Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Knihovny řady H Knihovny řady H

Sestavovací nábytek meziválečné doby

Jak nevýstižněji charakterizovat tuto převratnou novinku druhé poloviny 20. let minulého století? Snad slovy jednoho z tvůrců Jindřicha Halabaly: „Řada dílčích skříněk měla tedy vytvořit nový celek, anebo velký celek měl být složen z několika oddělitelných částí, tedy sekcí.“

Z typizovaných skříněk jednoduchého tvaru mohly být postavením k sobě nebo nad sebe sestaveny jednoduché či složitější sestavy. Oproti samostatně stojícím příborníkům či skleníkům měl tento skladebný nábytek četné výhody: byl lehčí a mobilnější, praktičtější, neboť jej bylo možno obměňovat, rozšiřovat a libovolně kombinovat, a nabízel více úložného prostoru. Nebyl určen, jako tomu bylo dříve, pro konkrétní místnost, našel uplatnění v jídelně i v pánské pracovně, mohl sloužit jako knihovna, k uložení oděvů nebo upomínkových předmětů. „Jen tato pohyblivost, přizpůsobivost a změnitelnost nábytku jak co do jeho seskupování, tak i co do vnitřního členění může vyhověti potřebě moderního člověka.

Sestavovací nábytek začaly jako první vyrábět v roce 1928 Spojené UP závody. Dobové propagační materiály podnikového návrháře Ivana Kadlčíka ukazují na půvabných kolorovaných kresbách nejběžnější typy a vtipnými doprovodnými texty popisují jejich výhody: „Knihovny, které se obvykle vyrábějí, mají jednu velkou vadu. Potřebují, vzhledem k své velikosti, širokou stěnu, jaké nejsou v moderních bytech. Kromě toho takové knihovny jsou často buď poloprázdné nebo přeplněné. Nízké knihovničky UP odstraňují naprosto všechny tyto nedostatky. Skládají se z jednotlivých dílů, takže nové díly mohou býti vždy přikupovány a přistavovány podle rozšiřování knihovny. Mohou se postaviti jakkoliv, vedle sebe či nad sebe, podle místa a velikosti pokoje. Jsou zasklené, takže knihy se nemohou zaprášiti. Jsou americky praktické a evropsky vkusné. Jsou UP.

Prostřednictvím této kultivované reklamy v odborných a společenských časopisech se UP závodům podařilo upozornit veřejnost na nové nábytkové modely a na možnosti jejich kombinací a sestav. Základ obývacího pokoje zde tvoří knihovny, většinou doplněné o sekre­tář, který rovněž plnil funkci psacího stolu. Tyto jednoduché, nadčasové „UP knihovničky“, obdoba staršího Vaňkova typu, jsou v mnoha domácnostech dodnes funkční; přes své „stáří“ nepůsobí v současném interiéru nijak rušivě.

Spojené UP závody vyráběly sestavovací nábytek po dobu téměř dvaceti let ve dvou základních řadách: H (1928–1935) a E (1935–1947). Jejich produkty se staly vzorem pro další výrobce nábytku, kteří je přejímali a napodobovali i reklamu a způsob prodeje „UP“. Zásadní informace o sestavovacím nábytku podává ve svých článcích a publikacích Jindřich Halabala, pod jehož vedením byla starší sestava zdokonalována a nakonec rozvinuta ve vylepšenou a upravenou druhou variantu.

Za charakteristické znaky řady H, která měla na rozdíl od přistavovacího nábytku navrženého Janem Vaňkem tu výhodu, že skříňky bylo možno sestavovat horizontálně i vertikálně, uvádí Halabala relativní „samostatnost“ každého kusu. Skříňky, jejichž boky a horní plochy byly vyrobeny z mořeného pololeštěného dubu a dvířka dýhována ořechem, spočívaly na soklu pevně spojeném s horní částí. Z čelní strany bylo viditelné „rámování“, které vytvářely hrany korpusu. Vedle Ivana Kadlčíka je za autora řady H pokládán Jindřich Halabala, na vývoji se podílel také Albín Hadač a podnikový ředitel Vladimír Mareček, který dbal na to, aby nové modely byly vhodné pro výrobu v sériích.

Řada E s větším počtem komponentů se odlišovala v několika podstatných bodech konstrukce: boky skříněk nebyly opracovány a k zakrytí viditelných bočních stěn se používalo krycích desek; podobně bylo řešeno překrytí otevřených horních částí. Na první pohled lze nábytek řady E rozpoznat podle předních dveří, které překrývají celý korpus, nebo podle společného soklu – tak bylo dosaženo žádoucího optického sjednocení. „E jsou sestavovací elementy pro universální použití v obývacích pokojích, jídelnách, pánských pokojích i ložnicích.“ Řada E obsahovala nejen běžné typy skříněk, ale též šatní skříně, skříňky před radiátor, několik variant skříněk k pohovce a různé ukončující díly, často s obloukovitým zakončením. Kromě tzv. sestavovacích elementů (spodní skříně, kolmé, vodorovné, sekretářové a likérové skříňky – všechny v několika variantách, ukončujícího regálu, nástavce a skříňky k pohovce) zahrnovala, jak popisuje Halabala, též elementy základní, které bylo možné postavit samostatně (knihovnu, šatníky, přistavovací kredence), a pomocné.

Oproti starší, jednodušší řadě H, působí sestavy E honosněji a přepychověji a zejména v pozdních třicátých letech, kdy se opět do nábytku vrací křivka, připomínají spíše samostatný nábytkový kus než skladebnou sestavu. Řada E se stala základem pro další, výrobně jednodušší celky s menším počtem dílů – její typické prvky byly převzaty do řady U-100. V kompletním provedení byla představena ještě v roce 1947 na Výstavě nové bytové kultury v brněnském Domě umění.

Galerie