Neustále těkání a přepínání mezi aktivitami se často jeví jako choroba doby. Multitasking může být ovšem prokletím stejně tak, jako osvícením. Keramička, grafička, designérka, umělkyně a modelka Markéta Vutru o tom ví své. „Nerada se v něčem omezuji a žánrově usazuji. Zároveň bych na svoji tvorbu potřebovala více času,“ vysvětluje. V prioritách má ale jasno: na prvním místě u ní momentálně stojí keramika. Proč ji tolik fascinuje symetrie a muzejní estetika, jakým způsobem vede keramické workshopy a jak se vzájemně ovlivňují zkušenosti ze všech oborů, kterým se dále věnuje?
Markéta se nerada nechává řemeslně omezovat. Složité tvary bere jako výzvu. | Foto: Ivan Kašša
Markéto, vy svoji tvůrčí pozornost dělíte mezi mnoho nejrůznějších aktivit. Jste grafická designérka, DJka, hudební promotérka, modelka… Největší uspokojení ale nalézáte v tvorbě keramiky. Jak jste se k ní dostala?
MARKÉTA: S tvorbou jsem začala během studií, především pak na AVU v ateliéru nových médií u Veroniky Bromové a Anny Daučíkové, kde jsem se nejprve soustředila především na video a fotografii. Už tenkrát mě hodně fascinovala antika a primitivní umění. Antické vázy mi přišly jako taková malířská plátna odrážející tehdejší životy. To mě dovedlo právě ke keramice. Zároveň jsem v tu dobu zjistila, že na AVU máme vybavení a pec, kterou nikdo nepoužívá, tak jsem se chopila příležitosti. Začala jsem dělat vázy komentující současné výjevy ze společnosti a zkoušela jsem organizovat první pokusy o workshopy.
Z vašich váz je cítit příklon k muzeální estetice a starým kulturám. Z čeho konkrétně ve svém tvarosloví vycházíte?
MARKÉTA: Muzea a historické objekty jsou mi blízké, baví mě nádech dálky a objevování, estetika různých artefaktů. To se do váz propisuje tak nějak intuitivně, je to takový dialog současnosti s historií přírodních kultur.
Zároveň mě fascinuje symetrie, kterou se nyní do váz snažím vkládat. Zachování poměrů je mnohem náročnější na modelování než organické tvarování, kterým se necháte přirozeně unášet. Chci vytvářet stále komplikovanější tvarosloví, je to pro mě určitá zkouška řemeslnosti. Občas se ale naopak potřebuji trochu uvolnit a vytvořit něco organického. Baví mě střídat obě tyto polohy.
To pro vás, jakožto samouka, musí být poměrně náročné…
MARKÉTA: Učit sebe sama z vlastních zkušeností sice trvá o něco déle, o to větší pak má člověk ale radost, když se něco povede. Razím metodu pokus-omyl a často se tak dostanu k vlastním, specifickým postupům.
Její vázy přímo odkazují k tvarosloví primitivních kultur. | Foto: Markéta VuTru
Je ale pravda, že začátky nebyly jednoduché. Pokusy o první vázy dopadly poměrně příšerně a dodnes mě často vyškolí sám materiál, který někdy praskne, jindy se zhroutí a já tak třeba jeden tvar zkouším několikrát, než se to povede. Jsem člověk, který se nevzdává a baví mě zdolávat překážky, proto jsem se rozhodla naučit opravdu modelovat a keramiku vystavět podle původního návrhu. Nyní se chystám na ještě komplikovanější tvary, do kterých budu vyřezávat geometrické rytiny a také bych ráda začala více experimentovat s jinými materiály, chemickými postupy a glazurami.
Kde tvoříte? Vyžaduje práce s hlínou profesionální zázemí, nebo jde dělat tak nějak na punk?
MARKÉTA: Na keramice je skvělé to, že ji můžete dělat doma, což přináší dokonalou svobodu. Když mám zrovna čas, můžu se pustit do práce. Tvořím v zimní zahradě, kde probíhají i workshopy a hotové výtvory vozím autem do Strašnic k jednomu pánovi, který mi je vypaluje. Vše musím vždy důkladně zabalit a pak s tím skrz Prahu jedu třicítkou, auta na mě troubí… Jednou se mi stalo, že jsem musela dupnout na brzdu, vše se sesunulo na sebe a jela jsem domů s prázdnou. Jak říkáte, je to punk, ale tak mě to zatim baví.
Vaše vázy v sobě mají hodně autenticity, i přesto v nich jdou ale vysledovat estetické prvky hýbající současným designem. Necháváte se vědomě inspirovat nebo trendy naopak vznikají z nějaké obecné potřeby, kterou zkrátka potřebuje akcentovat více designérů?
MARKÉTA: Všichni jsme neustále masírováni hromadou nejrůznějších vlivů, obrazů a inspirací. Nejde tomu uniknout a asi to ani není potřeba. Vnímat okolí, nechat ho do sebe vsáknout a propojit ho s vlastní vizí podle mě není nic špatného. Ve své podstatě ani od media vázy žádné velké (tvarové) inovace nečekám.
Se svojí estetikou jsem začala pracovat před několika lety na AVU a od té doby se držím podobného základu, který modifikuji do nových podob. A ačkoli se snažím přicházet s neokoukanými tvary a pracovat čistě podle vlastních představ, inspirace okolím nejde zcela vypnout. Jednou už se mi i stalo, že jsem něco vytvořila a pak jsem zjistila, že stejný tvar vytvořilo před lety nějaké jiné studio. To se prostě stává. Je těžké najít zcela nový, neokoukaný, ojedinělý rukopis.
Říkala jste, že už na AVU proběhly první pokusy o pořádání workshopů. Co vás na tomto modelu zaujalo, že jste se k němu rozhodla v současnosti vracet?
MARKÉTA: Zajímá mě hlavně rozmanitost přístupů, se kterými za mnou lidé chodí. Je to taková výměna energie. Proto jsem se k nim vrátila během pandemie, kdy se jednalo spíš o takové kreativní setkání pro kamarády a kamarády kamarádů. V té době jsme se všichni potřebovali socializovat, a tak to mnohem víc než výtvarný workshop, fungovalo jako skupinová terapie. Pustili jsme si hudbu, otevřeli víno a čtyři hodiny jsme si povídali a tvořili. To mi pomohlo zvládat izolaci.
Jak jste takové lekce vedla? Nedělá vám problém se před přáteli stavět do pozice lektora?
MARKÉTA: Nejprve jsem ani nevnímala, že v takové pozici stojím… měla jsem pocit, že se učíme navzájem. Já jsem předávala vlastní zkušenosti a zároveň od ostatních čerpala energii, kterou do tvorby vkládali. Později jsem se v tom naučila lépe chodit, ale i tak je to pokaždé značně individuální. Obdivuju všechny učitelé, kteří to zvládají na denní bázi, já jsem byla občas po těch čtyřech hodinách workshopu ready to bed.
Jsou vaše workshopy spíš o technice nebo koncepci?
MARKÉTA: To hodně záleží na člověku. Někdo přijde už s konkrétní vizí, jiný je zcela nepolíbený a musím ho navést. Například můj oblíbený designér Jiří Krejčiřík přišel už s nakreslenými návrhy, takže tam jsme spíš vymýšleli technické zpracování. Často ale lidé nemají vlastní představu. V takových případech se podíváme na nejrůznější reference, ukážu jim, jaké věci dělám já a co mě inspiruje a většinou se to nějak vykrystalizuje. Workshopy pro úplné začátečníky jsou vždy spíš takovým úvodem a ukázkou toho, jak je s materiálem možné pracovat, co jim dovolí a co už ne.
Kromě keramiky se věnujeme hudbě, grafickému designu a mnoha dalším aktivitám. Jak se vám je daří všechny spojit dohromady? A jdou od sebe naopak ještě vůbec oddělit?
MARKÉTA: Je pravda, že jsem poměrně rozlítaná mezi nejrůznějšími žánry, obory a médii a všechno se postupně tak nějak spojilo do jednoho balíčku. Grafický design a fotografie mi pomáhá s prezentací keramiky. Když dělám některý ze svých večírků, kde hraju jako DJ, vytvořím k tomu i světelnou instalaci a doprovodnou grafiku, na kterou si materiály sama nafotím.
Zkušenosti z různých oborů mě zkrátka činí více nezávislou. Někdy ale dostanu pocit, že mě tolik činností odvádí od schopnosti nebo možnosti zaměřit se na jednu aktivitu do hloubky a rozvíjet ji tak, jak bych si přála. Ve tvorbě se musím často časově omezovat a pak jsem na sebe naštvaná, že jsem to mohla udělat líp. Říkávám si: „tak už konečně dělej jednu věc na 100 %“. Pak ale přijde další příležitost a já nedokážu říct ne.
Vaše široké mezioborové zaměření se odráží i v profilu Instagramu, který, spíše než prezentaci vaší práce, věnujete vytváření celistvé identity. Myslíte, že je pro současného tvůrce důležité budování sebevědomé osobní značky?
MARKÉTA: Co se týče důležitosti osobní prezentace, určitě je to velmi podstatné a na zvoleném způsobu profesní úspěch z velké části závisí. Já osobně se na prezentaci vlastní práce hodlám v budoucnu více zaměřit a dát ji nějakou vodící linku. V současné době mám ale naopak pocit, že mi to moc nejde. Obecně jsem hodně stydlivá, což mě v prezentaci dost brzdí. Dlouho mi trvá, než jdu s něčím ven a často od toho úplně upustím, protože nechci působit egocentricky. Musím tomu dát nějakou komplexní formu a příliš to neřešit.
Markéta mimo jiné pořádá keramické workshopy. | Foto: Markéta VuTru
Kvůli dalším činnostem vám na keramiku v poslední době nezbývá tolik času. Chystáte se v letošním roce upustit od ostatních aktivit a zaměřit se tímto směrem?
MARKÉTA: Se mnou je to v tomto ohledu těžké. Nerada se v něčem omezuji a usazuji. Potom mám pocit, že přicházím o svobodu kombinovat žánry a techniky a vytvářet si vlastní styl. Nechci se omezovat v tom, co dělám a zavírat si cestu, být přesně definovaná. Nechci, aby ode mě někdo něco očekával, raději překvapím.
V posledním roce jsem začala pracovat jako grafický designer a model maker u filmu a bohužel už nemám tolik volného času na tvorbu, workshopy a ostatní aktivity. V současnosti dokončuji práci na filmu Nosferatu od režiséra Roberta Eggerse a pak se chystám dát tři měsíce soustředěné činnosti do nové keramické kolekce, kterou v květnu nebo v červnu představím v galerii The Design v Havelské na Praze 1.
Keramika mi opravdu chybí a na toto období se moc těším a jsem ráda, že tímto způsobem můžu čtenáře předem na prezentaci pozvat. Ruku v ruce s tím se snažím zaměřit i na celistvou prezentaci váz, vytvořit web a obecně se do tvorby naplno položit. Keramika a design je můj dreamjob - pomáhá mi odpočívat a vypnout od digitálního světa.
