Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Kurátorka výstavy Adéla Machová a designér a pedagog Jiří Bartoš | Foto: Filip Trubač Kurátorka výstavy Adéla Machová a designér a pedagog Jiří Bartoš | Foto: Filip Trubač

Tužka je dnes podceňovaná, říká designér a pedagog Jiří Bartoš. Ústecká výstava Colours of Sound je vrcholem jeho doktorského studia

Do 11. prosince je možné navštívit výstavní prezentaci Colours of Sound v Galerii 2 Domu umění Ústí nad Labem, jež představuje produktový design z dílny Jiřího Bartoše. Designér se ve své tvorbě dlouhodobě zabývá zvukem a experimentováním s materiály. Expozici proto dominují dva sety reproduktorů Element 2020, které vynikají minimalistickým provedením, keramickým tělem a vysokou funkčností. Kde začal autorům zájem o akustiku? Mají zvuky barvu? A jak se rozvíjí kultura v Ústí nad Labem? O tom jsme si povídali nejen s Jiřím Bartošem, ale také kurátorkou Adélou Machovou.

Adélo, mohla byste na úvod představit koncept výstavy Colours of Sound?

ADÉLA: Z mého pohledu jde o klasickou showroom prezentaci produktového designu, konkrétně nově vzniklých reproduktorů specifických svým materiálem – kov, keramika a jejich kombinace – kterým se Jiří Bartoš zabývá dlouhodobě. 

Showroom jsme stavěli společně a šlo nám zároveň o to vytvořit vhodné prostředí pro poslech zvuku, protože vybrané vystavované produkty slouží lidem k poslechu. Proto jsme se snažili uzpůsobit prostředí, zvolili jsme formu sezení, laviček, které měl autor dlouho v hlavě, a hezky se nám vše barevně propojilo.

Minimalismus rozbitý barvou

Jaká pro vás byla realizace z kurátorského hlediska?

ADÉLA: Já mám možnost Jiřího tvorbu sledovat asi deset let, spolupracovali jsme spolu na více výstavách, znám tu kontinuitu, zálibu v minimalistickém designu, která je nyní nově rozbíjena barevným prvkem. Z mého kurátorského pohledu to nicméně byla výzva, protože většinou dělám výstavy orientované na prostorovou tvorbu a nová média v aktuálním výtvarném umění.

Výstava představuje autorské realizace zařízení, jež jsou určená k přehrávání zvuku. | Foto: Tomáš LumpeVýstava představuje autorské realizace zařízení, jež jsou určená k přehrávání zvuku. | Foto: Tomáš Lumpe

S produktovým designem však přicházím do kontaktu jak na FUD UJEP, kde pracuji jako odborná asistentka na Katedře dějin a teorie umění, tak i v rámci spolupráce s doktorandy, kteří vystavují v Galerii 2 Domu umění Ústí nad Labem. 

Galerie 2 je specifická právě tím, že prezentuje tvorbu mladých autorů, kteří studují na vysoké umělecké škole doktorský obor, a to nejen na naší fakultě. Otevírám prostor jak umělcům, tak designérům a snažím se o pestré zastoupení. Z oblasti designu je toto má třetí výstava, s tím že expozice Colours of Sound je striktně zaměřena na prezentaci designu jako produktu, nestaví na přesahu do umělecké instalace či volné tvorby. 

Lavičky jako bonus

Proč Colours of Sound?

ADÉLA: Jde o hříčku, metaforu. Název je hodně směřován ke vnímání diváka. Ten vnímá určitou pestrou paletu hudby. V terminologii hudby se používá označení barevnosti barva tónu, stejně jako se řeší výška a podobně. Druhá rovina názvu odkazuje k barevným prvkům, které jsou součástí expozice. 

„Reproduktor Element 2020 je nejvyšší spojení formy a funkce,“ říká Jiří Bartoš. | Foto: Tomáš Lumpe„Reproduktor Element 2020 je nejvyšší spojení formy a funkce,“ říká Jiří Bartoš. | Foto: Tomáš Lumpe

Jak do konceptu zapadají lavičky, které jsou součástí expozice?

JIŘÍ: Přestože se jedná o finální výstavu mého doktorského studia, v rámci kterého se zabývám právě zvukem a audiotechnikou, tak lavičky jsou takový bonus. Venkovní lavicové sezení jsem řešil delší dobu, protože často bývá problém s jejich instalací ve veřejném prostoru, například se někde nemůže vrtat do země.

Přemýšlel jsem, jak to obejít, jak to udělat jinak. Výsledkem jsou gabionové sítě vyplněné kamením. Celý produkt je přenositelný a v podstatě nepoškoditelný. 

Lavicové sezení Gabi navržené do veřejného prostoru | Foto: Tomáš LumpeLavicové sezení Gabi navržené do veřejného prostoru | Foto: Tomáš Lumpe

ADÉLA: Mají za sebou první tři týdny zatěžkávací zkoušky, protože dvě jsou umístěny na ulici před galerií. Celkem vznikly tři varianty, každá pracuje s trochu jiným formátem možnosti odpočinku a jedna byla umístěna do expozice, protože jsme nechtěli přidávat židle, když máme možnost autorských lavic. 

Zapojené publikum

Budou mít tedy praktické využití v rámci města?

JIŘÍ: Městu jsem je zatím nenabízel, ale nebráním se tomu. 

ADÉLA: Za Dům umění Ústí nad Labem, který prošel aktuálně rekonstrukcí na Klíšské ulici, budeme v okolí řešit možnosti odpočívání a rádi bychom rozvíjeli spolupráce na dílčích projektech se studenty a pedagogy fakulty.

V této fázi se však soustředíme na prezentaci a zatěžkávací zkoušku funkčnosti produktů Jiřího Bartoše. Potěšilo nás, že hned v den vernisáže je návštěvníci využívali. Místo je navíc hodně frekventované a očekáváme, že lavičky ponesou určitý odkaz používání. 

Každá lavice pracuje s trochu jiným formátem možnosti odpočinku. | Foto: Tomáš LumpeKaždá lavice pracuje s trochu jiným formátem možnosti odpočinku. | Foto: Tomáš Lumpe

Jak lidi reagují na expozici, jaké jsou zatím ohlasy?

ADÉLA: Vnímám ohlasy zatím skrze pozorování publika. Vystavené reproduktory fungují na principu připojení bluetooth, návštěvník si může pustit vlastní hudbu. Během vernisáže, aniž bychom to proklamovali, si to řada návštěvníků zkoušela, pouštěla si oblíbené skladby, usedla na lavici a užívala si poslech.

Samotný design a jeho materiálová základna vyvolává otázky a překvapení, lidé se mne například ptají, která z těch částí je právě porcelán, jenž se v černé těžko poznává a prozradil by to dotek, ale z hlediska bezpečnosti v expozici jsme dotýkání vystavených produktů neumožnili.

JIŘÍ: Já tyto produkty prozatím nikde neinzeruji, takže to vnímám i z této stránky, že za mnou lidi chodí, že by o ně měli zájem. Celá instalace dokonce zaujala natolik, že bude účinkovat ve videoklipu. Těší mě, když míjím lavičky a vidím, že je tam živo a vytvořilo se kolem nich místo, kde se místní naučili trávit čas.

Hra s tvary

Zmiňoval jste, že jde o vyústění doktorského studia, jak vystavené produkty zapadají do kontextu vaší celkové tvorby, Jiří?

JIŘÍ: Pokud se bavíme o černých porcelánových reproduktorech Element 2020, to je svým způsobem takový vrchol studia. Hodně mě baví elementárními tvary, odkud pramení i jejich název. Zároveň představují nejvyšší spojení formy a funkce. U pérek, která produktu dodávají jedinečnost, jsem spojil estetiku a funkčnost a vyřešil problémy kolem akustiky.

Bluetooth reproduktory Element 2020 | Foto: Tomáš LumpeBluetooth reproduktory Element 2020 | Foto: Tomáš Lumpe

Druhá řada KUK 2021 je takový „popík“, hra s křivkami a materiálem. Zkouším dávat reproduktorům jiný tvar, než je klasická krabička, na kterou jsme zvyklí. Baví mě porcelán, který je pro to skvělý, má výborné akustické vlastnosti a zároveň umožňuje úplně jiné tvarosloví. Já hledám limity tohoto materiálu tak, aby vše fungovalo s technologií pro zvuk. 

Řada KUK 2021 je výsledkem hry s křivkami, materiály a barvou. | Foto: Tomáš LumpeŘada KUK 2021 je výsledkem hry s křivkami, materiály a barvou. | Foto: Tomáš Lumpe

V jaké fázi je vaše tvorba teď? Na čem pracujete? 

JIŘÍ: Pracuji na pár projektech ve veřejném prostoru, kde propojuji design s volným uměním. Dále připravuji pár expozic a z designu mám rozdělané další audio produkty. Dlouhodobě pracuji také na novém modelu radaru. 

Berlička ke klasickým technologiím

V medailonku se o vás píše, že objevujete možnosti nových technologií, například 3D tisk. Jak konkrétně využíváte tento výrobní proces?

JIŘÍ: 3D tisk je dnes už standardní postup, velmi zajímavé to bylo zhruba před pěti lety. Má ale skvělý přínos v tom, že dokáže rychle zhmotnit návrh. Na rozdíl od návrhu na počítači ho můžete držet v ruce.

Stereo is sexy, hlásá svítící nápis nad vystavenými reproduktory. | Foto: Tomáš LumpeStereo is sexy, hlásá svítící nápis nad vystavenými reproduktory. | Foto: Tomáš Lumpe

Pro mě má ještě další funkci, funguje jako berlička ke klasickým technologiím a poměrně rychle se dají vyrábět formy na cokoliv. Připravíte si formičku, zaformujete to a můžete odlévat daleko trvanlivějším materiálem, než je plast. Zkoušel jsem před lety i sklo, šlo to výborně. Pomocí klasických tiskáren si také připravuji věci na odlévání kovu.

Vzpomenete si, kdy se u vás objevil zájem o reproduktory a obecně akustiku?

JIŘÍ: Bakalářské studium jsem absolvoval v ateliéru Přírodní materiály na FUD UJEP. Studoval jsem spíš volné umění a dávalo mi smysl, aby věc, co dělám, měla nějakou další funkci. Tak jsem přešel k designu a tam jsem se dostal ke zvuku. Bylo to v době, kdy konektivita bluetooth ještě nebyla tak rozšířená a ani zakomponování keramiky a porcelánu nebylo úplně běžné.

Tak jsem si to vyzkoušel a stalo se to mým dlouhodobým zájmem. Na fakultě máme možnost přecházet třeba na roční stáže do jiných ateliérů, ale můj ateliér byl natolik otevřený mezioborové spolupráci, že jsem mohl přecházet mezi disciplínami.

„Je to takový ‚popík‘,“ říká o řadě KUK 2021 její autor. | Foto: Tomáš Lumpe„Je to takový ‚popík‘,“ říká o řadě KUK 2021 její autor. | Foto: Tomáš Lumpe

Multioborovost je skvělá

Vnímáte prolnutí různých oborů v umění jako přínosné?

JIŘÍ: Jsem přesvědčen, že možnost přecházet z oboru do oboru je ku prospěchu věci. Nejste pak limitovaní, že design je forma funkce, hledání ideální formy a tvaru křivek. Mělo by to mít přesah i do toho, jak objekt funguje v prostoru, jak působí vizuálně.

Prostorová představivost je hrozně důležitá součást designérského řešení, s čím může pomoct volné umění. Za mě je multioborovost skvělá a jsem zastánce toho, aby vzdělání bylo komplexní, aby si student vyzkoušel přecházet z jedné problematiky na druhou, což je samozřejmě samo o sobě hrozně těžké, ale vytvořit příležitost se tomu naučit umožňuje studium jako takové.

Návštěvníci se mohou pomocí bluetooth připojit k reproduktorům a pustit vlastní hudbu. | Foto: Filip TrubačNávštěvníci se mohou pomocí bluetooth připojit k reproduktorům a pustit vlastní hudbu. | Foto: Filip Trubač

Místo neomezených možností

Chápu to správně, že pro vás byla Fakulta umění a designu UJEP místem, kde jste se mohl plně realizovat a rozvíjet svoji kreativitu?

JIŘÍ: Na fakultě pořád působím, ale když se vrátím do doby svých studií, tak musím říct, že pro mě byla prostorem „neomezených možností“. Ačkoliv jsme vlastně trochu prostorem omezení byli, protože jsme fungovali v menší budově na jiné adrese a potýkali jsme se s nedostatkem místa a technologií. Podpora zevnitř a podpora mezi studenty ale byla nesmírná. To, co nám chybělo uvnitř, jsme hledali venku a rozvíjení tvůrčí činnosti nic nebránilo.

Aplikujete tento přístup i v rámci svého působení jako pedagog? Jak studenty vedete?

JIŘÍ: Dnes se fakulta nachází ve velkém objektu a má velké zázemí, samostatné dílny a specializovaná pracoviště. Já pracuji jako pedagog ve více rovinách, v ateliéru i v jednotlivých oborových předmětech a osobně si myslím, že myšlenka je základ.

V rámci provozu Galerie 2 zde mohou studenti získávat odbornou praxi, vyzkoušet si stavbu výstavy nebo třeba fotodokumentaci. | Foto: Filip TrubačV rámci provozu Galerie 2 zde mohou studenti získávat odbornou praxi, vyzkoušet si stavbu výstavy nebo třeba fotodokumentaci. | Foto: Filip Trubač

Potom je strašně důležitá tužka a znalost materiálů. Všechny další věci jsou nadstavba. Pokud nedokážete vyjádřit myšlenku na papír, nedokážete to posunout dál a ukázat to nejenom sami sobě, ale také například tomu zákazníkovi, se kterým se bavíte. Tužka je v dnešní době hrozně podceňovaná věc, ale pro vyjádření je strašně důležitá. Rychlá. Naskicujete, okamžitě můžete měnit. Už při kresbě se nápad mění, jde to dynamicky. Určitě je nezbytná i následující práce na počítači, to je bez debat, ale ta vyžaduje delší čas. 

Následný klíčový aspekt je znalost materiálů. Můžete kreslit cokoliv, ale potřebujete vědět, co který materiál dovede, jak se chová. Vytvořili jsme v nových akreditacích předmět, kde studenty postupně seznamujeme s jednotlivými typy materiálů, nejen po teoretické stránce, ale vyzkouší si, co s daným materiálem mohou dokázat. 

Něco jim bude chybět

Současná situace ale uměleckým oborům, které jsou postavené na praxi, moc nepřeje. Jak velký bude dopad distanční výuky v tomto případě?

JIŘÍ: Má to obrovský vliv. Například když mi student ukazuje obrázek přes video a já bych nejraději vzal tužku do ruky a ukázal mu, kam posunout křivku. Nebo u poznání zmiňovaných materiálů je to ještě větší problém. Náš obor vyžaduje přítomnost studenta, aby se rozvíjela praktická zkušenost.

Samozřejmě byla a je možná individuální výuka, dílny máme otevřené, snažíme se fungovat jak online, tak na pracovišti. Pokud ale bakalářské studium trvá čtyři roky a z toho student tři roky stráví většinu pouze u počítače, tak je jasné, že mu bude něco chybět a jen vlastní pílí to může dohnat. 

Venkovní prostor Galerie 2. Ta je specifická tím, že prezentuje tvorbu mladých autorů. | Foto: Tomáš LumpeVenkovní prostor Galerie 2. Ta je specifická tím, že prezentuje tvorbu mladých autorů. | Foto: Tomáš Lumpe

Laboratoř umění

Jakou roli hraje Dům umění Ústí nad Labem a konkrétně Galerie 2 v rámci ústecké kultury a akademického života? 

ADÉLA: Dům umění vznikl v roce 2016, v březnu byl otevřen první výstavou v bývalé menze v univerzitním objektu. UJEP se dlouhodobě soustředí na tzv. třetí roli univerzity, kterou je služba společnosti a tedy mimo jiné i prezentace a šíření tvůrčích výzkumných výsledků různými způsoby.

My jsme na tento fenomén navázali. Jsme univerzitní galerie, ale neorientujeme se pouze na vlastní výstavní činnost. Hodí se zde přirovnání k laboratoři umění, protože stejně jako mají přírodní vědy pracoviště, kde provádějí výzkum, tak my potřebujeme kulturní instituci, kde rozvíjíme umělecký výzkum a následně jej skrze různorodý program prezentujeme široké veřejnosti, a kde studenti získávají odbornou praxi.

To znamená, že se seznámí s provozem během stáže, mohou se podílet na stavbě výstav, kdy zároveň představujeme aktuální uměleckou tvorbu, učí se na expozicích fotodokumentaci a tak dále. Usilovali jsme o to, aby vznikl prostor, kde se bude střetávat edukace a prezentace výtvarného umění a designu.

Adéla Machová a Jiří Bartoš na vernisáži, která se uskutečnila 10. listopadu 2021. | Foto: Filip TrubačAdéla Machová a Jiří Bartoš na vernisáži, která se uskutečnila 10. listopadu 2021. | Foto: Filip Trubač

Komunitní ráz

Adélo, jak osobně vnímáte formující se uměleckou ústeckou scénu?

ADÉLA: Ústecká scéna se z mého pohledu pozitivně vyvíjí. Když jsem poprvé přišla do Ústí, byla tady jedna galerie, teď máme tři výstavní instituce a rozrůstající se univerzitu. Nesnažíme se být si konkurenty, naopak spolupracujeme, říkáme si o chystaných akcích, některé připravujeme společně. Kulturní život je tady z mého pohledu vzájemně propojený, možná se hodí slovo komunitní, což umožňuje mimo jiné i to, že nejsme tak velké město a udržujeme vzájemné kontakty mezi sebou, ale například i mezi studenty a absolventy FUD UJEP.

Další články