Ačkoliv je existence galerie pod přísným drobnohledem kvůli jeho majiteli, v exekutorském byznyse působícím Robertu Runtákovi, o jeho estetických kvalitách pochybovat příliš nelze. Fungování galerie, reakci na kritiku ze strany části umělecké obce i další aspekty její existence rozvineme v dalších článcích. Nyní se zaměříme na poslední patro Telegraphu, které tvoří takzvaný Loft. A část je to bezesporu nejpůsobivější.
Telegraph Loft je umístěn v přístavbě na původní budově. | Foto: KIVA
Honosné místo od Ječmen studio
Robert Runták koupil objekt bývalé továrny na telegrafy v roce 2015 s cílem vybudovat zde kulturní hub a kreativní centrum. Zároveň jako letitý sběratel umění pragmaticky hledal místo, kde bude do budoucna moci vystavit díla ze své rostoucí sbírky. Během rekonstrukce průmyslového objektu s několika patry došlo také k rozhodnutí vybudovat v tom posledním velkorysý apartmán. Ten je možné si pronajmout buď pro konání akcí, nebo si ho lze zarezervovat jako standardní hotelový pokoj. Slovo standardní se k němu ovšem hodí pramálo. Stejně jako v celém prostoru Telegraphu je i zde na první pohled zřejmé, že tady se nešetřilo. Řešení interiéru mělo na starosti Ječmen studio. Architekti Lukáš Blažek a Eva Blažková jsou s Olomouckým krajem svázáni řadou realizací. Podepsaní jsou například pod návrhem Muzea tvarůžků, penzionu Králičák nebo informačního centra pro olomouckou univerzitu. Telegraph Loft se pod jejich kuratelou změnil v honosné, do detailu vyladěné místo, které má odkazovat k fungování uměleckých salónů 19. století. A jako na návštěvě v bytě (bohatého) sběratele se zde i cítíte.
Ložnice kombinují industriální estetiku s moderním uměním. | Foto: Oldřich Hrb
Umění, kam oko dohlédne
Samozřejmě kromě vhodné volby materiálů, nábytku a barev na tom má zásluhu především množství uměleckých děl, které jsou v apartmánu umístěny. Visí nebo stojí doslova všude. Speciální závěsný systém, který protíná na délku prostor, dovoluje pověsit velká plátna Jakuba Špaňhela nebo Lubomíra Typlta. Menší formáty jsou pak rozmístěny na protější tmavé stěně. Obrazy visí i v každé ze dvou ložnic. Terasa pak poskytuje útočiště pro nadrozměrnou sochu Herkula od Matouše Háši. Umělecká díla tu nepředstavují jen interiérový doplněk, stávají se organickou součástí celku. A mimoděk tak poskytují i odpověď na otázku, zda lze bydlet se současným uměním. Lze.
V bytě jsou svítidla od značky Brokis a dalších českých značek. | Foto: KIVA
Stejně tak nabízí Loft odpověď na to, jak do interiéru integrovat současný český design. V bytě s rozlohou 200 m2 narazíte na svítidla Lucie Koldové pro Brokis, na terase se sedí na venkovním nábytku značky Egoé a přikrýt se můžete dekou z Tkalcovny Kubák. Dominantou celého prostoru je dlouhý dřevěný stůl, který poutá pozornost tradičními folklorními motivy, typickými pro Hanou. Jeho autorem je Jan Skoček, svého času také člen Ječmen studia, který přizval ke spolupráci dvojici restaurátorek Hanu Špendlíkovou a Danielu Vlkovou. Ty našly ideální vizuální podklad na hanáckém šátku, který přenesly na desku stolu.
Dominantní stůl nese motivy typické pro Hanou. | Foto: KIVA
New York na Hané
V Loftu zkrátka snadno zapomenete, že jste v krajském městě na Moravě. Má všechny atributy realizací typických pro západní Evropu či New York, který je semeništěm těch nejpovedenějších loftů vůbec. Ačkoliv se to nemusí na první pohled zdát, celé horní patro, kde se byt nachází, je přístavba. Zevnitř i zvenčí ale s budovou z roku 1908 souzní přirozeně a bez rušivých předělů. Přespat jednu noc v Telegraph Loftu není levná záležitost. Dost možná patří mezi nejdražší ubytování v ČR. Na rozdíl od řady jiných se vám zde ale opravdu naskytne nevšední zážitek strávit noc obklopení špičkou lokální výtvarné scény, v interiéru, kde se nezanedbal žádný detail. Ať už budete mít k osobě jejího majitele jakýkoliv vztah, z pohledu interiérového designu je to prvotřídní realizace.
Budova původně sloužila jako továrna na výrobu telegrafů. | Foto: KIVA
