Interiéry školních tříd mohou mít různou podobu a záměr. Od adaptace starých prostor na moderní učebny přes spojení přírodních prvků s funkcionalitou až po nové stavby. Ty povedené umí propojit design s moderními potřebami školního prostředí.
Základní škola Lety
Školní areál obce Lety je umístěn na kraji zastavěného území, jednotlivé budovy tak byly studiem ARCHITEKT Ondřej Tuček od počátku navrhovány jako samostatné pavilony, pospojované přízemními krčky. Hlavním architektonickým principem návrhu je prostota a lapidárnost tvarového, materiálového i barevného řešení, bez zbytečných efektů. Důležitá je také volba přírodních materiálů a důraz na maximální funkčnost.
„Funkce výukových prostorů je dost determinována počtem dětí a ergonomickými pravidly. Ve škole jsme ale navrhli několik neformálních výukových prostorů ve slepých koncích rozšířených chodeb, kde je navržen atypický sedací nábytek a úložné prostory, což je povyšuje nad jejich utilitární komunikační funkci. Velkou péči jsme věnovali i návrhu hlavního schodiště, které je i přes jednoduché konstrukční řešení výrazným srdcem celého interiéru školy,“ vysvětluje architekt Ondřej Tuček.
Základní škola Lety. | Zdroj: ARCHITEKT Ondřej Tuček, foto: Viktor Tuček
Výběr materiálů a nábytku byl promyšlený tak, aby byla zajištěna jejich funkčnost i estetika. Ekologickému aspektu celého projektu přispívá použití obnovitelného dřeva. Podlaha je pokryta PUR stěrkou pro jednoduchou údržbu a nad ní jsou lamely z desek Cetris, které navíc působí jako útlumová vrstva.
Vestavěné skříně s překližkovými dvířky jsou doplněny polstrovanými sedacími kouty, které zvýrazňují estetiku interiéru. Žlutá barva přináší do prostoru energii.
Základní škola Lety. | Zdroj: ARCHITEKT Ondřej Tuček, foto: Viktor Tuček
Rohové třídy umožňují umístění oken ze dvou stran, exteriérová žaluzie podle potřeby reguluje světlo a teplotu. Akustice celého prostoru přispívají podhledové desky z heraklithu. Projekt byl navržen s ohledem na specifické potřeby různých věkových skupin studentů i na inkluzi. Obě budovy jsou plně bezbariérové a inkluzivní, což zajišťuje přístupnost pro všechny.
Základní škola Lety. | Zdroj: ARCHITEKT Ondřej Tuček, foto: Viktor Tuček
Realizace projektu probíhala během covidových lockdownů, což způsobilo určité úpravy v materiálovém řešení a tím dodalo projektu nečekaný prvek flexibility a adaptability – nebyla dočasně dostupná překližka ani stavební řezivo – a což si vynutilo jisté změny oproti původnímu plánu.
Harmonie původní formy ve škole Tomáše Garrigua Masaryka
Škola Tomáše Garrigua Masaryka stojí na Ortenově náměstí v Praze 7. Původní podobu školy vytvořili ve 20. letech minulého století architekti Mečislav Petrů a především Vratislav Lhota, který byl žákem Jana Kotěry. Dnes zde sídlí osmileté Gymnázium Duhovka.
Rekonstrukce budovy a jejích interiérů je ukázkou zachování maxima původní podoby. „Chtěl jsem najít harmonii mezi původní formou a novými potřebami školy. Tyto vrstvy se měly doplňovat a obohacovat, ne si konkurovat. Montessori principy a respekt k budově a jejím architektům byly důležité téma,“ přibližuje svůj záměr autor Tomáš Bém.
Škola Tomáše Garrigua Masaryka / Gymnázium Duhovka. | Zdroj: Tomáš Bém, foto: Petr Dobias
Důležitým prvkem jsou keramické obklady stěn, které dávají prostorům unikátní původní charakter. Parkety většinou stačilo jen přebrousit a povrchově upravit. Kompletního restaurování se dočkala historická vitrína, která se ukázala být starší než samotná budova.
Dveře se zachovat nepodařilo, ale jejich nová podoba věrně imituje tu původní. Celou školou se prolíná masivní buk a buková překližka.
Škola Tomáše Garrigua Masaryka / Gymnázium Duhovka. | Zdroj: Tomáš Bém, foto: Petr Dobias
Nové detaily jsou spojeny přímo s budovou a vycházejí z logiky a estetiky nastavené architekty Lhotou a Petrů. V tomto duchu bylo vytvořeno celé nové funkční podlaží v suterénu – s charakteristickými vstupy do tříd a novým ramenem schodiště k tělocvičnám nebo nové prosklené požární příčky u schodišť, vzhled toalet a další prvky.
Projekt je specifický skutečností, že se jedná o školu na principech montessori, což obnáší celou řadu nároků, které bylo potřeba zohlednit. Návrh nábytkových prvků probíhal v úzké kooperaci s pedagogy tak, aby funkčně odpovídaly jejich potřebám.
Škola Tomáše Garrigua Masaryka / Gymnázium Duhovka. | Zdroj: Tomáš Bém, foto: Petr Dobias
Estetika je jednoduchá a kultivovaná hodnotnými detaily, jako jsou obliny, zúžení a různé šířky deskových materiálů. Prostor je doplněn o některé nábytkové prvky navržené Tomášem Bémem. Například studentské stoly vycházejí ze zkušeností a potřeb pedagogů v montessori vzdělávání. Unikátní je řešení malých kabinetů, které se podařilo důmyslně využít doslova do posledního centimetru.
Adaptace kotelny na učebny základní školy v Ledenicích
Základní škola v Ledenicích čelila prostorovým výzvám týkajícím se absenci odborné učebny pro praktickou výuku dílenských prací a vaření. Škola se nachází v těsné blízkosti bývalé kotelny, která již nesloužila svému původnímu účelu. Tato okolnost vedla k nápadu využít prostor kotelny pro vytvoření moderních učeben.
Projektu se ujali Atelier 111 architekti a výsledkem je zajímavý koncept respektující původní charakter budovy neopomíjející funkční potřeby provozu.
Architektonické řešení se zaměřilo na očištění exteriéru objektu od přebytečných konstrukcí a doplnění atiky střechy. Tímto způsobem bylo dosaženo čisté, kompaktní formy budovy s novými okny a dveřmi, které přinášejí do interiéru dostatek světla. Původní komín zůstal zachován jako symbol prvotního účelu budovy. Učebna dílen byla navržena s ohledem na pohodlí a efektivitu výuky.
Jedním z důležitých aspektů návrhu bylo dorovnání výšky podlahy v bývalých skladových prostorech. Díky tomuto opatření je interiér zcela bezbariérový a všechny části učeben jsou na stejné výškové úrovni.
Prostory poskytují 14 pracovních stanic pro žáky. Učebna vaření je vybavena třemi varnými centry a zároveň poskytuje místo pro výuku stolování. Centrální chodba spojuje tyto prostory a zajišťuje přístup k toaletám pro studenty i pedagogy.
„V prostorách dílen jsme nábytkovou stěnu a konstrukci stolů navrhli ve žluté barvě, která povzbuzuje kreativitu a tvůrčí schopnost, stimuluje myšlení. Učebny pro výuku vaření jsou zařízeny v kombinaci bílé a přírodních materiálů, poskytují dostatek úložných prostor a jsou navrženy tak, aby si studenti kromě vaření vyzkoušeli i roznos jídel a stolování. Industriální ráz, například cihlová stěna komínu, je doplněn na míru vyrobeným dřevěným nábytkem a standardní bílou linkou,“ vysvětluje Tereza Inková.
Základní škola Třebotov
Výstavba nové budovy ve stávajícím areálu základní a mateřské školy v Třebotově propojila dříve rozptýlené budovy, nahradila dožívající objekt, rozšířila výukové a ostatní školní prostory a zároveň pomohla uspořádat členění a přehlednost areálu.
Projektu se ujalo architektonické studio Archlin s cílem vytvořit přiměřené a inspirativní prostředí pro svobodný rozvoj dětí. Byl vytvořen nový vstup do areálu a jednotlivých jeho částí, nová podoba rozšiřuje stávající základní školu a nahrazuje část původní mateřské školy a školní jídelnu. Zároveň je ovlivněna organizace vnějších prostor celého areálu, který je tak připraven pro další etapu obnovy školy.
Základní škola Třebotov. | Zdroj: Archlin, foto: Pepa Středa
Část mateřské školy je tvořena velkým otevřeným prostorem s řadou různorodých zákoutí, který je možné dělit dle potřeby posuvnými stěnami. Děti i vyučující mají pestrou škálu možností a mohou se dle aktivit přesouvat do vhodné části. Na tuto část volně navazují učebny základní školy plánované pro první stupeň výuky.
Základní škola Třebotov. | Zdroj: Archlin, foto: Pepa Středa
Interiér je navržen velmi jednoduše s důrazem na základní materiály a způsob denního osvětlení, potřebnou pestrost interiéru návrhu dodávají samotní žáci a jejich výtvory. Učebny se zároveň mění, stejně jako její uživatelé. Děti symbolicky přiložily ruku k dílu v samotném počátku – ještě před začátkem výstavby se provedly otisky rukou dětí ze školy a školky a ty byly následně vloženy do bednění železobetonových konstrukcí.
Základní škola Třebotov. | Zdroj: Archlin, foto: Pepa Středa
Prostory kladou důraz na kontakt s vnějším prostředím a dostatek denního světla, vysvětluje architekt Jan Linhart: „Pro mne samotného, a myslím, že i pro velké množství třebotovských dětí je velmi důležitý kontakt s přírodou. Proto jsme se snažili vytvořit takový prostor, který toto nějak evokuje a alespoň částečně umožňuje. Velká okna s výhledem na vzdálené lesy, pochozí stropní světlík, průhledný jak z interiéru, tak z přístupné střešní zahrady resp. hřiště, a bezprostřední kontakt se zahradou okolo objektu i na střeše. Jsou použity přírodní materiály a zachována jejich přirozenost. Zároveň jsme však chtěli vytvořit interiér do jisté míry nenápadný. Prostě prostor, kde se člověk cítí dobře a svobodně. Proto jsme byli velmi střídmí v používání barev.“
Kmeny stromů v interiéru základní školy Ratíškovice
Projekt architektonického studia Létající inženýři je inspirativní ukázkou netradičního použití rozsochatých neopracovaných kmenů stromů jako nosných sloupů.
Kmeny v interiéru posilují pocit prolínání vnějšího a vnitřního prostoru. Stromy plní svou nosnou funkci a současně vytvářejí představu, že kmeny s větvemi prorůstají oběma podlažími.
Přístavba odborných učeben v základní škole Ratíškovice je pojata jako dvoupodlažní budova přiléhající k tělocvičně a spojovacímu krčku hlavní budovy. Její strohý styl doplňuje pultová střecha s minimalistickým členěním fasád. Nosnou konstrukcí železobetonového stropu a střechy jsou vzrostlé a rozsochaté dubové kmeny zbavené kůry.
Hlavním principem tohoto prostoru je design, který vyrůstá zevnitř, více než na povrchu. Použité materiály, jako je beton, dřevo a sklo, jsou součástí konstrukce, a nikoli pouhým obalem.
V prvním podlaží přístavby jsou dílny s přípravnou a garáž, ve druhém třídy informatiky, přírodovědy a jazykové výuky.
„Navrhovali jsme celou stavbu, takže jsme se nemuseli zabývat návrhem interiéru samostatně, ten jaksi automaticky vznikl sám, a to je vlastně ten záměr – vytvořit organický celek, propojit vnitřek s okolím, konstrukci s prostorem. Chtěli jsme, aby prostředí bylo neformální a osobité, ale tak, aby se tam každý cítil jako osobnost. Nejdůležitější na stavbách je to, co se děje uvnitř,“ říká o návrhu architekt Tomáš Havlíček.
Místu nechybí přirozené osvětlení, dostatek denního světla, třídy jsou orientovány na severní stranu, takže se nepřehřívají. Výsledný interiér odráží snahu vytvořit stimulující a příjemné učební prostředí pro všechny studenty. Funkční estetiku podtrhuje volba stěžejních použitých materiálů, jako je beton, dřevo a sklo.
„Čekal jsem, že stromy ve třídách budou plné znamení a otisků emocí žáků – nápisy, vyrytá srdíčka šípem propíchnutá, kosočtverce… a nic. Takže si říkám, že třeba mají žáci trochu bližší vztah k této škole. Anebo mají přísné učitele,“ s odstupem času uvažuje Tomáš Havlíček.
