Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Tvorba módního kolektivu dry milk of virgin mary, který vzešel z plzeňské Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara. Foto: Taja Spasskova. Tvorba módního kolektivu dry milk of virgin mary, který vzešel z plzeňské Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara. Foto: Taja Spasskova.

Studenti designu: Co z nich bude, až vyrostou?

Designérem by chtěl být každý. Nebo přinejmenším každý, kdo si pod tímto oborem představuje kreativní práci v obklopení krásných produktů, které se prodávají za spoustu peněz. To si nejspíš říkají také studenti, kteří se každoročně hlásí na designové obory, ač jim u přijímaček mohou vyhrožovat těžkou prací a tvrdou konkurencí. Jak nakonec dopadnou ti, kteří školu zdárně dokončí a stanou se designéry z povolání?

Ač si to přes záplavu špatných zpráv příliš neuvědomujeme, žijeme ve šťastné době. I zemi. Platí to i tehdy, pokud jste se rozhodli studovat některý z designových oborů a hledáte práci. Aktuální míra nezaměstnanosti je v Česku velmi nízká, v případě lidí ve věku od 25 do 29 je to jen 3,2 %, což je nejméně v EU. Když se podíváme na statistiky Ministerstva práce a sociálních věcí, které monitoruje nezaměstnanost také dle absolvované školy a oboru, zjistíme, že ke konci roku 2017 evidovaly úřady práce pouze 120 nezaměstnaných absolventů vysokých a vyšších odborných škol z oboru designu či architektury, z nichž 88 hledá vůbec první zaměstnání. Absolventi ale nejsou jen čísla, a tak jsme se podívali na to, jak probíhá takový přechod z bezpečného akademického prostředí do reality pracovního trhu a nakolik optimistická data potvrzují také zkušenosti samotných absolventů.

První poznámkou vůči statistikám nezaměstnanosti musí být fakt, že tato data nereflektují, jestli si absolventi našli práci v oboru, nebo vzali zavděk jakýmkoli placeným zaměstnáním. Na to v roce 2016 reagovala UMPRUM svým prvním systematickým průzkumem mezi absolventy, z nějž vyplynulo, že 92 % absolventů se uplatnilo plně nebo částečně v oboru a 97 % absolventů bylo spokojeno se svým současným uplatněním. Mezi jednotlivými obory ovšem panovaly velké rozdíly: v oboru se uplatnili nejlépe absolventi architektury (80 %) a grafiky (76 %), na opačné straně žebříčku bylo užité umění (18 %). Více než polovina respondentů neměla problém najít si uplatnění v oboru, více než 80 % dotázaných se cítilo vcelku připraveno až zcela připraveno na praxi. I na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně se zkušenosti liší dle absolvovaného oboru: absolventi ateliéru Animovaná tvorba často sbírají krátkodobé zkušenosti ve firmě, a pak odcházejí na volnou nohu, případně si zakládají vlastní firmy. Produktoví designéři zpravidla spolupracují s firmami na bázi smluvní spolupráce, designéři skla zas častěji nastupují do firem. Větší část absolventů ateliéru Digitální design je zaměstnána v digitálních či reklamních studiích, zatímco fotografové pracují většinou na volné noze.

Absolventi také často pracují jako OSVČ a i v případě, že nemají žádné zakázky, nespadají ve statistikách do kategorie nezaměstnaných. Podmínkou pro práci na volné noze by ovšem měly být znalosti v oblasti finanční gramotnosti či autorského práva. „Výrazné osobnosti mezi studenty s přesahem do výrazné tvůrčí individuality zůstávají i po absolutoriu na volné noze. Předpokladem jsou zde však výrazné manažerské schopnosti nebo specifický autorský projev,“ potvrzuje prof. akad. arch. Jan Fišer, který vede ateliér průmyslový design na FA ČVUT a Design interiéru na FUD UJEP. Skutečnost, že ne každý se může ihned stát vyhledávaným freelancerem, potvrzuje i Miloš Pexa, který studoval produktový design na ústecké UJEP: „Zdá se mi, že teď každý chce po škole pracovat jako freelancer nebo si založit studio. To bych jednou také chtěl, ale zároveň je podle mě důležitější někde nejdřív získat praxi. Mám pocit, že čerství absolventi ještě nejsou úplně hotoví a zformovaní. Nevadí mi pracovat pro někoho a k tomu si dělat svoji práci. A pokud člověk není na své vlastní tvorbě finančně závislý, často ty věci dopadají lépe,“ řekl v rozhovoru pro CZECHDESIGN.

Miloš Pexa absolvovat UJEP v Ústí nad Labem.Miloš Pexa absolvovat UJEP v Ústí nad Labem.

Štěstí přeje připraveným, i pokud se jedná o hledání práce, a výhodu tak mají ti, kdo již během studia vyzkoušeli nějakou stáž či studentskou soutěž. Profesor Jan Fišer jako nejatraktivnější zmiňuje uplatnění v návaznosti na absolvovaný pobyt v zahraničí v rámci programu Erasmus, případně s využitím kontaktů, které studenti získali během práce na konkrétních zadáních spojených s partnerskými firmami. Jan Rosický, který absolvoval Prague College, zas mluvil o cenné zkušenosti s vítězstvím v prestižní RSA Student Design Award: „Každému studentovi bych doporučil účast v designové soutěži. Mladí designéři mají problém se prodat, nevědí, jak si najít první klienty a první práci, protože firmy nevezmou jen tak někoho bez zkušeností. Já osobně jsem díky RSA Student Design Award získal šest pracovních nabídek v Česku i v zahraničí, takže energie věnovaná do soutěže se určitě vyplatí. Součástí studentských soutěží také často bývá nabídka stáží u velkých firem, což je pro studenty obrovská příležitost, která je může posunout dál.“

Jan Rosický studoval na Prague College a získal prestižní RSA Student Design Award.Jan Rosický studoval na Prague College a získal prestižní RSA Student Design Award.

Ondřej Šíp ze společnosti Preciosa potvrzuje, že studenti po dokončení školy nemohou vědět všechno, co je v práci potřeba, a naopak mohou přinést zajímavý nový pohled, kterým rozčeří zaběhnuté pořádky. Nicméně je dnes již běžné, že nastupující designéři umějí sami pracovat s 3D programy a firma je do nich nemusí zaškolovat. To potvrzuje i Miloš Pexa: „Ve škole se nás snažili připravit na různé scénáře – že někteří z nás budou pracovat na sebe, ale někdo jiný bude třeba modelovat ve 3D v nějaké firmě. Proto jsme se učili pracovat v nejrůznějších softwarech, které používá třeba Škodovka.“ Zkušenost se specializovanými programy potvrzuje i Radek Brezar ze stejného ateliéru produktového designu: „V našem ateliéru se řeší, co je dobré umět pro naši profesi, aby si nás vážili ve firmě. Povědomí a informovanost si tvoříme sami. Přímo nějaké tipy, na které firmy se obrátit, nemáme,“ podotýká s tím, že sám teprve bude muset pátrat o možnostech uplatnění.

Na vysokých školách se střetávají dva přístupy, z nichž oba mají své opodstatnění i zastánce. Na jedné straně stojí ti, co chtějí studium co nejvíce navázat na současné požadavky firem, včetně nutnosti dodržovat zadání a termíny tak, jak je klient nastavil. Cílem je, aby se studenti včas naučili, na co při vytváření svých návrhů nesmějí zapomenout a jak svou práci správně prezentovat. „Ve škole můžete přicházet se spoustou kreativních nápadů, ale když jste v práci, najednou nad sebou máte nadřízeného, který vám říká, co máte dělat, a klienty, které musíte poslouchat,“ říká o své zkušenosti se studenty Colin Lamberton z agentury Fallon. „Někdy je pro studenty těžké pracovat v týmu i dodržovat zadání. Domnívám se, že je to proto, že ve škole se toho víc odpouští – když ve škole dostanete úkol, kteří vaši vyučující zkritizují, můžete si říkat, že vás nepochopili, a že je to vlastně jen osobní nedorozumění. Ale u nás pracujeme v celkem velkých týmech, a když přijdete s nápadem, který považujete za skvělý, ale nikdo jiný v týmu to tak nevnímá, může to být frustrující.“

To potvrzuje i Ondřej Šíp ze společnosti Preciosa, podle nějž absolventi často narážejí na realitu práce ve velké firmě a na skutečnost, že ne všechny jejich návrhy je možné převést do výroby. V případě Preciosy mladí designéři navíc čelí i zcela praktickému požadavku v podobě práce v Kamenickém Šenově, kde musejí přijít do styku se samotnou sklářskou výrobou, aby pochopili všechny její kroky a procesy. To ovšem neznamená, že by nadaní designéři měli skončit v ústraní v českém pohraničí. Příkladem může být zkušenost Anežky Závadové, která po nasbírání zkušeností v Kamenickém Šenově zamířila do pobočky Preciosa Lighting v Dubaji. Podobnou zkušenost zmínil v rozhovoru také Roman Kvita, který se vedle vlastní tvorby věnuje i zakázkám pro velké firmy: „I ve škole nás učili zodpovědnosti a schopnosti koncentrovaně pracovat, pořád je to ale inkubátor, kde má člověk prostor pro chyby. Konkrétně, když jsem pracoval pro Nachtmann, naučil jsem se lépe komunikovat a rychle rozhodovat. Ve škole se vychovávají silné osobnosti, ale v práci je potřeba občas potlačit ego a respektovat požadavky klienta. Při spolupráci s velkými firmami musí věci fungovat a všechno se musí řešit rychle a efektivně. Není možné cokoli odbýt.“

Roman Kvita pracoval pro firmu Nachtmann.Roman Kvita pracoval pro firmu Nachtmann.

Zároveň je zcela běžné, že se studenti po dokončení školy nedokážou dobře zorientovat v pracovním prostředí a narážejí na řadu otázek, které dosud nemuseli řešit. „Nemám pocit, že by nás škola nějak připravila na to, co přijde potom. Naopak jsme dělali spoustu věcí, které jsou v praxi takřka neuplatnitelné. První rok po škole byl dost hrozný, to jsem zvládala dost špatně, ale od té doby jsem už nasbírala určité životní zkušenosti, které mi asi pomohly víc než škola,“ popsala v rozhovoru pro CZECHDESIGN ilustrátorka Kateřina Kynclová.

Je normální myslet si, že jste si výběrem oboru spíš zavařili. Ilustrace: Kateřina Kynclová.Je normální myslet si, že jste si výběrem oboru spíš zavařili. Ilustrace: Kateřina Kynclová.

Pokud vás nikdy nikdo nepoučil o tom, jak si správně nastavit spolupráci s klientem, a co dělat, když se projekt bez vašeho zavinění zhroutí, doporučujeme přednášku, s níž vystoupil Mike Monteiro na Creative Mornings v San Franciscu. Protože design je byznys jako každý jiný a problémy s klientem se dají řešit i jinak než koňskou hlavou v posteli.

„Vědět, kolik si má člověk říct za práci, jak to funguje s licencemi a podobně, to jsem ve škole slyšel, až když se na to ptala jiná studentka. Když člověk dělá sám na sebe, je najednou v pozici obchodníka a musí umět řešit autorská práva. Na což většinou poprvé narazíme až ve chvíli, kdy vylezeme ze školy,“ popisuje svou zkušenost Miloš Pexa. „Studenti by se mohli víc setkat třeba s cenotvorbou své práce, vlastní prezentací pro galerie a obchody nebo třeba s puncovním úřadem, autorským zákonem a podobně. Na druhou stranu také chápu profesory, proč se tomu vyhýbají. Myslím, že pro mě bylo dobré, že jsem to neřešila, mohla jsem přemýšlet úplně jinak a otevřít si hlavu. Myslet na to, aby se věci prodaly, je hrozně svazující, zabíjí to všechny ideály a škola je vlastně skvělá doba, kdy dělat volné a velké věci,“ potvrzuje šperkařka Hana Polívková, která studovala v Plzni a v Bratislavě.

Hana Polívková v ateliéru. Foto: Dana Tomečková. Hana Polívková v ateliéru. Foto: Dana Tomečková.

A naráží tak na druhý pohled na univerzitní studium, podle nějž škola funguje jako bezpečný přístav otevřený kreativním experimentům, díky nimž se člověk může poučit z vlastních chyb a slepých uliček. „Dle mého je škola od toho, aby si v ní studenti především testovali procesy, metody, zvládání časového plánu, apod. A aby se nebáli dělat chyby. Měli by dokonce chyby „vyhledávat“, aby pochopili důsledky svého rozhodování a uvědomili si třeba, že měli více času věnovat rešerši nebo zvolit jinou metodologii, a proto je finální nebo nedotažený. Designér v praxi dělá nekonečnou řadu drobných rozhodnutí, které rozhodují o podobě prototypu a následně finálního produktu,“ věří Petr Knobloch, který vede na Prague College magisterský program Future Design. „Spousta lidí zná design jen jako pojem a mají pocit, že se jím uživí lépe než uměním. Takoví lidé pak narážejí na to, že design je skutečně spíše řemeslo,“ říká Evžen Šimera z pražské VOŠ Scholastika. „Škola nabízí studentům možnost si všechno vyzkoušet a dělat co nejvíc chyb, ze kterých se pak ponaučí. Naším cílem je takového člověka motivovat, aby začal něco dělat, ať už sám za sebe, nebo aby se zapojil do nějakého tvůrčího týmu,“ doplňuje ho Ondřej Brody.

Petr Knobloch vede na Prague College magisterský program Future Design.Petr Knobloch vede na Prague College magisterský program Future Design.

Možná, že aspirující designéři by se měli v první řadě dozvědět, že cesty designu bývají složitější a náročnější, než by se jim při podávání přihlášek mohlo zdát. A nakonec je to především tvrdá práce, která rozhoduje o úspěchu absolventů. Těm nakonec zbývá ještě víra, že jejich zkušenosti stojí na pevných základech, a že jim někdo drží palce: „Obecně mohu říci, že právě propojení s praxí již během studia je alfa a omega našich diskuzí v ateliéru. Na budoucnosti mých studentů mi záleží velmi. Ale nezapomínejte na fakt, že každý člověk se hledá. To, že studujete sklo, design, umění, neznamená, že to musíte dělat. Jasně vidím, že se řada mých studentů ještě hledá a není žádná hanba pracovat mimo obor, když je člověk šťastný v tom, co právě dělá,“ věří Marcel Mochal z ateliéru Sklo ústecké Fakulty umění a designu UJEP.

Galerie

Další články