Ten, kterému umění koluje v žilách. Malíř Stanislav Ondruš stojí na počátku barvité kariéry

Stanislav Ondruš je absolventem Fakulty umění Ostravské univerzity Ateliéru grafický design pod vedením Zbyňka Janáčka, následně absolvoval magisterské studium na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě v Ateliéru malba III pod vedením Rastislava Podhorského. | Foto: Natália Dominiková Stanislav Ondruš je absolventem Fakulty umění Ostravské univerzity Ateliéru grafický design pod vedením Zbyňka Janáčka, následně absolvoval magisterské studium na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě v Ateliéru malba III pod vedením Rastislava Podhorského. | Foto: Natália Dominiková

Rodilému Slovákovi, umělci Stanislavovi Ondrušovi, doslova koluje umění v žilách. Cílevědomý sedmadvacetiletý mladík, který zaujal svou malbou s kaligrafickým rukopisem, dobývá postupnými krůčky český i slovenský trh. Z bakalářského studia grafického designu pokračoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě v Ateliéru malba pod vedením Rastislava Podhorského. Odhodlání, pokora, a především píle talentovanému umělci rozhodně nechybí. Pokud máte v merku nastupující mladou generaci umělců, o Stanovi rozhodně ještě uslyšíte.

 „Neusínat na vavřínech a stále se zlepšovat,“ uzavíral Stano náš rozhovor, když jsme se jedno dopoledne setkali v kavárně u Nové scény. Jeho malbu jste mohli poprvé spatřit na výstavě v olomouckém Telegraphu. Chvíli po úspěšném českém „výstavním“ debutu následovala expozice v NOOKART studiu, kde představil svou kaligrafickou sérii maleb na plátně, a někomu možná neunikly ani fotografie produktů českého dua Master & Master, kde Stanova tvorba přímo zářila. Jaké plány a sny si na své umělecké dráze umělec spřádá, s kterými galeriemi by rád navázal spolupráci a jaké měl dětství vedle svých pěti sourozenců?  

Pro Ondrušovu malbu je charakteristická grafická až kaligrafická kresebnost. | Foto: Natália DominikováPro Ondrušovu malbu je charakteristická grafická až kaligrafická kresebnost. | Foto: Natália Dominiková

Kompozitní lehkost a vyladěná barevnost

Tvoje diplomová práce se zabývala dvěma základními principy, a těmi jsou přítomný okamžik a linie. Výsledkem byly často monochromatické malby, které vznikly díky specifickým nástrojům, jež si sám vyrábíš. Jaké téma řešíš v současnosti?

STANOMindfulness a téma přítomného okamžiku jsem otevřel díky tomu, že jsem měl sám problém se soustředěností. Jsem velmi impulzivní člověk, co má zároveň rád klid. Tvorba, malba i grafika mi pomáhá se zklidnit a zmírnit moji temperamentní stránku. Nyní se ale obsah transformuje. Technologii, kterou tu popisuješ – tedy malba pomocí vlastních nástrojů vznikající tak, že mám plátno položené vodorovně na stole –, se snažím přesouvat do nových témat. Nově také zkouším techniku suchého pastelu a řeším více barvu jako takovou, přičemž volím mnohem širší barevnou paletu. To se poměrně výrazně odlišuje od mého prvotního monochromatického pojetí maleb. Otevírám témata rodiny, vzpomínek na dětství a věnuji se určité figuralitě, ač stále v abstraktním smyslu. Snažím se zobrazovat lidi v jejich konkrétním rozpoložením a v různých situacích. 

 

Zprvu se Ondrušova tvorba odvíjela od monochormatického pojetí. Dnes tvoří v základní barevné škále. | Zdroj: Stanislav OndrušZprvu se Ondrušova tvorba odvíjela od monochormatického pojetí. Dnes tvoří v základní barevné škále. | Zdroj: Stanislav Ondruš

Otevíráš téma rodiny, dětství – jaké máš vzpomínky na své dětství?

STANO: Umění jsem šel studovat právě díky mým uměleckým kořenům. Nejširší umělecká větev je ze strany mojí mamky. Děda byl sochař, babička zase malířka. Zažil jsem jen babičku a všech jejích 8 dětí se stále věnuje umění, vzájemně se inspirovaly, ačkoliv každý řešil jiné medium od skla, malby přes fotografii, zahradní architekturu (čemuž se věnuje právě moje mamka) po textil. Děda z otcovy strany byl univerzitní profesor etymolog, jazykovědec, což je do jisté míry také umění a také mě to v mojí tvorbě do velké míry ovlivnilo.

A v takovém mixu bylo mé dětství krásné. Navíc jsem ze 6 dětí a to znamenalo velkou živost, rozmanitost a hravost, i když jsou mezi námi velké věkové rozestupy.

 Ve svém tvůrčím přístupu vychází Stanislav z grafických technik, které aktuálně skrze vlastní vyvinuté technologie rozvíjí do hutnějšího malířského vyznění. | Foto: Natália Dominiková Ve svém tvůrčím přístupu vychází Stanislav z grafických technik, které aktuálně skrze vlastní vyvinuté technologie rozvíjí do hutnějšího malířského vyznění. | Foto: Natália Dominiková

Pevný vzor a neutuchající inspirace

Šel jsi studovat grafiku a pak s myšlenkou toho, že se lépe uplatníš jako umělec, jsi vystudoval malbu na vysoké škole. Představa o životě umělce je mnohdy opačná a je spojována se živořením.

STANO: Mám velký vzor právě v rodině, která mi otevřela oči a dala mi na vědomí to, že se uměním dá reálně uživit. Je to ve mně zakotvené. Momentálně mohu říct, že se jako umělec plnohodnotně živím, a jsem za to velmi vděčný. Uvědomuji si, že skrze sebe můžu předávat poselství, což ve mně vyvolává i zodpovědnost. Hlavně poslední dny si uvědomuji přísun svobody, kterou tahle práce s sebou přináší, což také souvisí nejspíše s hledáním polohy, již teď prožívám v kontextu s vývojem mé tvorby.

Téměř kaligrafický přístup k zanášení barvy na plochu plátna evokuje spíše kresbu nežli malbu. | Foto: Natália DominikováTéměř kaligrafický přístup k zanášení barvy na plochu plátna evokuje spíše kresbu nežli malbu. | Foto: Natália Dominiková

Kdo nebo co ti dodává sebevědomí kromě tvé rodiny? Kdo je například tvou inspirací? 

STANO: Vzory jsou pro moje „umělecké sebevědomí“ podstatné. Může se to zdát jako klišé, ale bez úspěchu mých kolegů, které znám osobně, bych neměl takovou dávku inspirace a chuť tvořit. Myslím to v kontextu zdravé konkurence. To mě neustále pohání a motivuje vpřed. Jedním ze vzorů je Vojtěch Kovařík – kamarád z Ostravy – který se mnou studoval ve škole. Byl jeden z mála lidí, s kterými jsem se potkal na přijímačkách. Jeho doslova zažranost do malby ho katapultovala do výšin a je z něj dnes evropská umělecká hvězda. Má můj velký respekt, je to úžasný člověk, kterého si vážím a velmi mu jeho úspěšnou cestu přeji. Další inspirací je pro mě Martin Lukač. Je pro mě vzorem jak po stránce uměleckého vyjádření a originality, tak i ve vedení self-promo.

Stanislav Ondruš „Complication“ 150 cm x 120 cm, 2023. | Foto: Natália DominikováStanislav Ondruš „Complication“ 150 cm x 120 cm, 2023. | Foto: Natália Dominiková

Jak se ti daří jako Slovákovi prorazit na českém uměleckém trhu? 

STANO: U mě se to dokonce začíná překlápět více na Česko. Trh je tady mnohem živější, stejně tak výstavnická činnost. Občas mývám úzkosti z toho, že jsem slovenský umělec žijící v Bratislavě, jelikož vnímám, že má tento trh své hranice. Jako umělec se nedá uživit pouze na slovenském trhu, to je čistý fakt. Český trh je podle mých kolegů v tomto ohledu podobný. Uživit se dá jedině kombinací, nebo nejlépe expandovat na západ, kde se obchodně daří umění nejvíce. Musím na tomto místě také vychválit pražské, brněnské i ostravské galerijní klima. Je pohostinné a profesionální. 

Máš vysněnou spolupráci? Konkrétně které aktivity soukromých či veřejných institucí se ti líbí?

STANO: Vysněná spolupráce je bezesporu s DSC Gallery, kde vystavují naprosté špičky. Líbí se mi také NOD Gallery, Kvalitář, DOX, The Chemistry Gallery nebo Trafo Gallery. Vždy, když jsem v Praze, navštívím výstavy. Je tady toho tolik k vidění.

Gestuálnost a minimalistická čistota linií jsou vytvářeny jednoduchými tahy nástrojů vlastní výroby, kterým předchází skicování kompozic. | Foto: Natália Dominiková Gestuálnost a minimalistická čistota linií jsou vytvářeny jednoduchými tahy nástrojů vlastní výroby, kterým předchází skicování kompozic. | Foto: Natália Dominiková

Která výstava tě za poslední dobu zaujala? 

STANO: Musím vyzdvihnout Východoslovenskou galerii v Košicích, kde před pár roky proběhla rekonstrukce včetně suterénních prostor a kde v překrásném betonovém skeletu vystavoval můj oblíbenec Martin Moflár. Bylo to skvělé, v galerii jsem strávil hodiny. V Praze se mi líbila expozice Pavly Malinové, kterou představila DSC Gallery. Chystám se také na současnou tendenci v anglické malbě do Telegraphu. 

Autorská technika a nezaměnitelnost

Vraťme se ještě k tvé malbě po formální stránce. Čím tě oslovil suchý pastel? 

STANO: Moje babička z matčiny strany tvořila pastely, jelikož zjistila, že je alergická na látku obsaženou v olejových barvách, a tak byla nucena změnit technologii. Když ještě žila, darovala mi nádherný dřevěný box s pastely. Vždy jsem k nim vzhlížel, ale měl jsem k nim zároveň respekt, a proto jsem je vyzkoušel až s odstupem let. Otevírám díky nim své grafické predispozice. Jsou kresebnější nežli malba, ačkoliv při ní jsem si vytvořil vlastní nástroje. Obě techniky nyní kombinuji. 

V současné době se Stanislav věnuje i technice suchého pastelu, kterou ve své tvorbě kombinuje s malbou. | Foto: Natália DominikováV současné době se Stanislav věnuje i technice suchého pastelu, kterou ve své tvorbě kombinuje s malbou. | Foto: Natália Dominiková

Mohl bys více přiblížit, s jakými nástroji při malbě pracuješ? 

STANO: Jsou to svépomocí vyrobené nástroje s hrotem molitanu. Je to velmi zjednodušeně řečeno, ale nedá se to konkretizovat, je to potřeba vidět. Dalo by se to přirovnat například k velké fixe. Hrot vyřezávám z pěny, ten drží tvar a konzistentní linii. Nyní například pracuji na štětci, který bude mít několik kruhových hrotů v sobě. Chtěl jsem těmito vlastními nástroji nahradit štětec, protože mě vlastně trochu znepokojoval. Byl mi nepohodlný. Několik let jsem byl zvyklý na fixu či pero s pevným hrotem. A právě díky vlastní technologii mohu vytvořit efekt grafického nástroje na plátně.

Jak vnímáš vztah mezi interiérem a uměním?

STANO: Forma jednoduše nemá předcházet prostorám, kde se obraz nachází. Mám rád umění v prostorách galerií, ideálně typu White cube. Tam vynikne umění v celé své kráse. Jsem velmi pořádkumilovný člověk, což také moje malba reflektuje – je jednoduchá – a v době vizuálního přehlcení bych ani jiné než vizuálně čisté obrazy nechtěl tvořit. Měl jsem jednu zakázku na míru, na kterou jsem kývl, jelikož prostory měly svého genia loci. V jiném případě bych asi nesvolil.

Ateliér Stanislava Ondruše v Bratislavě. | Foto: Natália DominikováAteliér Stanislava Ondruše v Bratislavě. | Foto: Natália Dominiková

Stanislav Ondruš „In“ 100 cm x 120 cm, 2023 | Zdroj: Stanislav OndrušStanislav Ondruš „In“ 100 cm x 120 cm, 2023 | Zdroj: Stanislav Ondruš

Co se týče formátů, na jaké se zaměřuješ? 

STANO: Mám rád monumentalitu. Co přesahuje míru člověka, vytváří dojem nadměrnosti. Zároveň je taková malba o překračování komfortu autora, je to větší výzva. Zvolit dobrou kompozici malby ve velkém formátu je důkaz kvality, proto je pro mě důležité i skicovat. Sleduji vždy velké formáty svých kolegů na výstavách, tam se o talentu a kvalitě umělce dá dozvědět hodně. 

Na své poslední výstavě v Bratislavě jsi zdůvodňoval svůj přerod z monochromatické barevnosti na základní barevnou paletu, která souvisela s tvou rekonvalescencí, při níž jsi měl po ruce jen pastelky základních barev. Jak se bude barevná paleta dál rozvíjet? 

STANO: Zůstávám u práce s širší barevnou paletou, ale základní barvy míchám poměrně málo. Samy barvy nereflektují to, čím se třeba obklopuji. Barvy pro mě znamenají radost z tvorby, asociaci dětství a hraní si. Stejně tak mě asi ovlivnilo studium grafiky a nauka o barvách. Byl jsem odchovaný k minimalismu, nikdy jsem moc v barevné škále předtím neexperimentoval.

Stanislav Ondruš žije a tvoří v Bratislavě. | Foto: Natália DominikováStanislav Ondruš žije a tvoří v Bratislavě. | Foto: Natália Dominiková

Co dělat, když si chci od tebe obraz koupit, jaký postup je ideální? 

STANO: Zatím mě žádná galerie nezastupuje, ač jsem nabídky, i zahraniční, měl. Čekám ale na vhodnější příležitost. S některými galeriemi mám smlouvu v rámci prodeje a prezentace díla: v DOT Gallery, NOOKART a Galerii Art Praha. Nejraději mám návštěvy sběratelů přímo u sebe v ateliéru, vždy jsou setkání obohacující. Můj ateliér v Bratislavě je kdykoliv otevřený, stačí mě kontaktovat třeba na Instagramu a nebo přes můj web, kde je moje aktuální portfolio. 

Související

Už v 6 letech chtěl být malíř. Přání se Petru Gruberovi splnilo, dnes kouzlí jímavou atmosféru světlem i barvami
Umění

Už v 6 letech chtěl být malíř. Přání se Petru Gruberovi splnilo, dnes kouzlí jímavou atmosféru světlem i barvami

Tereza Patzenhauerová - 4. 10. 2023 - 12 min.

Umění v bytech není jen pro bohaté elity. Představujeme dvojici autorek, jejíchž působivé práce vnesou do vašeho domu krásu a emoce
Ostatní

Umění v bytech není jen pro bohaté elity. Představujeme dvojici autorek, jejíchž působivé práce vnesou do vašeho domu krásu a emoce

Tereza Bíbová - 14. 12. 2021 - 7 min.

Bydlet jako designér. Umělkyně Lucie Jindrák Skřivánková s vášní pro japonskou kulturu zařídila byt v rondokubistické vile podle feng-šuej
Interiér a architektura

Bydlet jako designér. Umělkyně Lucie Jindrák Skřivánková s vášní pro japonskou kulturu zařídila byt v rondokubistické vile podle feng-šuej

Tereza Bíbová - 16. 9. 2021 - 6 min.

výstava czd
web expo
SHOP Snoubení
job lab 2024