Soňa Juríková (1995) je absolventkou grafického designu respektované Střední průmyslové školy grafické v pražské Hellichově ulici. „Z nabytých znalostí čerpám doteď, zvláště po technické stránce mě střední škola velmi dobře připravila na reálnou tvůrčí činnost,“ říká. Po absolvování Hellichovky byla přijata na FDULS v Plzni na Ilustraci, ze které ale po roce “utekla” za grafickým designem – paradoxně se začala věnovat ilustraci mnohem víc, uvolnila se v technice a začala se kresbou opět více bavit. Nyní studuje v prvním ročníku magistra v Typolabu u Pala Bálika na VŠVU v Bratislavě a třetím rokem pracuje v grafickém studiu Breisky.

Oceněný projekt Kniha Slabikář - do světa slov, design a foto: Soňa Juríková

Co pro vás znamenají ceny za design? Už jste jich pár posbírala...

SOŇA: Jsem samozřejmě velmi ráda, že moje práce dostala tolik ocenění. Povzbudilo mě to k další tvorbě. Je to pro mě také potvrzení toho, že jít si za svým cílem nebyla chyba, že ty odkreslené hodiny a hodiny u počítače nebyly k ničemu.

Velmi si vážím všech cen, ale asi nejvíce mě těší cena nakladatelství Albatros, od kterého mám přislíbené vydání Slabikáře. Budou se z něj děti učit každý den, a bude to učebnice vskutku pro všechny (ne)obyčejné děti - ne jen pro elitu. Tato skutečnost mne velmi těší a chtěla bych dále vytvářet kvalitní knihy dostupné pro všechny děti, ne jen pro ty nejbohatší.

Také mám velkou radost z ceny Uměleckoprůmyslového muzea, že můj Slabikář bude mezi ostatními krásnými historickými exempláři.

Proč jste se rozhodla přetvořit učebnici? A zrovna slabikář?

SOŇA Už dlouho jsem chtěla zpracovat nějakou učebnici a slabikář je, myslím, dobrá volba. V tvorbě je hodně volnosti a kreativity, není v něm tolik informací a různorodých cvičení. Avšak součástí práce bylo vytvoření návrhu layoutu několika stran dalších dvou učebnic, kde jsem si lépe uvědomila, jak učebnice funguje a jak různorodé informace je třeba zpracovávat.

Současné učebnice jsou bohužel ve svém vzhledu často zastaralé, je to taková “díra na designovém trhu”, jejich grafickému zpracování není ve většině případů věnován takový důraz, jaký by si zasloužily. Je to velká škoda, neboť právě vzhled učebnice dokáže studenta rychle odradit od studia nebo jednoduše vizuálně unavit.

Učebnici nechybí kreativita a hravost, design a foto: Soňa Juríková

Jaké grafické prvky jsou ve Slabikáři stěžejní? A proč jste je zvolila?

SOŇA: Jako stěžejní považuji dělení knihy, kdy je každá kapitola uvedena celostránkovovu ilustrací k danému písmenu, což je poněkud neobvyklé řešení, přitom se mi ukázalo jako dobře fungující prvek. Ve zbytku kapitoly se tak ilustrace objevují pouze v rámci cvičení s obrázky, tudíž je v učebnici mnoho volného prostoru, který zbytečně nenarušuje soustředění. Dále je prostor také důležitý pro poznámky a pro rozvoj kreativity - “čmárání” do učebnice je zkrátka proces, se kterým je třeba počítat, ne ho utlačovat zaplněním veškerého volného prostoru barvou nebo dalšími obrázky.

Některé prvky v tlumené barevnosti z hlavní ilustrace se pak následně objevují v celé kapitole pro lepší vizuální propojení.

V učebnici se tak objevují dva ilustrační styly – jeden pro doplňkové ilustrace ve cvičeních a druhý pro hlavní ilustrace k písmenu. Všechny ilustrace jsou sice vytvořeny digitálně, chtěla jsem se nicméně přiblížit stylu klasických tiskových technik. Využila jsem hrubších linek a plochy jako při linorytu, tiskového rastru a přetisk připomínající sítotisk.

Sázka na tlumené barvy, Slabikář, design a foto: Soňa Juríková

Jaké barvy převažují a proč?

SOŇA: Při studování historie slabikářů jsem si uvědomila, že ty nejkrásnější jsou zkrátka ty, kde je nejméně vizuálních informací a obrázky v jednom stylu. Slabikáře tak působili opravdu uceleně a klidně.
Barev je v mém řešení Slabikáře relativně hodně, ale v každé kapitole se vyskytují pouze dvě až tři, plus tmavě šedá barva textu.

Při navrhování Slabikáře jsem také chtěla zohlednit ten fakt, že do učebnice nekoukají jen žáci, ale také učitelé a rodiče – její úprava je tedy čistá a přehledná, ale zároveň pro děti dostatečně barevná.

Jak dlouho jste na Slabikáři pracovala?

SOŇA: S přípravou a studiem historie učebnic jsem začala na podzim, do zimy jsem měla jasnější představu o vizuální stránce a začátkem jara jsem začala se sazbou a ilustracemi. Takže přibližně pět měsíců.

Nechybí ani přehledná abeceda, Slabikář, design a foto: Soňa Juríková

Máte povědomí o současných učebnicích? Mohly by být designově zajímavější?

SOŇA: Do školství se bohužel neinvestuje tolik peněz, co by se mělo. To se odrazí i v kvalitě učebnic.

Přitom jich paradoxně vychází opravdu mnoho – a každý rok! V knihkupectví skoro nenalezneme učebnici starší než dva roky, což je zarážející. Myslím si, že učebnice nepotřebují být tak často editovány a vydávány znovu. Vždy je lepší se soustředit na kvalitu než na kvantitu.V učebnici je překvapivě mnoho prostoru pro kreativitu a hravost, ilustračně obzvlášť. I v učebnicích je třeba jít s dobou a hlavně se soustředit na to, pro koho je učebnice designovaná – jestli pro malé čtenáře, teenagery či dospělé.

Vzpomínáte si, jaký jste měla slabikář v první třídě?

SOŇA: Ano, můj slabikář mám stále doma. Je to slabikář od Jiřího Žáčka s ilustracemi Heleny Zmatlíkové vydaný v roce 1996. Když jsem si slabikář prohlížela nyní, byla jsem překvapena, jak je dobře graficky zpracován – jsou v něm totiž ilustrace od jedné ilustrátorky, nepracuje s fotkami, má bílé pozadí a spoustu prostoru kolem. Je to kvalitně zpracovaný slabikář, hodně jsem se jím inspirovala – zvláště tím tak důležitým volným prostorem pro možnou další tvorbu. Moje nejsilnější vzpomínka na slabikář je právě ta, kdy jsme ho po skončení první třídy s bratrem "vylepšili" našimi malůvkami, protože jsme ty ilustrace moc rádi neměli. Dostal tak úplně nový rozměr. Když se na něj podívám po letech, tak mě upřímně hodně pobaví.

V současné době Soňa ilustruje knížku o českých sovách, foto: Soňa Juríková

Na jakém dalším projektu pracujete? Co plánujete do budoucna?

SOŇA: Nyní dokončuji svou semestrální práci v Typolabu. Vytvořila jsem latinkový font vycházející z tradiční mongolské kaligrafie. Je to práce spíš experimentálního charakteru, vyzkoušela jsem si nové zajímavé postupy a naučila se i něco málo o tvorbě písma. Dále pracuji na “Knize noci” – ilustrované knížce pro děti o českých sovách, u které doufám, že se mi jí povede zdárně dokončit a najít vydavatele. V další dětské knize bych se chtěla zaměřit na česko-slovenské tradice, konkrétně Vánoce, kde bych ráda zachytila rozdíly a společné radosti, které naše tak blízké národy spojují.

Po stopách slabikářů

K první třídě neoddiskutovatelně patří slabikář. Kdy vlastně vznikl a jaké měl podoby? Je pravda, že slabikáře do značné míry odrážely dobu, ve které vznikaly? Přinášíme krátký historický exkurz.

Ve středověku se hrstka vyvolených učila číst z abecedáře, tedy tabulky s písmeny. První slabikáře v mateřském jazyce vznikaly s rozšířením městských škol v 16. století a obsahovaly abecedu i jednoduché texty ke čtení, základy náboženství, případně i básně. Nejstarší českou knížkou, podle níž se děti učily číst, je Slabikář Czeský a jiných náboženství počátkové, kterýmžto věcem dítky křesťanské hned z mladosti učeny býti mají z roku 1547.

Slabikář pro školy obecné z roku 1899 s ilustracemi Mikoláše Alše

V 19. století se začaly tisknout obrázkové slabikáře, kde bylo na každé stránce písmeno a odpovídající obrázek. Mezi ilustrátory patřili i takoví velikáni jako Mikoláš Aleš či Adolf Kašpar. Po roce 1918 se na českých školách vyučovalo podle 26 druhů různých slabikářů. Byly vydávány v češtině, slovenštině, němčině, rusínštině, rumunštině a maďarštině.

Po roce '48 byla vydávána vždy jedna centrální učebnice. Nejdříve to byla takzvaná první kniha, následně s červenými deskami „červený slabikář" a od roku 1976 slabikář Oty Janečka. Ten se používal až do poloviny 90. let.

Učebnice čtení socialistické éry

Po roce 1989 bylo vydáno více slabikářů, například v roce 1993 oceněná a povedená učebnice od básníka Jiřího Žáčka a ilustrátorky Heleny Zmatlíkové.

Povedený Slabikář Jiřího Žáčka a Heleny Zmatlíkové znají i někteří dnešní prvňáčci