Jak může fungovat inkluze seniorů ve spojení s technologií?
Z mého pohledu je toto propojení logické a zbytečně málo se využívá. U služeb, které se zaměřují na seniory, je většinou už při vstupu do místnosti jasné, že jste se ocitli v sociální nebo zdravotní oblasti. Přitom starší lidé jsou z domova i z veřejného prostoru zvyklí na úplně jiné prostředí. A ačkoli teď čím dál více marketingových kampaní cílí na seniory (zjevné je to obzvlášť v zahraničí, kde senioři tvoří velkou a poměrně bohatou skupinu obyvatel), jakmile je potřeba řešit nějaký zdravotní nebo sociální problém, s dotčeným člověkem se často jedná na té nejnižší, ryze účelové rovině.
My třeba nabízíme tísňovou péči, kdy má člověk doma čidlo, které nás upozorní, kdyby se dotyčný nehýbal nebo někde uvíznul. Součástí tohoto systému je i tlačítko na ruku. To je ale na první pohled nehezké – plastové, červené tlačítko, které lidé samozřejmě nechtějí nosit, protože nechtějí veřejně ukázat, že něco takového potřebují. Ale ve chvíli, kdy si ho nevezmou, mohou někde spadnout a nezavolají si pomoc. Stačilo by se přitom s určitým vtipem zamyslet nad tím, jak by něco takového mohlo vypadat. Další příklad: tady v domě (sídle organizace) chceme otevřít kavárnu, kde by zároveň mohlo probíhat poradenství – zatímco sedíte u kafe a mluvíte o svých životních trampotách, profesionální sociální pracovník vám může dobře poradit, jak tyto situace řešit. Ale jak vypadá designová kavárna pro seniory? Všechny trendy kavárny s kvalitní kávou se dnes zaměřují na mladé lidi nebo matky s dětmi, možná tam ještě dostanete někoho ve středním věku. Ale senioři tam nechodí a to nejenom kvůli ceně, ale proto, že to prostředí pro ně není vlídné. A tak si lámeme hlavu, jak by to tu mělo vypadat, aby se tu cítili opravdu dobře.
Znamená to, že pomůcky pro seniory existují, ale oni je nechtějí používat, protože jejich vzhled evokuje nějaké stigma? Ano, stigmatizace je spojená s přístupem, že seniorům nabídneme jen to, na co má nárok, ale už neřešíme, jak to vypadá. To je vidět třeba na příkladu plenkových kalhotek: ke starému člověku se přistupuje jako k pacientovi, a tak se všechno vyrábí jen v nemocničních barvách, jako je bílá, šedá, modrá, zelená. Ovšem ve chvíli, kdy by to bylo hezké, necítil by člověk takovou bariéru to používat. Jak jsou na tom senioři s používáním technologií? Pomalu se mění přesvědčení, že staří lidé neumějí používat internet. Na jednu stranu probíhá generační proměna a mladší senioři už jsou při používání počítačů poměrně suverénní. Ti starší jsou zároveň leckdy takoví fandové, že s novými technologiemi pracují rádi. Mají spíš motorické problémy nebo používají jen omezené množství funkcí, ale to zažíváme asi skoro všichni. To je další téma – je většinou kontraproduktivní nabídnout seniorům skvělé technologické řešení, které má spoustu funkcí, jež se ale senioři bojí používat. Mají strach, že něco špatně zmáčknou, i proto, že už nemají tak dobrou motoriku a ovládání je pro ně příliš malé. Používání technologií pak blokují obavy a ostych, že budou potřebovat někoho, kdo jim to vysvětlí a kdo to dá do pořádku. Jak by se daly upravit stávající služby, jako je třeba rozvoz potravin, aby je senioři snáz používali? Už teď existují webové stránky, které jsou dobře čitelné pro seniory nebo lidi se zrakovým postižením. V tom hraje roli třeba už jen výběr barev. Objednávání potravin by seniorům určitě pomohlo, protože by nemuseli nosit těžké tašky a trápit se úvahami, že kvůli svým nákupům „otravují“ rodinu. Stačilo by nabídnout možnost překliknout se do uživatelsky jednodušší aplikace, která by seniorům nákup usnadnila. Co se týče aplikací, jsou tady určitě mezery, které by se daly zaplnit, například v podobě databáze sociálních služeb a poradenství. V sociální a zdravotní oblasti se většina lidí nevyzná, dokud to nutně nepotřebuje. Je to poměrně složitý systém a lidé nevědí, co všechno stát poskytuje a na co mají nárok. Tohle navíc většinou řeší v nějaké krizové situaci, kdy rychle potřebují informace a nemají čas si všechno podrobně prostudovat. Chybí nějaký sdílený prostor, kam by se daly posílat nabídky služeb, ale zároveň s možnostmi referencí – čím dál více lidí si z péče o seniory dělá byznys a vy potřebujete mít možnost rozlišit nekalé nabídky. Tedy je potřeba nějaká kontrola, na kterou ale virtuální prostor v našich podmínkách není zvyklý. Jaké jsou podle vás stěžejní oblasti, kterým by se designéři měli věnovat? Podle mě jsou to technologie v domácnostech. Existuje poradenství zaměřující se na vybavení domácnosti seniora. Jsou to takové detaily, které člověku nedojdou, když je svěží a mladý – výška prahu, vstup do sprchového koutu, šířka dveří, abyste jimi prošli i s chodítkem. To jsou takové důležité fígle, které ale mohou být i designově atraktivní. A pak jsou to další pomůcky, které doma můžete mít, ať už jsou to čidla, krizová tlačítka nebo kompenzační pomůcky. U zahraničních výrobců vidíme, jak se dá s provedením pomůcek vyhrát – existují třeba skládací chodítka, ze kterých se dá udělat židlička nebo stolek, to jsou dobré věci, které opravdu pomůžou. Zároveň mají Češi obecně problém používat kompenzační pomůcky: jsou přesvědčení, že jakmile člověk něco takového potřebuje, už je na tom špatně.
Jaroslav Lorman, manažer sociálních služeb organizace Život 90.Na konferenci bude možné vyzkoušet si tzv. geronto oblek. Zdroj: Život 90.
