Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
UKOLEM: Anna Leschingerová, Alena Hájková, Adéla Doušová a Petra Pavelková UKOLEM: Anna Leschingerová, Alena Hájková, Adéla Doušová a Petra Pavelková

Skleničky pro nevidomé a zrcátka pro marnivé: rozhovor se členkou skupiny UKOLEM nejenom o broušení

Set skleniček nazvaný Demodocus, který usnadňuje konzumaci nápojů nevidomým – takto se představila Alena Hájková široké veřejnosti. Alena, absolventka ateliéru skla pod vedením Ronyho Plesla, je členkou skupiny UKOLEM, která sdružuje pět absolventek UMPRUM. O její tvorbě jsme si povídaly na trhu s českým designem Bohemia Design Market Budapest, který se odehrál minulý týden v Maďarsku. Alena zde prezentovala svou novou kolekci příručních zrcátek.

Poprvé jsem si tvých skleniček pro nevidomé všimla na Diplomkách na UMPRUM v roce 2014. Zaujala mě na nich čistota a jejich skrytý účel – umožnit nevidomým rozeznat své pití.

To bylo skoro před rokem a půl na diplomkách. Potom jsem skleničky vystavovala ve Veletržním paláci a na Designbloku 2014. Skleničky – whiskovky jsem dělala na zimní klauzury těsně před stáží na katedře sochařství na Novém Zélandu v roce 2013. Při instalacích jsem je jen položila na tato ebenová prkýnka (ukazuje na prkýnka, na kterých whiskovky přivezla i do Budapešti) a odjela jsem na stáž. Tehdy jsem k nim ještě měla volný objekt, whiskovky byly jen doplňující práce k velké instalaci. Během doby, co jsem byla na stáži, si je škola vybrala pro prezentaci na Salone Internazionale del Mobile v Miláně. Nápojový set pro nevidomé Demodocus přišel až rok poté v podobě diplomové práce.

Alena Hájková, Demodocus: Drinking glass, foto: Alena HájkováAlena Hájková, Demodocus: Drinking glass, foto: Alena Hájková

Takže whiskovky byly takový základ, ze kterého později vzešel set pro nevidomé?

Přesně tak. Celý soubor je ale určen pro běžné užití. Chtěla jsem udělat sklo pro nevidomé. Whiskovky posloužily jako odrazový můstek, na kterém mi sami nevidomí řekli, co by od sklenice chtěli a co je například provokuje, nebo co se jim naopak líbí právě na mých původních whiskovkách. Potom jsem udělala redesign původní whiskovky, který jsem uzpůsobila nevidomým, a ten už má broušené zářezy.

A co tě přivedlo na nápad vytvořit set právě pro tuto skupinu lidí? Měla jsi nějakou osobní zkušenost s nevidomými, máš někoho s tímto hendikepem v rodině?

To vychází z toho, že já hodně ráda dělám věci rukama. Víc vidím tvary rukama než očima. Tvary zkoumám především hmatem. Zjistila jsem, že nevidomí jsou pro mě velkou inspirací v přístupu k věcem a mám si s nimi co říct. Tak jsem přemýšlela, jak využít své zkušenosti se sklem a udělat něco pro skupinu lidí, se kterou mám něco společného. Takže jsem se k tomu dostala vlastně oklikou.

Jak probíhala spolupráce s nevidomými? Konzultovala jsi s nimi svoji práci?

Nejdřív jsem přišla s touhle myšlenkou a potom jsem se šla zeptat přímo nevidomých do centra Tyfloservis. Veronika Loušová, oponentka mojí diplomové práce, s nimi již v minulosti spolupracovala při navrhování kuchyně pro nevidomé a doporučila mi je. Ptala jsem se jich, jestli by pro ně vůbec bylo zajímavé, kdyby někdo navrhl takovéto sklo. A oni říkali: „Ano, každý zájem z okolí je skvělý!“ To, jak používat skleničky, je vlastně první věc, kterou se v centru učí. Takže jakmile jsem zjistila, že to bude potřebné, tak jsem v práci pokračovala.

Alena Hájková, Demodocus: Drinking glass, foto: Alena HájkováAlena Hájková, Demodocus: Drinking glass, foto: Alena Hájková

Na setu Demodocus se mi líbí jemné broušené zářezy podtrhující minimalistický design skleniček. Až později jsem objevila jejich účel a moc se mi to líbilo.

Od nevidomých jsem například dostala impuls, aby skleničky vypadaly úplně normálně, aby na sebe neupozorňovaly v tom smyslu, že jsou pro nevidomé. Takže při vystavení set zajímá všechny lidi a funguje jako normální nápojový servis. Je to design pro všechny.

A co znamená název Demodocus?

Demodocus je jméno slepého básníka, který působil jako vypravěč příběhů na slavnostech. Tento básník vystupoval v příběhu Ilias a Odyssea, uměl tak barvitě vyprávět příběhy, jako kdyby je sám zažil, i když se tak nikdy nestalo. Nenápadná postava, která měla světu co říct.

Alena Hájková, Mirrors in your hands, foto: Alena HájkováAlena Hájková, Mirrors in your hands, foto: Alena Hájková

Nyní jsi do Budapešti přivezla svojí úplnou novinku – zrcátka do kabelky. V první chvíli mě napadlo, že je to pravý opak skleniček pro nevidomé, v tom smyslu, že u zrcátka je zrakový vjem nenahraditelný. Tak tedy – proč právě zrcátka?

Chtěla jsem se posunout zas někam jinam. Hrozně mě bavilo dělat po dlouhé době něco jen tak pro radost a užila jsem si to. Byla to taková hra. Skleničky Demodocus byly zaměřené hodně na funkci, takže na kreativní stránku nebyl moc prostor. Všechny detaily, každá křivka, síla skla, proporce měly svojí vlastní funkci, kterou jsem se jen snažila sladit do jednoho celku. Tady jsem tedy mohla udělat, skoro by se dalo říct, něco úplně zbytečného. Zrcátko je vlastně takový symbol marnivosti – tak jsem si řekla, že udělám nejmarnivější zrcátko na světě. Aby byly holky ještě větší frajerky, když ho vezmou do ruky.

Zaujalo mě i zpracované dřevo, které v ruce působí měkkým a příjemným dojmem, na rozdíl od „ostrého“ skla. Odkud dřevo pochází?

Většinou je to eben, tedy přesněji „krajinka“ z ebenu. V průřezu stromu je eben vždy černý a okrajové dřevo, tedy to blíž ke kůře, je žíhané. Tomu se říká krajinka. Na některých zrcátkách jsou vidět mírné prasklinky, ale to mám právě na dřevě ráda, tu živost. Použila jsem záměrně kontrast se studeným sklem, které živost občas postrádá.

Alena Hájková, Mirrors in your hands, foto: Alena HájkováAlena Hájková, Mirrors in your hands, foto: Alena Hájková

Akorát si nedovedu představit, že bych zrcátko, takhle jak je, strčila do kabelky, kde mám spoustu klíčů, peněženku a tak dále. Byla vůbec původně zamýšlena jako zrcátka do kapsy?

Určitě. Chtěla jsem k nim udělat taková kožená pouzdérka, což jsem zatím nestihla, ale určitě je chystám.

Ty jsi teď dva roky po škole. Dokáže se takhle mladý člověk u nás uživit designem?

Občas chodím vypomáhat dělat kulisy do reklam, tam si něco vydělám, a pak zase pracuji po svém. Se skupinou UKOLEM, kterou tvoříme , Anička Leschingerová, Adéla Doušová, Lenka Šindelová a Petra Pavelková jsme loni byly na Designbloku a designSUPERMARKETu, kde se o našich věcech začalo trochu mluvit, takže je to takové postupné.

Designblok 2014: UKOLEM, instalace Petra Pavelková, foto: Alena HájkováDesignblok 2014: UKOLEM, instalace Petra Pavelková, foto: Alena Hájková

Je zajímavé, jak se lidi ze škol drží i po absolvování spolu…

Určitě. To, co zvládne víc lidí, je pak i zajímavější pro diváka, je toho víc na dívání. K tomu pak slouží i skvělé instalace. Tahle skupina vznikla ještě dřív, už je to vlastně nějakých pět let zpátky – já jsem byla ve druháku a nebyla jsem u toho. Tou dobou jsem brousila na brusírně ve škole svoje vlastní věci. Pak jsme jeli na stáž na Nový Zéland, kde jsem se seznámila s Aničkou Leschingerovou, a začaly jsme společně fotit. Zjistily jsme, že nám to spolu funguje, takže jsme začaly fotit svoje produkty a pak i něco pro UKOLEM. Já jsem se tam tedy přidala po třech letech. 

Anna Leschingerová: stáž na Novém Zélandu, Piano Hands, foto: Alena HájkováAnna Leschingerová: stáž na Novém Zélandu, Piano Hands, foto: Alena Hájková

A co vlastně znamená UKOLEM?

Holky dělaly textil a šperky a stále měly věci rozložené na zemi, takže neustále byly na kolenou – takže vlastně z takového „u kolen“ vznikla tahle přesmyčka. Často pak ze srandy říkáme: „Daly jsme si ukolem, že uděláme tohle a tohle…“ (směje se)

Takže si dáváte i dlouhodobé cíle, na čem pracovat, promýšlíte nějakou strategii značky?

Snažíme se jednou za čas sejít, vezmeme si skicáky a společně se pokoušíme k něčemu dobrat. Ono je to sice dost plánované, ale jinak to prostě nejde. Teď právě pracujeme společně na nové podzimní kolekci – já dělám zrcátka, Anna Leschingerová sublimační tisky na textil. Adéla Doušová pracuje v podobném stylu na špercích z pryskyřice. Tím, že se lidé spolu o práci baví, tak se i podprahově ovlivňují. V reálu fungujeme každá na sebe a UKOLEM funguje jako taková otevřená platforma, pod kterou občas vystupujeme společně. Každý si drží svůj vlastní charakter a přispívá do společné práce.

UKOLEM: Anna Leschingerová, Alena Hájková, Adéla Doušová a Petra Pavelková, foto: Alena HájkováUKOLEM: Anna Leschingerová, Alena Hájková, Adéla Doušová a Petra Pavelková, foto: Alena Hájková

A nechcete vzít mezi sebe nějakého kluka?

Ani ne, říkaly jsme si, že jsme ženy a ženy zůstaneme.

Galerie

Další články