Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Lokace Lyčkovo náměstí. Signal Festival 2019. Foto: Dušan Vondra Lokace Lyčkovo náměstí. Signal Festival 2019. Foto: Dušan Vondra

Signal festival pohledem osobností ze světa designu. Jaké instalace nejvíce zaujaly?

Sedmý ročník Signal festivalu s tématem revoluce je pro tento rok zase za námi a my jsme se proto zeptali českých odborníků z různých uměleckých odvětví na jejich dojmy. Letos na návštěvníky čekalo 9 českých a 9 zahraničních instalací rozmístěných na třech různých trasách na Malé Straně, Starém Městem a v Karlíně. Slavnostní zahájení proběhlo na Smetanově nábřeží u největší instalace v historii celého festivalu od audiovizuálního umělce Jakuba Peška.

Během letošního ročníku byly pro návštěvníky připraveny instalace od českých i zahraničních umělců. Jedním z nejvýraznějších jmen festivalu byla pro tento rok architektka Eva Jiřičná, jejíž tajemná instalace A co kdyby to byla pravda byla k vidění ve Vojanových sadech. Za vizuální identitou celého festivalu stálo, jako již několik předchozích let, kreativní studio Oficina, které letos poprvé představilo i svoji vlastní instalaci The Wall. Novinkou bylo také 12 nových lokací včetně areálu Invalidovny, parku Lannova nebo Ministerstva dopravy, kam se měli návštěvníci možnost podívat úplně poprvé. 

Signal Festival 2019, zdroj: archivSignal Festival 2019, zdroj: archiv

„Každý rok na Signal Festival dorazí skoro 600 000 lidí. To je víc než do Veletržního paláce nebo Národního technického muzea a v návštěvnosti pražských památek a akcí jsme hned druzí za Pražským hradem. Letošní ročník provází 30. výročí sametové revoluce. Vnímáme to nejen jako příležitost k ohlédnutí do historie, ale i pohled do budoucnosti a prostor pro změnu. Samotný Signal Festival od svého počátku prošel také revolucí. Naším cílem už není jen samotná prezentace instalací, ale hlavně silný umělecký zážitek a představení a podpora současných umělců a společenských témat. Díky festivalu už vzniklo přes 70 nových uměleckých děl, na které vynaložil 45 milionů korun,“ vysvětluje ředitel festivalu Martin Pošta.  

ANKETA

Vítek Škop

Grafický designér

Vítek Škop, zdroj: archivVítek Škop, zdroj: archiv

Co vás na letošním ročníku nejvíce zaujalo?

Letošní Signal festival jednoznačně posunul laťku zase o kus dál. Nejradostnější je pro mne fakt, že to jsou právě čeští tvůrci, kteří poukazují na to, že blikání světýlek a laserů, deformace fasády a sypání cihliček z katedrál už zkrátka nestačí. Z mého pohledu festival představil dva highlighty. Prvním byla spolupráce s architektkou Evou Jiřičnou, které stačil hlas a zrcadla k vyvolání nezapomenutelné atmosféry. Druhým byla práce samotných tvůrců festivalu, kteří připomínali exodus Němců z východního Německa. A to díky zaparkovaným trabantům u německého velvyslanectví.

Projekt pro mě specifikoval právě to, v čem jsme my, Češi, dobří. Nepotřebujeme obří rozpočty na světelné blikání při monumentální hudbě. Stačí deset zaparkovaných trabantů a pár televizí ve tmě. Za to bych mladým tvůrcům – Markovi Šilpochovi a jeho týmu – zatleskal a festivalu popřál víc takových projektů do budoucích ročníků. 

Reflektovali podle vás autoři instalací letošní téma revoluce dostatečně? 

Velká témata jsou často problematická. Naštěstí revoluce je téma, které jde s trochou představivosti naroubovat téměř na cokoliv. Tak k němu i někteří autoři přistoupili. Což někdy působilo tak, že revoluci k projektu přiložili upravením tří vět kurátorského textu a dílo zůstalo stejné jako z jiného festivalu, kde bylo téma příroda.

Obecně oceňuji snahu dramaturgů oslovit nejenom světové umělce, ale i české tvůrce z různých oborů. Skvělý tah za mě tedy byla účast umělce Federica Díaze a již zmíněné architektky Evy Jiřičné. Skutečnou kvalitu a přesah Signalu lze chápat teprve při porovnání s konkurenčními festivaly. Například berlínský Festival of Light působí v porovnání se Signálem opravdu k smíchu.

Kdybyste měl srovnat tento ročník s těmi předchozími, co vám přijde, že se tento rok vydařilo a co byste naopak letošnímu ročníku vytkl?

Festival Signal je mi od začátku sympatický hlavně tím, že lidé z okrajových částí Prahy vyjedou do centra. V Praze tedy vídáte jeden víkend v roce nejen turisty ze všech koutů světa, ale i Čechy. Skvělé je, že to je iniciativa přicházející zezdola. Navigace festivalu od mobilní aplikace až po značení je skvěle zvládnutá. Moje výtka nemíří na pořadatele festivalu Signal ale spíše na město Praha. Ocenil bych větší připravenost města na návaly lidí, které narozdíl od sněhu na D1 očekávatelné jsou. Také bych ocenil zásahy proti nelegálním stánkařům, prodávající všemožné blikací brýle a balonky, parazitující na ohlasu a jménu festivalu.

Lenka Míková

Architektka

Lenka Míková, zdroj: archivLenka Míková, zdroj: archiv

Co vás na letošním ročníku nejvíce zaujalo?

Nadchly mě naprosto tři instalace na Starém Městě – Inner Land Study od Terez Bartůňkové a kolektivu v kostele sv. Salvátora přinesla až skoro mystický zážitek a úžasně s citem rozehrála prostor kostela. Mnohovrstevnatá Reflexe architektů Ciglera a Vacka v Aněžském klášteře skvěle skloubila zdánlivě jednoduché výtvarné řešení a koncept s rafinovaným technickým zpracováním a promyšleným zasazením do místa i hudbou v celkově silný zážitek.

A nakonec Multiverse.pan v Zrcadlové kapli Klementina od Studia fuse nabídla strhující podívanou připomínající chvíli pád do vodopádu nebo písečné bouře a diváky unést do sebe a skrz sebe až někam do vesmíru. Všechny bych vydržela pozorovat a poslouchat hodiny... 

Reflektovali podle vás autoři instalací letošní téma revoluce dostatečně? 

Ty výše popsané třeba ne až tak přímočaře, ale myslím, že to nevadí – reagují hlavně na svůj prostor a člověka a jeho vnímání a chápání. A přeneseně tam to téma taky čtu, například reflexe by měla být nedílnou součástí všech revolucí.

Kdybyste měla srovnat tento ročník s těmi předchozími, co vám přijde, že se tento rok vydařilo a co byste naopak letošnímu ročníku vytkla?

Přiznám se, že jsem poslední ročníky zažila jen okrajově, trochu už se mi mappingy apod. přežily. Tím víc mě letos bavilo, že festival záměrně dává prostor mladým českým tvůrcům a komornějším instalacím jako ty výše popsané, které nabízejí intimnější a komplexnější umělecký zážitek, kde technologie je pouze nástrojem k vyjádření myšlenky a ne její náhradou.

Jan Kloss

Grafický designér

Jan Kloss, zdroj: www.scholastika.czJan Kloss, zdroj: www.scholastika.cz

Co vás na letošním ročníku nejvíce zaujalo?

Z těch instalací, které jsem stihl navštívit, mě asi nejvíc zaujal Big Light v karlínské Invalidovně. Líbilo se mi hlavně, že si k tomu musel člověk trochu hledat cestu, že to nebylo na první dobrou. Následně to ale umělo vtáhnout. Projekt mě bavil po všech stránkách: Od poutavého příběhu, kde není úplně jasné, co je realita a co fikce, přes působivý celek, jehož dojem ještě umocňovalo zasazení do prostor zchátralé Invalidovny, až po řešení dílčích instalací a propracovanost v detailu – jako třeba doprovodná kniha/katalog, svěže graficky pojatá studiem Anymade.

Reflektovali podle vás autoři instalací letošní téma revoluce dostatečně? 

Na toto si netroufám odpovídat, jelikož jsem neviděl všechny instalace. Ty, které jsem zhlédl, z mého pohledu k tomuto tématu zas tak silně vázané nebyly, i když na něj alespoň v názvu odkazovaly. Vím ale, že jiné měly být tímto směrem orientované více.

Kdybyste měl srovnat tento ročník s těmi předchozími, co vám přijde, že se tento rok vydařilo a co byste naopak letošnímu ročníku vytkl?

Alespoň z toho, jak jsem měl možnost letošní festival zažít, mi přišel klidnější. Množství lidí hrnoucích se odněkud někam mne vždy trochu obtěžuje. Toto jsem letos ale nepociťoval tak silně jako v předchozích ročnících. Celková čísla však neznám a je možné, že to bylo způsobeno dobou, kdy jsem na akci byl. Připadalo mi také, že bylo na festivalu méně klasického mappingu, který mi občas připadá trochu „na jedno brdo“.

Ty dva, které jsem viděl, mě oba dokázaly něčím oslovit: Ottantanove na Lyčkově náměstí díky silné grafické vizualitě a barevnosti, která je mi docela blízká a v tomto médiu mi přišla relativně nečekaná, a Space & Possibilities na Kostele sv. Cyrila a Metoděje pro určité dílčí momenty, které mě přiměly projekci dokoukat, i když se jednalo z mého laického pohledu o hodně tradiční přístup.

Další články