Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek

Stále tu řešíme sto let stará témata. S Petrem Knoblochem o budoucnosti designu a systému výuky na Prague College

Petr Knobloch je významným českým designérem. Oproti ostatním odborníkům z oboru však vnímá design z větší výšky a v kontextu dneška i blízké budoucnosti. Co znamená pojem spekulativní design, jaký způsob výuky volí v ateliéru Future Design na Prague College a kam směřuje budoucnost designérské práce?

Petr Knobloch je bezesporu jednou z předních osobností českého designu se zahraničními přesahy. V USA pracoval na zakázkách pro Coca-Colu nebo British Airways, v roce 2013 získal ocenění Czech Grand Design, je spoluautorem webové prezentace Národní galerie, VŠUP, Komory architektů či Designbloku. Jeho zaměření je však mnohem širší než u jeho oborových kolegů: Petr Knobloch překračuje hranice mezi designem, filozofií a antropologií, přemýšlí v širokém kontextu a zkoumá funkci a její potenciální následky. Ke komplexnímu myšlení vede i své žáky v ateliéru Future Design na Prague College, kde klade důraz nejen na kreativní zpracování, ale i technické dovednosti a kritické myšlení. Jak se jeho ateliér za tři roky fungování posunul, co vše by měl designér umět a jak on sám vnímá současné trendy?

Když jsme se s vámi viděli naposledy, s programem Future Design na Prague College jste teprve začínal. Jakým směrem se za tři roky svého fungování posunul? Objevily se nějaké skutečnosti, se kterými jste v začátcích nepočítal?

PETR: Protože jde i po třech letech stále o nový program, snažíme se moderovat každý nový ročník v rámci možností unikátně, podle toho, jaká je dynamika osobností v nové skupině. Testujeme, upravujeme, optimalizujeme procesy za chodu. Jde o magisterské studium, a tak necháváme studentům hodně svobody. V principu si student zvolí své téma zájmu a v rámci něho by se měl sebeřízeně posunovat kupředu. A ta svoboda je překvapivě někdy svazující, když nejde o volné umění, ale o design, kde je třeba zabývat se něčím, co je praktické, dává smysl a mělo by být do budoucna užitečné. Nějakou dobu tak trvá, než každý ztratí obavy ze samostatného rozhodování o vlastním směřování.

Studentská práce – „Die with style – future of dying“ – Irina Sidorina | Zdroj: Petr KnoblochStudentská práce – „Die with style – future of dying“ – Irina Sidorina | Zdroj: Petr Knobloch

K výuce se snažíte přistupovat komplexně a od studentů vyžadujete tzv. systémové přemýšlení. V čem tento způsob práce spočívá a proč je podle vás pro současného designéra nezbytný?

PETR: Design je v zásadě hledání adekvátního řešení na dané zadání, tedy naplnění určité potřeby nebo problému. A taková potřeba je zpravidla součástí širšího kontextu, málokdy existuje samostatně. Proto je třeba porozumět souvislostem, umět si udělat odpovídající rešerši, analyzovat ji a teprve pak navrhovat řešení. Dle mého je důležité pochopit, jak konkrétní rozhodnutí designéra ovlivní nejen samotný navrhovaný produkt nebo servis, ale celý okolní systém, jehož je součástí. Dnešní doba s sebou nese náročnější, komplikovanější zadání, proto je třeba komplexnější přístup k jejich řešení.

Ačkoli se způsob komplexního myšlení pomalu začíná etablovat do nejrůznějších akademických projektů, většina kreativních škol stále klade důraz pouze na tvůrčí složku oboru. Jak k vašim požadavkům přistupují studenti? Dokážou systémový způsob výuky docenit?

PETR: To je asi pravda, historicky byl design prostě chápán jako „užité umění“ a na řadě škol takové pojetí stále přetrvává. Myslím, že někteří naši studenti komplexní přístup během studia považují trochu za nadbytečné rozptylování se do široka, a možná i za určitou moji osobní obsesi a urputnost. Ale absolventi to zpětně doceňují, část z nich dokonce přiznala, že jim chybí každotýdenní kritické debaty.

Studentská práce – „B Body – Echolocation in VR“ – Michal Mike Jelínek | Zdroj: Petr KnoblochStudentská práce – „B Body – Echolocation in VR“ – Michal Mike Jelínek | Zdroj: Petr Knobloch

V posledních dvou letech z vašeho programu vyšli první absolventi. Máte nějaké zprávy, jak se jim daří na pracovním trhu?

PETR: Daří se jim, myslím, dobře. Jsou spíše na tradičních designérských postech, ale několik z nich pokračuje v práci, které se začali věnovat během studia.

Co všechno reálná designérská praxe obnáší? Bez čeho se v budoucím životě začínající designér zkrátka neobejde?

PETR: Podle mého je dnes designérská profese natolik široká, že to nelze zobecnit. Záleží na konkrétním směřování. Designéři už dnes nemusí být jen tradiční návrháři, ale i stratégové, analytici, pohybují se často na rozhraní vědy, výzkumu, nových technologií, sociologie a dalších disciplín. Takže se do budoucna neobejdeme bez mezioborovosti, prolínání dovedností a určitě bez schopnosti se rychle a flexibilně učit dovednosti nové, a to celoživotně. Ale to myslím platí obecně, nejen pro designéry.

Studentská práce – kolaborativní projekt „Only sound“ – Alessandra Anna Vuillermin + Zhyldyz Shaiymbetova | Zdroj: Petr KnoblochStudentská práce – kolaborativní projekt „Only sound“ – Alessandra Anna Vuillermin + Zhyldyz Shaiymbetova | Zdroj: Petr Knobloch

Prague College spadá pod britskou univerzitu – odráží se celkově v přístupu univerzity zahraniční vliv? Nacházíte diference v porovnání s ostatními českými institucemi?

PETR: Jsme sice součástí britského akademického systému, ale nemyslím, že by nás to zásadně vymezovalo. Hlavní výhodu vidím v tom, že jsme univerzita privátní a relativně mladá (15 let), takže si s sebou neneseme znaky těžkopádnosti akademických dinosaurů.

Co podle vás českým vysokým uměleckým školám opravdu chybí?

PETR: Pokud se bavíme o designu, tak rychlejší reakce na změny ve společnosti, automatizace a robotizace s sebou nesou zásadnější designérské výzvy, než jak má vypadat další autobusová zastávka nebo vizuální identita pro další městskou část Prahy. Stále tu řešíme sto let stará témata. Pokrokový design se tak dle mého paradoxně vytváří spíš na technických školách. Ale myslím, že se poslední dobou objevují i progresivně vedené ateliéry, hlavně na regionálních uměleckých fakultách, kde dostávají přednost ve vedení programů mladí designéři. A chybí nám větší otevřenost v rámci mezioborového vzdělávání.

Studentská práce – „B Body – Echolocation in VR“ – Michal Mike Jelínek | Zdroj: Petr KnoblochStudentská práce – „B Body – Echolocation in VR“ – Michal Mike Jelínek | Zdroj: Petr Knobloch

Můžete tyto nedostatky porovnat s cizinou?

PETR: Podle mého jsou obecně progresivnější programy na menších školách, několik zajímavých je momentálně ve Skandinávii, v Americe je pro mě osobně zásadní „designové“ prostředí na MIT. Jde o instituce, kde výzkum a vzdělávání probíhá mezioborově a rychle reaguje na globální změny potřeb.

V posledních desetiletích masového užívání internetu se způsob nacházení inspirace a informací od základu proměnil. Jaké inspirační zdroje jako designér v posledních letech berete za nejdůležitější?

PETR: Internetové design portály nesleduji. Moje osobní inspirační zdroje jsou Are.na, občas Wired a Harvard Business Review. Z českých pak Material Times. Ale ani u nich nestíhám sledovat vše.

Studentská práce – kolaborativní projekt „Only sound“ – Alessandra Anna Vuillermin + Zhyldyz Shaiymbetova | Zdroj: Petr KnoblochStudentská práce – kolaborativní projekt „Only sound“ – Alessandra Anna Vuillermin + Zhyldyz Shaiymbetova | Zdroj: Petr Knobloch

Ve své práci se zaměřujete na trvalé hodnoty. Můžete ale vytipovat nějaké v současnosti masově užívané designérské strategie? Jak rychle se proměňují?

PETR: Poslední roky jsou ve znamení „human-centered design“, myslím, že se ale jeho původní principy dnes aplikují často příliš doslovně. Další strategie a principy se objevují tak rychle, jak rychle se mění dnešní společnost a prostředí a s tím i záběr designérské práce a příbuzných disciplín – „rapid prototyping“, „participatory design“ a tak bychom mohli pokračovat.

Kam se podle vás může posunout designérská praxe v rámci následujících pěti, deseti let? A na jaké projekty se chystáte vy sám?

PETR: Kromě tradičních designových disciplín bude designér čím dál víc zasahovat i do navrhování komplikovaných, mnohovrstevnatých, často globálních systémů, infrastruktur, do popředí se ještě víc posune environmentální design. Dojde k ještě většímu prolínání oborů. Sám se teď nejvíc věnuji projektu, který se týká budoucnosti vzdělávání, ve fázi příprav jsou dva experimentální projekty pro oblast zdravotnictví, o kterých, bohužel, v rámci smluv nemohu v této chvíli prozradit detaily. A věřím, že příští roky přinesou další zajímavé výzvy.

Další články