Úspěch mě nepřekvapil, říká Lukáš Novák o vydařené dražbě limitovaných skleněných objektů. Z čeho má do budoucna největší obavy?

Lukáš Novák | Foto: Anželika Rybak Lukáš Novák | Foto: Anželika Rybak

„Moje noční můra je, že do budoucna nebudou skláři, s nimiž bych mohl spolupracovat,“ říká Lukáš Novák, který na sebe koncem minulého roku upoutal pozornost svou sérií 24 nástěnných krystalů Lil Mirage. Ty se vyprodaly během neuvěřitelných jednadvaceti minut. I přes tento obrovský úspěch se Lukáš nebojí otevřeně mluvit o výzvách, které sklářská scéna v současné době přináší. Se svým samojedem Fluffem nás v pátek odpoledne přivítal ve svém letenském ateliéru, kde jsme si povídali o tom, jak překonává tvůrčí blokády, nebo zda je vůbec možné nebýt workoholikem, když je práce zároveň vaším největším koníčkem.

Každý na svém vlastním písečku

Před rokem a půl jsi pro podcast Heroez Talk uvedl, že tuzemská sklářská scéna je toxická. Vnímáš to dnes po uplynutí nějaké doby stejně, nebo se jednalo spíš o momentální naštvání?  

LUKÁŠ: Jsou to asi spíš takové momentální výbuchy. Pořád dokola opakuju, že jde o velký souboj ega. Skláři jsou přeci jenom mistři ve svém oboru a vy je potřebujete přesvědčit a dotlačit do toho, aby dělali to, co chcete. Často po nich vyžadujete, aby chodili za hranu svých schopností. Někdo se ale potom postaví na zadní a spolupráce nefunguje. Každá komunita, kde je kompetitivní prostředí, což sklářství je, je podle mě do určité míry toxická. Za tímto tvrzením si tedy pořád stojím.  

Řekl bys, že je sklářství toxičtější než jiné obory?  

LUKÁŠ: To nevím, jiné obory podrobně neznám, tedy nemohu soudit. Ale třeba keramici jsou daleko více v klidu, stejně tak lidé, kteří pracují se dřevem. Keramici navíc sdílejí své receptury, což se ve skle neděje, nikdo své know-how nesdílí. Spíše si ho chrání.  

Ve svém ateliéru Lukáš rád tráví i neděle dopoledne. | Foto: Anželika RybakVe svém ateliéru Lukáš rád tráví i neděle dopoledne. | Foto: Anželika Rybak

Každý sklář je tedy specialistou na konkrétní techniku?  

LUKÁŠ: V zásadě ano. Existují skláři, kteří dělají perfektní skleničky na nožičce, jiní umí dokonale míchat barvy. Je důležité si najít toho, kdo umí přesně to, co potřebuješ.  

Není to teda tak, že celý život, když už ho najdeš a sednete si, spolupracuješ jen s jedním sklářem?

LUKÁŠ: To asi ne, já teda hodně přeskakuju, pracuju ve vlnách. Kdybych neustále dělal to samé, nebavilo by mě to.  

Co myslíš, že je hlavním předpokladem pro to, aby spolupráce mezi skláři a designéry fungovala?  

LUKÁŠ: Určitě vzájemné porozumění. Je potřeba být maximálně připravený, vědět přesně, co chceš. Zároveň ale musíš být flexibilní, protože věci se ve sklářství rychle mění. To tě učí už na škole. Přicházíš do dílny s nějakou kresbou, rozměry, ale nakonec se to logicky může ještě dost proměnit.  

Vlevo: Ego Child / vpravo: Očista | Zdroj: Lukáš Novák, foto: Honza ZimaVlevo: Ego Child / vpravo: Očista | Zdroj: Lukáš Novák, foto: Honza Zima

Zastávat několik rolí najednou

Kdy sis začal být jistý, že se svou prací uživíš?  

LUKÁŠ: Bylo to díky spoustě menších náznaků, které mi říkaly, že jdu správným směrem. Postupně jsem si začal uvědomovat, že když se mi povede jedna věc, dostanu se támhle a támhle, pak budu mít šanci spolupracovat s tímhle a tímhle… Postupnými krůčky kupředu jsem se ocitl v situaci, kdy to bylo čím dál tím jednodušší. Mám myslím přirozeně talent na to odhadnout, co bude lidi bavit. Vždycky jsem to dokázal tak nějak vycítit, za což jsem hrozně rád.  

Jedna věc je vytvořit něco, co se bude lidem líbit, druhá pak to umět dobře odprezentovat. Jako designér musíš umět svá díla taky prodat, popsat je, předat dobře svou myšlenku. Musíš být svým vlastním PR. Jak se v této roli cítíš?  

LUKÁŠ: Musím říct, že mě to hrozně baví. Dávat rozhovory a povídat si o své tvorbě je super. Neustále se skrze ně ujišťuju o tom, že se věci dějí správně. Otázky mě nutí vracet se zpátky a ohlížet se přes rameno. Dávají mi perspektivu, která mě hodně baví. A to, že si k projektu napíšu nějaký text nebo dodám vizuální reference, mě udržuje ve vizi až do konce projektu. Je možné, že pokud bychom se dneska dotkli něčeho, na čem v současnosti pracuju, tak mi to třeba pomůže to celé nějakým způsobem zreflektovat.  

Vázy Ego Made | Zdroj: Lukáš Novák, foto: Šimon Roubal, Johana PošováVázy Ego Made | Zdroj: Lukáš Novák, foto: Šimon Roubal, Johana Pošová

A co byznysová stránka tvé práce? Neodvádí tě moc od kreativní činnosti?  

LUKÁŠ: Strašně moc, ale on to za tebe nikdo jiný neudělá. Bavím se hodně s Kubou Pollágem, s nímž se znám od školy. Oba jsme v dost podobné fázi naší kariéry. Hodně mi daly naše rozmluvy v době, kdy jsme pracovali na jednom společném projektu. Dopodrobna jsme spolu rozebírali, jaká je teď naše pozice, kam dál směřovat. Bylo to hrozně ozdravné.  

Naše práce je hodně specifická. Jsme strůjci myšlenky, sví vlastní oponenti, jsme zároveň prodejci, hodně pracujeme s lidmi. Málokdo si uvědomuje, co vše pro tuto profesi musí člověk mít. Důležité je se hlavně ze všeho hned nehroutit. Momentů, kdy se něco nepovede, je každý den několik. Je to ale jen otázka času, než si k sobě někoho najdete. Já mám svou administrativní asistentku, což je skvělé. Dřív jsem si vše dělal sám – faktury, smlouvy, chtěl jsem se to naučit, abych to mohl někomu následně předat.  

Jak tyto jednotlivé role odděluješ? Máš pevný harmonogram?  

LUKÁŠ: Mám klasický rozvrh. Jsem plánovací „freak“ (smích). Minimálně týden dopředu vždy vím, co se bude dít. Často chodím do studia třeba v neděli odpoledne, protože obecně tento den moc nemám rád. V neděli po mně ale nikdo nic nechce, nevolá mi, je to ideální čas na to si srovnat myšlenky.  

Jde ti tedy dobře oddělovat pracovní a soukromý život?

LUKÁŠ: Vůbec ne. To neexistuje (smích).

Ale říkal, jsi, že máš ten pevný rozvrh, že si umíš věci plánovat.  

LUKÁŠ: Pokud to tak vyznělo, tak to jsem rád. Ale má práce je obecně pohlcující. Snažím se o tom pořád přemýšlet, nechci zase spadnout do workoholismu. Je to ale těžké, jelikož děláš něco, co tě strašně baví a zároveň je to tvůj koníček. Hledání nových koníčků si ale musím natvrdo plánovat a uměle vytvářet. Teď jsem byl například na horách a zkoušel po deseti letech snowboard, chodím na angličtinu, což mě strašně baví, snažím se cestovat, cvičit, chodit se psem ven. Stále ale nemám pocit, že dělám dost pro svůj osobní život, vzadu v hlavě mi pořád jede práce.  

Lukáš Novák ve svém ateliéru | Zdroj: Lukáš Novák / vpravo: váza z kolekce Amaline | Zdroj: Lukáš Novák, foto: Honza ZimaLukáš Novák ve svém ateliéru | Zdroj: Lukáš Novák / vpravo: váza z kolekce Amaline | Zdroj: Lukáš Novák, foto: Honza Zima

(Ne)překvapivý úspěch

Na podzim roku 2021 jsi během Designbloku představil sběratelsky velmi ceněnou sérii volných nástěnných skleněných objektů Pretty Little Mirage. Na ni následně navázala série nástěnných krystalů Pretty Mirage. Hodnota jednoho takového objektu se vyšplhala téměř na půl milionu korun a 24 jeho menších a dostupnějších verzí Lil Mirage pak bylo vyprodáno během jedné hodiny. Jaké jsi z toho měl pocity? Překvapilo tě to?  

LUKÁŠ: Plánoval jsem to.  

To jde naplánovat?  

LUKÁŠ: Je to hloupé to takhle říct?  

Je to překvapení.

LUKÁŠ: Samozřejmě mě překvapilo, že se vyprodaly během dvaceti minut. Trochu mi to dech vyrazilo, to ne že ne. Ale dělal jsem vše pro to, aby se tak ve finále stalo. Pracoval jsem na nich od srpna, bylo za nimi spousta práce, mnoho lidí, již mi pomáhali, ať už to byli fotografové, kolegové ze studia nebo kameramani. Navíc jsem měl skvělý tým KodlContemporary. Naprosto jsem věřil v to, že dělají svoji práci nejlépe, jak dovedou. Strategie byla taková, že hned po samotné dražbě se spustí prodej limitované kolekce.  

Krystaly Pretty Mirage MAT | Zdroj: Lukáš Novák, foto: Šimon Roubal, Johana PošováKrystaly Pretty Mirage MAT | Zdroj: Lukáš Novák, foto: Šimon Roubal, Johana Pošová

Viděno zvenčí to je opravdu velký úspěch. Vnímáš ho jako jeden z tvých největších prozatímních úspěchů, nebo to bylo pro tebe něco jiného, co ale třeba tolik ve společnosti nerezonovalo?  

LUKÁŠ: Je pravda, že tohle nějak rychle odplulo, ale tím nechci říct, že jsem z toho neměl obrovskou radost. Jsem nesmírně vděčný za důvěru od sběratelů, kteří si krystaly pořídili. V ten moment, kdy se něco pro mě tak pozitivního děje a měl bych oslavovat, si to ale nedokážu užít. Když se tedy zahájil prodej, odešel jsem z ateliéru a šel si zacvičit. Přitom jsem se snažil nekoukat na telefon, jinak bych se neustále ujišťoval o tom, zda se to opravdu děje. Často myslím na to, že se ještě může ledasco pokazit.  

Dá ti víc úspěch, nebo neúspěch? Jaký jsi typ člověka?  

LUKÁŠ: Ten druhý. Neustále jsem připraven na chyby, neustále hasím nějaké požáry, něco se nedaří, není dost rychle. Součást mé osobnosti je i fakt, že mě nic moc nevyvede z míry, rychle se oklepávám. Moje přítelkyně se pořád diví tomu, jak moc v „zenu“ z některých věcí jsem. Sklářství tě ale jednoduše obrousí. Na začátku jsem byl taková krychlička, teď už jsem kulička (smích).  

Vlevo: karafa a sklenice z kolekce Opalin / vpravo: V60 in Wonderland set | Zdroj: Lukáš Novák, foto: Natálie Hofmannová, Benedikt RenčVlevo: karafa a sklenice z kolekce Opalin / vpravo: V60 in Wonderland set | Zdroj: Lukáš Novák, foto: Natálie Hofmannová, Benedikt Renč

Oprostit se od skla

Zažil jsi někdy nějakou tvůrčí blokádu? Moment, kdy jsi nevěděl, co dál, kam se kreativně posunout?  

LUKÁŠ: To se stává docela často. Teď jedu ale na nějaké vlně, kdy mě projekty strašně baví. Je to taková kreativní jízda, kdy jsou věci v procesu. Ale třeba na konci minulého roku jsem si po limitce Lil Mirage říkal, kam dál směřovat. Je to objekt, na němž jsem pracoval dlouho, do jisté míry jsem si ho vydupal a chci na něm pracovat dál. Ale potřeboval jsem zároveň vědět, jak ho mohu překročit. Chci teď začít cpát sklo na takový pomyslný piedestal, ale zároveň ho upozadit, brát si z něj to nejlepší, ale nevytvářet z něj úplně vše.  

Jak se to odráží v tvém novém projektu? Můžeš mi ho trochu více přiblížit?  

LUKÁŠ: Budu znít asi dost vágně, jelikož nemůžu zatím říkat nic konkrétního. Jedná se o úplně nový cyklus, v němž se snažím sklo trochu více upozadit, aby nové objekty jen doplňovalo. Aby vypovídalo jen určitou emoci a zbytek emocí tvořil jiný materiál. Jsem teď ve fázi, kdy mě sklo trochu štve, ale zdravě. Nechci ho však opustit úplně.

Vlevo: VERTICAL BLUE / vpravo: připravovaná novinka | Zdroj: Lukáš Novák, foto: Šimon RoubalVlevo: VERTICAL BLUE / vpravo: připravovaná novinka | Zdroj: Lukáš Novák, foto: Šimon Roubal

Dokážeš odhadnout, kolik tvých nápadů se nikdy nezrealizuje?  

LUKÁŠ: To je tak 99 %. Většina nápadů se z papíru nedostane dál. Někdy se zastaví přímo na papíře, některé dále ve stádiu modelu. Co je ale opravdu těžké, je věci dotáhnout, neuhnout z cesty. Každý den jsem několikrát na křižovatce. Když zvolím jednu odbočku, objekt bude vypadat úplně jinak, než kdybych zvolil jinou odbočku. Držet vizi a nebýt deziluzivní je těžké, stále se to učím. Tužka a papír totiž snesou všechno. Až materiál ti napoví, zda jdeš správnou cestou. Je důležité vědět, v jaký moment úplně přestat nebo co změnit.  

Vyhovuje ti práce sám na sebe, nebo by ses do budoucna, kdyby byla příležitost, rád stal součástí týmu třeba jako kreativní ředitel? Je to něco, co by tě lákalo?  

LUKÁŠ: Myslím, že bych to dokázal, ale strašně by záleželo na tom, s jakými lidmi by to bylo. I kdyby to bylo to nejlepší místo na světě, ale lidsky bychom si nesedli, nejspíš bych ho odmítl.  

„Učím se být šťastný s tím, co mám“

Sklářství prochází v současnosti doslova existenční krizí, která je zapříčiněná hlavně extrémními cenami energií. Jak tato situace zasáhla konkrétně tebe? Je to třeba i ten důvod, proč experimentuješ s novými materiály a upozaďuješ sklo?  

LUKÁŠ: Trochu ano. Sklo je dnes šíleně drahé. Jasně, když si pak někdo řekne, že jsem prodal jeden krystal za 78 tisíc korun, asi se bude podivovat a říkat si, proč fňukám. Ale já jsem na těch krystalech strávil čtyři měsíce práce v pěti lidech. Kvůli krizi mi ale hlavně ubývají kolegové, se kterými bych mohl pracovat, skvělí skláři, s nimiž bych mohl v klidu realizovat své projekty. Třeba před deseti lety bych měl daleko víc možností spolupráce. Zase by byl asi užší trh, protože ten se jen za posledních deset let výrazně proměnil, zkultivoval, ať už díky galeriím nebo celkové osvětě. Jde to jedno s druhým.  

Objekt Svaté střevo | Zdroj: Lukáš Novák, foto: Vojtěch VeškrnaObjekt Svaté střevo | Zdroj: Lukáš Novák, foto: Vojtěch Veškrna

Vnímáš ve vašem oboru určitou rivalitu i mezi ostatními designéry, kteří všichni tyto skláře potřebují?  

LUKÁŠ: To bych neřekl, alespoň ji necítím, nebo se s ní nesetkávám. Je ale pravda, že se soustředím na velmi úzký segment sklářů, s nimiž spolupracuji. Když pracuji například na krystalech, potřebuji hranaře. Hranařina jako taková ale vymírá. V kvalitě, kterou já potřebuji, se na ni specializují třeba jen tři lidi v celé České republice. Krystaly jsem vymyslel i kvůli tomu, že jsem chtěl pomoct svému kamarádovi a jeho tátovi. Mají optickou dílnu a v jeden moment neměli tolik práce. V tu dobu jsem měl prostor s nimi začít spolupracovat a naučit se, o čem tato technika vlastně je. Každá technika je totiž jako cizí jazyk. Oslovil jsem je tedy a i díky nim krystaly nakonec vznikly.  

Máš někdy obavy z budoucnosti?  

LUKÁŠ: Určitě mám. Je to moje noční můra, že nebudu mít s kým spolupracovat. Pracuji například s jedním sklářem, bez něhož, kdyby se mu nedej bože něco stalo, nevznikne spousta mých produktů. Ale nemohu se fixovat jen na jednu věc. Vedu celé studio, musím se vždy přizpůsobit. Mám tudíž velmi chytře diverzifikované portfolio svých objektů.  

Na svůj věk máš za sebou úspěchy, o nichž se některým jen zdá, zajímá mě, jaké jsou teď tvé největší ambice do budoucna?  

LUKÁŠ: Učím se být šťastný s tím, co mám. Myslím, že to je moc důležité. Zároveň musíš ale tvrdě makat a posouvat se dál. Budu strašně rád, když se mi povede dostat se třeba do pár zahraničních galerií. Moje meta je ale být spokojený. Jsem vlastně nejšťastnější, když přijdu sem do ateliéru, dělám si na svých věcech, které pak fungují, daří se jim, někam to celé směřuje a pak to třeba i zarezonuje mezi lidmi a někdo si to koupí. Nejdůležitější je ale pro mě to, že jsem se svou prací spokojený já sám. Čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, jak je tento přístup nesmírně důležitý.  

Kolekce svítidel Spacey pro Lasvit | Zdroj: Lukáš NovákKolekce svítidel Spacey pro Lasvit | Zdroj: Lukáš Novák

Související

Krystal, co sbírá rekordy. Lukáš Novák navrhl skleněný objekt, po kterém touží opravdu každý
Hot news

Krystal, co sbírá rekordy. Lukáš Novák navrhl skleněný objekt, po kterém touží opravdu každý

Redakce Czechdesign - 30. 11. 2023 - 1 min.

Sklo pro dobrou věc. V Kunsthalle se dnes draží práce českých designérů, včetně objektu Lukáše Nováka
Hot news

Sklo pro dobrou věc. V Kunsthalle se dnes draží práce českých designérů, včetně objektu Lukáše Nováka

Redakce Czechdesign - 3. 10. 2023 - 1 min.

Bydlet jako designér. Nenapadlo by mě, že budu žít v paneláku, říká sklářský designér Lukáš Novák, který má doma víc skla než nábytku
Interiér a architektura

Bydlet jako designér. Nenapadlo by mě, že budu žít v paneláku, říká sklářský designér Lukáš Novák, který má doma víc skla než nábytku

Tereza Bíbová - 21. 7. 2022 - 6 min.

výstava czd
web expo
SHOP Snoubení
job lab 2024