Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Karel Matějka se svou lampou OneZero a stolkem Heavy, zdroj: www.karelmatejka.com Karel Matějka se svou lampou OneZero a stolkem Heavy, zdroj: www.karelmatejka.com

S firmou nebo bez ní – ve svém nadšení pro tvorbu nehodlám slevit, říká designérský talent Karel Matějka

Přinášíme vám rozhovor s Karlem Matějkou, absolventem UMPRUM, který se prezentoval na Salone del Mobile v Miláně 2019. Velice zručný designér, který svépomocí dokáže profesionálně pracovat s průmyslovými materiály. Vyrábí unikátní a náročné kusy, které zatím hledají uplatnění. Uznání se mu dostává. Jaké to je snažit se dostat své produkty do světa a hledat firmu, která by je chtěla vyrábět?

Karel Matějka se narodil do rodiny s řemeslnou tradicí; jeho pradědeček byl kolářem, jeho dědeček pracoval s železem… Během dětství i dospívání strávil s otcem hodně času v jeho dílně. Je absolventem oboru průmyslový design na pražské UMPRUM, a po dokončení studia následoval rodinnou tradici; vrhl se s Janem Volhejnem na výrobu lyží Nahory (podobně jako jeho pradědeček, který navrhoval lyže před druhou světovou válkou). Teď nadšeně postupuje od výzvy k výzvě; v designu ho baví hledat „díry na trhu“. V poslední době rád do svých nábytkových kusů vkládá motiv kinetiky. Vznikl tak unikátní kus, který už došel značného uznání: lampa OneZero, se kterou byl nominován na Czech Grand Design 2018 a představil ji na českém Designbloku

Karel Matějka a jeho kinetická lampa OneZero, zdroj: archiv autoraKarel Matějka a jeho kinetická lampa OneZero, zdroj: archiv autora

Na cenu Czech Grand Design jste byl nominován poprvé v roce 2012 za své cepíny. Jak jste na to téma přišel? 

KAREL: Tehdy jsem lezl. Ale hlavně to byla má diplomová práce na UMPRUM a pro něco takového jsem samozřejmě hledal téma, které žádný designér v ČR předtím nezpracoval. Takový cepín měl vlastně zajímavou genezi: ve středověku se používal tzv. Alpenstock – taková dlouhá hůl s železným hrotem na konci, ten sloužil pro zapichování do tvrdého sněhu a zkoumání terénu před sebou, tzn. hledání skrytých trhlin. Něco podobného dnešnímu cepínu se objevilo v 19. století, což byl nástroj, kterým se do ledu vysekávaly stupy – vlastně se jím terén upravil do schodovitého tvaru.

V té době jsem s kamarády lezl po ledových stěnách. Dřív jsme si vybavení půjčovali a běžný cepín má na jedné straně hrot a na druhé straně motyčku – pro případy, kdy je nutné si terén přizpůsobit. Jednou jsem si tou motyčkou nepěkně rozsekl nos a tak jsem vytvořil řadu cepínů, se kterými už se tohle nestane! (smích) Lezu teď méně, ale když lezu, tak je používám. 

I cepíny si zaslouží kvalitní design, zdroj: archiv autoraI cepíny si zaslouží kvalitní design, zdroj: archiv autora

„Nic není náhoda a nic není záměr.“ 

Vypadá to, že jste měl v jednu chvíli vytyčeno designovat sportovní vybavení. Nyní děláte nábytek, ve kterém je také pohyb. Jak jste k tomu došel? 

KAREL: Toto spojení mě především baví a posouvá moje hranice. Fascinují mě např. mobily Alexandra Caldera nebo design Richarda Sappera, který pracuje skvěle s rovnováhou. Kromě toho máme v rodině skvělého konstruktéra. Začal jsem však na němém sluhovi, který se „pouze houpá“. Sestra mě požádala, jestli bych jí nepomohl najít sluhu na internetu jako dárek pro jejího manžela. Žádný se mi nelíbil, tak jsem si řekl, že to je skvělé téma pro designéra (protože jako téma je designově zpracované málo). Slíbil jsem jí, že sluhu navrhnu a vyrobím. Bohužel si na dárek musela několik let počkat do doby, než myšlenka dobře uzrála. Tak se zrodil Alfréd; slušně vychovaný němý sluha, který se ukloní, když si odložíte. 

Osvědčil se? Kolik jste jich už vyrobil? 

KAREL: Přibližně 20. Vždy, když se někde vystavují, dám k dispozici i kus, který používám doma. Brzy poté začnu pociťovat určité nepohodlí, protože zase házím věci přes židli nebo bůhví kam (smích).

Karel Matějka sází na funkčnost a jednoduchost, němý sluha Alfréd, zdroj: archiv autoraKarel Matějka sází na funkčnost a jednoduchost, němý sluha Alfréd, zdroj: archiv autora

Stylizujete záměrně věci, aby měly osobnost? 

KAREL: Dalo by se to tak říct, ale dělávám to až zpětně. Třeba u lampičky Magic Wand (Kouzelná hůlka) šlo zprvu o snahu minimalisticky a s užitím LED zdroje posunout skvělý koncept Richarda Sappera. Jedná se o štíhlé černé válce s kontrastním protizávažím na koncích. Možná i kvůli tomu hodně elegantnímu pohybu mě trklo, že na první pohled ta lampička připomíná kouzelnickou hůlku. Proto, jak vypadá a i díky elegantnímu pohybu.

Za lampu OneZero máte cenu Best Lighting Award na Designbloku 2018, nominaci Elle Deco International Awards a nominaci na cenu Czech Grand Design. Co jí dělá tak úspěšnou? 

KAREL: Lampa OneZero je vyznání čistým základním tvarům. Je vstřícným společníkem, který bude svítit tak, jak si ho napolohujete a je velmi stabilní. Jde v ní o maximální pohyblivost všech komponent, i proto je vlastní světlo v kruhovém terčíku, kterým lze otáčet. Ale známí tomu říkají zubařské zrcátko. Ovšem název OneZero napadl kamaráda, když jí uviděl – dlouhá tyč jako jednička, a okrouhlé světlo na ní co by nula – ty tvary tam skutečně jsou! 

Lampička Magic Wand, zdroj: archiv autoraLampička Magic Wand, zdroj: archiv autora

Čím si vysvětlujete, že získala nominace, ale nevyhrála? 

KAREL: Myslím, že se tam někdy poměřují neslučitelné věci. Nastal tam totiž paradox v tom, že já pracuji sám za sebe a ti jiní tam spolupracovali s firmou. Za co by ta cena měla v tom případě jít? Za něco krásného, co zatím bylo vyrobeno dlouhým procesem a kdo ví, jak to bude pokračovat? Nebo za to, že někdo dělá nějaký design, který má i díky počtu vyráběných kusů nějaký skutečný dopad? V mé kategorii ostatní finalisté spolupracovali s renomovanými výrobci, ale můj projekt jsem vytvořil svépomocí a teprve pro něj hledám uplatnění na trhu. Z mého pohledu vyhrála Lucie Koldová naprosto zaslouženě, v loňském roce realizovala opravdu výrazné projekty.

Sklidila už lampa také nějakou kritiku?

KAREL: Jistěže; za to, že zdroj světla je viditelný, že tam není vhodný difuzor. Což se u prototypu v domácích podmínkách nelehko realizuje. 

Na svém webu říkáte, že každý projekt vede k tomu dalšímu. Máte už teď vidinu, kam budete pokračovat? 

KAREL: Chtěl bych pro změnu zkusit sedací nábytek, protože to je skutečně výzva. Třeba kancelářská židle. Nebo pokračovat v pohybu – tedy houpací křeslo. Ale čím dál tím víc mě přitahuje průmyslový design. 

Jsou to rivalové, ale nejsou.“ 

Jaké byly reakce na Salone del Mobile? 

KAREL: Byl jsem tam v sekci mladých designérů do 35 let s názvem SaloneSatelitte, kterým je vyhrazena asi třetina haly. Umístění této zóny není náhodné, je v blízkosti nejprestižnějších firem, aby se zvýšila pravděpodobnost, že vás hledači nápadů objeví. Člověk si nesmí dovolit, aby čekal, že když tam obchází Capellini, vybere si vás a na místě prohlásí „welcome to the family!“. Nemusí z toho ale nakonec nic být. Musíte jen vědět, že jste udělali maximum, ale musíte být připraveni na to, že se toto hned tak nestane. Lidé tam chodí a jsou velmi brzo přesyceni, takže když se jim něco nelíbí nebo je to zrovna nezajímá, nemají ani energii negativně reagovat. Ale ti, co se zajímali, se zajímali hodně. 

Sdílet tento prostor byla zajímavá zkušenost. Po kurátorovaném výběru zde vystavovali designéři z různých zemí a to hlavní: byli to prostě nadšenci a dělali to pro tu věc, takže tam byla velká spousta sounáležitosti. Byli tam lidé, kteří byli třeba osloveni nějakou firmou, ale třeba dali ten kontakt mně nebo někomu jinému, protože uznali, že se jim k jejich představě budu líp hodit já nebo někdo jiný. Nemám moc pocit, že bych tohle doma někdy viděl.

Karel Matějka se letos rozhodl představit v Miláně, zdroj: archiv autoraKarel Matějka se letos rozhodl představit v Miláně, zdroj: archiv autora

Když jde do tuhého, někdy se o to víc vyplavují místní specifika. Expozici jednoho Itala pomáhala dotáhnout jeho rodina. Jeho maminka v pokročilém věku vylezla na štafle, oblečená jako ve svátek, a štětkou prostě natírala stěny! Byli pořád tak dobře oblečení, až mi to přišlo snad trochu vyšinuté. Vedle mě byl pak taky jeden Němec jménem Simon. Já vyměňuji kontakty sběrem vizitek – on na lidi měl excelovou tabulku a všechny si je pamatoval! Neuvěřitelně systematický a cílevědomý. Účast na takové věci vyžaduje značnou mentální vyspělost a já jsem upřímně rád, že mě vlastně vzali až tento rok. 

„Nejedeš se zúčastnit; ale může se to stát.“ 

Jaký tedy byl Milán v poměru vložené energie a odměny? 

KAREL: Potvrdilo se mi, že člověk musí na to mít už nějaké mentální nastavení. Musí na to ale být připraven, že se dost možná nic nestane – a zároveň mu musí být jasné, že to není o tom tam jet a jen tak se zúčastnit. Ono se totiž něco stane, ale bude to vypadat jinak, než si představoval… Může to být odezva na různých místech, která sice nemusí znamenat „máme zájem vyrábět váš nápad“, ale může přinést ověření. Já si nemyslím, že moje věci jsou dokonalé, ale ty reakce i určitá zaškobrtnutí mi potvrdily, že to hodnotu má. Utvrdilo mě to v tom, moje cesta není sice přímočará, ale že směr jsem už našel. 

Přišel mi třeba email na celou stránku od jedné firmy, kde žehrají na to, že výroba OneZero pro ně není, protože jsou technicky zaměření, ale obdivují v tomto ohledu mou zdatnost. Doporučili mi jiné firmy, které se zabývají estetickými produkty pro koncového zákazníka. Nebo se taky může stát, že se vám při jednání s firmou velmi brzy dostane do ruky návrh smlouvy.

Prvotní radost může vystřídat rozčarování. Ve smlouvě třeba nemusí být žádná garance, ale jen závazky z vaší strany. Firma si na vás může nárokovat tak trochu monopol a zadat aspoň jednu kolekci ročně, vůbec ale nemusí garantovat, že dle vašich návrhů něco skutečně udělá. Někdy se ale i v těchto smlouvách spíše jaksi projevuje jakýsi firemní styl, než že by šlo o pevný závazek, čemuž může napovídat to, že taková smlouva nemluví o žádných postizích nebo penále. Snad by se mohlo přihodit, že bych prostě přišel o návrhy. Ale nic takového zatím nehrozí. S firmou nebo bez ní – ve svém nadšení pro tvorbu nehodlám slevit.

Další články