Skutečnou konfrontaci s uměním nelze alternovat pohybem po sociálních sítích. Zpovídáme Petra Duba, výraznou a nekompromisní postavu umělecké scény

Petr Dub / Instalace Teoretička, kritička, historička, kustodka nebo kurátorka?, Petr Dub, 2023. | Foto: @Zdeněk Porcal (Studio Flusser) Petr Dub / Instalace Teoretička, kritička, historička, kustodka nebo kurátorka?, Petr Dub, 2023. | Foto: @Zdeněk Porcal (Studio Flusser)

Petr Dub je především umělec. Následně je také malíř, sochař, konceptualista, pedagog na vysoké umělecké škole, životní partner a člověk, který se rozhodně nebojí být kritický. Umění podle něj musí být náročné na diváka. Obsáhlý rozhovor o tom, proč je dobře, že se mladá generace vymezuje, o tom, jaké zásadní problémy jsou spojené s českým vysokým uměleckým školstvím, ale i o tom, jak funguje partnerské a profesní soužití.

Vaše portfolio je velice rozsáhlé, zahrnuje malby, objekty a instalace, ale i intervence do architektury a veřejného prostoru. Jak byste vy sám popsal své umělecké i mimoumělecké aktivity?

PETR: Ve společnosti běžně převažuje myšlenka, že umělci a umělkyně mají rozvíjet jeden typ média, například malbu nebo sochu. Vnímání vaší práce je pak jednoduší. Jste brána jako drezurovaná malířka, sochařka a podobně. Považuji podobné kategorie za dialektickou a limitující past. Na prvním místě je skupina současného umění a až návazně jsou jeho obory. Navíc objevit v jakékoli z těchto disciplín něco radikálně nového je dnes již prakticky nemožné. Ve světě umění se posouváme podobnými obraty jako společnost. Možná jsme jako umělci a umělkyně na značkách o něco dříve, ale esence našeho oboru se dnes příliš neliší od tempa a struktury dějin západního umění. Chci se proto na prvním místě považovat za umělce a až na druhém za malíře. Nebo ještě lépe za někoho, kdo ohledává médium malby z různých perspektiv.

Agenda „mimouměleckých“ aktivit se mi popisuje složitě už jenom proto, že oborové hranice mám natažené do široka. Nikdy jsem každopádně nebyl typ existenciálně rozervaného umělce. Umění jsem začal studovat v relativně pozdním věku a díky předchozímu vzdělání i ze zajištěné pozice. Věnovat se umění pro mne představovalo racionální rozhodnutí, které s ohlédnutím zpátky mělo sice jasné předcházející pnutí, rozhodl jsem se je dělat ale až poté, co jsem si byl jistý, že zvládnu svůj život zajistit i jinak. Za výjimečnou možnost mého současného fungování s uměním jsem o to více vděčný. Když nejsem ve svém žižkovském ateliéru, na Akademii výtvarných umění v Praze nebo u provozu našeho fotografického Studia Flusser, zvedám příchozí volání na gravelu po Evropě, popřípadě v muškařských gumácích ve Slovinsku.

Projekt Reframed, spolupráce Petr Dub a Zdeněk Porcal, 2015. | Foto: @Zdeněk Porcal (Studio Flusser)Projekt Reframed, spolupráce Petr Dub a Zdeněk Porcal, 2015. | Foto: @Zdeněk Porcal (Studio Flusser)

Zážitek z umění nelze alternovat pohybem po internetu

V rámci malby pracujete s citacemi z dějin umění a s formátem obrazu. Deformujete nebo úplně odstraňujete rámy, necháváte plátno napínat různými předměty skrytými za něj. Co tímto postupem ve své tvorbě sledujete?

PETR: Umění je pro mne především způsob zakoušení světa prostřednictvím nových situací a artefaktů. Těžko se smiřuji s jeho aktuální digitalizací a virtualizací, protože jsem přesvědčen, že skutečnou konfrontaci s uměním nebo odpovídající zážitek z umění nelze alternovat pohybem po sociálních sítích či na internetu obecně. Malbu mám rád právě proto, že je pomalým médiem. Vyžaduje ovládnutí hmoty, rukodělnost, specifické nakládání s časem a tak dále. K malbě se váže obrovský aparát znaků, od historických až po formální. Obraz má obvykle rám, rám je umístěn v galerii, galerie je postavena v konkrétním architektonickém stylu. Současná malba staví vlastní váhu na kontextualitě a rámují ji profesní úmluvy o umění. Celý balík považuji za vzrušující intelektuální krajinu, ale i za cirkusovou manéž, ve které člověk může krotit lvy nebo skákat skrze zapálené kruhy s knihou Rosalind Krauss v ruce.

Instalace Teoretička, kritička, historička, kustodka nebo kurátorka?, Petr Dub, 2023. | Foto: @Zdeněk Porcal (Studio Flusser)Instalace Teoretička, kritička, historička, kustodka nebo kurátorka?, Petr Dub, 2023. | Foto: @Zdeněk Porcal (Studio Flusser)

Proměňuje se váš přístup k umění v čase?

PETR:  V posledních letech mne hodně zajímají limity materiality, iluze, sériovosti a originality. Pracuji s termínem, který jsem si pojmenoval jako „fenomén slepého diváckého oka“. Zjednodušeně testuji pozornost a nasazení diváka. To, co v mém podání vypadá jako malba, je ve skutečnosti formálně sochou. Co se jeví jako jedinečný originál, je kopií předcházejícího díla. Na obraz často nahlížíme docela jednoduše, bez znalosti kontextu, a necháme se unášet jen pohledem. Zde se ovšem dostáváme na nakloněnou plochu, protože zrak nás obvykle klame. Dobře to lze demonstrovat na přístupu Pasty Onera. Běžný divák si neuvědomuje, že Řandova (Pasta Oner je vlastním jménem Zdeněk Řanda – pozn. red.) díla jsou neoriginální, epigonsky vykradená ze světového pop artu a formálně nezvládnutá, protože na první pohled sází na velký spektákl. Ten ovšem ve skutečnosti nijak neprovokuje, nerelativizuje a nepřináší nic nového. Trénované oko navíc na druhý pohled snadno pozná, že ke geniálnímu rukopisu Roye Lichtensteina mají práce stejně daleko, jako k originálům barokních předobrazů, které se upachtěně pokouší studenti v Řandově dílně citovat. V prvním případě jde o Řandovo elementární nepochopení specifického vztahu pop artu k formě, ve druhém o logickou konsekvenci. Pasta nežije ve warholovském New Yorku a jeho brigádníci se nenarodili v baroku. Výsledkem jsou prostoduché imitace.

Projekt Reframed, spolupráce Petr Dub a Zdeněk Porcal, 2015. | Foto: @Zdeněk Porcal (Studio Flusser)Projekt Reframed, spolupráce Petr Dub a Zdeněk Porcal, 2015. | Foto: @Zdeněk Porcal (Studio Flusser)

Umění má být náročné, nemá jen ilustrovat nebo bavit

V tomto roce jste vytvořil sérii objektů/maleb 213,81 kg (Potenciální příčiny a tipy), která reflektuje rozmach nových typů AI. Jakým způsobem vnímáte technologie vy a jak se propisují do vaší tvorby?

PETR: Cyklus 213,81 kg záměrně klame tělem a o umělou inteligenci u něho nejde. Za matoucí popisku se musím omluvit, ale vysvětlím její princip návazně. Na začátku cyklu stojí jedna konkrétní pastózní malba. Originál jsem ovšem využil jako matrici pro sochařské kopie původního obrazu, které mají různé povrchové zpracování a tedy i odlišné emocionální vyznění. Při hledání nového originálu využívám různé sochařské směsi a konstrukce, takže každý z kusů má odlišnou hmotnost. Parametr váhy obrazu, na rozdíl třeba od jeho měřítka, běžně v galerii neřešíme, a přitom je nedílnou fyzikální součástí jeho existence a tedy i jeho významu. Baví mne na podobný proces poukazovat, popisovat jej prostřednictvím nových děl a divákům otevírat novou cestu, jak číst (nejen) současnou malbu.

To je pravda, váhu obrazů se z galerijních popisek nedozvídáme. Stejně jako třeba myšlenku autora, kterou nám reprezentuje jen název. Co vás na tomto momentu zajímá?

PETR: Motiv galerijní popisky a tiskové zprávy, které by nám měly osvětlovat význam pozorovaného díla nebo výstavy, mne fascinuje dlouhodobě. V jeden moment mě také po letech omrzelo psát ke každému cyklu jednoduchou technickou poznámku a pozorovateli oklešťovat vlastní objevování. Většina mých textů proto publikum od jednoduchého čtení programově odklání. Jsem přesvědčený, že umění má být na diváka náročné, nemá jen ilustrovat nebo bavit. V případě cyklu 213,81 kg  jsem se o něm bavil s AI a zkoušel, kolik fabulace systém a čtenář unese. Například váhu obrazu Mona Lisa dokáže AI poměrně přesně odhadnout, zatímco pro mne velmi důležité dílo Portrait of V. I. Lenin by V. Charangovitch (1970) in the style of Jackson Pollock III skupiny Art&Language z roku 1980 prakticky nezná. Umělá inteligence je už dnes fascinující ve schopnosti shromažďovat data, vytvářet komparace, ulehčovat práci statistikům, vědcům i lékařům. Ve stejný moment ale naráží na neschopnost mít subjektivně validní názor, což je jedna z esenciálních hodnot, které z nás činí umělce, filozofy, ale i obyčejné lidi. Smyčkou se dostáváme ke konfliktu rozumu a oka. Umění navíc z podstaty objektivní nikdy není a společnost řízená monolitickou objektivitou (například umělé inteligence) je tyranií Nového krásného světa podle Huxleyho, o kterou někteří nevědomky usilují v rámci našich současných kulturních válek.

Objekt ze série 213,81 kg (Potenciální příčiny a tipy), Petr Dub, 2023. | Foto: @Zdeněk Porcal (Studio Flusser)Objekt ze série 213,81 kg (Potenciální příčiny a tipy), Petr Dub, 2023. | Foto: @Zdeněk Porcal (Studio Flusser)

Své malby a objekty často propojujete v instalacích – z nejaktuálnějších zmiňme například Deus Vult v Galerii Kaple ve Valašském Meziříčí nebo instalaci YTILAERBOX připravenou pro Krajskou galerii ve Zlíně. Jak jste k tomuto přístupu došel? Jaká témata vás v rámci instalací zajímají?

PETR: Oba cykly spojují kulturní citace. Deus Vult je apropriací obecných středověkých rytířských ideálů a konkrétních kreseb Hanse Talhoffera, YTILAERBOX hrou s Platónovým podobenstvím o jeskyni. Obsahově se ovšem zásadně liší. YTILAERBOX byl nově vystaven v roce 2018 v pražské galerii NoD, což bylo přibližně období, kdy jsem se začal odklánět od formálního jazyka geometrické abstrakce. Tehdy se pro mě vyčerpala práce s jednoduchou relativizací geometrie obrazu, která je neoddělitelně spojená s naší pravoúhlou kulturou. Řemeslně jsem si osedlal určitý typ formy a nedostával pro sebe žádné nové odpovědi.

Instalace Deus Vult, Galerie Kaple Valašské Meziříčí, Petr Dub. | Foto: @Zdeněk Porcal (Studio Flusser)Instalace Deus Vult, Galerie Kaple Valašské Meziříčí, Petr Dub. | Foto: @Zdeněk Porcal (Studio Flusser)

Projekty typu Deus Vult pro mě dnes naopak představují zásadnější míru rizika nežli mechanické opakování a šlechtění jedné vybrané formy. Stále více mne baví vytvářet komplexní instalace, které kontrolují pohyb diváka po galerii a tak snad i jeho pozornost. Z fotodokumentací vlastních výstav nebo cyklu Reframed, které celé roky pořizuje Zdeněk Porcal, jsem si zpětně uvědomil, že výstavy plánuji stále častěji od celku k detailu. V Galerii Kaple návštěvníci běžně vstupují do prostoru spojeného s bývalou sakrální funkcí, a ne každá výstava tento prostor ustojí. Pokoušel jsem se proto najít balanc mezi hraniční architektonickou situací, očekávaným publikem malého města a identitárními otázkami dneška. Zajímalo mne, nakolik naši současnost předurčuje naše vlastní historie a jak moc je pro ni poplatný dějinný kulturní narativ. Pojmy jako rytířství, hrdinství, víra, dáma, čest dnes znějí pateticky, možná dokonce cize. Jsou do velké míry imaginární a v dějinách byly navíc nesčetněkrát politicky překrouceny, ale stále neoddělitelně patří k narativům západní civilizace.

 

Instalace Deus Vult, Galerie Kaple Valašské Meziříčí, Petr Dub. | Foto: @Zdeněk Porcal (Studio Flusser)Instalace Deus Vult, Galerie Kaple Valašské Meziříčí, Petr Dub. | Foto: @Zdeněk Porcal (Studio Flusser)

Partnerské i umělecké soužití – rozdílná očekávání a vzájemné poměřování

První týden v říjnu budete otevírat výstavu, kterou připravujete společně s vaší partnerkou – umělkyní Janou Bernartovou. Jak jste výstavu pojali, co na ní budete prezentovat?

PETR: S Janou jsme měli za posledních patnáct let soužití pouze jedinou společnou výstavu. Nadcházející výstava v pražské Etcetera Art je tak pro nás oba docela výjimečnou. Do projektu se logicky propisují nejen naše odlišné umělecké programy, rozdílná očekávání, vzájemné poměřování, ale i naše společné soužití. Někdy je společně sdílený obor skvělým, protože si řadu věcí nemusíme vysvětlovat. Jindy jde naopak paradoxně ze stejného důvodu o docela nesnesitelné akvárium. S Janou sdílíme podobné nasazení, entusiasmus k umění, přátelské a profesní kontakty. Spolupracujeme rádi, ale oba si důsledně kontrolujeme vlastní prostor.

V podobném duchu je nakonec koncipována i nadcházející říjnová výstava. Poměrně záhy jsme totiž odstoupili od představy jedné společné věci, monografických srovnání nebo vyprávění o našem partnerském soužití. Já budu zastoupen sérií obrazů s titulem 213,81 kg (Potenciální příčiny a tipy), o které jsme se bavili v začátku našeho rozhovoru, a Jana bude poprvé vystavovat díla spojená s vývojem jejího autorského parfému. Jeho motivem je hledání vůně základní modré RGB barvy. Ve výstavě se objeví dva docela odlišné přístupy. Jeden výrazně hmotný a druhý efemérně unikající. Vernisáž se konala 11. 10. 2023 od 18 hodin a na místě se bude křtila i má nová monografie.

Instalace Teoretička, kritička, historička, kustodka nebo kurátorka?, Petr Dub, 2023. | Foto: @Zdeněk Porcal (Studio Flusser)Instalace Teoretička, kritička, historička, kustodka nebo kurátorka?, Petr Dub, 2023. | Foto: @Zdeněk Porcal (Studio Flusser)

Spolupracujete nějakým způsobem umělecky? Všimla jsem si, že sochy ve vaší instalaci Teoretička, kritička, historička, kustodka nebo kurátorka? nebo v instalaci Non Deep Blue XXXL a jiných jsou nabarveny podobnou „kleinovskou“ modrou, s jakou často pracuje i Jana. Vzájemná inspirace?

PETR: Podobné přesahy byly prvním motivem konceptu, který jsme na začátku diskutovali s Terezou Jindrovou, kurátorkou nadcházející výstavy. V praxi ovšem fakticky nejde o inspirace, ale pouze o formální podobnosti. Jana pracuje s revizí barevného spektra v rámci různých technologií zobrazování. Zajímá ji, jak se chová barva v různých podmínkách a co je její objektivní podstatou. Já používám výhradně klíčovací modrou spojenou s filmovým průmyslem. Reprezentuje pro mě určitý typ informační mezery nebo nekomplexnosti obrazu, který máme obvykle jako diváci před sebou bez znalosti autorského záměru. Pro Janu je barva esenciální látkou limitovanou technologickým aparátem, pro mne malířským materiálem a symbolickým předělem mezi konkrétním sdělením a prostorem imaginace. Stojíme od sebe kousek, ale naše motivy jsou výrazně odlišné. I proto pořád bojujeme s titulem výstavy. Část našeho týmu se kloní k názvu výstavy 213, 81 + 0 0 255 (váhový součet všech objektů mého cyklu + RGB zápis základní modré Jany), další část k titulu Elementálove, který s nadsázkou spojuje termíny „elementární“ a „láska“. Výstava by se mohla jmenovat docela lapidárně Petr & Jana. Ha, ha! Na každý pád bude věnována všem, které máme rádi, ale na které jsme si v posledních letech vlastních kariér nenašli čas.

Projekt Reframed, spolupráce Petr Dub a Zdeněk Porcal, 2015. | Foto: @Zdeněk Porcal (Studio Flusser)Projekt Reframed, spolupráce Petr Dub a Zdeněk Porcal, 2015. | Foto: @Zdeněk Porcal (Studio Flusser)

Architektura zavazuje

Dalším polem vašeho působení je architektura – respektive umělecká intervence/interakce s architekturou. Realizoval jste několik projektů ve spolupráci s architekty. Jak přistupujete k dílu ve veřejném prostoru? Vycházíte z architektonické formy, s níž vedete dialog, anebo leží vaše inspirace jinde?

PETR: Předně je namístě rozdělovat to, jak se umění chová v galerii, jakou roli má v architektuře a jakou ve veřejném prostoru. Běžně tyto kategorie ostře oddělujeme a každá oblast předpokládá jiná očekávání. Koncept galerie jako bílé kostky sice zajišťuje téměř nekonečnou míru svobody, ale souběžně i určitou chladnost a sterilitu. V galerii si jednoduše můžete dovolit cokoliv, jelikož to předpokládá její status. Oproti tomu architektura (nebo lépe řečeno odlišný status architektury) zavazuje, veřejný prostor dokonce zásadně.

Musím se přiznat, že celé téma u mne momentálně prochází poměrně razantní inventurou. Pohyb galerií mám bezpečně naučený, proto se jeho hranice snažím maximálně překračovat. S architekty spolupracuji velmi rád, ale čím dál více se mi jeví jako problematické ustupovat z vlastní pozice autora, protože se tak umění dostává do druhořadé role designu. A pokud jde o téma „procenta na umění“, za které jsem se roky veřejně zasazoval, aktuálně končí u plytkých politických zakázek pomníků nebo krotkých graffiti zadávaných obcemi. Mluvím pochopitelně o obecné rovině. Jednou věcí je nastavení systému, druhou konkrétní projekty, lidé a situace.

Ukázka spolupráce s architektonickým studiem CHYBIK+KRISTOF. | Foto: BoysPlayNiceUkázka spolupráce s architektonickým studiem CHYBIK+KRISTOF. | Foto: BoysPlayNice

Umění by mělo být do architektury integrováno od počátečních koncepcí

Myslíte si, že je spolupráce umělců a architektů, potažmo investorů a developerů v rámci realizace uměleckých děl ve veřejném prostoru dostatečná? Myslíte si, že by mohli investoři a umělci spolupracovat více?

PETR: Asi bychom museli vyjasnit, co každý z nás považuje za dostatečný objem nebo frekvenci. Důležité je nastavení určitých standardů, protože teprve na nich můžeme pozorovat, co jsou a co nejsou kvalitní spojení. K těm se sice pomalu, ale pozvolna jako společnost propracováváme. I přesto platí, že umění se u nás do architektury nebo do veřejného prostoru dostává převážně jako třešnička na dortu. Málokdy je skutečně integrováno hned do počátečních koncepcí nových staveb a prostranství. Chyba na straně developerů i architektů.

Stát zcela zaspal unikátní příležitost posledních třiceti let. O fasádu domu v Karlíně můžete jako soukromý subjekt opřít ledacos, ale překonat například symbiózu Národní technické knihovny (NTK) je docela jiný výkon. Autoři knihovny, Projektil architekti, přizvali k řešení vyznění budovy uměleckou skupinu PAS a grafické studio Laboratoř poměrně záhy. Výsledná stavba je na domácí podmínky dodnes výjimečnou. Obecně mám za to, že bychom měli být více odvážnými a dělat méně zbytečných kompromisů. Srovnejte v daném ohledu například stavby studia Zaha Hadid v zahraničí a tu, která se dnes dokončuje v centru Prahy. My budeme mít průměrnou budovu obalenou efektními lamelami. Antverpy se pyšní centrálou místního přístavu s extrémním konstrukčním řešením, které se zapsalo do rejstříku světové architektury.

Projekt Reframed, spolupráce Petr Dub a Zdeněk Porcal, 2015. | Foto: @Zdeněk Porcal (Studio Flusser)Projekt Reframed, spolupráce Petr Dub a Zdeněk Porcal, 2015. | Foto: @Zdeněk Porcal (Studio Flusser)

Naší společnosti chybí schopnost konstruktivní diskuze

Mimo uměleckou praxi učíte na Akademii výtvarných umění (AVU) v Praze. Společně s Markem Medunou vedete ateliér Malba 4, který se objevil také v dokumentu Zkouška umění. Co vás motivuje k vedení ateliéru na umělecké škole?

PETR: Motiv je poměrně jednoduchý. Na AVU učím z podobného důvodu, jako jsem svého času aktivně pracoval pro Spolek Skutek. Nepatřím k těm, kteří by u piva brblali o tom, co vše vidí jako špatné a nemožné, ale snažím se na dění ve svém okolí aktivně participovat. Někdy mě bolí, že přicházím o čas, který bych mohl trávit s vlastními projekty, ale práce s mladými lidmi to bohatě vynahrazuje. Její největší předností je, že mne nutí k neustálé k revizi toho, jak o umění přemýšlet nad rámec vlastního uměleckého programu, a k neustálé aktualizaci „používaného softwaru“. Participovat na vývoji mladých lidí je inspirativní, podobně jako pozorovat Markovo myšlení. Chtěl bych věřit, že to funguje obráceně i směrem k našim studujícím. Docela novou kapitolou je pro mne moderování podcastu PO AVU, kde se potkávají nejen lidé spojení se školou, ale i s širšími tématy domácí umělecké scény. Srdečně zvu k poslechu!

Objekt ze série 213,81 kg (Potenciální příčiny a tipy), Petr Dub, 2023. | Foto: @Zdeněk Porcal (Studio Flusser)Objekt ze série 213,81 kg (Potenciální příčiny a tipy), Petr Dub, 2023. | Foto: @Zdeněk Porcal (Studio Flusser)

Jaký je váš názor na „kauzu“ odchodu Jiřího Černického z vedení ateliéru Volné umění II na UMPRUM?

PETR: Z odchodu Černického z UMPRUM udělala kauzu především média, ne nutně doslovný obsah jeho dopisu. Dopis jsem zprostředkovaně a s pochopením četl už měsíce před jeho zveřejněním, ale neměl jsem, co k němu Jirkovi v osobní korespondenci dodat. V textu jsem cítil Jiřího otevřenou zpověď a protože ho znám roky, rozuměl jsem i tomu, co se snažil interně sdělit. Podobný zážitek je ovšem zjevně těžko přenositelný, mikroklima konkrétního ateliéru je vždy specifické a jeho externí posuzování končí u postojových zkratek. Jiří dovede být vskutku expresivní figurou, a to nejen v roli umělce, ale i v pozici pedagoga. Bezpochyby patří k nejvýraznějším uměleckým postavám své generace, ačkoliv jeho výstava Divoký sny v jedné z nejvýznamnějších institucí v ČR, totiž v Galerii Rudolfinum, rozhodně obdobný díl pozornosti nepřitáhla. Jednoduše proto, že z pohledu médií nešlo o klikbajtový subjekt. Masmediální literární kritika umění z naší reality téměř vymizela a to, co by v našem oboru jistě nikdo nečekal (včetně Jiřího samotného), byla intenzita napíchnutí a velikost vidlí, na které si naběhl. Následně se roztočilo docela nešťastné kolečko vysvětlování, volně citovaných výňatků, účelových dezinterpretací a téma bylo doslovně uneseno do vlastních politických vod té či oné skupiny.

Nikdo z umělců a umělkyň, které znám, nemá odpovídající mediální trénink, aby podobný střet ustál. Individuální výpovědi bývají v podobných situacích poměřovány s anonymní kolektivitou. Naší společnosti evidentně chybí schopnost konstruktivní diskuze. Téma na každý pád zásadně překročilo hranice naší bubliny, podobně jako dokument Zkouška umění, a chci věřit, že se i přes aktuální bolest pozitivně rozloží v čase napříč generacemi a systémem.

Co podle vás postrádá české vysoké umělecké školství v současnosti nejvíce?

PETR: Po provozní stránce školám nepochybně chybí finance. Někteří z mých kolegů a kolegyň žijí výhradně z vysokoškolských platů AVU. Upřímně nechápu, jak je to v Praze vůbec technicky možné. Současná vláda je pro mě obrovským zklamáním proto, že premiér Fiala jako emeritní rektor Masarykovy univerzity koncepční problémy vysokého školství pochopitelně dobře zná. O Mikuláši Bekovi, ministru školství, ani nemluvím. Chtěl bych věřit, že jejich agenda v dané oblasti není vidět v kontextu aktuální hospodářské krize, ale propadám do hlubšího a hlubšího skepticismu. Institucionální vztah vzdělání a kultury se státem dlouhodobě prochází radikální krizí a já osobně světlo na konci tunelu nevidím. Spojeným paradoxem situace je fakt, že školy obvykle využívají dost okleštěné zdroje financování. Sami sebe uzavíráme do zadání jediného chlebodárce, kterým je obvykle výhradně stát, potažmo jeho koncepční cíle plné nenaplněných floskulí.

Instalace Deus Vult, Galerie Kaple Valašské Meziříčí, Petr Dub. | Foto: @Zdeněk Porcal (Studio Flusser)Instalace Deus Vult, Galerie Kaple Valašské Meziříčí, Petr Dub. | Foto: @Zdeněk Porcal (Studio Flusser)

Jaké další „nešvary“ v českém vysokém školství vnímáte?

PETR: Přeneseně a institucionálně sebekriticky lze diskutovat o skutečné míře otevřenosti vysokých uměleckých škol. Jsme sice zahlceni narativem inkluzivity, ale do velké míry sdílíme úzkostná schémata strachu podobně jako široká veřejnost. Bojíme se strachu z vnitřních změn, potenciálně nepatřičných nároků na studující, nekontrolovaně vysokého počtu studujících versus (ne)úspěšných absolventů. Přitom v rámci navazující umělecké praxe všichni procházíme konstantní sérií změn, posouváme vlastní limity a (auto)evaluaci podstupujeme s každým novým dílem či výstavou prakticky nepřetržitě. Vysoké umělecké školy v daném ohledu v rozporu s oficiálními proklamacemi nežijí příliš v pravdě pro zahleděnost do sebe samotných, potažmo do vlastní historie. Jedná se o obrovské téma akademických povinností a teprve na ně navazující svobody (ne opačně), které nelze vtěsnat do jednoduché odpovědi. Instituci umění je nutné ostřelovat ze všech stran, ale nemůžeme podrývat její základy s neevakuovanými obyvateli uvnitř.

Projekt Reframed, spolupráce Petr Dub a Zdeněk Porcal, 2015. | Foto: @Zdeněk Porcal (Studio Flusser)Projekt Reframed, spolupráce Petr Dub a Zdeněk Porcal, 2015. | Foto: @Zdeněk Porcal (Studio Flusser)

Cílem každé školy by mělo být spoluutvářet mentálně silné jedince

Jací jsou současní studenti? Platí stereotyp o sněhových vločkách?

PETR: V našem ateliéru Malby 4 na AVU nevidím sněhové vločky, nýbrž generaci, která logicky sdílí odlišné zažívání reality, než bylo to naše. V některých ohledech jsou jistě přecitlivělí oproti idealizovanému očekávání života v kapitalismu mé generace, jindy jsou paralyzováni informačním masakrem, ze kterého se složitě vybírá především tehdy, kdy je člověk na začátku formování svého postoje ke světu. Dospíval jsem ve výjimečné době transformace plné zásadních změn, ideálů, hledání možností nově nabyté svobody, ale za podstatné beru, že každá generace má vlastní dynamiku, očekávání i neustále nově kalibrované cíle. To, že mladí příležitostně prudí, ať už arogancí vlastní nevědomosti nebo přecitlivělostí vůči věcem, které moje generace považuje za běžné, mi připadá evolučně docela normální. V daném kontextu je nutné podtrhnout, že cílem každé školy by mělo být spoluutvářet mentálně silné, uměleckého provozu schopné jedince, vybavené pro život nejen odpovídajícím oborovým sebevědomím, ale i chápáním komplexnosti naší společnosti.

Petr Dub. | Foto: @Zdeněk Porcal (Studio Flusser)Petr Dub. | Foto: @Zdeněk Porcal (Studio Flusser)

Kam byste se chtěl profilovat v budoucnu – jak by si Petra Duba měla zapamatovat historie umění?

PETR: S nadcházející výstavou přichází i křest mé velmi předběžné monografie, do které texty přispěla Andrea Průchová-Hrůzová, Václav Hájek nebo i Marek Meduna. Kniha jistě nerekapituluje moji práci vyčerpávajícím způsobem, ale o to více bych ji chtěl používat jako cestovní prostředek pro pohyb vpřed. Nově především pro připravované působení v zahraničí.

Jak by si Petra Duba měla zapamatovat historie umění, si zbaběle netroufám předvídat. Vymluvím se proto citací z epitafu Petra Rezka – Filosof, který věřil, že koláče nejsou jen pro hlupáky z pera Miroslava Petříčka: „Ať se ocitl kdekoli, všude dokazoval, jak je nesnesitelnosti zapotřebí. Jako kontraindikace na smířlivost, která je k nerozpoznání od přizpůsobivosti a od neschopnosti přiznat si, že zdání revolty je horší než kapitulace.“*

*Zdroj: https://nazory.aktualne.cz/odesel-filosof-ktery-veril-ze-kolace-nejsou-jen-pro-hlupaky/r~04001a3e65ef11eda873ac1f6b220ee8/

Související

Při vzdělávání grafiků se vedle řemesla zabýváme i etickými hodnotami, říká vedoucí ateliéru na Sutnarce. Jak to vypadá v praxi?
Grafický design

Při vzdělávání grafiků se vedle řemesla zabýváme i etickými hodnotami, říká vedoucí ateliéru na Sutnarce. Jak to vypadá v praxi?

Jana Mattas Horáčková - 4. 7. 2024 - 8 min.

 Design City Guide. Stylový průvodce po Sicílii, díky kterému se dobře najíte, ubytujete a seznámíte s lokálním šperkem a keramikou
Ostatní

Design City Guide. Stylový průvodce po Sicílii, díky kterému se dobře najíte, ubytujete a seznámíte s lokálním šperkem a keramikou

Aneta Macolová - 26. 6. 2024 - 6 min.

Rockaway Capital se stává investorem festivalu Designblok, cen Czech Grand Design a značky Křehký
Ostatní

Rockaway Capital se stává investorem festivalu Designblok, cen Czech Grand Design a značky Křehký

Redakce Czechdesign - 17. 6. 2024 - 3 min.

Fakultě umění a designu UJEP je 30 let. Čím je pro region s pohnutou historií přínosná, se zamýšlí čtveřice odborníků z oblasti designu i vzdělávání
Ostatní

Fakultě umění a designu UJEP je 30 let. Čím je pro region s pohnutou historií přínosná, se zamýšlí čtveřice odborníků z oblasti designu i vzdělávání

Kateřina Hubertová - 5. 6. 2024 - 7 min.

S odkazem na místní legendu. Trutnov představuje nové logo a vizuální identitu od HMS Design
Ostatní

S odkazem na místní legendu. Trutnov představuje nové logo a vizuální identitu od HMS Design

Redakce Czechdesign - 29. 5. 2024 - 5 min.

Když do sebe vše zapadá. Rodinný podnik Point je místem, kde se setkává galerie, dinning bar i celodenní brunche
Interiér a architektura

Když do sebe vše zapadá. Rodinný podnik Point je místem, kde se setkává galerie, dinning bar i celodenní brunche

Tereza Patzenhauerová - 30. 3. 2024 - 19 min.

jelínek
Kavelky MYP 2024