Skleniček bych musel prodávat kamion, abych měl na nájem, říká Johan Pertl, vycházející hvězda českého skla

Sklář Johan Pertl a jeho diplomová práce Monumentality. | Foto: Tereza Valníčková, František Svatoš Sklář Johan Pertl a jeho diplomová práce Monumentality. | Foto: Tereza Valníčková, František Svatoš

Díla Johana Pertla stojí na hranici volného a užitého umění. Podle skláře, který se letos objevil mezi nominovanými na Cenu Czech Grand Design v kategorii Objev roku, se do jeho tvorby propisuje inspirace přírodními mechanismy, koukání na dokumenty o výrobě atomové bomby i tendence pohybovat se v extrémech. Při označení za vycházející hvězdu sklářského designu v Česku se tváří nesouhlasně, přesto jí ale bezesporu je. Přečtěte si rozhovor, ve kterém popisuje svůj vztah ke sklu i divákům nebo vysvětluje, k čemu došel při zkoumání monumentality.

Co tě baví na skle? 

JOHAN: To, jak je komplikované a zároveň je hrozně jednoduché ho zničit. Snažím se se sklem pracovat tak, aby si zachovalo svůj vizuální charakter. Neleštím ho, popřípadě jen určité části, nezačišťuji praskliny. Nechávám ho živé. 

Obligátní otázka: Kudy vedla tvoje cesta ke sklu?

JOHAN: Skvělý úvod se mi podařilo získat ve studiu Dechem. Nebýt mého působení tam, asi bychom tady spolu neseděli. Úplně náhodou jsem potkal před šesti lety Jakuba Janďourka a zeptal jsem se ho, jestli by pro mě neměl práci. 

V letech 2015 – 2018 studoval Johan Pertl ČVUT a zároveň pracoval v ateliéru DECHEM. Poté začal studovat v Ateliéru skla na pražské UMPRUM, kde absolvoval v roce 2022. | Foto: Katrien GrevendonckV letech 2015 – 2018 studoval Johan Pertl ČVUT a zároveň pracoval v ateliéru DECHEM. Poté začal studovat v Ateliéru skla na pražské UMPRUM, kde absolvoval v roce 2022. | Foto: Katrien Grevendonck

Nakonec jsem tam zůstal tři roky, podíval jsem se do skláren, do výroby, pochopil jsem, že existují různé tavené plastiky a zpracování skla, a to mi otevřelo sklářský svět. Pak jsem se přihlásil na UMPRUM do ateliéru Ronyho Plesla a nějakým štěstím mě přijali. 

Hledání silných stránek

Co hlavního sis odnesl ze studia? 

JOHAN: Přijde mi, že ateliérová výuka není o tom, že by nás učili navrhovat, jak skládat jeden tvar na druhý, ale směřuje spíš k tomu, aby si každý uvědomil, v čem jsou jeho silné stránky. A ty pak využil.

Pohřební maska na zadaní Portét. | Foto: Tomáš SlavíkPohřební maska na zadaní Portét. | Foto: Tomáš Slavík

Jaké silné stránky jsi v sobě objevil ty?

JOHAN: Tvorbu velkých skleněných věcí. Pracovitost a trpělivost. Udělat jeden kus mi kolikrát zabere měsíce. Celé to vzešlo z jednoho semestrálního úkolu, kdy jsme si měli vymyslet svoji značku a první produkty. 

Protože byla pandemie, výuka se soustředila hodně na teorii a já jsem neměl moc co dělat, takže jsem této práci věnoval spoustu času a během toho mě hodně zaujal skulpturální design. Nějaký průnik designu a volného umění. Z tohoto zaujetí začaly vznikat první věci.

Diplomová práce se zabývá pojmem monumentalita. Předměty jsou kombinací litého křišťálového skla a červeného mramoru. | Foto: František SvatošDiplomová práce se zabývá pojmem monumentalita. Předměty jsou kombinací litého křišťálového skla a červeného mramoru. | Foto: František Svatoš

Monumentalita

Jako třeba tvoje diplomová práce Monumentality, dva objekty kombinující tavené křišťálové sklo a červený mramor. Proč zrovna tato kombinace?

JOHAN: Při zjišťování toho, co monumentalita je, jsem objevil pár formálních prvků, kterými se může vyznačovat. Jedním z nich je střídání struktur. Když dáš vedle bohaté struktury něco jednoduchého a geometrického, vznikne působivý kontrast. 

S kamenem se navíc pracuje podobně a stejnými nástroji jako se sklem. Dva materiály, které jsou dost vizuálně jiné, jsou si ve skutečnosti ve spoustě věcí podobné. Vznikají v podobných podmínkách.

Monumentality může v divákovi vzbudit emoce spojené s pocity nebezpečí a nerovnováhy. | Foto: František SvatošMonumentality může v divákovi vzbudit emoce spojené s pocity nebezpečí a nerovnováhy. | Foto: František Svatoš

Na začátku je pocit

Co jsi zjistil o monumentalitě?

JOHAN: Zajímalo mě, jak vytvořit definici monumentality. Většinou bývá chápána jako něco velkého, ale já jsem v rámci diplomové práce došel k tomu, že jde spíš o pocity. Monumentalitu často využívali utopisti ve svých vizích a náčrtech ideálních měst. 

Stolky Utopia. | Foto: Tereza ValníčkováStolky Utopia. | Foto: Tereza Valníčková

Zároveň ji využívají všechny totalitní režimy. Nacisti v tom byli nejlepší, ti si na tom těžce ujeli. Snaží se tě ohromit, ukázat ti, že jsi oproti tomu někdo malý. Potom se mi to ještě spojilo s výrazem sublime – že v tom ohromení je ještě pocit ohrožení, který celý prožitek umocňuje.

Když se podíváš na moji diplomku, jsou to v podstatě balancující věci – koule vážící sedmdesát kilogramů sedí na žlábku o průměru sedm centimetrů. Ale přesto – když se proti mojí skulptuře na Designbloku rozběhlo dítě a spadlo na ni, ani se nepohnula.

Tyhle souvislosti, příběhy, symbolika – je to přístup, který je pro tvoji tvorbu typický?

JOHAN: Využívám ho, hodně mi pomáhá. Když vynecháš koncept, zůstanou ti jen věci, které někde leží a nejsou zajímavé. Udělat kolem toho příběh je pro mě důležité, protože má pak divák nad čím přemýšlet. Když máš kus skla bez pozadí, tak ho ochudíš o to asi nejzajímavější – dedukování, pokoušení se přijít na záměr. U mě proces vždycky začíná nějakým pocitem.

„Když dáš vedle bohaté struktury něco jednoduchého a geometrického, vznikne působivý kontrast.“ | Foto: Tomáš Slavík„Když dáš vedle bohaté struktury něco jednoduchého a geometrického, vznikne působivý kontrast.“ | Foto: Tomáš Slavík

Stav blízký destrukci

A kde tyhle pocity nacházíš? 

JOHAN: Baví mě příroda. Protože v ní jsou mechanismy toho, jak je složená, jak vzniká a zároveň zaniká, docela dobře vidět. Když jsi pozorný divák. To, co já dělám, je taky o tom, že něco vzniká a pak třeba i zaniká. Zajímají mě procesy: eroze, vývoj krajiny, degradace dřeva. 

Pak jsou mechanismy, které jsou spojené s lidmi. Mě fascinují poměrně bizarní věci. Třeba sjíždím dokumenty o výrobě atomové bomby, ty jsou moje oblíbené. Fascinuje mě, že nějaký živočišný druh je dostatečně hloupý na to, aby si vytvořil způsob, jak sám sebe zničit. 

Inspiraci nachází Johan Pertl třeba v přírodních procesech. | Foto: Tomáš SlavíkInspiraci nachází Johan Pertl třeba v přírodních procesech. | Foto: Tomáš Slavík

To tě taky inspiruje v tvorbě?

JOHAN: Rozhodně. Moje věci jsou taky ve stavu blízkém destrukci. 

Když si vezmu třeba tvoje skleněné stolky Utopia. Jsou určené k používání, nebo ke koukání?

JOHAN: Jsem rád, když lidi s mými věcmi interagují. Do kavárny je asi nedáš, ale jsou udělané tak, aby se se základní mírou opatrnosti daly používat. Přestože jsou funkční, tak si ale myslím, že občas nejsou používané.

Ale těžko říct, protože lidi, kteří si ode mě koupili nějaké objekty, neznám. Ani nevím, jak se jmenují. Galerie často tají, komu díla prodají, abys je nemohla kontaktovat napřímo. Takže si nejsem schopný dojít pro zpětnou vazbu.

Na výrobu stolků Utopia byla použita autorská technika, která vyžaduje méně materiálu a výrazně zkracuje dobu tavení skla, čímž se snižuje dopad na životní prostředí. | Foto: František SvatošNa výrobu stolků Utopia byla použita autorská technika, která vyžaduje méně materiálu a výrazně zkracuje dobu tavení skla, čímž se snižuje dopad na životní prostředí. | Foto: František Svatoš

Středověký koncept obživy

A záleží ti na tom? Kdo bude mít tvoje dílo doma?

JOHAN: Určitě záleží. S každým „piecem“ trávím hodně času a občas se s nimi i loučím. Proto jsem rád, když se dozvím, kde skončily a kdo je bude užívat.

V minulosti jsi navrhoval i skleničky. Chceš jít do budoucna i nějakou masovější cestou, nebo se budeš držet skulptur?

JOHAN: Rozhodně to druhé. Skleniček bych musel prodávat kamion, abych měl na nájem. Navíc sklenice fouká sklář. Já umím základně foukat, ale ne tak, že jich udělám deset za hodinu, takže bych musel zaplatit dalšího člověka. Zatímco když dělám tavené plastiky, vlastně platím sám sebe, což mi aktuálně dává větší smysl. 

Klid na práci hledá mladý sklář ve Světlé nad Sázavou.  | Foto: Filip HrubýKlid na práci hledá mladý sklář ve Světlé nad Sázavou. | Foto: Filip Hrubý

Jsem v podstatě designér, řemeslník a prodávající v jednom. Je to skoro středověký koncept obživy. Hlavně mě ale baví tvořit rukama, ta řemeslná fáze je pro mě důležitá. Prací s materiálem jsem přišel na spoustu vychytávek, které můžu následně využít při navrhování dalších kousků.

Například?

JOHAN: Při tvorbě skulpturálních stolků Utopia jsem učinil náhodný objev. Musel jsem trochu upravit klasický styl formování, abych byl schopen vytvořit takto komplikované tvary. Začal jsem kombinovat více materiálů dohromady. Zjistil jsem, že můžu udělat formu velice tenkou a její části recyklovat. Rozměry formy určují, jak dlouho se sklo taví a následně chladí, tento postup mi umožňuje výrazně zkrátit celý proces.

Řešíš otázku ekologie? 

JOHAN: Je to pro mě téma. U stolků šlo sice o mechanickou nutnost, později jsem ale začal zmíněný způsob využívat i v dalších projektech, když mi došlo, že můžu výrazně ušetřit energie. V poslední době také zkoumám, jak tavit sklo sluníčkem. Ale bude náročné to vymyslet. 

Navíc – tvorba ze skla je sice hodně energeticky náročná, na druhou stranu výsledné kousky mají potenciál vydržet po generace. V takovém kontextu se uhlíková stopa rozloží v čase. 

V ateliéru Ronyho Plesla, objevil svoje silné stránky: pracovitost a trpělivost. | Foto: Tereza ValníčkováV ateliéru Ronyho Plesla, objevil svoje silné stránky: pracovitost a trpělivost. | Foto: Tereza Valníčková

Mám rád extrémy

Lákají tě i jiné obory?

JOHAN: Plánuji proniknout do architektury. Mám zpracovaný takový modulární projekt a chtěl bych navázat spolupráci s někým, kdo dělá interiéry. Jde o prvky, které budou součástí architektury, a koncový uživatel si je bude moct navrhnout podle sebe. Projekt, kde popustím ego a nechám finále na těch uživatelích. 

Souvisí nějak s egem to, že tvoříš „velké skleněné věci“, jak ty říkáš?

JOHAN: Já jsem megaloman, to je ten problém. Myslím si, že ty věci nejsou spojené s egem, spíš je to o tom, že mám rád extrémy. Pořád se snažím věci dostat do nějaké krajnosti – v tvorbě i v životě. Když už jet na snowboardu, tak hrozně rychle. Když už tvořit něco ze skla, tak to udělat hrozně velké.

Ve spolupráci se šperkařem Ondřejem Stárou navrhl Johan Pertl piedestaly připomínající rosol, které šperky vystavují, nikoliv skrývají jako šperkovnice. | Foto: Shotby.UsVe spolupráci se šperkařem Ondřejem Stárou navrhl Johan Pertl piedestaly připomínající rosol, které šperky vystavují, nikoliv skrývají jako šperkovnice. | Foto: Shotby.Us

Být srozumitelný

V rámci Cen Czech Grand Design jsi byl nominovaný v kategorii Objev roku. Co to pro tebe znamená?

JOHAN: Je to velká čest. Mezi nominovanými i laureáty je hodně lidí, kteří dělají skvělé věci. Vyhrát je samozřejmě taky skvělé, ale zároveň to pak asi znamená, že dělám věci, které se líbí většině lidí

Jedním z cílů Johana Pertla je vyrábět skleněné artefakty, které si rodiny mohou předávat z generace na generaci. | Foto: Tomáš SlavíkJedním z cílů Johana Pertla je vyrábět skleněné artefakty, které si rodiny mohou předávat z generace na generaci. | Foto: Tomáš Slavík

A ty chceš dělat věci, co se líbí většině lidem?

JOHAN: Nechci. Budu ale rád, když moji tvorbu lidé budou chápat. Nemusí se všem líbit, budu i rád, když nebude, ale zároveň si myslím, že je důležité být srozumitelný.

Snažím se vyhýbat záměrně diskriminačnímu přístupu. Spousta výstav není srozumitelná ani mně, a to ve světě umění a designu trochu existuji. Snažím se dělat první krok a zbytek nechat na divákovi. Nechci říct všechno najednou, aby zbyl nějaký prostor k přemýšlení.

Před rokem jsi v jednom rozhovoru zmínil, že studuješ sklářství na učňáku ve Světlé nad Sázavou. To pořád platí?

JOHAN: Ne, už přišel dopis s modrým pruhem. Začal jsem studovat v době, kdy jsem měl čas. A to se změnilo, tak jsem musel studium ukončit. Výuka začínala v šest ráno, po škole jsem do noci dělal v dílně na svých věcech, chvíli spal a zase jsem šel na učňák. Pak jsem začal pracovat na diplomce a už jsem to nedával. 

Byla to skvělá příležitost, jak strávit spoustu hodin na huti a poznat sklo z této akční stránky. Stát s píšťalou na kraji pánve, kde je hrozné teplo. Máš celou minutu pocit, že ti shoří ruka, ale musíš to překonat a vydržet. Chtěl jsem lépe pochopit ten materiál a to, jak funguje. 

„Byl to barevný úlet,“ říká Johan Pertl o spolupráci s Ondřejem Stárou. | Foto: Shotby.Us„Byl to barevný úlet,“ říká Johan Pertl o spolupráci s Ondřejem Stárou. | Foto: Shotby.Us

Sklárnička na kraji vesnice

Ve Světlé nad Sázavou máš i svoji sklárnu. 

JOHAN: Je to spíš taková sklárnička. S mým kamarádem Tomášem Kučerou jsme o podobném prostoru mluvili už dlouho. Když potom krachovala sklárna v Jihlavě, najednou nám přišla nabídka, že si můžeme koupit jejich stroje za zlomek ceny. To celou situaci akcelerovalo. 

Pronajali jsme si prostor v domě Tomášova táty, vyčistili ho, dali do něj stroje, dostali jsme od jednoho kamaráda pec, další pec jsme koupili a začali to po kouskách skládat. Chtěli jsme se vyhnout grantům, abychom neměli pocit, že jsme někomu něco dlužní. 

Designér, řemeslník a prodávající v jednom. | Foto: Ivan PokornýDesignér, řemeslník a prodávající v jednom. | Foto: Ivan Pokorný

O prodávání jsme si tehdy mohli nechat leda zdát, takže jsme provoz zasypávali z peněz z různých brigád. Říkal jsem si, že to je pár peněz občas, pak jsem si ale začal psát náklady a zjistil jsem, že je to dost peněz dost často. Tak jsem se rozhodl přestat to psát.

Byl to zlomový moment?

JOHAN: Docela jo. Na UMPRUM je skvělé zázemí, ale pořád sem chodí hodně lidí, musíš si na věci dávat pozor. A je hrozně moc způsobů, jak prokrastinovat. Naše dílna je na kraji vesnice, kde je prokrastinovat fakt těžké. S tím prostorem přišlo hlubší soustředění.

Související

Zaujal Polstrin, Dick Wolf i Jan Plecháč. V Moravské galerii odtajnili jména finalistů na Ceny Czech Grand Design
Ostatní

Zaujal Polstrin, Dick Wolf i Jan Plecháč. V Moravské galerii odtajnili jména finalistů na Ceny Czech Grand Design

Redakce Czechdesign - 24. 2. 2023 - 8 min.

Nejlepší diplomky? Designblok ocenil návrat ke starým hodnotám a využití zbytkových materiálů
Ostatní

Nejlepší diplomky? Designblok ocenil návrat ke starým hodnotám a využití zbytkových materiálů

Redakce Czechdesign - 8. 10. 2022 - 8 min.

S příchodem do Česka jsem ztratila strach, umění v Bělorusku není svobodné, říká designérka Olga Smolnikava
Produktový design

S příchodem do Česka jsem ztratila strach, umění v Bělorusku není svobodné, říká designérka Olga Smolnikava

Anna Novák - 24. 5. 2022 - 11 min.

Studio DECHEM: Když občas dojde i na kreativní práci, je to pro nás svátek
Produktový design

Studio DECHEM: Když občas dojde i na kreativní práci, je to pro nás svátek

Alice Muziková - 5. 2. 2016 - 5 min.

jelínek
Kavelky MYP 2024