Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Nový pavilon s kavárnou na bohnickém sídlišti, zdroj: Rusina Frei Nový pavilon s kavárnou na bohnickém sídlišti, zdroj: Rusina Frei

Renesance pražských parků. Místo zanedbaných míst ve městě vznikají zóny plné zeleně

Parky pro veřejnost se ve městech začaly budovat během 19. století. Už tehdy si lidé začali uvědomovat důležitost prostředí, které je obklopuje. V Praze je takových několik míst několik. Ať už jde o romantické sady nebo betonové sídliště, všude se můžeme cítit dobře. Pojďme se projít tudy, kde architekti nedávno pomohli změnit ráz místa.

Waltrovka 

Pražská čtvrť Jinonice si na některých místech uchovává svůj venkovský charakter, někde stojí ještě původní vily, na některých místech ale proběhly velké změny. Příkladem je nová čtvrť Waltrovka. Vznikla na místě bývalé továrny Walter Motors, později přejmenované na Motorlet. S novými bytovými, administrativními budovami i mnoha obchody dnes místo slouží zcela jinému účelu, svým pojetím si přesto zachovává své genius loci.

Z původního areálu Walter byl zachován jen střední trakt velké betonové budovy, nyní památkově chráněná budova Walter. Nově postavené budovy byly navržené různými architekty, mezi nimi je Sdružení ateliérů ADR, Chybik + Kristof, Rudiš-Rudiš architekti, Jakub Cígler Architekti.

Na místě původní továrny Walter Motors vznikla nová čtvrť Waltrovka, zdroj: Marie MoravcováNa místě původní továrny Walter Motors vznikla nová čtvrť Waltrovka, zdroj: Marie Moravcová

Vzniklo zde také nové náměstí, které ohraničují budovy Mechanika, historická budova Walter, administrativní budova Aviatica, Dynamika a vstup na lávku k metru. Náměstí zdobí sousoší výtvarníka Davida Černého nazvané Pegasové. Sochy jsou napůl koňmi a napůl motory, kdy motory nahrazují přední část trupu koně a jeho hlavu. Otáčející se vrtule navazují na skutečnost, že v minulosti se zde vyráběly právě letecké motory.

Příjemým protipólem budov se stal nový park navržený architektonickým ateliérem Terra Florida spolu se studiem 2ka. Svou rozlohou a zajímavým pojetím celý prostor sjednocuje a ve svých odlehlejších částech se snaží nabídnout návštěvníkům maximální kontakt s přírodou.

Park je rozdělen na dvě hlavní části, parkově udržovaná spodní část tzv. Liniový park s trávníky, fontánou, herními prvky volně prostupujícími mezi nově postavené bytové domy. Park Na kopci je naopak co nejvíce ponechán přirozenému vývoji. Nachází se zde svah ze zvětralou horninou, louka, můžeme zde také míjet různé atrakce a herní prvky nebo se usadit v altánu. Jeden z herních prvků je vzpomínkou na jelena, který zde žil, když už továrna nefungovala.

Park Na kopci je co nejvíce ponechán přirozenému vývoji, zdroj: Marie MoravcováPark Na kopci je co nejvíce ponechán přirozenému vývoji, zdroj: Marie Moravcová

Vzpomínkou na továrnu jsou také použité prvky ze zbourané stavby - schody z recyklátu obrubníku, industriální altán inspirovaný vrtulí motorových letadel nebo bunkr z druhé světové války. Historii si můžeme připomenout také informačními tabulemi o vývoji a zajímavostech, které jsou umístěné na celém území parku.

V celém parku byly zachovány původní stromy, najdeme tu například jabloně, hrušky a různé keřostromy. Prostor byl osázen také novým porostem, stromy, rostlinami a vznikl zde také záhon o velikosti 100 m² koncipován tak, aby potěšil návštěvníky od jara do podzimu. Po parku se můžete procházet po chodnících vydlážděných pražskou mozaikou, po štěrkovém trávníku, usadit se můžete na lavičkách od mmcité. Vznikají tu ale také různé alternativní cestičky a hezké počasí návštěvníky zláká i k posezení přímo v trávě, tak jak to v přírodních parcích bývá.

Parkové muzeum 

Také prostřednictvím dalšího místa se pomyslně vrátíme do minulosti. Je to Parkového muzeum a vydáme se za ním do Modřan na Prahu 4. Neobvyklé architektonické řešení parku navozující dojem muzea navrhl architekt Matěj Görner Bosa architekti spolu s Tomášem Legnerem

Parkové muzeum se snaží propojit několik funkcí, kombinací sociálního využití – lidi se zde mohou setkávat –, zároveň odkazuje k historii. Najdeme zde spoustu prvků vybízející ke hře, cvičební hrazdy, kuželky, obří šachy nebo pískoviště pro menší děti, ale i čítárnu s knihovničkou, veřejnou hvězdárnu a legální graffiti stěnu. Sousedské setkávání podporují nově vzniklé komunitní zahrádky náměstíčko pro trhy, další prostor se dá využít pro konání divadelního představení, jinde můžeme dokonce grilovat.

Místo se nachází v těsném sousedství nového bytového komplexu „U cukrovaru“ a stejně jako jsou názvy nových domů pojmenované po slavných cukrovarnických výrobcích (Hübnerky, Elča a Rarach), Objekty v parkovém muzeu připomínají historii Modřan. Zlomové momenty přibližují výtvarné realizace rozmístěné na rozlehlém prostranství mezi jednotlivými bytovým domy. Jednotlivé prvky, poeticky nazvané „atmosféry“, jsou doplněny informačními tabulemi s popisem motivu nebo události. Dozvíme se třeba, kdy byla založená modřanská osada, připomeneme si rok 1757, kdy pruské oddíly obléhaly Prahu. Můžeme se ale vrátit až do doby bronzové i do časů, kdy zde žili Keltové.

Kovová konstrukce symbolizuje původní vilovou zástavbu, zdroj: Tomáš DittrichKovová konstrukce symbolizuje původní vilovou zástavbu, zdroj: Tomáš Dittrich

Prostor rozprostírající se do několika vnitrobloků se skládá se z drobných detailů, mozaiky materiálů a na míru vyráběných kusů designu, které jsou odvozené od lidského měřítka. Monumentální prvky obrysu vily, brány, návěstidla, dragouna a „husákova zeměkoule“, dávají lidskému měřítku možnost gradace.

V jedné části parku stojí velká kovová konstrukce připomínající kostru domu a stavba má symbolizovat původní vilovou zástavbu v Modřanech. Skrze obrovský skelet domu jsou vidět ostatní bytové domy, které jsou ještě mnohem větší. Zavedení železnice z Vršovic do Modřan v roce 1881 připomíná staré železniční návěstidlo (semafor), které stojí u jednoho ze vstupů do parku. Na projektu se podílelo několik dalších tvůrců, autor slovanských sloupů a figurky husárka je MgA. Václav Krčál, autorem dalekohledu Mikuláš Adamovský, na sadových úpravách pracoval Ing. Luděk Puš.

Sídliště v Bohnicích

Typické sídliště v pražských Bohnicích bylo postavené v 60. letech 20. století jako komplexní urbanisticko-architektonický celek podle návrhu architekta Václava Havránka. Sídliště tehdy poskytovalo možnost bydlení až pro 33 000 obyvatel a podobně je tomu i dnes. Jeho kulturním centrem je Kulturní dům Krakov s několika koncertními sály a také pobočkou městské knihovny.

Prostor v jeho bezprostřední blízkosti, jakési náměstíčko, leží na průsečíku pěších tras procházejících z jednotlivých částí sídliště. A právě toto místo v nedávné době prošlo velkou změnou, jeho nová podoba byla navržena Rusina Frei architekty spolu se zahradními architekty z Ateliéru Partero.

Park a Náměstí Krakov se nachází na typickém sídlišti z 20. století, zdroj: Rusina Frei architektiPark a Náměstí Krakov se nachází na typickém sídlišti z 20. století, zdroj: Rusina Frei architekti

Místo je nyní pomyslně rozděleno do tří hlavních částí, které do sebe volně přecházejí. Podle převládající funkce jsou označovány jako „náměstí“, „městský park“ a „park“. Přestože oproti původnímu stavu je nyní na místě daleko více zeleně, velká asfaltová plocha budí opačný dojem. Ale toto řešení je především praktické. Rovná zpevněná plocha náměstí je vhodná pro pořádání trhů nebo sousedská setkání. Celistvou asfaltovou plochu ocení také lidé s kolečkovými bruslemi, dětskými koly nebo kočárky. Červené zabarvení asfaltu je také trochu neobvyklé, ale i to má svůj důvod – lépe odráží sluneční paprsky a tedy snižuje tepelnou zátěž.

V městském parku převládají travnaté a mlatové plochy vybízející k posezení a odpočinku. Ve zpevněných plochách jsou vložené kruhové ostrovy, některé jsou jen zatravněné, na jiných jsou vysázené suchomilné květiny. Stávající stromy poskytující příjemný stín byly doplněny o novou výsadbu, která za několik let bude plnit stejnou funkci. Součástí realizace je také důmyslné využití dešťové vody a její zachytávání. K tomu slouží travnaté poldery a soustavy zasakovacích studní, které se vypořádávají s nemožností zasakovat vody povrchově. Ty samozřejmě nevidíme, víme o nich. O použité technologii a dalších zajímavostech se dozvíme díky informačnímu systému, který zpracovalo grafické studio Colmo.

Červené zabarvení asfaltu lépe odráží sluneční paprsky, zdroj: Rusina FreiČervené zabarvení asfaltu lépe odráží sluneční paprsky, zdroj: Rusina Frei

Náměstí je propojeno s terasou kulturního domu dřevěnými schody, které slouží také k posezení nebo jako hlediště při konaných kulturních akcí. Vznikl zde také nový pavilon s kavárnou v podobě dřevostavby s přesahující eliptickou stěnou, která vytváří zastínění a ochranu před deštěm. Malé dětské hřiště v jeho blízkosti dopomáhá plnit hlavní funkci celého projektu – vytvořit místo, které bude dobře sloužit především lidem, kteří zde žijí. A není jich málo.

Park Thomayerovy sady

Thomayerovy sady se rozprostírají v centrální části pražské čtvrti Libeň, podél pravého břehu Rokytky. Cesty parku jsou vedeny nejzajímavějšími místy s možnými zastávkami u vyhlídek nabízející výhledy do pražské kotliny. Rozlehlé sady vznikly v období romantismu na tehdejších zámeckých zahradách Libeňského zámečku. Jejich název nese jméno významného českého zahradního architekta Františka Thomayera. Od doby vzniku se území se postupně proměňuje, nyní pod taktovkou ateliéru zahradní a krajinářské architektury Land05. Hlavní ideou je obnovit přírodní romantizující charakter parku a zároveň zakomponovat některé moderní prvky. A to se postupně také děje a daří.

Park Thomayerovy sady je typickou ukázkou parku z období romantismu, zdroj: Land05Park Thomayerovy sady je typickou ukázkou parku z období romantismu, zdroj: Land05

Najdeme zde mohutné staré duby a jilmy, ale i nově vysazené dřeviny: javory, dříny nebo jeřáby. Na jedné části louky, která dříve bývala ovocným sadem, jsou vysazené třešně a jedlé kaštany. Na prudkých svazích rostou břečťany, v části nad starým Löwittovým mlýnem je obnovené alpinum s nově vysazenými skalničkami. V parku se mění atmosféra podle ročního období, na jaře nás potěší kvetoucími narcisy a botanickými tulipány, podzimní čas nabízí nostalgickou náladu spadaného listí.

Hned u vstupu do parku na louce u řeky se nachází hřiště určené pro všechny věkové kategorie dětí. Právě blízkost vody se stala určující ideou jeho pojetí. Spousta písku na hraní, vodní pumpa s pístem a dřevěnými korýtky, to vše navozuje plážovou atmosféru, což potěší děti i dospělé. Zvolené herní prvky vybízejí ke spolupráci, najdeme tu třeba houpací hnízdo, na které se vejde několik lidí nebo oblíbené herní domečky. Nechybí také samostatná budova s toaletou a přebalovacím pultem, na střeše rostou rozchodníky a proniká sem denní světlo střešním oknem.

Hřiště s pískem navozuje plážovou atmosféru, zdroj: Land05Hřiště s pískem navozuje plážovou atmosféru, zdroj: Land05

Na hřišti je kladen důraz na různorodost sezení. Lze využít jak běžné lavičky s opěrkou, tak i různé dřevěné hranoly a klády nebo posedové dřevěné molo. Ochranu před sluncem poskytují vzrostlé stromy, další nově vysazené budou stín přinášet v budoucnosti. Právě budoucnost je jedním z časových horizontů, se kterým se krajinářští architekti vypořádávají nejčastěji, dalšími důležitými aspekty jsou ekologie a změna klimatu. V Thomayerových sadech se snaží o obojí. Při výsadbě jsou upřednostňovány dřeviny, které dobře snášejí sucho, dešťová voda je z chodníků vždy sváděna do přilehlých travnatých ploch a díky terénním průlehům se zde zadrží a postupně vsákne.

Park má rozlohu přes pět hektarů, poskytuje tedy spoustu místa pro klidné rozjímání, relaxaci i sport. Můžeme se vydat po naučné stezce připomínající libeňskou historii a přírodní hodnoty, prochází tudy i mezinárodní cyklotrasa A2. Thomayerovy sady najdeme jen kousek od křižovatky Palmovka, kde zanechal svoji stopu rovněž ateliér Land05. Společně s UNIT architekty navrhli specifický městský mobiliář - dřevěné moduly určené k posezení, které jsou zároveň osázené stromky a rostlinami. Přímo na zastávce Palmovka tak vznikly malé zelené oázy nahrazující chybějící stromořadí.

Čelakovského sady a okolí Národního muzea

Naší poslední zastávkou je nedávno otevřené Národní muzeum na Václavském náměstí, respektive jeho okolí. V návaznosti na generální rekonstrukci budovy se zásadně proměnilo i jeho okolí a Čelakovského sady. Hlavním cílem projektu bylo kultivovat místo s přihlédnutím na historické, kulturní i dopravní hledisko, snaha o navrácení prostoru lidem a to je dobře.

Autoři architektonického řešení jsou Ing. arch. Jakub Hendrych, MgA. Viktória Mravčáková, Rozálie Kašparová, MSc. z Kanceláře veřejného prostoru IPR Praha, ve spolupráci doc. Ing. arch. Pavlou Melkovou, PhD. Autoři krajinářského řešení jsou Ing. Ondřej Fous, Ing. arch. Michaela Sinkulová, David Hora, DiS. 

Prostor blíže muzeu si zachovává svou reprezentativní funkci, zdroj: Jan MalýProstor blíže muzeu si zachovává svou reprezentativní funkci, zdroj: Jan Malý

Návrh řešení celého veřejného prostranství reaguje na situaci místa – vztahu dvou dominantních staveb a blízkosti frekventované magistrály. Území je členěno na několik částí a každá z nich má jinou atmosféru a charakter. Prostor blíže muzeu si zachovává svou reprezentativní funkci, parkové cesty jsou sjednoceny drobnou žulovou kostkou, zvýšené stromové záhony s podrosty jsou lemovány posedovými zídkami. V okolí muzea bylo vysázeno 230 druhů rostlin, celkový počet přesahuje 100 tisíc nových rostlin. Roste zde také vzácný trnovník pražský, vyšlechtěný významným pražským zahradníkem Josefem Vikem.

Navazující plochy s travním porostem jsou vzpomínkou původních rozsáhlých ploch trávníků, které historickou budovu muzea dříve obklopovaly. Nově vysazené tisy zase mohou částečně tlumit exhalace a hluk z ulice. Výrazným prvkem jsou stromy umístěné do dlažby s retenční spárou umožňující vsakování vody. Celý prostor mezi budovami je sjednocen novou žulovou dlažbou, která barevně navazuje na obnovenou fasádu Národního muzea.

V okolí muzea bylo vysázeno 230 druhů rostlin, zdroj: René OndrouškováV okolí muzea bylo vysázeno 230 druhů rostlin, zdroj: René Ondroušková

Atmosféru místa utváří kombinace nových doplňků spolu s tím, co zde zanechala minulost. Okolí muzea je jedno z prvních míst, kde můžeme spatřit a vyzkoušet si vítězné lavičky a odpadkové koše od studia Olgoj Chorchoj, které vzešly z designerské soutěže na nový pražský mobiliář. K posezení a relaxaci můžeme využít také Pražské židle & stolky.

Odkaz minulosti si můžeme připomenout samotným tvůrcem původní podoby parku, Čelakovského sady začaly vznikat podle návrhu už zmiňovaného Františka Josefa Thomayera. Tento zahradní architekt se na přelomu 19. a 20. století podílel na uspořádání spoustu pražských parků, které jsou dodnes neodmyslitelnou součástí systému zeleně Prahy. Jde například o Karlovo náměstí, část Letenských sadů nebo park před Hlavním nádražím. Podle jeho návrhu byl upraven také Lázeňský park v Lázních Bohdaneč, zámecký park v Chrasti u Chrudimi, ale i zahrada slavné Baťovy vily ve Zlíně.

Další připomínkou z historie je pomník české herečky Otýlie Sklenářové. Mramorový pomník z roku 1933 je dílem předního českého sochaře první poloviny 20. století Ladislava Šalouna. Je dobrým příkladem sochařského portrétního umění, zároveň i dokladem tehdejší doby – velké úcty, kterou tato herečka měla. Socha v nadživotní velikosti zachycuje herečku jako Hermionu ze Shakespearovy Zimní pohádky. Postava je zahalena do dlouhého splývavého pláště, s rukama zkříženýma na prsou. Její levá ruka drží lipovou ratolest, součást naší státní symboliky.

Galerie

Další články