Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Kniha Squadron je koncipována jako písmový vzorník | Zdroj: BiggBoss Kniha Squadron je koncipována jako písmový vzorník | Zdroj: BiggBoss

Reflexe českého letectví. Kniha Squadron vzdává hold fotografii, typografii a pilotům

V první polovině prosince se na trhu objeví kniha SQUADRON, a přestože možná nejste fanoušky letectví, zaslouží si vaši pozornost minimálně pro svoji grafickou podobu a publikované fotografie Ladislava Sitenského a Vojtěcha Veškrny. Co od ní můžeme očekávat, naznačil v rozhovoru pro Czechdesign její spoluautor Jan Matoušek.

V polovině prosince vyjde kniha, na které spolu s Vojtou Veškrnou už dlouho pracujete. Jak jste se k tématu letadel a armády dostali? Říkal jsi, že nejsi úplně fanouškem letectví.

JAN: Nápad na vznik Squadronu se zrodil ještě na půdě UMPRUM, kde jsem působil jako asistent (v ateliéru Grafický design a nová média / 304 – pozn. red.) a Vojta tam tenkrát byl na stáži. Začalo to formální inspirací, zaujalo mě téma československých letců a vizualita s tím spojená – design letadel, typografie letových deníků a síla tehdejších fotografií. Navrhl jsem písmo inspirované dobovou typografií, zároveň jsme s Vojtou sháněli rešerše. Přes dobové tiskoviny, filmy a fotografie jsme se nakonec dostali až k archivu Ladislava Sitenského, se kterým jsme díky jeho vnučce, Adéle Kándlové, mohli začít pracovat. Vojta tou dobou fotil fotosérii na základně taktického letectva v Čáslavi. Když jsme viděli, jak jsou si podobné Vojtovi a Sitenského fotografie, tak nás to samo přivedlo k jejich propojení. Přitom fakt je ten, že Vojta nafotil čáslavskou sérii dřív, než jsme zdigitalizovali Sitenského negativy. Postupně jsme zjistili, že máme v rukou mnohem větší věc, než se původně zdálo.

Na UMPRUM už ale nějakou dobu nejste. Jak dlouho tedy nakonec kniha vznikala?

JAN: Od roku 2014 s přestávkami téměř pět let, čisté práce tak dva roky. Jsme v jedné osobě iniciátory i zpracovateli, takže práce byla často odkládána kvůli běžnému provozu. Knihu jsme chtěli vydat už vloni, ale díky objevu nového materiálu jsme došli k tomu, že je nutné jít ještě hlouběji. Během celkem dlouhé doby vývoje projektu jsme získali schopnost téma lépe interpretovat, chtělo to vnitřně vyzrát, abychom našli tu správnou cestu.

Průzkum tématu nás postupně vedl stále hlouběji – přes rozhovor s brigádním generálem Miroslavem Štanderou, který byl nejenom letec, ale i vystudovaný typograf, k osobním letovým deníkům, v nichž jsou v předtištěných osnovách vlastnoručně zapsány minuty a hodiny života letců. Téma je navíc spojené s krásnými věcmi – a právě vizualita a krása, která je v tomto tématu přítomná, byla tou branou, kudy jsme do tématu vstoupili.

Fotografie Ladislava Sitenského, 312. československá stíhací peruť, Harrowbeer-Somerset, 1942 | Zdroj: aktualne.czFotografie Ladislava Sitenského, 312. československá stíhací peruť, Harrowbeer-Somerset, 1942 | Zdroj: aktualne.cz

V knize se věnujete především třem postavám – fotografu Ladislavu Sitenskému a letcům Miroslavu Štanderovi a Aloisi Vašátkovi. Sitenský byl jedním z hlavních českých fotografů událostí 2. světové války, Vašátko pak jeden z nejúspěšnějších československých stíhacích letců a Štandera stíhač, který prošel boji ve Francii a Velké Británii, nejedná se tak o neznámá jména. Štandera s Vašátkem se potkali v cizineckých legiích ve Francii a se Sitenským se poté sešli roku 1940 v 312. československé stíhací peruti RAF. Věnovali jste se 312. peruti záměrně?

JAN: To, že je v knize většina materiálu z 312. peruti, je logické vyústění propojení těchto tří osudů. Miroslava Štanderu jsme zastihli v roce 2014 asi tři týdny před jeho smrtí, ve věku 95 let. K Sitenského archivu jsme se dostali o pár týdnů později a k Vášátkovu deníku následně. Vše je hezky propojené. V deníku Miroslava Štandery jsme například viděli fotografii, jejíž negativ jsme objevili o několik dnů později v archivu Ladislava Sitenského. Nebo v jednom starším rozhovoru Miroslav Štandera popisuje, jak si ho Alois Vašátko vyhlídnul jako dobrého letce už ve Francii a následně i v Anglii. Historickou reflexi končíme v momentě, kdy Alois Vašátko v roce 1942 padl v boji nedlouho po tom, co inicioval vznik československého stíhacího křídla.

Proto se kniha jmenuje pouze Squadron (angl. označení pro letku)?

JAN: Ano, to téma není omezené pouze na konkrétní jednotku. Důležitý je podtitul knihy: Autorská reflexe českého letectví v letech 1939–1942 a 2014–2019. Squadron, jakožto peruť, je označení celku. A právě celek vytváříme spojením fotografie a typografie, minulosti a současnosti. Zajímá nás, jak se vyvíjí designová forma v čase. Testujeme, jestli bude fungovat i v kontextu dnešní doby. Co se knihy týče, nabízí se i více způsobů jejího čtení – na své si přijde člověk, kterého zajímá fotografie, typografie i historie – čtenář může knihu vnímat pouze vizuálně, faktograficky, nebo si ty vrstvy spojit.

Vojtěch Veškrna, fotografie z 21. základny taktického letectva v Čáslavi | Zdroj: LinkedIn Vojtěcha VeškrnyVojtěch Veškrna, fotografie z 21. základny taktického letectva v Čáslavi | Zdroj: LinkedIn Vojtěcha Veškrny

V roce 2017 vyšla kniha Peruť 312. Jsou v ní stejně jako ve vaší knize Sitenského fotografie a texty od Jiřího Rajlicha. Můžeš ve stručnosti shrnout, jak se liší?

JAN: Peruť 312 je reedicí knihy, kterou Sitenský sestavil v roce 1946. Připravila se a roku 1948 stačilo vyjít několik výtisků, než byla kvůli komunistickému převratu zakázána. Prakticky celý náklad byl zničen, zachovalo se pouze pár kusů. Po 60 letech dala vnučka Sitenského, Adéla Kándlová, knihu znovu dohromady.

Naše kniha je reflexí, novým vstupem do tématu. Sledujeme vzájemné propojení člověka, stroje, designu, typografie a fotografie. Navíc nás zajímalo přemýšlení letců, ať už tehdejších, nebo dnešních, to zda cítí vazbu k minulosti. Proto je v knize rozhovor s Janem Tvrdíkem, který právě ten odkaz minulosti vnímá. Vrstvy minulosti (část A) a současnosti (B) jsou v naší knize vyvážené.

Co je „gro“ vaší knihy? Jak by měla na čtenáře působit?

JAN: Kniha zkoumá to, kam až může člověka dovést fotografie a typografie. Fotografie i tvarosloví typografie působí na smysly čtenáře, vyvolávají určité emoce a dojmy. Jistým způsobem čtenáře směřují a jsou vstupní branou k obsahu. Zde Squadron začíná... Kniha čtenáře vede v osnově písmového vzorníku skrze čas a prostor, podněcuje k propojování obrazů, přemýšlení. Nevnucujeme čtenáři konkrétní názor. Předkládáme autorským způsobem sestavený materiál, který podněcuje další otázky a hledání. Což je důležité, jelikož si minulost i budoucnost vlastně všichni neustále tvoříme – sníme, rekonstruujeme, budujeme – tím vzniká náš pohled na svět.

Obálka knihy Squadron, jejímiž autory jsou Jan Matoušek a Vojtěch Veškrna | Zdroj: BiggBossObálka knihy Squadron, jejímiž autory jsou Jan Matoušek a Vojtěch Veškrna | Zdroj: BiggBoss

Co chystáte dál? Můžeme se těšit na vaši další spolupráci?

JAN: Nyní je hlavní samotná kniha a její vydání. Po knize bude následovat vydání písmové rodiny Squadron a webu, kde bude možné knihu i písmo sehnat. Další spolupráce s Vojtou je nasnadě – Vojta má dar vystihnout svou fotografií podstatu objektu, proto je pro mě spolupráce s ním obohacující. Po Squadronu máme v záloze projekty, ve kterých se úzce propojuje typografie s fotografií. Průzkum tohoto prostoru nás zajímá, baví nás zkoumat a posouvat hranice našich oborů.

Jan Matoušek, Vojtěch Veškrna – Squadron.

Kniha vychází v polovině prosince u nakladatelství BiggBoss, bude se distribuovat přes eshop, kde už je spuštěný předprodej, a v knihkupectví PageFive (Veverkova 5, Praha). Naleznete v ní 280 stran s fotografiemi Ladislava SitenskéhoVojtěcha Veškrny, citáty a skeny z letových deníků Aloise VašátkaMiroslava Štandery a texty od Jana Matouška, Vladimira 518, Ladislava Sitenského a experta na historii letectví Jiřího Rajlicha. Jan Matoušek je rovněž autorem písma a designu knihy.

Galerie

Další články