Studenti zachraňují staré tradice. Jak se mladá generace dokáže inspirovat košíkářstvím nebo řezbářstvím?

Petra Kmošťáková | Zdroj: Archiv autorky / O architekturu výstavy a nápadný, přesto lichotivý mobiliář z odpadního materiálu se letos postaraly Natálie Costantinová a Aneta Honzová. Prostoru dominoval ručně zhotovený kruh z žitných a pšeničných klasů, který vznikl pod rukama Anastasie Mazur a Markéty Masnicové. | Foto: Tomáš Souček Petra Kmošťáková | Zdroj: Archiv autorky / O architekturu výstavy a nápadný, přesto lichotivý mobiliář z odpadního materiálu se letos postaraly Natálie Costantinová a Aneta Honzová. Prostoru dominoval ručně zhotovený kruh z žitných a pšeničných klasů, který vznikl pod rukama Anastasie Mazur a Markéty Masnicové. | Foto: Tomáš Souček

Projekt Krásná Práce se už přes pět let věnuje navrácení pozornosti českým řemeslům. To, co zprvu začalo nadšeneckým mapováním ohrožených technik, dnes eskaluje v kolaborace řemeslníků se současnými českými designéry. Zatímco loňská stejnojmenná přehlídka představila tři výsledky spolupráce řemeslníků s předními jmény, letos šla iniciativa ještě hlouběji. Do prostor Galerie 1 se vrátila se studentskými projekty, které vznikly na popud plošného zadání na čtyřech českých vysokých školách designu. S osmi studenty jsme hledali odpověď na otázku, jakou roli mají tradiční techniky v současné produkci.

Studenti designu jsou vedeni k průmyslové výrobě — znají přibližný princip analýzy životního cyklu, orientují se v environmentálních dopadech technologií a vědí, že produkce čelí nejedné krizi. Celá jejich generace se ale letos pokusila o aplikaci tradičních technik do současných vzorců a škála projektů je opravdu široká. Byli si vědomi, že návrat řemesel představuje potenciál pro lokální přístup, je příležitostí ke zpomalení, ale i k návratu našeho životního stylu blíže k přírodě – v neposlední řadě je šancí oprášit náš národní kulturní fond. 

Prvotní očekávání, že studenti si řemeslo osvojí jen okrajově a jejich návrhy zpracují primárně spolupracující řemeslníci, se ale nakonec ukázalo jako mylné. Většinu věcí, které byly v Galerii 1 k vidění, vyrobili studenti sami. Na výstavě byla možnost spatřit selekci 40 nejzajímavějších studentských projektů, vzniklo jich ale přes 60. Kromě studentů se letošní kolaborace týkaly i jmen jako Liběna Rochová, Jiří Pelcl, Hana Zárubová a studio Vrtiška & Žák. | Foto: Tomáš SoučekPrvotní očekávání, že studenti si řemeslo osvojí jen okrajově a jejich návrhy zpracují primárně spolupracující řemeslníci, se ale nakonec ukázalo jako mylné. Většinu věcí, které byly v Galerii 1 k vidění, vyrobili studenti sami. Na výstavě byla možnost spatřit selekci 40 nejzajímavějších studentských projektů, vzniklo jich ale přes 60. Kromě studentů se letošní kolaborace týkaly i jmen jako Liběna Rochová, Jiří Pelcl, Hana Zárubová a studio Vrtiška & Žák. | Foto: Tomáš Souček

Anastasia Mazur 

Bezpochyby jeden z nejvíce dechberoucích objektů – také nápadně většího formátu – na výstavě představila Anastasia Mazur, studentka designu z ústecké FUD UJEP. Ikonický tvar zrcadel vychází z viditelné snahy definovat a s pokorou překročit mantinely tradičního košíkářství.   

K finálnímu tvarosloví nakonec Anastasia došla po konzultacích se spolupracující košíkářkou Barborou Hrdinovou tak, aby odvážný tvar nešel proti zvolené technice a materiálu – ale naopak jim lichotil. | Foto: Anželika RybakK finálnímu tvarosloví nakonec Anastasia došla po konzultacích se spolupracující košíkářkou Barborou Hrdinovou tak, aby odvážný tvar nešel proti zvolené technice a materiálu – ale naopak jim lichotil. | Foto: Anželika Rybak

Anastasia se především chtěla vymezit vůči produktům, které jsou z vrbového proutí běžně k dostání. „Od začátku jsem věděla, že nechci vytvářet redesign již existující věci. Napadala mě spousta produktů, včetně zrcadla, které jsem zrovna pozorovala na stěně a které je samo o sobě krásným až magickým objektem. Postupně se mi myšlenka pleteného rámu zamlouvala čím dál víc,“ vysvětluje. Nakonec bylo zrcadlo upleteno z pedigu, obarveného v přirodní ořechové barvě z vyvařených ořechových slupek.

Natálie Costantinová 

Naopak s environmentální problematikou propojila osvojenou schopnost košíkářství Natálie Costantinová. Jako její bakalářská práce tak v Ateliéru produktového designu na pražské UMPRUM vznikly úly pro včely samotářky, shodou okolností taktéž ve spolupráci s Barborou Hrdinovou. 

Fúzí košíkářství, zpracování kukuřičného šustí a soustružení vznikly hmyzí domky, které mají ambici zmírnit úbytek včel, jež nežijí ve společenství. Skloubení technik byla podle Natálie výzva jak technologicky, tak tvaroslovím, aby se materiály navzájem netloukly, ale podpořily. | Foto: Karolina KadlčákováFúzí košíkářství, zpracování kukuřičného šustí a soustružení vznikly hmyzí domky, které mají ambici zmírnit úbytek včel, jež nežijí ve společenství. Skloubení technik byla podle Natálie výzva jak technologicky, tak tvaroslovím, aby se materiály navzájem netloukly, ale podpořily. | Foto: Karolina Kadlčáková

Inspirovalo ji mimo jiné i prostředí, ze kterého sama pochází. „Doma včelaříme a přirozeně mě tohle řemeslo lákalo a podněcovalo ke zvědavosti. Chtěla jsem jej prozkoumat víc, a jak to tak bývá, nejlépe se navrhuje, když člověk naráží na konkrétní problematiku,“ vysvětluje Natálie. „Včely samotářky nevytvářejí med, ale opylují až 90 % všech rostlin – jsou proto nesmírně důležité. Vytěžováním krajiny a používáním pesticidů v půdě mizí pro hmyz ve volné přírodě bezpečné teritorium. Integrace včelínů do zahrad a sadů by jim mohla přirozené útočiště vrátit.“

Karolína Vintrová 

Mezitím v tom samém ateliéru Karolína Vintrová mimo hrnčířství navázala i na tradici kvašení potravin. Oba zhotovené objekty — dózy na kvašené zelí a máslenka — využívají jednoduchý a známý princip uzavření vodní hladinou. Dovnitř se nedostane nic, ale co je potřeba, vybublá.  

Pro Karolínu bylo podle jejích slov důležité si nejprve vytvořit názor na význam tradic a řemesel – vřele proto doporučuje knihu The Beauty of Everyday Things od Soetsu Yanagi. Podobně jako pro Natálii bylo i pro ni téma velmi osobní, což se odrazilo i na jejím přístupu. „Byla to pro mě mimo jiné i příležitost, jak se vrátit domů na Moravu a od tet a strýčků sbírat staré recepty, kterých si nyní vážím jako dědictví,“ vypráví. | Foto: Adéla ZlámalováPro Karolínu bylo podle jejích slov důležité si nejprve vytvořit názor na význam tradic a řemesel – vřele proto doporučuje knihu The Beauty of Everyday Things od Soetsu Yanagi. Podobně jako pro Natálii bylo i pro ni téma velmi osobní, což se odrazilo i na jejím přístupu. „Byla to pro mě mimo jiné i příležitost, jak se vrátit domů na Moravu a od tet a strýčků sbírat staré recepty, kterých si nyní vážím jako dědictví,“ vypráví. | Foto: Adéla Zlámalová

Ačkoliv tuhé zimy už nepředstavují potravinovou nouzi a nejedná se o dovednost, která by byla tolik potřeba, těší se kvašení znovu velké oblibě jako trend i aktivita. „Jsem moc ráda, že lidé zase kvasí. Myslím si, že se nepřestalo, jen jsme si vzpomněli, jak je to jednoduché a jakou radost z toho můžeme mít. Vnímám nakládání jako řemeslo samotné. Keramická dóza české výroby je potom jen bonus a věřím, že dobrý design může být motivací k tomu začít,“ vysvětluje svůj úmysl Karolína.

Ivo Jedlička

O bakalářskou práci se jednalo i v případě Iva Jedličky. „Projektu jsem díky tomu mohl věnovat hodně času, a protože jsem nechtěl zabřednout jen do jedné techniky, rozhodl jsem se pro řemeslo pečení chleba a výroby nástrojů na jeho přípravu,“ vysvětluje student UMPRUM. „Kromě toho mě jeho příprava lákala už několik let. Z časové a technologické náročnosti jsem to ale vždy odkládal na příště.“ Celý semestr se tak zasvětil pečení chleba a definování úskalí onoho řemeslného procesu. Na základě nabitých znalostí pak vytvořil sadu nástrojů, která může pečení domácího kváskového chleba zatraktivnit a v rámci které se mu podařilo skloubit více tradičních technik. A ačkoliv se podle něj chléb dá upéct „s pravěkou mísou nebo běžným domácím náčiním“, jsou určité momenty, kde úprava dostupných nástrojů přípravu zjednodušila.

Podobně jako kvašení se pečení chleba stalo opět oblíbenou aktivitou, částečně kvůli pandemii. Zvýšené poptávky po kvásku a tipech na pečení byly jedním z důkazů, že se pomalu navracíme k hodnotě zpomalení. „Pandemie sice trend podnítila, ale myslím, že chléb bude aktuální i bez ní. Je tu přes 8000 let a dá se na něm hezky mapovat kultura a vývoj společnosti,“ doplňuje Ivo. | Foto: Ivo Jedlička / Silvia LeitmannováPodobně jako kvašení se pečení chleba stalo opět oblíbenou aktivitou, částečně kvůli pandemii. Zvýšené poptávky po kvásku a tipech na pečení byly jedním z důkazů, že se pomalu navracíme k hodnotě zpomalení. „Pandemie sice trend podnítila, ale myslím, že chléb bude aktuální i bez ní. Je tu přes 8000 let a dá se na něm hezky mapovat kultura a vývoj společnosti,“ doplňuje Ivo. | Foto: Ivo Jedlička / Silvia Leitmannová

Daniela Kačieraková  

Velmi pragmatický přístup k aplikaci řemesel do současnosti zvolila Daniela Kačeriaková ze zlínské FMK UTB. Z telecí kůže za pomoci tradičního řemenictví a svého současného citu ušila na sedlářském koníkovi obal na notebook či tablet. „Při tomto řemesle se neplýtvá materiálem, takže tu není prostor  pro omyly. Přitom je to velmi pracná technika, musíte to mít v ruce, aby jeden vzor nebyl hlubší než ten druhý a správně na sebe navazovaly,“ přibližuje proces Daniela. Na projektu spolupracovala s Jozefem Najdekem, jehož rodina se už po generace věnuje zpracovávání kůže. Měla proto možnost pracovat s raznicemi, které jsou v této době již unikátem.

Minimální vzhled ozvláštňují popruhy, které po vizuální stránce vycházejí z tradičních valašských řemenů — zároveň slouží k lepšímu uchopení a uchycení příslušných pomůcek. | Zdroj: Archiv autorkyMinimální vzhled ozvláštňují popruhy, které po vizuální stránce vycházejí z tradičních valašských řemenů — zároveň slouží k lepšímu uchopení a uchycení příslušných pomůcek. | Zdroj: Archiv autorky

Petra Kmošťáková    

Naopak jeden z méně výrazných objektů na výstavě představila Petra Kmošťáková. Banálnost vázy využila jako platformu pro svoje myšlenky a metaforický dialog současných a tradičních technik. „Nejdůležitějším prvkem práce byl především osobní experiment – konfrontovat techniku pletení z orobince s 3D tiskem, který pro mě v určité rovině představuje cosi jako řemeslo současnosti,“ vysvětluje. Jednoduchý a čistý tvar, přesně zhmotněný počítačem, je doplněn detailem vytvořeným pomocí rukodělné výroby z živé rostliny – orobince. Společně tak podle Petry představují kontrast dvou zdánlivých protipólů, které ovšem nemusí jít proti sobě, ale mohou se navzájem podpořit a vyzdvihovat.

S řemeslnicí Ivetou Dandovou nakonec Petra rozšířila spolupráci i v rámci dalšího projektu — křesla Nest. Skořepina propletená orobincem změnila celý jeho ráz, přičemž jeho současnější kopie v tu samou chvíli získala letošní Cenu Halabaly. | Foto: Lilia Gutiérrez / Tomáš SoučekS řemeslnicí Ivetou Dandovou nakonec Petra rozšířila spolupráci i v rámci dalšího projektu — křesla Nest. Skořepina propletená orobincem změnila celý jeho ráz, přičemž jeho současnější kopie v tu samou chvíli získala letošní Cenu Halabaly. | Foto: Lilia Gutiérrez / Tomáš Souček

Terezie Krísová   

Terezie Krísová z brněnské FAVU VUT čerpala ze setkání se Zdeňkem Bukáčkem, tradičním výrobcem dřevěných soustružených hraček. Navštívila jeho dílnu a s respektem k tradičním postupům poté vlastnoručně navázala na tradici soustružených panenek s cílem vytvořit současnou a kreativní hračku. „V dnešní konkurenci křiklavých a interaktivních hraček je těžké zaujmout děti tradičními dřevěnými hračkami. Naštěstí jsou nadčasové a v naší zemi mají pevně zapuštěné kořeny,“ vyjadřuje se Terezie o jejich hodnotě. Tradiční podobu panenek citlivě aktualizovala principem stohovací věže – jednotlivé soustružené díly tak v celku připomínají siluety postav v kroji a jejich prohazováním se míra očividnosti mění.

Terezie navrhla panenky i s ambicí pro edukativní přesah. Vysvětluje, ze je hračka určena nejmenším dětem, pomáhá s rozvojem představivosti a má i edukativní charakter — umožňuje trénink zručnosti, jemné motoriky a poznávání barev. Mimo jiné se jedná o vizuálně nápadný objekt. | Zdroj: archiv autorkyTerezie navrhla panenky i s ambicí pro edukativní přesah. Vysvětluje, ze je hračka určena nejmenším dětem, pomáhá s rozvojem představivosti a má i edukativní charakter — umožňuje trénink zručnosti, jemné motoriky a poznávání barev. Mimo jiné se jedná o vizuálně nápadný objekt. | Zdroj: archiv autorky

Suvenýr ze zahraničí

Mladí designéři se zároveň ve svém přístupu k řemeslu opírají o své zkušenosti ze zahraničí. Karolína vypráví o stáži v Estonsku, která v ní probudila touhu pracovat s keramikou: „Hodně se mě dotkla jejich mentalita, kdy jsou až nábožensky propojení s přírodou. Mají k ní velký respekt a to se hodně projevuje v užívaných přírodních materiálech a lokálních surovinách.“ Ivo vzpomíná na svůj půlroční pobyt na dánské akademii, kde se taktéž věnoval keramice. ,,Na rozdíl od Čechů dokážou Dánové ruční výrobu lépe ohodnotit, a proto tamní řemeslníci mají lepší podmínky pro tvorbu a distribuci produktů,“ vysvětluje rozdíly, ale dodává, že ani v Česku není nouze o blízký vztah k řemeslu. ,,Řekl bych, že pro tradici máme zaděláno. Doufám, že díky projektu Krásná práce se podaří udržet i ty, které nejsou zas až tak jednoduché nebo atraktivní a neupadnou v zapomnění.“ A špatně tuzemskou situaci nehodnotí ani Daniela. „Já sama pocházím z kraje, kde lidé tradicemi stále ještě žijí a přišli na to, že z nich dokážou mnohé vytěžit,“ doplňuje o rodné Terchové na Slovensku.

Je ale možné ve snahách současných designérů spatřit národní rozdíly? Obdivujeme latinskoamerickou materiálovou roztodivnost, navazujeme na japonský keramický minimalismus a skandinávské nadčasové pohodlí. Kromě obdivuhodného navazování na produkci skla a keramiky si ale v čerpání z naší vlastní kulturní identity moc nelibujeme. Hledáme exotiku v designu, přitom na oplátku nabízíme jen zlomek z toho, čím bychom se skutečně mohli pyšnit. Přitom odraz tradic je v prezentacích zahraničních designérů a umělců značný. A vnímá to i Anastasia: „Za mě je to správný přístup a jeden z možných způsobů, jak prezentovat kulturu země, ve které žijeme a působíme.“ 

Krásná práce vystavila národní tradiční fond, oprášen mladými tvůrci. | Foto: Tomáš SoučekKrásná práce vystavila národní tradiční fond, oprášen mladými tvůrci. | Foto: Tomáš Souček

Řemesla! Ale co s nimi? 

Jaké místo mají ale tradiční techniky v současné produkci? Je opravdu nutné, aby se za konzumní ukonějšení platilo jakýmsi odhozením kulturních zdrojů, které definují onu národní jedinečnost? Natálie jako jeden z hlavních problémů zmiňuje onen podstatný fakt – primární roli pro výběr produktu stále hraje cena. „Tento faktor se bohužel u řemeslných výrobků nemůže eliminovat. Cena nepodléhá jen času výroby, ale například i sběru materiálu, čištění a opracování, které samotnému vyrábění předchází. Myslím ale, že se povědomí veřejnosti začíná rozpínat a tendence navracet přírodní materiály a techniky jsou na vzestupu,“ vyjadřuje se. O problematice oceňování práce podobně smýšlí i Petra, v aplikaci řemesla do současnosti ale vidí příležitost ke změně. „Právě oživení tradičních technik může lidem ukázat hodnotu práce a také hodnotu konečného výrobku. Podnítit uvažování o nadprodukci, materialismu a taktéž negativních dopadech onoho množství levných výrobků na prostředí,“ vysvětluje. Daniela zmiňuje potřebné kvalita není kvantita a jak to při řemeslných výrobních platí dvojnásob. „Je to něco, co se opravdu dědí z generace na generaci – a zároveň jsou tradice něco, co nás dokáže jako národ spojovat. Lidé si to ale postupně začínají uvědomovat a často sahají po lokálních věcech. 

Jak se estetika ručně vyráběných věcí postupně stává trendem, zaznamenali všichni – včetně Iva. Podle něj to ale nutně nemusí znamenat posun dobrým směrem. „Bohužel i velké nadnárodní společnosti tento trend sledují a snaží se tyto techniky napodobit za levných a neudržitelných podmínek,“ vysvětluje. I Karolína vnímá, že po zpomalení čím dál víc toužíme všichni – a že to má ve finále s našimi nákupními rozhodnutími mnohé co dočinění. ,,Bohužel, často pro nás fakt, že produkt někdo vyrobil rukama z lokálních zdrojů, není důvod utratit více peněz. Když se ale oprostíme od kvantity a dáme šanci lokálnosti a kvalitě, pomůžeme si navzájem. Věřím, že správná cesta je v pokroku, ale i v hodnotách, které průběhem času nemizí.“ Podle Iva je navíc stěžejní, aby si každý jednou přičichnul k ruční výrobě a poznal tak její skutečnou hodnotu: „Ručně pletená čepice trvá uplést několik týdnů – přece nemůže stát 200 korun jako v klasickém fast fashion řetězci.“

Řešení vidí designéři kromě postupné změny myšlení lidí právě i v logické aplikaci řemeslných technik v aktuálních produktech – jako Anastasia. „Řemesla dostávají své role podle toho, jakým způsobem s nimi pracujeme. Jsou krásná, ale jak řemeslníci vyrábí stále stejné tradiční produkty, jeví se nám zpátečnicky,“ vyjadřuje se autorka zrcadel z proutí. 

Výstavu teď díky Českým centrům čekají metropole jako Berlín, New York nebo Tel Aviv. | Foto: Tomáš SoučekVýstavu teď díky Českým centrům čekají metropole jako Berlín, New York nebo Tel Aviv. | Foto: Tomáš Souček

Poznamenáni řemeslem

Pokud se všichni v něčem shodují, je to právě v tom, jak jsou zpětně za zadání velmi vděční. S použitím nejmilejších slov vzpomínají na strávený semestr po boku řemeslníků, kteří je velmi inspirovali. Vypráví, jak je řemeslo donutilo zpomalit a jak měla práce s tradičními materiály až meditativní účinky. „Spousta z nás má nějaké ‚zásadní‘ projekty a tento je jeden z mých,“ vyjadřuje se Karolína. Také Anastasia přiznává, že se jednalo o téma, které zkrátka potřebovala. Pro Iva a Natálii se navíc jednalo o bakalářskou práci, tedy velmi důležitý milník, a kromě zadání byli i vděční za volnou ruku od vedení ateliéru. „Profesoru Janu Němečkovi chleba chutnal,“ uzavírá Ivo své dojmy.

Související

Ať dál žijí tradiční řemesla! Výstava Krásná práce připomíná původní lidové umění, které ani dnes neztrácí nic ze svého kouzla
Ostatní

Ať dál žijí tradiční řemesla! Výstava Krásná práce připomíná původní lidové umění, které ani dnes neztrácí nic ze svého kouzla

Redakce Czechdesign - 20. 11. 2021

Dokonalé řemeslo v novém pojetí. Výrobce kancelářských židlí LD Seating sází na nový design a ověřenou kvalitu
Interiér a architektura

Dokonalé řemeslo v novém pojetí. Výrobce kancelářských židlí LD Seating sází na nový design a ověřenou kvalitu

Nikol Galé - 29. 7. 2020

Zachraňuje tradici českého rukavičkářství. Tradiční řemeslo, které proslavilo Dobříš po celém světě, dnes pomáhá udržet Ludmila Osičková
Móda a šperk

Zachraňuje tradici českého rukavičkářství. Tradiční řemeslo, které proslavilo Dobříš po celém světě, dnes pomáhá udržet Ludmila Osičková

Kateřina Tobišková - 4. 8. 2020

Floristické řemeslo netradičně, ale stylově. Výběr květinových ateliérů a farem, které vás zaujmou
Interiér a architektura

Floristické řemeslo netradičně, ale stylově. Výběr květinových ateliérů a farem, které vás zaujmou

Adriana Belešová - 9. 4. 2018

ujep 2024
zuz banner