Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek

Starožitnosti jinak. Před rokem otevřel Artkabinet, galerie, která láká ke sběratelství

V Mikulandské ulici nedaleko Národní třídy v Praze je už zdálky vidět kleinovsky modrý výklad Artkabinetu. Výrazný modro-zlatý vizuál ukrývá, nebo spíš upozorňuje na to, co se děje uvnitř. Můžeme zde najít galerii plnou rozmanitých uměleckých děl od historických šperků přes drobné předměty po moderní sklo.

Název galerie nebyl zvolen náhodně: „Galerii jsem nazval záměrně jako Artkabinet. Kabinet je místem, kde se dají najít umělecká díla z různých období i z různých estetických kategorií. Každý návštěvník si vybere to, co ho zaujme. Jediným kritériem je můj vkus, podle kterého díla vybírám a samozřejmě kvalita, kterou od těch věcí očekávám,“ uvádí mě dovnitř pan Miroslav Zíka, majitel obchodu a odborník na české sklo.

Starožitnosti jinak

Artkabinet vzniknul před rokem přesně na tom samém místě, kde od roku 1992 sídlily známé Pražské Starožitnosti. Nový prostor na ten původní v mnohém navazuje, nejedná se ovšem o klasický obchod se starožitnostmi, i když bychom to zprvu mohli očekávat. Miroslav Zíka mi vysvětluje: „Mám pocit, když se o někom řekne, že je starožitník, tak to u většiny lidí evokuje člověka, který je starý a obchoduje se starými věcmi, které už nikdo nechce a které nejsou potřeba.“

Artkabinet v Mikulandské ulici | Foto: Martin MickaArtkabinet v Mikulandské ulici | Foto: Martin Micka

Slovo starožitnosti v sobě podle něj nese zbytečně negativní konotace. Raději proto používá termín užité umění, které se dá snadno položit vedle pojmu výtvarné umění, kam se řadí především malba, socha a grafika. Užité umění naproti tomu zahrnuje buď předměty dekorativního charakteru, anebo takové, které se v minulosti opravdu každodenně využívaly – nábytek, stolní nádobí apod. Dnes už k nim sice máme jiný vztah, ale stále můžeme vnímat jejich estetickou nebo sběratelskou hodnotu.

Kdo je vlastně sběratel?

Naši debatu o tom, co Artkabinet ukrývá, rozšiřujeme o fenomén sběratelství, které má v Čechách velmi dlouhou tradici. Miroslav Zíka mě upozorňuje na to, že sběratel nemusí být nutně bohatý podnikatel či šlechtic, jejichž sbírky jsme běžně zvyklí potkávat při návštěvách muzeí a galerií. Sběratelem může být úplně kdokoli. „V současnosti probíhá v Plzni zajímavá výstava na téma sběratelství, kde jsou prezentováni i doposud neznámí sběratelé. Například Ondřej Gogala, tovární konstruktér ve Škodových závodech a zároveň milovník současného umění. Za svůj život nasbíral obdivuhodnou kolekci děl Karla Černého, Jana Baucha a dalších vrstevníků. Nikdo tu sbírku neznal a až nyní se o ní ví díky nově objeveným fotografiím jeho bytu od slavného fotografa Josefa Sudka. Sběratel měl dobrý vkus a na základě toho vytvořil kvalitní, nadčasovou sbírku,“ pokračuje pan Zíka a tvrdí, že sbírat se nemusí jen obrazy. Sběratelských přístupů je celá řada a nejzajímavější sbírky vznikají originalitou osobností svých majitelů.

Miroslav Zíka, majitel Artkabinetu | Foto: Kristýna SvobodováMiroslav Zíka, majitel Artkabinetu | Foto: Kristýna Svobodová

V současnosti stoupá zájem o originální českou keramiku. Sbírají se především menší, ale zajímavé keramičky jako Týnec, Graniton nebo Amfora Teplice. Krásným příkladem z minulosti je továrník Jindřich Waldes, který kromě slavné kolekce obrazů Františka Kupky vybudoval světově proslulou sbírku knoflíků.

„Připomněl bych slavnou sbírku, která byla nedávno na trhu – sbírku Yvese Saint Laurenta, který se celý život obklopoval různorodým uměním. Měl skvělý vkus a dokázal zkombinovat neuvěřitelné věci,“ uzavírá debatu pan Zíka.

Část sbírky českého skla Aleny Adlerové, kterou Artkabinet nabízí. Zleva: Jan Exnar, Petr Babák, Jan Kotík, Dalibor Tichý, Václav Cigler. | Foto: Michal HančovskýČást sbírky českého skla Aleny Adlerové, kterou Artkabinet nabízí. Zleva: Jan Exnar, Petr Babák, Jan Kotík, Dalibor Tichý, Václav Cigler. | Foto: Michal Hančovský

Originální sbírka českého skla

Prostor obchodu ovšem není naplněn pouze kousky užitého umění. Najdeme tady i ojedinělou sbírku skla, jež pochází z pozůstalosti významné historičky umění Aleny Adlerové: „Paní doktorka pracovala od šedesátých let v UPM (Uměleckoprůmyslové museum - pozn.red.) v oddělení skla. Byla jedna z prvních, která se zabývala výstavami současných sklářů v 70. a 80. letech. Většina lidí, kteří sbírají užité umění, zná její knížku Užité umění 1918–1938, což byla v podstatě jediná publikace o užitém umění 20. století, která vyšla před revolucí,“ vypráví pan Zíka, a dodává: „Já jsem se díky osobním kontaktům dostal k pozůstalosti po paní doktorce Adlerové a získal jsem do prodeje i její komorní kolekci skleněné plastiky. V roce 2010 získala Alena Adlerová dokonce cenu Czech Grand Design za přínos pro český design (cenu v tomto roce navrhoval Petr Babák). I tuto cenu nabízím ve svém Artkabinetu.“

Miroslav Zíka s cenou Czech Grand Design od Petra Babáka | Foto: Michal HančovskýMiroslav Zíka s cenou Czech Grand Design od Petra Babáka | Foto: Michal Hančovský

Ve sbírce můžeme najít skleněné skvosty z dílen umělců jako jsou Václav Cígler, Jitka Forejtová, Dalibor Tichý, Věra Lišková a další. Artkabinet se na moderní sklo přímo specializuje, což je něco, na co se podle pana Zíky obchodníci a galeristé v Čechách moc nezaměřují.

Malý a neobyčejný

Celý prostor kabinetu rozhodně nevypadá jako klasický starožitnický krám, ba právě naopak. Vnitřní architekturu navrhly architektky Adéla PečlováLenka Milerová. Do vstupní místnosti umístily nerezové výstavní sokly, které ji organicky objímají a zároveň se stáčejí k zadní části, ve které stojí transparentní skleněné vitríny. Prostor je velmi čistý, příjemný, a nepůsobí přeplněně. Miroslav Zíka tady do budoucna plánuje pořádat krátkodobé výstavy.

Artkabinet podle návrhu Adély Pečlové a Lenky Milerové | Foto: Martin MickaArtkabinet podle návrhu Adély Pečlové a Lenky Milerové | Foto: Martin Micka

„Nazval jsem si to Mapování bílých míst českého užitého umění, protože celá řada uměleckořemeslné produkce a designu u nás není vůbec zmapována. Samozřejmě, že každý zná český kubismus, ale podobných fenoménů je v umění celá řada. V Čechách působili špičkoví zlatníci a stříbrníci, byly zde slavné sklárny, významné porcelánky a pozoruhodné drobné manufaktury plné zručných řemeslníků. Fenoménem jsou například čeští pováleční skláři – to jsou desítky výtvarníků, kteří jsou známější v zahraničí než tady v Čechách,“ říká pan Zíka. Komorní prostředí jeho galerie je pro takovou výstavu optimálním, v ideálním případě by výstava měla být doprovozena i katalogem. Některé výstavy by pak byly prodejní, jiné nikoli. Prezentovat se v Artkabinetu budou také soukromé sbírky užitého umění, které veřejnost příliš nezná a zaměřují se právě na neznámé vrcholy českého užitého umění.

Miroslav Zíka představuje dílo bratří Kepků ze 70. let 20. století. | Foto: Michal HančovskýMiroslav Zíka představuje dílo bratří Kepků ze 70. let 20. století. | Foto: Michal Hančovský

Artkabinet v Mikulandské ulici | Foto: Michal HančovskýArtkabinet v Mikulandské ulici | Foto: Michal Hančovský

K vidění je tu skutečně mnoho krásných děl užitého umění, šperků a skla. Miroslav Zíka ve svém kabinetu rád uvítá zájemce o unikátní kousky českého designu 20. století, šperkařského a sklářského umění, které nikde jinde nejsou dostupné.

Další články