Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek

Šance na lepší svět? Designéři hledají řešení, jak z ekologické krize

Témata udržitelnosti a environmentálních tendencí se v posledních letech stále více etablují v mnoha odvětvích současného designu. Ačkoli se jedná o velmi složitou diskuzi, každý čistý záměr se počítá. Pojďme se podívat na nejproblematičtější okruhy designérské činnosti a projekty, které se snaží o jejich proměnu.

Zodpovědný přístup k životnímu prostředí nikdy nebyl jednoduchou volbou. Podívat se totiž na problematiku komplexně, zvážit všechna pro a proti a vytvořit ideální model zacházení s nejužívanějšími materiály není tak snadné jako se rozhodnout, zda budeme třídit odpad. Proniknout pod povrch obchodních strategií a odlišit čistou myšlenku od marketingové kampaně také nebývá lehkým úkolem. Situace se rok od roku zdá být o něco tíživější a zelené alternativy s jistou intenzitou a často světovými přesahy pronikají i do rybníčku českého designu. Ačkoli už zřejmě všechno zaznělo, opakování je matka moudrosti a malý souhrn problematických sektorů současného designu s nějakou tou alternativou nemůže být na škodu. Změnit globální postoj je během na dlouhou trať. I tak je třeba ocenit každý dobrý záměr a vnímat ekologické alternativy designu jako nepostradatelné vlaštovky lepších časů.

Crafting Plastic: tištěné vázy, foto: Adam ŠakovýCrafting Plastic: tištěné vázy, foto: Adam Šakový

Fast fashion a co s ním

Za jedno z nejdiskutovanějších odvětví můžeme bez debat směle prohlásit fashion design. Podle výzkumu časopisu Forbes z roku 2014 nakupujeme oblečení čtyřikrát více než před dvaceti lety a až třetinu svých nákupů odkládáme hned po prvním nošení. I přes tento neuspokojivý fakt výroba fast fashionu pod tlakem distribuce stále stoupá a dochází k vysoké neuplatnitelné nadprodukci. Problematice podpory nadprodukce však předchází vysoké zatížení životního prostředí a plýtvání přírodních zdrojů, o neadekvátních pracovních podmínkách zaměstnanců ani nemluvě. 17 až 20 % průmyslového znečištění podzemních vod pochází z textilního průmyslu a na výrobu neorganické bavlny připadá 22, 5% celosvětové spotřeby insekticidů a 10 % pesticidů. K barvení materiálů je užíváno až 8000 syntetických chemických látek a z likvidace mas textilního odpadu na skládkách či spalovnách do ovzduší proniká velké množství skleníkových plynů a karcinogenních látek.

Kolekce Terezy Rosalie Kladošové, Foto: Vojtěch VeškrnaKolekce Terezy Rosalie Kladošové, Foto: Vojtěch Veškrna

Hledání řešení

Kde jsou problémy, tam se však často hledá řešení a ačkoli nelze situaci globálně zvrátit, i malé kroky mohou pomoci. Zřejmě největší celosvětovou organizací bojující za zodpovědnou módu představuje hnutí Fashion Revolution, do které se z českého prostředí zapojuje například neopomenutelná Kamila Boudová vystupující pod značkou Moyomi. Pravá česká slow fashion však není jen o Kamile a udržitelná móda zde nachází stále větší zastoupení, ať už v rámci recyklace starých kusů a materiálů, užívání eko friendly látek či zero waste střihů a konceptů.

Pár příkladů za všechny. Pod výstižným heslem Recycle or die! Se ukrývá kreativní dílna PunkTura, která, s často kontroverzními designy, střiky a tisky, upcykluje odložené kusy našich šatníků. Zbytky průmyslové produkce zpracovává v děčínské textilce Tereza Rosalie Kladošová, loňská vítězka soutěže Czech Grant design. Ve své vítězné kolekci Merino Recycle originálními motivy autorských látek opět otevírá diskuzi o možnostech zpracování odpadového materiálu. Se střihy nulového odpadu pracuje ve své patchworkové kolekci mladá módní návrhářka Agáta Zenklová a vynechat bychom neměli ani chvályhodný podnikatelský projekt Textile mountain Lenky Vackové. Ta ve svém letenském obchodě prodává látky a galanterní zboží českých výrobců, které by díky nadprodukci jinak skončily ve skladu či odpadu.

Crafting Plastic: Brýle z bioplastu, Foto: Evelyn BenčičováCrafting Plastic: Brýle z bioplastu, Foto: Evelyn Benčičová

Plasty a vysněná revoluce

S ropnými plasty je to těžké. Ačkoli problematiku výroby, nadprodukce, distribuce a odpadu vnímá většina z nás, tvorba relevantní alternativy na globální úrovni zatím přináší mnoho otazníků. Loňská tisková konference Plastics Europe Deutschland hovořila o světové výrobě polymerů v hodnotě 348 mil. tun s nárůstem o 3, 8% oproti roku předchozímu. Ropa, jakožto hlavní výrobní surovina, přináší jak zdravotní, tak environmentální zátěž a ftaláty, uvolňované především z PVC a dalších měkkých plastů, odpovídají za řadu vrozených onemocnění. Recyklace je bezesporu bohulibá, avšak diskutabilní činnost a zbylých 75 % nezpracovatelného odpadu končí ve spalovnách nebo na skládkách, kde pod vrstvou zeminy přečká několik dalších stovek let. Jak tíživě prezentuje aktivistický film A Plastic Ocean, odpad (především z Asie) se ve velkém množství hromadí v oceánech, kde znemožňuje život většiny tamních živočichů.

Recyklovat, upcyklovat, nahrazovat

I přes komplikovanost celé problematiky je třeba hledat alespoň částečná východiska motivující k uvědomělejšímu spotřebnímu chování. Téma udržitelného plastového designu je sice především v českém prostředí v plenkách, i tak se zde objevují hodnotné snahy a vize. Žhavost tohoto tématu dokazuje nedávná konference Sketch the Change!, organizovaná projektem materiÓ Prague v Centru architektury a městského plánování. Prostředí současného designu se soustředí především na dvě možné alternativy – recyklaci (upcyklaci) a nové degradabilní bioplasty na bázi škrobů, cukrové třtiny, celulózy a dalších přírodních látek. Velkou inspiraci z hlediska recyklace představoval projekt Plzeňské univerzity Má plast v DEPO 2015, kde sezvaní designéři z celého světa jako Precious Plastic, Alexander Taylor či Alexandera Grovese a Azusi Murakami svými příspěvky přinesli mnoho nových inspirativních cest. V rámci bio plastů nese velkou zásluhu Slovenská technická univerzita v Bratislavě, odkud vychází projekt Crafting Plastic, produkující plast ze škrobu a použitého fritovacího oleje. Z tohoto materiálu rozložitelného v podmínkách běžného domácího kompostu vytvářejí lehké brýle a doplňky vyhovující současným fashion trendům. Podobně postupuje i Kristina Zejkanová z Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara, která vytváří vlastní kolekci plastových módních doplňků z vaječných skořápek. A ačkoli primární recyklace v podobě zpracování odpadu do designových kousků nemá v rámci globálního měřítka téměř žádný potenciál, je mnohem záslužnější pořídit šperk ze starého obalu než nový výlisek z pásu výrobní linky.

Punktura: Recycle or die!Punktura: Recycle or die!

A co na to svět? Slow fashion vede

Inspiraci z venku potřebuje každý a pracovat na progresivních projektech bez kontextu je jako malovat se zavřenýma očima. Přirozená touha změnit designérské a průmyslové přístupy ve jménu udržitelnosti se nevyhnutelně objevila zhruba kolem přelomu tisíciletí v mnoha kultivovaných zemích a počala vznikat komplexní síť inspiračních vazeb. Pokud mluvíme o průkopnících fashion designu, na mysli nám jistě vytane geniální návrhářka Stella McCartney, která se po odmítnutí zvířecích kůží v roce 2001 vrhla na mnoho dalších modifikací a nedávno se ve spolupráci s charitou Bold Threads zaměřila na vývoj nových udržitelných materiálů, například hedvábí z kvasinek. V těsném závěsu za Stellou nutno zmínit jména jako Dries Van Noten pracující převážně s umělou kožešinou, Christopher Kane v kolaboraci s britskou ECO-AGE či s Greenpeace spolupracující Vivienne Westwood.

S postupem času se udržitelné strategie etablovaly do mnoha nadnárodních projektů, a když se v roce 2013 po tragédii zborcení bangladéšské textilky Rana Plaza rozjelo hnutí Fashion Revolution, pojem slow fashion už zaskočil jen málokoho. I tak se však tato organizace zasloužila o celosvětovou osvětu a každým rokem v rámci Slow fashion days prezentuje a propojuje tvůrce z nejrůznějších koutů světa. Neméně zajímavou platformou je Slow Fashion World podporující uvědomělé módní tvůrce v začátcích jejich vlastních obchodních plánů. Ačkoli se jedná o určitý obchodní záměr a ne čistou kampaň nadšených dobrovolníků, je jasné, že rozvoj pomalé módy na širší úrovni je více než vítaný. U světoznámých módních značek jako Giorgio Armani dochází k nahrazování pravých kožešin za syntetické materiály, Hermés užívá recyklovaných materiálů a Prada podporuje boj za lepší pracovní podmínky textilního průmyslu. Vypadá to dobře.

Kolekce Terezy Rosalie Kladošové, Foto: Vojtěch VeškrnaKolekce Terezy Rosalie Kladošové, Foto: Vojtěch Veškrna

Plastové alternativy z celého světa

Recyklace a vývoj plastových alternativ je oproti textilu o něco více podmíněn vědeckými výzkumy a technologiemi a nové materiály tak přicházejí z laboratoří a studií celého světa. V rámci biodegradabilních plastů se krom přepáleného oleje a kukuřičného škrobu experimentuje s banánovými slupkami, řasami či krevetami (ačkoli i tyto materiály jsou v rámci udržitelnosti dosti diskutabilní…). O využití degradabilních plastů se hovoří především v otázce výroby dětských hraček, o čemž se můžeme dočíst v magazínu Bioplastic News věnovanému výhradně udržitelným materiálům. Bioplasty si nachází stále širší reálné využití v každodenním životě a začínají plnohodnotně nahrazovat klasické ropné produkty, což dokazují například interiérové doplňky italského studia Kartell.

Crafting Plastic, Foto: Adam ŠakovýCrafting Plastic, Foto: Adam Šakový

Krom vývoje nových materiálů se samozřejmě intenzivně pracuje na spotřebě těch starých, již nepoužitelných ropných produktů, jejichž rozemletím a následným stavením vznikají unikátní struktury připomínající naleštěné luxusní drahokamy, fantastické půdní sedimenty či pestrobarevné glitry. Tuto technologii používají produktoví designéři jako Carter Zufelt se svojí značkou Müll či studio Smile Plastic. Ještě dál myšlenku recyklace dovedl důvtipný designer Dave Hakkens, který pod názvem Precious Plastic představil kutilskou sérii strojů pro domácí recyklaci. Mašinky jsou vyrobeny k inspiraci domácích kutilů, kteří by si s trochou konstrukčních znalostí dle pravidel garážového bastlení mohli podobné recyklační stroje vyrobit pro domácí užití. A konec konců nezapomínejme ani na primární přetvoření plastového odpadu, které má sice z hlediska environmentálního dopadu ten nejmenší potenciál, nicméně coby osvěta funguje vizuálně nejlépe. Jako jeden příklad za všechny zmiňme Švýcarského designera Yvese Behara a jeho batohy či surfy z vyloveného oceánského odpadu. Tímto gestem reaguje na současnou tíživou situaci globálního zamoření vod a není žádným překvapením, že takový správně mířený aktivismus funguje zkrátka velmi dobře.

Další články