Mladá umělecká scéna potřebuje zastoupení a podporu, začínající sběratelé zase dostatečnou péči a cenově přijatelná díla. Aukce současného umění Livebid Originals se snaží nabídnout obojí.
Ačkoli skrz aukce umění jen v Česku ročně projdou desetitisíce děl, jen velmi malé procento z nich zastupuje současnou mladou generaci umělců a umělkyň. Není divu – takto mladí tvůrci se ještě nedostali do oběhu trhu a potřebují zastoupení. „Vybrané umělce a umělkyně ke spolupráci přímo oslovujeme, vybíráme s nimi díla a vše komunikujeme v těsné blízkosti. Většina peněz z prodeje tak putuje přímo k nim,“ vysvětlují kurátorky Barbora Čápová a Anežka Januschka Kořínková, které se rozhodly využít aukčního modelu pro prodej a podporu mladé současné scény. V čem se jejich strategie liší od běžných aukcí, jaké umělce do katalogu vybraly a jsou na takový krok čeští sběratelé připraveni?
Začněme jednoduše: proč jste se rozhodly takovou aukci uspořádat?
BÁRA: Možnost využít a určitým způsobem transformovat aukční prostředí ke mně přišla zhruba před rokem a půl, kdy jsem se zapojila do projektu Livebid. V té době byl Livebid v podstatě poskytovatelem služeb velkých aukčních domů, s desetiletou zkušeností už ale dokázal jasně specifikovat problémy a chyby, které v aukčním prostředí vznikají. Lákala mě představa zkusit aukční prostředí využít k podpoře současné scény a líbilo se mi, že to tým Livebid cítí stejně, má ve mě důvěru a chce vůči současným umělcům vstřícně vystupovat i do budoucna. Začala jsem oťukávat terén a v rámci širšího plánu jsme se rozhodli, že by tato aukce mohla být dobrá první vlaštovka změn aukčního paradigmatu. Tak jsem ke spolupráci oslovila Anežku a pustily jsme se do práce.
ANEŽKA: Potom, co mě Bára oslovila ke spolupráci a představila mi vznikající záměr projektu, jsem se zaradovala, že vzniká nová příležitost, jak představit a uvést (nejen) nová jména do českého aukčního prostředí. Aukce totiž může pomoci rozšířit povědomí o jejich tvorbě a stát se alternativou například k přímému prodeji v ateliéru, ke kterému může docházet až potom, co sběratelé a sběratelky umělkyně/umělce poznají. Také se mi líbilo, že do toho Livebid jde zcela transparentně. Doufám, že takových iniciativ bude vznikat čím dál víc.
Vaši aukci komunikujete jako jednu z prvních aukcí svého druhu. Aukcí umění se ale přece pořádají stovky ročně. Co je na ní unikátní?
BÁRA: Pokud se podíváte na výsledky aukcí všech českých aukčních domů za poslední roky, zjistíte, že současné umění zastupuje jen nepatrný zlomek nabízených děl. To je problém především proto, že aukce se, jako jeden z důležitých prodejních nástrojů, stává významným ukazatelem při tvorbě uměleckých indexů. Pokud se v nich tedy prodej současného umění více projeví, může to mít kladný vliv na budoucí úspěch současných mladých autorek a autorů.
Hlavní posun je ale přímo v koncepci prodeje – v jiných aukcích (pokud nejde o charitativní prodeje) se u naprosté většiny děl jedná o přeprodej, tedy obraz neprodává sám umělec, ale jeho nový majitel či sám aukční dům. Z takového prodeje vidí umělec nějaký zisk jen málokdy. My ke spolupráci na aukci vybrané umělce přímo oslovujeme, vybíráme s nimi díla a vše komunikujeme v těsné blízkosti. Je to podobný systém, jako když chystáte klasickou výstavu. Většina peněz z prodeje tak putuje přímo k samotnému tvůrci.
Podle jakých kritérií jste umělce a umělkyně do aukce vybíraly?
ANEŽKA: Protože se aukce soustředí především na současné umění závěsného typu, snažily jsme se, aby představila co nejširší škálu možných výrazových prostředků. Kromě klasické malby (která stále tvoří největší část) jsme do aukce zařadily také fotografie, kresby a grafiky různých variací. Pustily jsme se i do méně obvyklého média textilního umění. No a každou z těchto kategorií zastupují umělci a umělkyně od nejmladší po střední generaci, jména již známá aukčnímu prostředí, i taková, která zde zazní poprvé. Rozhodující pro nás bylo představit potenciálním sběratelům a sběratelkám nejrůznější formy a přístupy současného umění a autory a autorky, jejichž tvorbu se dle našeho názoru vyplatí sledovat i nadále. Jednotlivé autorky a autory jsme se pak rozhodly, pokud to bylo možné, zastoupit díly v různých cenových relacích tak, aby byla dostupnější a z vydraženého díla se mohl radovat opravdu kdokoliv.
Během výběru děl jste vedly dialogy s umělkyněmi a umělci, kteří se v současnosti snaží vstoupit na uměleckou scénu. Lze nějak obecně shrnout problematiku čerstvých absolventů?
BÁRA: To je určitě komplikovaná otázka a každý tuto situaci prožívá jinak. Komplikací je určitě velký skok do běžného života a nedostatečné finanční zdroje obživy. Jednoduše řečeno, po škole člověk musí začít vydělávat peníze a tvorba je tak často odsunuta na druhou kolej. Rozhodnout se pro dráhu umělce vyžaduje velké odhodlání a odříkání a málokdo se tuto cestu rozhodne podstoupit. Proto je fascinující sledovat mladé talentované lidi, kteří svůj životní standard obětují touze tvořit a vizi prosadit se.
ANEŽKA: V tom souhlasím – dokonce se o prvních dvou letech po škole mluví jako o smrtelných. Umělkyně/umělec má sice velký drive ve své tvorbě pokračovat, ale okolnosti častokrát bývají nepříznivé. Po dobu studia má navíc student/studentka konstantní pozornost od pedagogů a veřejnosti, o to s ukončením studia přicházejí a jsou v tom sami.
Mimo to bylo v průběhu příprav aukce zajímavé vést dialogy nad cenotvorbou jednotlivých děl a sledovat, jaké tendence či schopnost svou tvorbu nacenit začínající umělci a umělkyně mají. V mnoha případech se jedná o jejich vůbec první zkušenost s aukcí. Pokud jim má toto prostředí pomoci v budoucí kariéře a prodejích, je třeba cenu nastavit už od začátku tak, aby alespoň částečně odrážela jejich sebevědomí a množství odvedené práce. Cenotvorba by zároveň také měla brát v potaz, že nemůže konkurovat prodejním cenám děl již etablovaných tvůrců a tvůrkyň. A právě to je těžké vybalancovat.
Objevili se i tvůrci, kteří o prezentaci touto formou neměli zájem? Pokud ano, proč?
ANEŽKA: Vlastně mě příjemně překvapilo, že tuto možnost většina oslovených nadšeně uvítala. Myslím, že rozhodnutí s námi spolupracovat pomohl také fakt, že jsme od začátku s oslovenými komunikovaly velmi otevřeně a transparentně. Do detailu jsme je seznámily s podmínkami spolupráce, výběr děl a jejich cenotvorba probíhala v úzké spolupráci. K autorům a autorkám jsme s Bárou připravily medailonky i krátké rozhovory o jejich tvorbě a tato iniciativa se tvůrkyním a tvůrcům velmi líbila.
BÁRA: Během oslovování se samozřejmě našli i umělci a umělkyně, kteří se aukce nechtěli nebo nemohli zúčastnit kvůli exkluzivnímu zastoupení jinou galerií. To je naprosto pochopitelné a je to tak v pořádku. Rozhodně nechceme s nikým soutěžit, spíš naopak. Model aukce umění chápeme jako komplementární možnost k již existujícím prodejním a prezentačním způsobům a je dobré mít jako umělec možnost prodávat i jinak, než jen u sebe v ateliéru nebo v zastoupení galerie.
Je ještě vůbec potřeba hledat další cesty, jak umění v našem prostředí podpořit? Není česká scéna prodejními kanály už nasycena?
BÁRA: V posledních letech se lokální možnosti určitě hodně zlepšily. Objevuje se stále více kvalitních komerčních galerií, umělcům se daří přímý prodej v ateliérech a sběratelé začali současnému českému umění přikládat větší váhu. Spolu s tímto vývojem ale o kvalitní umění logicky začíná mít zájem stále více lidí, pro které mohou být zmíněné kanály z určitých důvodů složité, nedostupné či nepříjemné. A na druhou stranu, ne všichni umělci najdou zastoupení v galeriích a jsou dostatečně průbojní ve vlastní prezentaci. Proto je dobré nabídnout alternativu oběma stranám.
ANEŽKA: Naší velkou výhodou je možnost kombinování různých médií v různých cenových hladinách. Pomáhá nám to bořit stereotypní představy o tom, že umění si může dovolit jen hrstka vyvolených, a nabídnout tak dostupná kvalitní díla širokému publiku. Líbí se nám představa, že se lidé místo nákupu obrazů v Ikei rozhodnou žít v blízkosti něčeho krásného a autentického a zároveň nákupem díla přispět k rozvoji daného tvůrce. Zároveň si myslíme, že kanálů, které by přinášely kvalitní umělecká díla, není nikdy dost.
V jakých cenových hladinách se tedy díla pohybují?
ANEŽKA: Jelikož se jedná o naši první aukci, soustředily jsme se výhradně na závěsná média, která jsou obecně publikem lépe přijímána – člověk si zkrátka dokáže lépe představit, jak s nimi v běžném životě naložit. Ceny se liší nejen na základě média a velikosti díla, ale i na základě etablovanosti jejich tvůrce. Vyvolávací ceny velkých formátů maleb na plátně například od Adama Kašpara, Anny Ruth či Davida Krňanského se pohybují kolem vyšších desítek až stovek tisíc, najdete zde ale i menší formáty Anny Štefanovičové, Kristíny Bukovčákové a Krištofa Kintery nebo opravdu drobná plátna od Martina Lacka. Důležitá je pak především diverzita médií v podobě kreseb, koláží, grafik a fotografií v zastoupení Jiřího Kovandy, Adama Štecha, Evelyn Benčicové, Kristíny Fingerlandové či laureátky letošní ceny Jindřicha Chalupeckého Lenky Glisníkové. V této kategorii najdete díla v řádu tisíců korun.
BÁRA: Nejvíce jsme se „uvolnily“ asi při výběru skvělých textilních děl umělkyně Judity Levitnerové, která stále fungují jako závěsný obraz, zároveň ale splňují určitá kritéria objektu. Zájem o ně pro nás může být dobrým ukazatelem, jestli je české publikum připraveno investovat do méně tradičních médií, kterým bychom se v budoucnu určitě rády věnovaly více.
Kdy se aukce uskuteční? A chcete v podobných aktivitách pokračovat dál?
ANEŽKA A BÁRA: Samotná aukce proběhne v neděli 26. 11. v 19 hodin, katalog je ale přístupný už nyní. Co se týče pokračování, uvidíme, jak aukce dopadne (smích). Určitě se ale tématu prezentace a podpory prodeje současné mladší generace umělců chceme věnovat dlouhodobě, jen je potřeba zvolit správný způsob, jakým to budeme dělat. Věříme, že jsme se trefily do dobrého načasování.
