Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Perfo systém, stavebnice pro malé i velké stavitele. Foto: archiv Jiří Nachlinger Perfo systém, stavebnice pro malé i velké stavitele. Foto: archiv Jiří Nachlinger

Talent v krvi. Rodina Nachlingerových miluje dřevo a kvalitní řemeslo

Práci se dřevem mají v krvi, každý k němu ale přistupuje po svém. Odlišuje je rozmanitost jejich profesí a spojuje touha hledat v umělecké tvorbě to, co je skutečné. Jirka, Jana a Míra, tři sourozenci narození v Prachaticích, které kromě příjmení Nachlinger/ová pojí i dlouholetá řezbářská tradice.

Vše začalo v malé vesničce Leptač na Prachaticku, kde se narodil jejich pradědeček a zakladatel řezbářské rodinné firmy Josef Jungbauer. Kořeny jejich rodu jsou tak na samotě v Pošumaví zapuštěny víc než sto třicet let. Řezbářství se ale vyučil na pražském Žižkově. Stejnou školu tu navštěvovali i jeho syn, vnuk a oba pravnuci.

Řemeslu pak zůstali věrni dědeček Jan, tatínek Jiří, který tu má dílnu dodnes i nejstarší ze sourozenců Jirka, který šel ve šlépějích svých předků jako jediný. Kromě řezbářství se ale věnuje i loutkářství a sochařině.

„Vyrostl jsem v tom… řezbářská dílna pro mě byla v dětství něco jako svět neomezených možností, místo pro hru a tvorbu, cokoliv jsem si vymyslel, se dalo rovnou realizovat v materiálu. Dřevo jako materiál pro realizaci tvaru nemá žádné hranice, jde jen o zručnost a vlastní schopnosti, a to mě v dětství bavilo. Práci se dřevem jsem jako řemeslo začal chápat až později...,” upřesňuje Jirka.

Perfo systém, stavebnice pro malé i velké stavitele. Foto: archiv Jiří NachlingerPerfo systém, stavebnice pro malé i velké stavitele. Foto: archiv Jiří Nachlinger

Letos tomu jsou tři roky, co na trh s kamarádem uvedl dřevěnou stavebnici Perfo systém, která primárně vznikla jako hračka. Možnosti, které systém nabízí, jak říká, jsou neomezené. Momentálně se věnuje vývoji největšího systému, ze kterého je možné stavět jakékoliv interiérové prvky, i ty zátěžové, třeba schody.

Děti jako inspirace

Prostřední Jana tvoří pod značkou Jou Jou. Zaměřuje se na malbu, ilustraci a dřevěné hračky pro děti. Nutno podotknout, že její tvorba je stejně zábavná jako přezdívka Jou Jou, kterou si od bratrů vysloužila, a která pravděpodobně vznikla zkomolením jména Jana. Její dřevěné hračky jsou jednoduchých tvarů a čisté formy, poeticky laděné i rozpustile barevné.

 

Děti jsou jí blízké svou nazatížeností, spontánností i nekonečnou mírou fantazie, kterou my ostatní v dospělosti často ztrácíme. A proto se ve své práci rozhodla prozkoumávat neomezené hranice dětského světa už dávno předtím, než se jí narodily její vlastní. Nyní si jsou vzájemnou inspirací a s chutí je nechává tvořit i ve své pracovně. A jak sama říká, nápady přicházejí samy.

Zvířátka jsou vyrobena z olšového dřeva a jsou určena i těm nejmenším. Foto: archiv Jou JouZvířátka jsou vyrobena z olšového dřeva a jsou určena i těm nejmenším. Foto: archiv Jou Jou

„Ve výtvarné tvorbě jsme na stejné lodi, moje děti opravdu hodně kreslí a vyrábějí, jsou se mnou v mé pracovně, kde je spousta barevných papírků, barev a pastelek. Tvorba pro děti a tvorba dětí se může prolínat a doplňovat. Využívám toho,” dodává.

Dřevo a design

Nejmladší ze sourozenců, Míra, měl výběr své budoucí profese o něco volnější než jeho starší bratr Jirka, který na rodinnou tradici navázal automaticky. Přemýšlel nad architekturou, ale nakonec se rozhodl věnovat dřevu díky nábytku a interiéru, které na vysoké škole studoval. V současné době vede spolu s partnerkou designové studio Revír, které před čtyřmi lety založili a věnují se vlastní kolekci nábytku, produktů a designu interiérů.

Zkušenosti z rodiny tak Míra přirozeně využívá i ve vlastní tvorbě. Ta kombinuje produktový design spolu s prvky sochařství, což je patrné třeba u pracovního stolu Chrt, který svým zpracováním zaujal i legendární magazín Wallpaper. Pojmenování produktů v kolekci Revíru tak bylo ovlivněno celkovým konceptem studia a na inspiraci přírodou odkazuje i přímo ve svém názvu.

Pracovní stůl Chrt je tvořen z organicky tvarované desky z masivního jasanu a ze čtyř kovových nohou s dřevěným zakončením. Foto: Johana Němečková, studio RevírPracovní stůl Chrt je tvořen z organicky tvarované desky z masivního jasanu a ze čtyř kovových nohou s dřevěným zakončením. Foto: Johana Němečková, studio Revír

Kontakt se dřevem byl pro Míru zásadní už od raného věku. To vyplývá i z jeho podstaty jako materiálu, který podle jeho slov navíc nikdy nevyjde z módy. Díky rodinnému zázemí se brzy seznámil i s jednotlivými postupy, které je třeba učinit od chvíle, kdy se pokácí strom.

Cesta k výslednému produktu je pak poměrně dlouhá, náročná a často se musí hledat, ale vyplatí se. Jejich kolekce zrcadel PLANETY, byla s úspěchem prezentována na přehlídkách designu v Budapešti a Kodani.

„Fáze navrhování je dlouhá a hledání toho pravého někdy není jednoduché. Vždy jde o hledání nějakého zajímavého momentu, kombinaci materiálů nebo o zajímavý prvek konstrukce. Například u židle Srna jsem chtěl dosáhnout toho, aby masivní židle vyrobená ze dřeva měla vlastnosti kancelářské židle. Opěradla židle mají v sobě ukrytý kulový kloub, díky kterému se opěradlo přizpůsobuje pohybu člověka. To je primární myšlenka, forma a tvarosloví je otázkou dalšího postupu. Pojmenování je až poslední asociace, která celý proces uzavře, pro nás ale velmi důležitá,” charakterizuje svou práci nejmladší ze sourozenců.

Kolekce zrcadel Planety, Foto: Johana Němečková, studio RevírKolekce zrcadel Planety, Foto: Johana Němečková, studio Revír

Hledání pravdivosti

Není proto pochyb, že zásadní vliv na formování a profesní směřování svých tří potomků měl tatínek Jiří. Jejich dětství bylo ovlivněno jak vůní dřeva v dílně, kde si brzy vyzkoušeli jeho ruční a strojové opracování, tak i kresbou, ke které je od malička vedl. Všem pomohl i s přípravou na umělecké školy. Pravděpodobně v nich vypěstoval i snahu po hledání pravdivosti i v umělecké tvorbě.

Podle jeho nejmladšího syna to bylo dané i tím, že nikdy nebyl svázán truhlářskými postupy a vždy, když se objevil nějaký problém, snažil se najít to správné řešení. Pro Jirku je zase důležitý pocit, že to, co dělá, mu dává smysl. Řezbářské řemeslo je velmi specifické, není jen o zručnosti, ale nutně je i o uměleckém nadání. S otcem nyní realizuje velkou sérii loutek inspirovaných tvorbou Matyáše Bernarda Brauna v Kuksu.

Hlava anděla, Foto: archiv Jiří NachlingerHlava anděla, Foto: archiv Jiří Nachlinger

Často jsme si hráli v dílně a táta nebo děda nám na počkání vyrobili, co jsme si poručili, klukům meč nebo pistoli, mně třeba vysoustruženou panenku. U babičky s dědou na prázdninách jsme lítali po lese, stavěli bunkry a prozkoumávali tajemství půdy nebo stodoly,” vzpomíná na dětství v jižních Čechách Jana.

Vyráběli jsme si různé hračky. Lodě, letadla a vše potřebné k nejrůznějším hrám. Sám jsem si kreslil na velký balící papír vlastní město. Šlo vlastně o takovou naivní urbanistickou studii, která mi zabrala mnoho hodin,” doplňuje výčet vzpomínek Mira.

V řezbářské dílně byli od mala jako doma. Foto: archiv NachlingerovýchV řezbářské dílně byli od mala jako doma. Foto: archiv Nachlingerových

Sourozenecká souhra

I když si každý našel svůj obor, při práci se vzájemně ovlivňovali už během studií. Dodnes Míra Janě pomáhá s výrobou dřevěných hraček. Společný mají i projekt dřevěné stavebnice Přístavní město, které vymysleli, když chtěli využít různorodá dřeva i jeho odřezky. V podstatě jde o jednoduchou skládačku o několika dílech, které lze dle fantazie libovolně skládat a rozkládat do různých variant. Míra se věnuje výrobě, Jana povrchové úpravě.

S Jirkou si je Jana blízká zase výtvarně. Oba studovali podobný obor, on scénografii na DAMU, ona scénickou techniku na střední. Tudíž jejich oboustranné zapojení do nejrůznějších divadelních projektů ve chvíli, kdy je třeba namalovat kulisy nebo loutky, je poměrně časté. Pracovat se dřevem Jana původně nezamýšlela, věnovala se dětské ilustraci a jejím pracovním materiálem byl papír.

Ať už na pexesu nebo na obrázku, zvířata jsou oblíbeným motivem Jany. Foto: archiv Jou JouAť už na pexesu nebo na obrázku, zvířata jsou oblíbeným motivem Jany. Foto: archiv Jou Jou

„Papír je základ, zákonitě na něj narazíte jako na první materiál, když se chcete věnovat nějaké výtvarné disciplíně. Papír je především dostupný, tvárný, různorodý, dá vám možnost i trojrozměrného zpracování, což jsem také zkoušela ve formě skládanek a vystřihovánek. Ale teď ho nejvíc vnímám jako nositele výtvarného obrazu a v další rovině jako výtvarné techniky, když ho používám v jeho různorodosti barev a struktur místo barvy,” říká.

Práce se dřevem u ní vyplynula postupně a tak nějak přirozeně ve chvíli, kdy k obrázkům pro děti začaly přibývat dřevěné hračky. Rozdíl mezi ní a bratry vidí v tom, že všechno co vyrobí ze dřeva, pomaluje, kdežto oni nechají vyniknout přirozenou strukturu dřeva.

Janě se podařilo uspět i v zahraničí, kde zaujala kartičkami pojmenovaných jednoduše The Animals. Jde o třicet dva akvarelových ilustrací zvířat na tvrdém papíře, které mohou sloužit k výuce angličtiny. Zájem je i o pexesa květin, města, hub nebo dopravních prostředků. Nyní chystá leporelo a motýlí pexeso. O další třicítku zvířat plánuje rozšířit i didaktickou pomůcku The Animals a těší se na navrhování dekorů látek.

The Animals, to je angličtina hravou formou. Foto: archiv Jou JouThe Animals, to je angličtina hravou formou. Foto: archiv Jou Jou

To, že je její tvorba výjimečná, si myslí i její starší bratr Jirka: „Myslím, že tvorba Jou Jou je opravdu na hranici světového umění, je to osobitý umělecký styl, ve kterém je vnitřní pravda absolutně bez špetky poplatnosti a kalkulu. Pro mě je to tvorba na úrovni třeba Chagalla nebo Gauguina.” Obdiv chová i ke svému mladšímu bratrovi Mírovi: „Má vytříbený smysl pro detail, materiál a prostor, což je potřebná kombinace v oboru designu.”

Oba jsou hodně vtipní, veselí, inteligentní, talentovaní, originální, dost si rozumíme,” říká na adresu svých bratrů zase Jana. Na Mírovi se jí líbí, že původně vychází z rodinné tradice zpracování dřeva, ale způsob jeho pojetí je jiný, nový. Drží se jednoduchosti a čistoty formy, dobře kombinuje materiály a každou věc umí dotáhnout k dokonalosti do nejmenšího detailu.

“No a Jirka, to je multitalent, umí řezbářství, ale ve svém osobitém stylu původní řemeslo přetavil a aplikoval do mnoha dalších oborů... kresby, grafiky, scénografie a loutkářství, animovaného filmu, taky je dobrý fotograf … a rybář,” uzavírá vyprávění o svých bratrech Jana.

 

Další články