Salón nábytku Paříž 2004

Oproti letům minulým se mohl pochlubit několika zásadními změnami. Patřila k nim především přestavba haly č.5, jejíž scénografie byla již tradičně svěřena Christophu Pilletovi. Zde byla nosným tématem budoucnost.

Nejlépe to návštěvník pocítil v expozici „Vers des nouveaux modeles d´habitation“ (směrem k novým modelům bydlení). Čtvrtý ročník této výstavy na téma budoucnost vyjadřuje hlavní poslání salónu nábytku: prezentovat se jako salón životního stylu. 4 instalace, které si daly smělý cíl reflektovat budoucnost životního způsobu, vznikly ve spolupráci s časopisem Interni a byly realizovány nejprestižnějšími firmami zabývajícími se nábytkem a bytovými doplňky a avantgardními designéry. Jsou to umělecké fikce životního stylu budoucnosti realistického či utopického charakteru.

Za utopickou vizi lze považovat především vizi „Spirula, spirula“Jacopa Foginiho. Je Mušle v podobě spirály je pro něj ideální reprezentant vitálního prostoru, jehož změny se přizpůsobují změnám individua. Jeho světelná kreace láká návštěvníky ke vstupu do tohoto podivného prostoru, jenž je vytvořen pouhým důmyslným sesazením metalkrylátových prvků. Mystická atmosféra umělého prostoru je umocněna světelnými efekty a zvuky z přírodního světla. Spirála pro něj představuje čas, který plyne, cestu, která vede k vnitřnímu osvětlení, vůli lidské bytosti přizpůsobit se plynutí života.

Kreace „Indoor/outdoor“, kterou ve spolupráci s firmou Serralunga realizoval Christophe Pillet, naznačuje přechod mezi exteriérem a interiérem, přírodou a umělým prostředím. Návštěvníky salónu toto prostředí doslova vybízí k posezení a relaxaci v příjemné zahradě uprostřed velkoměsta. Atmosféru instalace dotvářejí obří květináče Rona Arada, Alberta Medy či Rodolfa Dordoniho. Mezi nimi najde každý pár vzácných okamžiků, které věnuje sám sobě.

V duchu budoucnosti se táhne i expozice VIA. Už 23 let funguje jako objevitel talentů. Vystřelila na oběžnou dráhu jak proslulá jména, jako je Pascal Mourgue, Philippe Starck, Jean Nouvel, sourozenci Bollourecovi a mnozí jiní. Během roku analyzuje specielní komise všechny projekty, které jí jsou zasílány formou makety, fotografie nebo kresby. Vybere projekty, jejichž kvalita inovační, koncepční, estetická a technická je nejvyšší a financuje výrobu prototypů. Expozice VIA je prvním místem dialogu mezi designérem a potenciálním výrobcem hledajícím na salónu nové podněty k rozšíření firemní kolekce.

K zajímavým projektům patří křeslo „Cradle“ od Marka Robsona. Jasanové lamely stejného tvaru jsou propojeny polyuretanovými spojkami.

Sezení „Goom“ (Alexia Michel de Chabannes) je válec získaný spletením provazu z kaučukové pěny průměru 15 mm kolem ocelové kostry naformován do tvaru pohovky.

Pozornosti neujdou hodiny „Couleur“ (Bettina Dadon + Woytek Sepiolo). Jejich ciferník je tvořen třemi transparentními díly z polymetakrylátu v základních barvách, které rotací vytvářejí variabilní světelnou hru označující čas.

Nejvyšší formou podpory je „Bílá karta“. Vybraný tvůrce musí vyvinout osobní projekt, ve kterém použije inovační technologie a materiály. Jean – Michel Policar vypracoval projekt „Window – aire“. Věnuje se globálnější vizi vztahu okna a jeho nejbližší okolí. Okno vnímá jako architekturu umožňující co nejlepší využití vztahu mezi tím, co je venku a uvnitř. Odpočinkový prostor (lůžko) může být podle momentální chuti a povětrnostních podmínek situován jednoduchým přemístěním v interiéru či exteriéru. Nábytek se stává součástí architektury. Komfortní tvarovatelnou lehací plochu tvoří viscoelastická pěna a polystyrénové kuličky s povrchem z polyamidové textilie 3D. Před UV zářením je prostor chráněn průsvitnou polyesterovou textilií s postříbřenou povrchovou úpravou. Další dimenzí přechodu mezi exteriérem a interiérem je lampa na bázi solární baterie, která přes den vysunuta do volného prostoru akumuluje vstřebává sluneční energii. Večer se přesouvá do interiéru a energii vyzařuje.

Futuristická expozice „Design lab“ představuje prototypy, které vznikly na základě nových technologií a nových kompozitních materiálů. Toto ovoce spolupráce mezi designéry a výrobci je nazýváno „geneticky modifikovaný nábytek“, je to nábytek nového typu, jakýsi experimentální nábytkový hybrid. S velkou oblibou je použit Korian, Dakryl, nejrůznější pěny či optická vlákna. Příkladem je včelí hnízdo Ludovica Rensona.

Největší pozornosti se ale těší již tradičně expozice „Tvůrce roku“. Tato cena, existující od roku 1983, je udělena každý rok designérovi nebo architektovi, jehož realizace na poli estetiky a techniky jsou významné a jsou ovocem originální a novátorské kreativity. Cenou Tvůrce roku prezentuje salón opět svoji vůli sázet na kreativitu, potvrdit či objevit nové talenty. Spravedlnost výběru daná výběrem jury je korunována prestiží a ocenění se stává referencí na mezinárodní úrovni. Letos byla vyznamenaná Belgičanka Hella Jongerius.

Každoročně je na salónu věnována velká pozornost prezentaci nábytku, který vytvořily 7 – 8 leté děti v rámci pětiletého plánu vývoje umění a kultury na základních školách. Vybraným dětem byla dána možnost pod dozorem zkušených pedagogů a profesionálních designérů vyjádřit svůj názor na dětský nábytek. Postupně vznikaly kresby, pak makety a konečně prototypy, které vyrobili jen o několik let starší učňové. První realizace této operace se objevily jako výstava „MOBI découverte“ na Pařížském salónu nábytku v roce 2001, dále v roce 2003 a 2004. Dnešní rozsah operace zahrnuje již několik desítek škol a výsledky představ mladých designérů objíždějí velká francouzská města, kde se k projektu přidávají další a další.

Bylo by nespravedlivé opomenout další velké téma salónu a tím je klasický nábytek. I zde byly čitelné rozsáhlé změny oproti letům minulým. Daniel Rozensztroch, autor jejího scénáře, situuje Vesnici do městského prostředí. Village se mění ve Ville – Age, město různých časových období. Hlavním cílem je dokázat, že klasický nábytek je možné perfektně začlenit do současného prostředí a tím vyzvednout ještě více jeho kvalitu. Zapomenuta však nesmí být ani tradice epoch a stylů. Pro naši dobu je příznačné také nejrůznější křížení. Zatímco se vesnice urbanizuje, město se polidšťuje. Znova se rodí společenský život v městských čtvrtích, na balkónech a náměstích se rozestírá vegetace, znova se objevují nejrůznější důvody k oslavám a setkáním.

Plocha Ville – Age je rozdělena do čtyř segmentů, které představují čtyři epochy. Je to XII. a XIII. století, císařství a direktorium, druhé císařství a secese a moderna, která se otevírá industriálnímu světu až po období Le Corbusiera. Čtyři prostory jsou uspořádány jako městské čtvrti podél řeky s esplanádou, na kterou ústí ulice. Ulice jsou lemovány „ateliéry“ ebenistů a ostatních umělců. Fasády budov jsou stylizované do obrovských kakemon (japonských svitkových závěsných obrazů) a prostory uvnitř – stánky – už nejsou pojednány jako klasické interiéry, ale jako prostor k negociaci o nábytku včetně dekorace.

Esplanádě dominuje půvabná expozice dokazující schopnost integrace stylového nábytku do současného interiéru libovolného dekoru. Zve nás k návštěvě pařížského bytu II. poloviny 19. století. Kovová skříň, stůl s 12 židlemi, každá jiná, staré kanape, křišťálový lustr, to vše vytváří nečekaně harmonický celek. Francouzi mají velký cit pro nábytek po svých prarodičích či příbuzných a tato výstava je ubezpečí v přesvědčení, že kvalitu původního mobiliáře kombinace se současnými objekty v žádném případě nesníží, právě naopak.

Další součástí Pařížského salónu je expozice dekorací a bytových doplňků Sélection Déco, bezpočet firem vystavujících naprosto vše od lamp nejrůznějších stylů přes obrazy, textilie, proutěné zboží, stolní nádobí, vázy, doplňky s mořskou tématikou, po výrobky z mušlí a lastur.

V centru expozice jsou instalována 3 pódia, na kterých jsou předvedeny trendy aranžmá nábytku a bytových doplňků. Nosným mediem je barva. Objekty použité v aranžmá pocházejí z nabídky firem expozice Sélection Déco.

Prezentace „Vulkanický“ působí jako nekontrolovaný výjev smyslů, jako erupce Vesuvu. Paleta dynamických barev, světlo svíček, lesk svícnů, lustry a neóny. Dotek teátrálnosti a mystéria. Vodopád barev v souznění s formou: voluty, křivky, ornamentálnost spojená se současností. Bohatost materiálů, největší div dělá plexi a velur. Důležitý je i humor.

Expozice „Oceanický“ skloňuje ve všech pádech zelenou, tyrkysovou a modrou, někdy přerušenou antracitem či černou. Inspiraci hledá v Gaugainově paletě. Evokuje dobrou pohodu, lázeňskou atmosféru, transparentnost mořských hlubin. Daleko od vášní, radost je zde více narcistická. Tvary jsou prosté, rafinovanost je v detailu. Dekorativní element nejrůznější provenience působí jako jakýsi startér, který odvíjí osobní snění. Dekor je spíše tmavý: len, hedvábí, lakované dřevo, keramika.

Podium „Polární“ je minimalistický prostor, který hraje s kontrasty materiálů, měkkostí polárních kožešin, sensualitou měkké vlny a lesklým vzhledem některých materiálů. Bílá, světle béžová, nuance šedi, barvy minerálů, písku, kamení či sněhu. Inspirace ze severních krajů a japonských zahrad, která povoluje asociaci neslučitelných materiálů jako měkce pohozený mohér na betonu. Dekor je minimalistický, současný. Vděčně přijímá etnické či antické prvky.

Pro budoucnost klasického nábytku je charakteristická je ztráta určitého hnow-how. Bohužel mizí řemeslo, je to největší rána pro ty, kteří jsou posledními, jež ho provozovali. A žádná ztráta není dynamizující. Na druhé straně je třeba si všimnout, jak jsme se naučili s nábytkem zacházet. S nábytkem si hrajeme, vytváříme jeho hybridy, kombinujeme styly. Naše prostředí je více osobní, je výrazem individuality. Byt je místem pro nás samotné a to je možná ten největší přínos expozice klasického nábytku Pařížského salónu v letošním roce.