Už jenom pár dní máte příležitost vidět práce současných sklářských výtvarníků, kteří se účastnili prestižní soutěže Stanislav Libenský Award. Měli byste spěchat na výstavu do Rožmberského paláce, nebo si to raději nechat ujít?
Oscar pro mladé skláře
Sklo je zvláštní průhledná hmota, která je touto zvláštností vlastně tak trochu hmotou iluzivní. Jako vyjadřovací prostředek je ale přitažlivá pro mnoho výtvarníků. V naší tuzemské historii má velmi hluboké kořeny, především v tvorbě užitkového skla. Není proto divu, že se u nás etablovala i soutěž pro začínající skláře a těší dnes takovému věhlasu, že se jí přezdívá „Oscar pro mladé skláře“. Nese jméno po Stanislavu Libenském, světové sklářské legendě a autoru fascinujících výtvarných děl. Osobnosti, která stála v polovině 20. století u počátků pojetí skla jako materiálu ze sféry volného umění.
Vizuální styl soutěže Stanislav Libenský Award 2022 | Zdroj: Stanislav Libenský Award
Soutěž Stanislav Libenský Award má ale ještě jedno specifikum, je jedinou soutěží na světě, do které se mohou přihlásit pouze čerství absolventi univerzit, vysokých škol a institutů, a to výhradně svými závěrečnými pracemi. Letošní ročník jich přilákal 122, ze čtrnácti univerzit ze všech koutů planety. Ucházeli se o podporu na souborných výstavách po celém světě a o školné na letní škole v americkém Pilchucku, což jsou odměny pro vítěze tohoto soutěžního klání.
Duševní zdraví ze skla
Výstava výsledků soutěže ukazuje, že začínající skláři ve své tvorbě tematicky rezonují se světovým děním posledních let, od světové pandemie přes válku až po ekologické otázky nebo vztah k přírodě. Soutěžící často ve svých pracích tematizovali také psychiku, otázky duševního zdraví, existenciální otázky, vztah k vlastnímu tělu, problematiku LGBT+ komunity nebo hledali hranice a experimentovali s materiálem.
Šestičlenná porota, složená z výrazných osobností spojených se sklářským oborem, udělila hlavní cenu sérii čtyř minimalistických objektů Renāte Zeimule. Lotyšská umělkyně se v ní zabývá uměleckým znázorněním duševního rozpoložení. Její dílo „Mizení“, tedy ženské figury z lehaného malovaného a rytého tabulového skla, vyjadřuje těžké deprese.
Druhým místem byla oceněna nizozemská výtvarnice Hilde de Rooij za dílo „Zachycené vzpomínky“. V sérii šestnácti objektů ze za horka taveného skla, textilu, pletiva a měděných drátů intimně a melancholicky zpracovala emocionální trauma z dětství.
Třetí příčku obsadila sklářská výtvarnice z Polska, Ula Goldasz s kritikou současného plýtvání potravinami. Její na pohled ne zrovna libé dílo „Zabíjení“ z foukaného a nad kahanem tvarovaného, stavovaného a broušeného skla doplněného keramikou odvážně popisuje nepříjemná témata masového zabíjení zvířat.
Porota také udělila několik zvláštních cen – cenu poroty obdržela slovenská umělkyně Katarína Pozorová za geometrické dílo „Vztahy mezi hmotami“, které spojuje ve formě tavené broušené sklo s betonem. Cenu předsedy poroty Bena Wrighta získala absolventka Technické univerzity v Liberci Anežka Stupková za hravé dílo s multimediálními prvky „Život na stěně“, které kromě skla kombinuje i dřevo a textil. Zvláštní cenu udělil také člen poroty Ricardo Hoineff dílu „Odloupnuté z těla“ polského umělce Gregorza Bibra, který ve skle foukaném do formy citlivě zpracoval tematiku homosexuálních vztahů.
Historický nábytek, industriální konstrukce a sloupky s provazy
Tyto práce vítězů, ale i dalších finalistů jsou aktuálně představeny v čerstvě zrekonstruovaných a zrestaurovaných prostorách Rožmberského paláce na Pražském hradě. Současné sklo je na takovém historickém místě samo o sobě působivým zážitkem, jen v instalaci Ricarda Hoineffa vyznívá poněkud tradičně. Scénograf a sklářský výtvarník původem z Brazílie, který nyní žije v Novém Boru a sklu se dlouhodobě věnuje, člen letošní poroty Stanislav Libenský Award, sice využívá historických kusů nábytku a některé soutěžní práce umísťuje přímo na něj nebo dovnitř, instaluje je i na dlouhý stůl v místnosti nebo je pokládá na zem, ale kombinuje je s okrovým sametem, na kterém najednou skleněné objekty vyznívají rozpačitě.
Fotografie z galavečera soutěže Stanislav Libenský Award 2022 | Zdroj: Stanislav Libenský Award
Obdobně instalaci neprospívá ani industriální konstrukce, na které je umístěno osvětlení. Pravděpodobně byla použita právě kvůli historickému prostoru, který primárně není určen pro tyto výstavní účely. V tomto případě je ale rušivým elementem. Citlivější osvětlovací systémy, které na sebe zbytečně nestrhávají pozornost a místy nezastiňují vystavované objekty, by expozici podpořily lépe.
Celkovou prezentaci ruší i rozdělení do dvou částí prostoru a použití vymezovacích sloupků. Stojánek s provazem mezi divákem a exponátem patří do zkostnatělých institucí prezentujících třetihorní fosilie, a ne to nejžhavější ze současné sklářské tvorby. Upozornit diváky na obezřetnost a nutnost pohybovat se prostorem velmi ohleduplně k exponátům lze dnes snad i jinak.
Fotografie z galavečera soutěže Stanislav Libenský Award 2022 | Zdroj: Stanislav Libenský Award
Exkluzivní prostory a současné sklo
Budete-li ale toto všechno schopni přijmout s lehkým nadhledem a zaměříte se na unikátní spojení těch nejlepších prací současných začínajících sklářských výtvarníků z celého světa s exkluzivním prostorem Rožmberského paláce, budete obohaceni o zážitek, za kterým se vyplatí do Pražského hradu ještě posledních pár dní pospíchat. Nepodaří-li se vám to, můžete se na některé z prací podívat i do nově spuštěné online galerie projektu, kde lze nejen prohlížet, ale umělecká díla i nakupovat.










