Již 8. června začíná Pražské Quadriennale (PQ) scénografie a divadelního prostoru, největší mezinárodní festival v oblasti scénografie a performance designu, který se odehrává vždy jednou za čtyři roky. Letošní 15. ročník v areálu Holešovické tržnice budete moci navštívit až do 18. června. Tématem RARE, ve smyslu vzácné a syrové, se PQ 2023 obrací směrem k unikátnosti a autenticitě zážitků, prostorů a komunit, které jim vdechují život.
Post-pandemická vize divadla
V rámci letošního 15. ročníku Pražského Quadriennale scénografové reprezentující svou zemi představí jedinečné a vizionářské projekty reflektující společenské, kulturní a politické změny či ztvárňující post-pandemickou vizi divadla, performance a scénografie. Od svého vzniku v roce 1967 prošlo Pražské Quadriennale proměnou, kterou reaguje na měnící se přístupy ke scénografii. S jeho uměleckou ředitelkou Markétou Fantovou jsme se bavily o tom, v čem je letošní ročník výjimečný oproti předchozím, jak jej realizační tým pojal či na co osobně se sama nejvíce těší.
Průnik živého umění a virtuálního prostředí
Přiblížila byste nám nový ročník Pražského Quadriennale? V čem je letošní ročník jiný oproti těm minulým?
MARKÉTA: Tento ročník vznikal v době velkých a složitých změn, které stále pokračují. Ty nejenže zasáhly jeho přípravu, zároveň jsme jako tým měli unikátní možnost sledovat, jakým způsobem umělecké prostředí na tyto změny reaguje a jaké se objevují nové myšlenky. To vše ovlivnilo i výběr hlavního prostoru a tématu celého festivalu RARE. Již poměrně dlouho se píše a mluví o živé tvorbě, umění a designu ve veřejném prostoru. V době pandemie se veřejný prostor stal hlavním útočištěm divadelních umělců. Pro mnohé to byla otázka být, či nebýt, pokračovat, nebo ukončit práci souboru. Tento někdy i zoufalý tlak vedl k novým zajímavým posunům a experimentální tvorbě.
Zejména pak průnik živého umění a virtuálního prostředí přinesl nové nápady a inspiraci. Naše chápání vzdálenosti, někdy i času, se pandemií i ruskou agresí na Ukrajině změnilo. A jestli má scénografie nějakou hlavní tvůrčí hmotu, pak je jí prostor a čas, se kterými elasticky pracuje a tvaruje živé prostředí určené k imerznímu zážitku. Také současný náhled na minulost a snaha o nápravu určitých kroků v různých zemích světa přinesly nová témata, která tomuto ročníku dominují, jako například téma ekoscénografie či otázka tvorby v oblasti, které se teď říká „global south“. Zkrátka změny přináší novou inspiraci, tu jsme se našimi projekty snažili zachytit a můžeme našim návštěvníkům nabídnout opravdu unikátní zážitek.
Jak jste letošní ročník pojali?
MARKÉTA: Snad poprvé jsme udělali rozhodnutí, že si hned na začátku práce na novém ročníku nějakým způsobem ujasníme, co vidíme pod pojmem současná scénografie, které se budeme věnovat, a zároveň to budeme komunikovat i navenek, aby bylo jasné, co od tohoto ročníku očekávat. Udělali jsme to proto, že nejenže je dost složité vysvětlit kulturní veřejnosti, co je to scénografie, ale i sami profesionálové chápou tuto profesi rozdílně v různých zemích světa. A to je pro nás obrovskou nevýhodou, zejména když se snažíme vysvětlit potencionálním sponzorům, čím se PQ už od roku 1967 zabývá. Na druhé straně velkou výhodou, protože jsme svým způsobem ojedinělý druh akce a světové spolupráce, která je do značné míry umělecky svobodná a nespoutaná.
V tomto ročníku jsme si definovali scénografii jako týmovou spolupráci, která má za cíl vytvořit živé prostředí, podléhající určité dramaturgii a určené všem lidským smyslům. V minulosti scénografie poukazovala hlavně na to, jak taková divadelní scéna, kostým nebo světlo pro divadelní představení, tanec nebo operu vlastně vzniká. Zároveň jsme se přesunuli od výstav k festivalu. Téměř naprosto jsme se odpoutali od snahy prostřednictvím kreseb, modelů nebo plánů popisovat, jak přemýšlí výtvarník v ateliéru v té které zemi nebo jak probíhá spolupráce s režisérem a v jakých divadlech pracují. Chceme uchopit trend, který již od roku 2000 neustále narůstá, a pojmout tento ročník jako multižánrový živý festival. Tím se zároveň snažíme oslovit kohokoliv, kdo má rád kulturu, umění a nebojí se prožít něco neobvyklého.
Alespoň jedno odpoledne a večer v tržnici
Na co se můžeme těšit?
MARKÉTA: Myslím, že jsme se opravdu snažili nastavit tento ročník tak, aby inspiroval každého, koho alespoň trochu zajímá kultura, divadlo, umění a design. Pro ty, kteří mají rádi živelnost festivalů a chtějí nejen něco vidět, ale i zažít, bude nejzajímavější Holešovická tržnice, epicentrum všech mezinárodních výstav, performancí, setkávání, digitálních workshopů, debat a večerního „off“ programu. Ti, kteří mají rádi klidnější prostředí, zajímají se o design, architekturu a chtějí vědět více o performativní práci ve veřejném prostoru v mezinárodním kontextu, by určitě neměli vynechat výstavy v pátém patře Veletržního paláce a vybrané performance v Malé dvoraně. Vše, co jsme umístili v těchto prostorách, bylo vybráno našimi kurátory tak, aby oslovilo galerijního diváka a zároveň nabídlo živý element, který je pro scénografii typický.
A pro ty, kteří jsou otevřeni experimentální tvorbě a jsou zvědaví na práci těch nejmladších tvůrců nebo na to, co právě vzniká v různých světových uměleckých školách, bude hlavním centrem dění budova a okolí DAMU. Divadlo DISK bude po celou dobu festivalu nabízet jedno experimentální představení za druhým, snad ve všech učebnách DAMU budou probíhat workshopy a ulice Starého Města se stanou jevištěm venkovních představení. A aby toho nebylo málo, IDU pořádá ještě platformu, která nabízí vybraná představení českých divadel, jako doprovodný program PQ pod názvem PQ +.
Zdá se to jako velmi pestrý a bohatý program.
MARKÉTA: Ano, je toho skutečně mnoho a z minulosti víme, že i profesionálové mají potíže se zorientovat v tom množství různých akcí a aktivit, které jsou součástí tohoto rozvětveného festivalu. Těm bych proto doporučila, ať se nesnaží toho vidět a zažít co nejvíce, ale ať projdou program, který máme na webu, a jsou sami sobě tak trochu kurátory. Tvůrčí tým postupuje stejně, také naživo vidíme jen střípek toho, co sami připravujeme, protože v průběhu festivalu je naše práce snad možná nejintenzivnější.
Proto, kdybych měla konkrétně něco doporučit, pak určitě alespoň jedno odpoledne a večer v Tržnici, několik hodin v Národní galerii a alespoň jedno představení v DISKu. Výstavy zemí a regionů a Studentská výstava nabízí množství performancí. Například výstava Španělska každým dnem poroste a bude měnit svůj tvar. Slovenská výstava se zase věnuje tématu domova a zabydlí se jen za pomoci návštěvníků. Kolektiv Complejo Conejo několikrát oživí běžnou cestu tramvají do centra svým mobilním představením, které má název Co dělají kosmonauti.
Kolektivní scénografie
Co vás osobně nejvíce na letošním ročníku těší?
MARKÉTA: Těší mě, že jsme i ve složité situaci neztratili hlavu, zůstali pozitivní a rozhodli se zmapovat něco, co je unikátní a pro nás všechny nové. Zároveň mě osobně těší posun od scénografie zaměřené na tvorbu jednotlivce ke scénografii týmové, kolektivní, mezioborové, multižánrové a hlavně zážitkové. Důraz na mezioborové spolupráce se odráží ve všech projektech napříč PQ včetně PQ Talks, kde jsme se nesoustředili na to, přivézt co největší množství hvězd nebo scénografických legend, ale týmy nebo tvůrce, kteří mají co říci k současnému dění. Například Julian Maynard Smith, který už dávno se svým týmem, někdy v 80.–90. letech, dokázal propojit představení simultánně probíhající na dvou kontinentech. Něco, co pandemie znovuobjevila, představí ve své XR Towers.
Designový a výrobní postup na tyto bambusové věže zcela nezištně věnoval protestujícím, a ty se poté staly symbolem protestu Extinction Rebellion. Mezi hlavní mluvčí pak budou patřit i zástupci kreativního týmu z ukrajinské umělecké platformy Izolyatsia. Ti představí klíčovou činnost této kulturní organizace, která až do roku 2014 působila v Doněcku, poté byli pod ozbrojeným nátlakem nuceni ustoupit do Kyjeva, odkud až do počátku ruské invaze organizovali kulturní a umělecké akce, včetně workshopů v Mariupolu s plánem otevřít nové centrum v Soledaru. Jejich původní prostor byl zcela zničen a po první invazi používán jako nelegální ruské vězení, kam mizeli nepohodlní ukrajinští občané. S touto platformou již spolupracujeme od roku 2017 a o jejich práci jsme informovali už v rámci společného projektu Emergence na minulém ročníku PQ. Celkově mám radost z toho, jak bohatý program se nám podařilo připravit, a věřím, že si v něm každý najde něco zajímavého a inspirativního.
Markéta Fantová | umělecká ředitelka PQ
Absolventka oboru scénografie na pražské DAMU a oboru divadelního designu na Wayne State University v americkém Detroitu. Po dokončení studia působila jako pedagožka na čtyřech různých univerzitách v USA a dále mezi lety 2011 a 2016 jako viceprezidentka mezinárodních aktivit Amerického institutu pro divadelní technologie USITT. Jako scénická a kostýmní výtvarnice a světelná designérka má za sebou mnoho realizací scénografických návrhů v divadlech, galeriích a dalších prostorách jak v USA, tak v Evropě. Její návrhy se objevily jako součást Národní expozice USA na Pražském Quadriennale 2007 a na výstavě World Stage Design v jihokorejském Soulu v roce 2009. Byla kurátorkou americké Národní expozice Pražského Quadriennale v roce 2015 a od roku 2016 po svém návratu do Česka je jeho uměleckou ředitelkou.
Markéta Fantová - umělecká ředitelka PQ | Foto: Kryštof Kalina
