Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Vlevo: Roman Janeček, zakladatel butikové věnečkárny | Foto: Marcela Peterková / Vpravo: V butiku Věnečky Janeček můžete obdivovat sklářské umění Františka Jungvirta. | Zdroj: Roman Janeček Vlevo: Roman Janeček, zakladatel butikové věnečkárny | Foto: Marcela Peterková / Vpravo: V butiku Věnečky Janeček můžete obdivovat sklářské umění Františka Jungvirta. | Zdroj: Roman Janeček

Tradiční zákusek do nové doby. Mladý cukrář Roman Janeček otevřel působivý podnik, kde nabízí lahodné věnečky

Z klasických věnečků udělal zážitek. Roman Janeček přistupuje k tomuto tradičnímu českému zákusku se zcela novým přístupem. Jeho věnce, jak jim z nadsázkou říká, vystupují z řady svým vzhledem, chutí a celkovou prezentací. Při návštěvě butiku v Pštrossově ulici na Novém Městě si budete připadat jako v luxusním obchodě v Pařížské, což není náhoda. Roman totiž staví na zkušenostech, které si odnesl z práce pro high-endový módní dům Gucci. Když se k tomu přičte láska k pečení, již zdědil po své prababičce, odhodlání dělat věci trochu jinak a jeho vrozený perfekcionismus, úspěch byl zaručený.

Od bábovek k věnečkům

Na začátku obligátní otázka – proč věnečky?

ROMAN: Po pravdě jsem to nerozhodl já, bylo mi to do značné míry rozhodnuto (smích). Začalo to všechno tím, že jsem pekl pro kolegy a kamarády do práce. Víceméně během pandemie Covidu-19. Všichni začali šetřit, já začal utrácet. Jsem zkrátka takový, že když je nějaký hlavní směr, ve mně se to vzpříčí, postavím se na zadní a dělám to přesně naopak. Začalo to tak, že jsem si koupil robota značky Kenwood, což byl od dětství můj sen. Nikdy jsem na to ale neměl příležitost. Během pandemie se vše zpomalilo, takže jsem věděl, že na můj životní sen konečně přichází pravý čas. Ze začátku jsem pekl bábovky, bublaniny, koláče, zkrátka základní sortiment.

Kromě tří základních chutí vytváří Roman Janeček také limitky. | Zdroj: Roman JanečekKromě tří základních chutí vytváří Roman Janeček také limitky. | Zdroj: Roman Janeček

Věnečky jste tedy ze začátku vůbec v portfoliu neměl?

ROMAN: Přesně tak. Hodně jsem také dělal langoše. Dlouhou dobu jsem uvažoval o Langoších Janeček (smích). Baví mě totiž kynuté těsto, a navíc se v dnešní době moc nedělají. Kolegové pak ale přišli s nápadem, ať udělám věnečky. Předtím jsem je nikdy nepekl. První várka dopadla naprosto katastrofálně.

Rozhovor s Romanem Janečkem | Foto: Marcela PeterkováRozhovor s Romanem Janečkem | Foto: Marcela Peterková

Vaše prababička byla cukrářka. Předávala vám něco ze svého umu?

ROMAN: Když jsem k ní jezdíval na prázdniny, byl jsem s ní vždy v kuchyni, ale nikdy mě nenechala pomáhat. Mohl jsem jen umývat nádobí, čistit mixér nebo strouhat. Byla to vesnická cukrářka a dělala opravdu všechno, včetně věnců. Lásku k pečení mám od ní, někdy mám pocit, že mi vede ruku.

Butiková věnečkárna Romana Janečka | Zdroj: Roman JanečekButiková věnečkárna Romana Janečka | Zdroj: Roman Janeček

Nový pohled na klasiku

Vychází vaše věnečky tedy částečně z jejího receptu?

ROMAN: Její recept byl klasický, ten s Herou a Tuzemákem. V dnešní době už se na to ale nedá spoléhat. Klienti vyžadují nějakou přidanou hodnotu, která je v másle, a pokud tam je v základu i alkohol, tak to je za nás koňak nebo karibský rum. To jsme pak ale museli stejně upravit. Když jsem začínal péct, dával jsem do krému alkoholu daleko víc, bylo to většinou na zakázku. Musel jsem ale sundat nohu z plynu, jelikož v současné době peču pro širokou veřejnost a jedí je i děti.

Pokud by za vámi ale někdo přišel, že by chtěl věnečky „přiostřit“, nabízíte tuto možnost?

ROMAN: Jednoznačně přiostříme (smích).

Limitka kokos, která byla k dostání během zimních měsíců. | Zdroj: Roman JanečekLimitka kokos, která byla k dostání během zimních měsíců. | Zdroj: Roman Janeček

Vaše věnečky mi také přijdou méně sladké.

ROMAN: Na tom je to také postavené. Ubral jsem na velikosti a cukru. To jsou dvě věci, které je liší od klasického receptu.

Otisk Pařížské

Dříve jste působil v butiku v Pařížské ulici. Teď sedíme také ve velmi luxusním interiéru. Do jak velké míry vás tato zkušenost formovala?

ROMAN: Formovala mě podstatně. Mám rád design a architekturu. Díky tomu, že jsem pracoval v Pařížské, jsem mohl nasávat ten nejšpičkovější client service. Je jedno, zda se jedná o gastro, módu, design nebo cokoli jiného. Je to vždy o lidech. V tomto ohledu, pokud balíte do boxu košili nebo věnečky či svíčku, je to stále to samé. Mé věnečky jsou do značné míry určené k obdarování. Obalový materiál je stejně důležitý jako samotný produkt. V Pařížské na to byla školení, člověk je tam k tomu obecně hodně vedený. Když jsem se to učil, říkal jsem si, a to teď přiznávám zcela otevřeně, k čemu mi to bude. Rok se s rokem sešel a najednou jsem měl něco vytvářet já sám.

Rozhovor s Romanem Janečkem | Foto: Marcela PeterkováRozhovor s Romanem Janečkem | Foto: Marcela Peterková

Kdokoli, kdo sem přijde, dostane jeden věneček k ochutnání. Budujeme tím značku. Prezentace produktů byla velkou otázkou, jelikož bylo ze začátku jasné, že toto nebude cukrárna. Z jednoho věnečku ji jednoduše nepostavíte. Když chce někdo cukrárnu, bude tam mít špičku, roládu, dort a další. Mně se líbí mít jen jeden produkt, který bude vyladěn do detailu. Řekl jsem si, že se bude jednat o svatyni věnečků. Víceméně i Františkovy dekorace jsou voleny tak, aby doplňovaly prostor. Vázy si s věnečky krásně rozumí, jedná se o komplexní zážitek. Nekupujete jen jednohubky. Kupujete i krásný prostor, prémiové suroviny a servis.

Když se zaměřím na interiér, dočetla jsem se, že jste si ho navrhoval sám. Nepřemýšlel jste o tom, že byste oslovil interiérového designéra?

ROMAN: Do tohoto prostoru šly všechny mé životní úspory, nebylo to nikým dotované. Nepokrytě říkám, že na designéra jsem prostě neměl peníze. Primární byla kuchyň, a to málokdo ví, že se peče přímo tady. Co se týče návrhu interiéru, jsem tu obtisknutý na 200 %. Miluji barokní styl, Versailles, pompu, naproti tomu mě ale baví i brutalismus. Usměrňoval mě kolega, kterému věřím. Říkal mi, že přece na Praze 1 nemůžu postavit Versailles. Já bych to ale klidně udělal (smích). Inspirací mi byl londýnský bar Sketch, kam si pokaždé, když jsem v Londýně, rád zajdu. V Praze chybí něco odvážnějšího, co by se pouštělo do neprobádaných vod.

Interiér vznikal dle návrhu Romana Janečka. | Zdroj: Roman JanečekInteriér vznikal dle návrhu Romana Janečka. | Zdroj: Roman Janeček

Co zde bylo předtím a v jakém stavu jste prostor přebíral?

ROMAN: V žalostném (smích). Příběh tohoto prostoru je dlouhý a bolestivý. Když jsem věděl, že budu v Pařížské končit, začal jsem shánět prostor. Toto byl první prostor, který jsem viděl na realitních webech a u něhož jsem si řekl, že to opravdu ne. Procházel jsem další prostory a stále se nic nerýsovalo. Odchod z práce byl ale už na spadnutí. V září jsem se sem šel podívat. Realitní makléřka otevřela dveře a já jsem viděl obrovskou oranžovou čekárnu s odpornými hnědými kachlemi. Dříve zde sídlil dentista, vy teď sedíte na místě, kde bývalo zubařské křeslo. I přestože to zde bylo v příšerném technickém stavu, šel jsem do toho. I okolnosti mi daly nakonec za pravdu. Domluva s realitní kanceláří proběhla skvěle, gastro technik, který se na prostor díval, také neshledal žádný problém, u majitelů proběhlo rovněž vše naprosto v pořádku. Proces, který trvá i měsíce, mi zabral asi dva týdny. Už čtyři dny po předání klíčů se začalo rekonstruovat.

Interiér věnečkárny působí jako luxusní butik se šperky. | Zdroj: Roman JanečekInteriér věnečkárny působí jako luxusní butik se šperky. | Zdroj: Roman Janeček

Symbióza cukru a skla

Jak vznikla vaše spolupráce s Františkem?

ROMAN: František byl a je moje profesní láska. Ještě předtím, než jsme se dali dohromady, jsem jeho práci sledoval. Líbí se mi dívat se na věci, které mě uklidňují, což je přesně případ jeho tvorby. František mi pak napsal na Instagramu, že viděl, co dělám, a že se mu to líbí. Sešli jsme se a pobavili se o spolupráci. František je pro mě člověk, pro kterého mám obrovský obdiv, je míle přede mnou. Vzhlížím k němu jakožto k tvůrci, umělci a podnikateli. Je trochu mladší než já, ale je pozoruhodné a inspirativní, co už ve svém věku dokázal.

V butiku Věnečky Janeček můžete obdivovat sklářské umění Františka Jungvirta. | Zdroj: Roman JanečekV butiku Věnečky Janeček můžete obdivovat sklářské umění Františka Jungvirta. | Zdroj: Roman Janeček

Jak vaše spolupráce funguje? Je tu možnost zakoupit si u vás jeho vázu?

ROMAN: Funguje to na bázi, že komukoli, koho jeho tvorba u nás zaujme – ať už se jedná o vázy nebo skleničky, ve kterých servíruji vodu – dávám na Františka kontakt. Je něco úplně jiného vidět je na produktové fotce, nebo v reálu. Další věc je, že jak se posouvají příchutě věnečků, obměňujeme i vázy.

Nové příchutě na obzoru

Jak často nabízíte nové příchutě, limitky?

ROMAN: Mám tři standardní příchutě. Z léta ještě stále nabízíme citron a teď na podzim máme nově v nabídce slaný karamel, což je taková trendová záležitost, známe ho z větrníků. Určitě je to další výzva k pistácii. Máslem to začalo, pak jsme udělali jako protipól tmavou čokoládu. Pistácie se vytvořila po prvním roce a půl. Dnes už si s příchutěmi hraji více. Vymýšlím, kam je posunout.

Roman Janeček přistupuje k věnečkům se zcela novým přístupem. | Zdroj: Roman JanečekRoman Janeček přistupuje k věnečkům se zcela novým přístupem. | Zdroj: Roman Janeček

Přemýšlel jste někdy ještě o jiném zákusku?

ROMAN: Ano i ne. Máme ještě slaný lososový věneček. Pokud bychom se chtěli od klasického věnečku nějakým způsobem oprostit, jdeme slanou cestou.

Slané věnečky jsou jen na objednávku?

ROMAN: Ano, přesně tak. Losos je choulostivější na ingredience, prezentaci, datum spotřeby. Je to ale i polarizující ingredience, hlavně pak, pokud je uzený.

V portfoliu má Roman Janeček i slanou variantu věnečků, kterou nabízí jen na objednání. | Zdroj: Roman JanečekV portfoliu má Roman Janeček i slanou variantu věnečků, kterou nabízí jen na objednání. | Zdroj: Roman Janeček

Jaký je váš sen? Nechtěl byste se nakonec zase navrátit s věnečky do Pařížské?

ROMAN: Jsem vizionář. Začínat s jedním butikem je super, ale je pravda, že v den, kdy se otevřelo, jsem si říkal, co dál. Jak je jedna věc hotová, hned mi letí hlavou další plány. Pařížská je obrovská otázka. Zda se tam můj produkt hodí, to ať soudí jiní. Bavilo by mě ale mít další pobočku v jiném městě. Velká výzva je pro mě Zlín, odkud pocházím. Pořád si říkám, zda by se to tam chytlo, zda bych měl odezvu. Otevřít si tam ale malou provozovnu by mě opravdu bavilo.

Další články