza Vu vyrábí elegantní dámské spodní prádlo na míru. | Foto: Eliška Dobnerová, Lucie Desmond Návrhářka Tereza Vu vyrábí elegantní dámské spodní prádlo na míru. | Foto: Eliška Dobnerová, Lucie Desmond

Vadí mi, když mě přirovnávají ke švadleně. Móda je u nás pořád nepochopená, říká návrhářka spodního prádla Tereza Vu

V červnu Česká televize odvysílala poslední díl pořadu Móda s Terezou Vu, který nahlíží do procesů módního světa u nás. Proč tento pořad vznikl, jaké diskuse rozproudil a jaké to je navrhovat luxusní spodní prádlo na míru v České republice? I o tom jsme si popovídali s návrhářkou Terezou Vu.

Přehlídky v době pandemie

Letos jste se se svou kolekcí Zraněná srdce zúčastnila Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku. Jaké to bylo? Přeci jen to tento rok bylo jiné.

TEREZA: Přípravy byly úplně stejné. Kromě toho to ale bylo hodně jiné. My návrháři se na to těšíme, na týden módy, kdy máte šanci ukázat to, na čem jste pracovali, potkat se s kolegy, klienty a přáteli ze světa módy. Tentokrát to byl ale trochu netradiční scénář, místo diváků lemujících přehlídkové molo tu byla zaparkovaná auta jako v drive-in kině. Tím pádem tomu trochu chyběla ta energie, kterou si každý přinese s sebou. Když se na takovou událost chystáte tak dlouhou dobu, tak vás samozřejmě mrzí a nemile překvapí, jak pandemie obrátila vše vzhůru nohama.

Detail kolekce Zlomená Srdce | Foto: Eliška DobnerováDetail kolekce Zlomená Srdce | Foto: Eliška Dobnerová

A bylo pro vás možné získat v takovém prostředí feedback?

TEREZA: V tomto prostředí ne. Až později, díky přátelům, sociálním sítím a recenzím z médií.

Cítíte změnu reakcí veřejnosti a potenciálních zákazníků v porovnání se svými předešlými přehlídkami?

TEREZA: Když se přehlídka koná klasicky, vyjdete ze zázemí a přichází velice osobní interakce. Tady to chybělo. Teď to alespoň nahradily reakce na sociálních sítích. 

Reakce online

Cítila jste jako tvůrce v tomto prostředí pocit zadostiučinění?

TEREZA: Osobně mám pocit, že mi tam něco chybělo. Ale kdoví jak to bude, jaká nás čeká budoucnost. Všechny světové značky se přesunuly do online prostředí. Byla to pro ně nutnost a zároveň obrovská prodejní příležitost. Nicméně, já mám opravdu radši, když člověk cítí energii diváků sedících podél mola, je to osobnější, je tam víc adrenalinu. V tu chvíli je jedno, jaká je reakce, ale je prostě osobní. Tohle bylo zvláštní, chodili jsme po prázdné hale. Jdu v prostoru a nevím vlastně proč. Člověk si připadá, že jde naprázdno. Reakce jsem pak viděla až zpětně. Viděla jsem video, kde lidi troubili, ale dozvěděla jsem se to až zpětně.

Terezu Vu na tvorbě spodního prádla fascinuje titěrnost malých kousků látek. | Foto: Lucie Desmond Terezu Vu na tvorbě spodního prádla fascinuje titěrnost malých kousků látek. | Foto: Lucie Desmond

Myslíte, že Mercedes-Benz Prague Fashion Week šel z hlediska formy pojmout i trochu jinak?

TEREZA: Nevím, jaké byly konkrétní možnosti, protože tehdejší omezení byla celkem náročná na organizaci. Obecně ale myslím, že to bylo pojato s velkou invencí, nápad s drive-in kinem byl zajímavý. Prostě se nevzdali a bojovali, za což bych jim chtěla poděkovat. Jsem šťastná, že jsem svou kolekci mohla prezentovat na pražském týdnu módy, že vůbec proběhl a se svými pocity jsem se prostě vyrovnala. Jako každý člověk, kterého ten vir omezoval a znemožňoval mu normální práci.

Zlomená Srdce jsou barevně nejvýraznější kolekcí značky Tereza Vu. | Foto: Eliška Dobnerová Zlomená Srdce jsou barevně nejvýraznější kolekcí značky Tereza Vu. | Foto: Eliška Dobnerová

Láska k jemnosti

Bylo studium módy od začátku vaším jasným plánem?

TEREZA: Studovala jsem dvě školy, nejprve francouzštinu na Univerzitě Karlově, a pak jsem si studium přerušila. S mým tehdejším manželem jsme se kvůli jeho práci odstěhovali do Londýna. Myslela jsem si, že tam budeme jenom pár měsíců, já si dodělám státnice a mám hotovo. Ale pak se nám pobyt protáhl, syna jsme zapsali do školky, a nakonec z toho bylo 7 let. Já jsem se mezitím dostala na London College of Fashion. Školu jsem vystudovala tam, a když jsme se vrátili domů, rodina si samozřejmě myslela, že ještě dostuduji tady (smích). Ale to už pro mě bylo vzdálené. Jiný jazyk, jiný obor.

Návrhářka ve svém ateliéru na Letné | Foto: Petra BoháčováNávrhářka ve svém ateliéru na Letné | Foto: Petra Boháčová

A proč jste se začala věnovat v oblasti módy právě spodnímu prádlu? 

TEREZA: Nejdřív jsem tvořila klasickou módu, ale prádlo bylo odjakživa to odvětví, které mě fascinovalo, zajímalo. Zabývám se i šitím svatebních šatů, ale nemám z toho tak příjemný vnitřní pocit jako v případě spodního prádla. Mám obecně radši práci na malých plochách, kde je to hlavně o titěrnosti, manipulaci s danou látkou. Musí to být přesné, když hnu s krajkou nebo hedvábím, je to znát.

Když jsem přišla zpátky do Prahy, zjistila jsem, že nejde prádlo šít jenom tak. Musela jsem se vrátit zpět do Londýna a dostudovat specializovaný kurz na spodní prádlo. Materiál i elasticita zde fungují prostě jinak.

A pak jste se vrátila do Prahy a v roce 2012 jste už představila první přehlídku na pražském fashion weeku.

TEREZA: Ano. Poprvé s prádlem. A u něj jsem už zůstala.

Citlivé téma

Jak je u nás vnímáno navrhování spodního prádla?

TEREZA: Ze začátku bylo zvláštní dát si šít spodní prádlo na míru. Spíše ve smyslu „jdu si dát udělat hezkou podprsenku“. Teď je to jinak. Mé klientky už dobře vědí, co chtějí.

Sledujete svou vlastní konkurenci?

TEREZA: Upřímně? Nesleduji. Mám svou cestu, neřídím se trendy, přijdou mi pomíjivé. Jezdím na Interfilière, světový veletrh textilií a materiálů pro spodní prádlo v Paříži, kde se mimo jiné diskutují trendy a jejich předpovědi. Nicméně, jak jsem řekla, není pro mě určující, že pro danou sezónu jsou třeba zrovna trendy botanické motivy, ideálně pak v určité barvě. Nikdy jsem trendy neřešila. V šatníku bychom měli mít stálice.

V České republice se nespecializují přímo na prádlo na míru nebo na prádlo z materiálů, které dělám já. Ráda si jdu spíš svou vlastní cestou, kde provedení, design a kvalita materiálu je to nejdůležitější, čím se řídím.

Rozhovor pro Czechdesign proběhl v ateliéru značky. | Foto: Petra BoháčováRozhovor pro Czechdesign proběhl v ateliéru značky. | Foto: Petra Boháčová

Udržitelnost? Spíše zodpovědnost

Souvisí tyto vaše tendence i s jistým udržitelnějším stylem oblékání?

TEREZA: Udělat si kousek na míru znamená, že ho určitě jen tak nevyměníte. Neujíždím si na slevách. Myslím, že je lepší si našetřit a zainvestovat do kvalitního kousku. Když se podíváte na rub oblečení a vidíte špatné zpracování, není to ono. Udržitelnost je tady teď velmi aktuální téma, ale já nemám pocit, že je o tom, že bych tento svůj postoj měla zdůrazňovat a využívat ho jako marketingový prostředek. Chovat se zodpovědně by měla být samozřejmost pro každého z nás. Prádlo, které dělám, nemáte za rok vyřadit z šatníků. Mělo by vydržet roky. O tom je přece udržitelnost. Je to o materiálech, zpracování a kvalitě a o eliminaci přehnaného konzumerismu.

Jemnost, preciznost a smysl pro ženskost | Foto: Petra BoháčováJemnost, preciznost a smysl pro ženskost | Foto: Petra Boháčová

A měla jste takový postoj od samého počátku?

TEREZA: Ano. Upřednostňuji kvalitu nad kvantitou. Ještě na škole nás pan profesor posílal na Bond Street (ekvivalent pražské Pařížské ul.) do drahých butiků, abychom zkoumali, jak je oblečení zpracované zevnitř. Když je kabát s podšívkou, je levnější, než když jsou všechny jeho stehy obšité a skryté. Už i volba švů uvnitř se odráží na výsledné ceně a kvalitě. Stejná práce byla vynaložena jak na vnější, tak vnitřní stranu oděvu. Už tehdy mě to zaujalo a dávalo mi to logiku. U prádla jsou švy taky speciální kapitolou, liší se v závislosti na volbě látky. Je úplné barbarství vzít hedvábí overlockem zevnitř. To je pořádně na pováženou (smích). Ta látka si to nezaslouží. Materiál je potřeba respektovat.

Které materiály jsou vaše stálice?

TEREZA: Hedvábí v jakékoliv formě. Kousek z hedvábného šifonu je tak jemný, éterický. A pak miluji kvalitní francouzské krajky.

Divoké sny

A co se týče inspirace, jak funguje u vás?

TEREZA: Pro někoho asi divně. Nejsem typ, co se někde inspiruje. Spíš to ke mně prostě přijde, ve spojitosti s tím, co se mi v životě děje, co mi někdo řekne. Několikrát mě něco napadlo, když jsem usínala. Takže mám vedle postele sešit, a když mě něco napadne, zapíšu si to, protože ráno bych si už nevzpomněla. Říká se, že těsně předtím, než usneme, se mozek dostane do stavu, kdy nás napadají kreativní věci.

Aktuální kolekce Zlomená Srdce | Foto: Lucie DesmondAktuální kolekce Zlomená Srdce | Foto: Lucie Desmond

A pamatujete si, jak se k vám dostal impulz pro vznik aktuální kolekce?

TEREZA: Při tvorbě kolekcí se často inspiruji konkrétním historickým obdobím. Dělám si rešerše a čtu knížky. Z nich si pak vytvářím vlastní příběhy. U kolekce Zraněná srdce jsem si řekla, že zkusím překvapit. Nešla jsem historickou cestou, ale cestou každodennosti. Zlomené srdce je běžné téma. Používala jsem dva na první pohled neslučitelné materiály. Běžně bývají mé kolekce barevně sladěné. Tady jsem si s barvami vyhrála a střídala barevné hedvábí symbolizující krátké, rychlé milostné vzplanutí s hlubšími a vážnějšími city, které jsem ztvárnila jako jakési obvazy z látky, která byla kombinací bavlny a hedvábí. Mělo to symbolizovat tu křehkost a jemnost citů.

Ženské tělo? To je téma

Obecně je spodní prádlo citlivé téma, protože odhaluje ženské tělo. Společnost má tendenci řešit ženské tělo jako takové.

TEREZA: To je velké téma.

Jak tento stav vnímáte vy?

TEREZA: Hodné lidí si o mně myslí, že dělám prádlo jenom pro štíhlé ženy. Vůbec to tak přitom není. Ráda řeším všechny možné tvary. Ať už jsou to velká nebo malá ňadra, nebo jedno větší než druhé. Tato teorie je nepravdivá. Žena je krásná, když se tak cítí uvnitř. Na základě toho se pak líbí okolí. Prádlo je jedním z prostředků, které tu krásu dokážou ještě zvýraznit. Že se žena cítí dobře ve svém těle.

Prádlo si nekupuje pro partnera, kupuje si ho pro svůj pocit. „Tady mám červené prádlo, podívej se“, o tom to není. Chce se cítit přitažlivá. A je jedno, jestli je hubená nebo tlustá, některé ženy, i když jsou tzv. „oplácané“, jsou enormně přitažlivé.

Barvy i materiály reprezentují krátká vzplanutí i opravdové lásky. | Foto: Lucie DesmondBarvy i materiály reprezentují krátká vzplanutí i opravdové lásky. | Foto: Lucie Desmond

Špatný trend

Míváte na přehlídkách plus-size modelky?

TEREZA: Teď jsem neměla, ale předtím ano. Jednou jsem přesvědčila svou kamarádku, protože je opravdu moc hezká. Zrovna v tu dobu mě názor, že navrhuji jenom pro hubené, iritoval nejvíc, a tak jsem ji přizvala. Nakonec se jí díky tomu odstartovala modelingová kariéra v plus-size kategorii.

Jeden díl vašeho pořadu Móda s Terezou Vu byl taky na tohle téma. Z předešlých komentářů na Facebooku pořadu bylo vidět, že o toto téma mají zájem.

TEREZA: Pod tímto dílem se navíc rozběhla diskuse, že tam opravdový plus-size ani nebyl. Je zajímavé, jak je Praha nebo i módní svět hrozná bublina. Na vesnici to lidé vnímají zas úplně jinak. Mnoho lidí ani neví, že kategorie plus-size prakticky znamená od 36 výš. Ženy se k videu totiž vyjadřovaly, že normální žena je velikosti 44, 46 a že nějaký S se prakticky nenosí nebo je nosí patnáctileté dívky, nebo ani to ne. Říkala jsem si, že mi to přijde úplně špatně.

A špatně je, i když se obézní holky fotí na Instagram a říkají, že je to normální. Pokud jsem obalená tukem, může to výrazně ohrozit moje zdraví. Bojujeme za normální holky, to chápu, je fajn, když má někdo tvary a je zdravý. Nesmíme ale propagovat trend, že je obezita normální, že je normální ohrožovat sám sebe vysokým stupněm obezity. Irituje mě to. Posouvá se to úplně jinam.

Móda s Terezou Vu

Když jsme už u vašeho pořadu, proč a za jakých okolností vznikl?

TEREZA: Ta myšlenka tady byla už dávno. Často jsem se dostávala do kontaktu s názory, že móda vzniká tak, že vás prostě jenom něco napadne, že máte neustále hlavu v oblacích. Móda je přitom byznys jako každý jiný. Musím brát v potaz cílového zákazníka. Kolekce není jenom o kreativě, musí to být i prodejné, nejde jenom tvořit do šuplíku. Často mi přišlo, že na uměleckých školách u nás učí studenty, ať se do tématu vnoří a tvoří umění. To je sice fajn, ale takový student pak nemá na zaplacení složenek, a to už vůbec nemluvím o rozběhu vlastního byznysu.

Z nátáčení v ateliéru Zuzany Kubíčkové | Foto: Lucie DesmondZ nátáčení v ateliéru Zuzany Kubíčkové | Foto: Lucie Desmond

Umělci podnikatelé

Co se týče našich studentů umění dnes, zlepšuje se to?

TEREZA: Určitě. Už se objevují obory zabývající se například Design managementem, který spojuje kreativní svět s tím byznysovým. I to je pokrok. V jednom díle jsem se o tom bavila s Liběnou Rochovou, a i ona to vnímá jako prioritu a snaží se své studenty orientovat tímto směrem. Móda musí být měřitelná a funkční. Musí jít vyprat i vzít na společenskou akci nebo večeři. Nenositelná móda je zbytečné mrhání materiály, energií i prací.

Rozdíly jsem vnímala ještě během svých studií na London College of Fashion. Tehdy to bylo celkem nové téma, v roce 2008, kdy jsem končila. Snažili se vpravit trochu byznysu i mezi kreativce. Učili jsme se účetnictví, byznys plány, rešerše trhu, identifikaci cílového zákazníka atd. To by mělo být součástí jakéhokoliv kreativního byznysu.

I to byl jeden z impulzů pro pořad, vysvětlit lidem, co to módní byznys vlastně je, co se za ním skrývá. Původně jsme to chtěli pojmout trochu odborněji, včetně cestování a srovnání se zahraničím, dostat se do návrhářských dílen. Nakonec by ale takový koncept nikdo nezaplatil, takže jsme se rozhodli, že zůstaneme v ČR, požadavek byl i na zařazení určitého reálného prvku, v tomto případě se jednalo o něco ve stylu proměn, někoho reálně obléct, dávat tipy a triky.

Ve finále se podle mě podařilo vytvořit zajímavý koncept, a i podle sledovanosti to očividně nebyl propadák, a to zvláště pokud si uvědomíte, že tohle téma není úplná masovka a přelom jara a léta také není úplně to top období pro diváky, kteří s příchodem sluníčka a tepla asi netráví soboty koukáním na televizi.

Móda s Terezou Vu nadzvedla pokličku české módy. | Foto: Lucie DesmondMóda s Terezou Vu nadzvedla pokličku české módy. | Foto: Lucie Desmond

Ze začátku mi to přišlo příliš obecné. Když ale vnímám reakce, vidím, že to lidem přijde přínosné, dozvěděli se něco, o čem nevěděli. Lidé nevědí, co dělají jednotlivé profese. I já jsem se s tím často setkávala. „Ty si tady ta návrhářka, tak nám to nastajluj. Seš návrhářka, takže seš i švadlena.“ Jsou to takové divné konotace v podvědomí lidí. Chtěla jsem jim i skrze svou práci vysvětlit, jaký je celý proces, co všechno musím řešit. Kolekce, materiály, objednávky, fashion weeky a ne, že se jenom procházím v parku a zničehonic přijde osvícení. Zároveň že to je i fyzicky dost náročná práce, úspěch není samozřejmost a klientela není tak velká a snaží se ji zaujmout velké množství lidí.

Degradace oboru je bohužel veliká. Uráželo mě to. Mám magisterský titul stejně jako vy, ale buď se rovnáme švadlenám, nebo máme hlavu v oblacích, vymýšlíme blbosti a patříme do kategorie lehkoživek. Umělecký obor přitom spojuje manuální dovednost, kreativitu, preciznost a důslednost. Bohužel mnoho lidí si neuvědomuje, že i umění musí mít svou komplexitu. Chtěla jsem tohle všechno lidem objasnit, vysvětlit. Nejen kvůli sobě, ale kvůli celému odvětví.

Takže si to nakonec našlo svou cílovou skupinu?

TEREZA: Nakonec ano. Z ohlasů, co se ke mně dostaly, mám pocit, že i módní profesionálové můj pořad vnímali kladně. Mým cílem bylo celé naše odvětví lidem přiblížit. Snažili jsme se divákům skrze rozhovory představit spoustu návrhářů a osobností, které v české módě pracují, takže doufám, že i pro ně to byla pomoc.

Na pokračování

Chtěla byste ještě zkusit zrealizovat i své zahraniční plány v rámci Módy s Terezou Vu?

TEREZA: Určitě. Myslím, že by bylo fajn ještě zkusit vycestovat. Nejenom Londýn, ale například i Francii, Itálii. Ukázat lidem třeba dílnu značky Hermés, kde vyrábějí své ikonické kabelky. Vytvořit náhled do poctivé řemeslné práce.

Do online světa

Jaké jsou vaše plány do nejbližší budoucnosti?

TEREZA: Spouštím e-shop. Aktuálně tam bude střední řada spodního prádla, která bude mít znovu vysoký standard, ale nebude dělána na míru. Následně plánuji pro konzervativnější a možná i mladší klientelu vytvořit řadu s víc basic kousky a pak samozřejmě kolekci Bespoke, tedy jenom spodní prádlo šité na míru. V dnešní době je e-shop nevyhnutelností.

I když kvůli prádlu na míru ke mně chodí a já doufám, že i nadále chodit budou zákaznice osobně. Což je pro mě ta nejdelikátnější práce, která mě logicky nejvíce baví. První vlna covidu byla ohromně těžká, lidé opravdu nikam nechodili. Odložili spotřebu na později. Druhá polovina roku byla už o dost lepší. I já se na návštěvu ke kamarádům obléknu hezky, když už někam vyrážím. Takhle je to i s prádlem. Tepláky jsou fajn, ale na večer chtějí mít něco, co si obléknou pro radost.

Momentka z přehlídky kolekce Libertines | Foto: Alžběta JungrováMomentka z přehlídky kolekce Libertines | Foto: Alžběta Jungrová

Co vám události posledního roku daly?

TEREZA: Ze začátku jsem se uklidnila. Normálně žiji celkem hekticky, tři děti, člověk nějak pořád poletuje. První lockdown byl opravdu síla. Zastavení, které jsem nikdy nezažila. Ani u jednoho dítěte jsem nebyla na mateřské dovolené, pokaždé jsem okamžitě začala pracovat. To bylo pro mě opravdu přínosné. Víc času s dětmi a rodinou. Člověk si spoustu věci uvědomil. První část minulého roku byla přínosná. Pak už to pro mě bylo problematické. Různá opatření, neustále změny, chaos, obavy o své nejbližší a stres z komplikací, které pandemie způsobila mé práci, mému ateliéru.

Posun vpřed

Myslíte, že se vrátíme zpátky do stejných kolejí, nebo to bude trochu jiné?

TEREZA: Myslím, že to zůstane trochu jinak. Je potřeba začít fungovat víc online. A je jedno, jestli z důvodu pandemie. Tímhle člověk lépe pochopil nutnost online světa. Změnu chování lidí a posun v celé společnosti.

Návrhářka při své práci | Foto: Lucie DesmondNávrhářka při své práci | Foto: Lucie Desmond

Tereza Vu je módní návrhářka luxusního spodního prádla na míru. Vystudovala London College of Fashion a v britské metropoli žila s prvním manželem a synem 7 let. Se svou vlastní značkou vstoupila na trh v roce 2012. Pravidelně se účastní událostí jako Mercedes-Benz Prague Fashion Week nebo Designblok. S nynějším manželem a dětmi žije v Praze a její letenský showroom sídlí nedaleko Akademie výtvarných umění.

Další články