Radek Svoboda: Češi by měli být maximálně otevření svým individuálním potřebám

Radku, pro IKEA pracujete jako visual merchandiser, můžete čtenářům osvětlit, co se za tímto názvem skrývá? Jaká je náplň vaší práce?

Myslím, že je to super otázka! Vlastně jsem dopředu avizoval, že nejsem interior designer a že pozice visual merchandiser je takové skoro až tajemné povolání. Obecně platí, že jde o práci v maloobchodě, práci v prodejně. Má své zákonitosti firma od firmy. V IKEA máme tzv. mandatories. Je jich málo, ale musíme výrobky prezentovat tak, aby byly atraktivní pro zákazníka, a nakupování bylo zároveň maximálně jednoduché. Mandatories zohledňují velikost obchodního domu, média, lokalitu, logistiku... Visual merchandiser spolupracuje s prodavači, s prodejním oddělením, případně i se zásobováním. Následně ale také záměry implementuje, takže od tabulek a softwarů přechází na prodejní plochu a chodí třeba i na štaflích.

Jaká cesta vás dovedla k současné profesi?

Studoval jsem Průmyslovou školu stavební, kde mě nejvíc bavilo kreslení a architektura. Šel jsem i na vysokou školu, ale ta mě naopak moc nebavila. Dělal jsem různá povolání od šéfa jevištní scény v divadle, osvětlovače. Pracoval jsem na Brněnském výstavišti. Strávil jsem asi rok a půl v Americe, a když jsem se vrátil, tak jsem ve schránce našel inzerát, že IKEA hledá pracovníka pro druhý obchodní dům v republice... To bych chtěl dělat, řekl jsem si! Šel jsem na konkurz, strašně mě bavily už pohovory – lidé a atmosféra. Přijali mě a od té doby, od roku 1998, jsem v IKEA. Většinu času jako visual merchandiser, i když jsem krátce dělal i jiné věci. Příští rok to tedy bude 20 let.

Existuje ve vašem případě nějaká „nemoc z povolání“​?

To sám nejsem schopen říct. Možná by jste to mohl říct vy, jestli to vypadá, že jsem nemocný z povolání. Myslím, že nenakupuji každou kolekci, každou novinku, ale to co potřebuji, to si koupím. Někdy sedím na internetu několik hodin, několik dnů a hledám výrobek, který bych si chtěl koupit. Nakonec si ho ale koupím v IKEA. Ne že bych nechtěl nakupovat jinde, ale nakonec se mi zde zdá nejlepší. Možná to je nějaká nemoc z povolání. Nechce se mi dávat moc peněz za něco exkluzivního, nemyslím si, že design má být exkluzivní. Zajímají mě věci, které se dají použít, dají se rozbít a nebude mě to mrzet. Asi to není nemoc, ale spíše souznění s ideou naší firmy.

Visual merchandiser IKEA Radek Svoboda a jeho vlastní byt, foto: Nadan Pojer

Dneska máme unikátní příležitost vést tento rozhovor ve vašem bytě, přitom práce s domovy je vaší profesí. Je velký rozdíl mezi prací s tím vlastním a prací s domovy, které mají samy sebe prodávat?

Neřekl bych, že je v tom velký rozdíl. Reflektujeme to, co zákazníci chtějí, jak žijí, jaké jsou jejich životy. Na základě znalostí reagujeme výběrem sortimentu i způsobem prezentace. Když to následně vztáhnu na můj domov, tak když jsme jej vytvářeli, hodně jsme se ženou diskutovali. Pokojík, který později uvidíme, jsme už dělali společně s dcerami, kterým je 13 a 11 let. Dal jsem jim úkoly, ať si na Pinterestu najdou, co se jim líbí, jaké barvy by chtěly, jestli chtějí tapetu. Bylo to vlastně velmi podobné, jak to řešíme v IKEA. Rozdíl tam opravdu nebyl velký. Trošku rozdíl je v tom, že v obchodním domě je to pořád prodejna a doma je všechno reálné. Později zjistíte, že máte moc skříněk, málo skříněk nebo že něco praská. Život je malinko jinačí.

Které části vašeho bytu, který, jak už víme, nemá obývací pokoj, jsou nejoblíbenější?

Mé nejoblíbenější místo je balkón. Tam mám téměř po celý rok křeslo Applaro (venkovní polohovací křeslo z IKEA). Trávím tam spoustu času. Od konce zimy až do konce podzimu. Oddělím se od rodiny, mám výhled na břízu, piji pivo nebo čaj. Můžu se i zavřít a užívám si klidu. Pak je tady kanape, které jsme sami navrhli. Lehnu si a i když je zima, tak v trubkách ústředního topení vedle sálá teplo. Jsem jako u pece! Třetí místo je v ložnici, která je malinko multifunkční, ležím tam v posteli, pracuji, odpočívám.

To jsou vaše srdcová místa. Kde trávíte čas jako rodina?

Jádrem našeho domova je kuchyně. Snažili jsme se, aby křesílka byla pohodlná, a ta to maximálně splňují. Nejsou jen židlí k jídelnímu stolu! Dá se zde trávit více času, můžeme se i natáhnout. V kuchyni trávíme určitě nejvíce času!

Bydlíte zde již 8 let. Jak se mění vaše rodinné rituály a jak pak následně ovlivňují podobu vašeho domova?

Vyvíjí se a je zajímavé to sledovat. Na kuchyni to zatím velký vliv nemá, ale pokojík je dva měsíce starý, protože už dcerám nevyhovoval. Měly malé postele, celkově byl více koncipovaný na hraní. Teď už je připravený pro jejich studium na střední škole. Snažili jsme se je od sebe nějak jednoduše oddělit, přestože sdílí jednu místnost. A ještě se vyvíjí ložnice, kde máme postel přes celou místnost. Když jsme se stěhovali z Prahy do Brna, vybírali jsme jim postel, palandu. Byly nadšené, já jsem všechno smontoval, nainstaloval a dcery asi za 14 dnů zase chtěly spát s námi. Spousta rodičů přiznala, že spí s dětmi, ale nemají velkou postel. My máme 2x140 cm, tedy 280 cm širokou postel. Když měly nový atraktivní pokojíček, spaly tam, ale stejně, pokud mají nějakou noční můru, přijdou spát k nám. Plánujeme, že už pokoj předěláme „jen na naši ložnici“. Ale vlastně se trochu bojím, že se tam pak nevejdeme.

Zkušenosti otce, respektive zkušenosti ze života s rodinou, jsou bezpochyby jedny z nejintenzivnějších v životě člověka. Projevují se i do práce v IKEA?

Určitě. Máme spoustu teorií, které fungují na globální i lokální úrovni. Zkoumáme, jak děti žijí, co potřebují, jak zajistit jejich bezpečnost. Když člověk nemá děti, jsou to pro něj jen teorie, které se musí naučit, nebo si je zapamatuje, nebo vyhledá. Ale když děti má, učit se to vlastně nemusí. Tedy pokud se mám vrátit zpět k otázce, ano, má to vliv. Člověk jen neteoretizuje, ale ví co to znamená.

Visual merchandiser IKEA Radek Svoboda a jeho vlastní byt, foto: Nadan Pojer

Mluvíme o vlivech a inspiracích. IKEA má bezpochyby velkou výhodu ve svém mezinárodním charakteru. Ovlivňuje vás setkávání se se skandinávským designem, globálnost, mezinárodní zkušenosti?

Myslím, že ano, protože těch úrovní je hrozně moc. Začíná to tím, že na intranetu máme tzv. IKEA TOOLBOX, což je stránka, která obsahuje veškerou naši znalost. Když to zúžím na to moje pole působnosti, je tam oddělení „comunication and interior design“, kde je veškerá znalost. Není konzervovaná, ale je to živá databanka, jak může visual merchandiser pracovat. Je to oficiální platforma, jejíž součástí je common store planning team, který sídlí v Malmö. Tým složený z lidí, kteří pracovali v některém obchodním domě, a přihlásili se, teď ve spolupráci s IKEA of Sweden vytváří řešení prezentace našeho sortimentu. Nyní pracují teoreticky, dříve řešili situaci konkrétního obchodního domu. Sdílejí veškeré informace, dokumenty, detaily, plány.

Další formy sdílení a inspirace jsou neformálnější. Fungujeme v rámci Facebook skupiny, používají ji takřka všichni zaměstnanci. Můžeme oslovit managery z celého světa s prosbou o spolupráci s designéry. Pokud mohou, pošlou pracovníky a oni s námi spolupracují na konkrétním projektu. Výměna je živá. Lidé byli v Indonésii, Japonsku, v Evropě.

Visual merchandiser IKEA Radek Svoboda a jeho vlastní byt, foto: Nadan Pojer

IKEA v současné době představuje nový koncept Room for Life. Jak reaguje na způsob, jakým běžní lidé bydlí a jak o svém bydlení přemýšlejí?

Projektu „jak prezentovat sortiment“ předcházela obrovská příprava, obrovský výzkum, spousta statistik a dílčích výstupů. Pokusím se pár zmínit. Urbanizace je téma dnešních dnů! Například do roku 2050 by mělo 70 % populace bydlet ve městech. To zároveň znamená, že se zvýší poptávka po bytech a bydlení bude stejně drahé nebo spíše dražší, než je dnes. Život v malých bytech, bude aktuálnější. S urbanizací je spojen také fakt, že lidé, kteří se z venkova stěhují do měst, mají stesk po přírodě. Pěstování si přírody doma, ať už užitkové nebo okrasné, je trend. Technologie je také jakýsi fenomén.

V interiérech, za které jsou zodpovědní mí kolegové, interiéroví designéři, často prezentujeme odlišnosti oproti minulosti: život bez TV, život s více zvířaty, život lidí starších 60 let, sběratele suvenýrů a knih. Rozšiřuje se spektrum možností. IKEA vnímá a pracuje s faktem, že spektrum potřeb je mnohem širší než jen tradiční pohled na obývací pokoj. Není to jen v konkrétním řešení, ale i v prezentovaném sortimentu. Představíme sedačky, které jsou zároveň postelemi. Jsou modulární, můžete si je změnit během dne. V noci na nich spíte a pak je zase složíte a nejsou vidět.

Je ambicí IKEA ukazovat nové obzory?

Je. Měli jsme to dělat vždy, ale pokud jde o obývací pokoje, tam jsme, myslím, tak nějak ustrnuli. Trošku sebekriticky musím říct, že to teď těžko doháníme. Ale myslím, že se o to teď dobře snažíme a že to v konceptu Room fro Life je dobře vidět. Možnosti jsou širší. Není to jen o knihovně, sedačce a TV. I z IKEA sortimentu může být postaven prostor pro člověka, který potřebuje něco jiného.

Název konceptu Room for Life lze přeložit i jako „prostor“ pro život. Pracuje IKEA s fenoménem omezeného prostoru a zároveň touhy zákazníků po komfortu?

Jednou z dlouhodobých priorit je žít na malém prostoru. To je každodenní diskuse. Začíná vývojem sortimentu. Máme například poměrně novou rodinu Eket. Jsou to úložné prostory ve tvaru kvádru, v asi 4-5 barvách a v několika rozměrech. Koupíte si 1,2,3,50 a vytvoříte si to, co potřebujete. A můžete s tím počítat i do budoucna. Všechna řešení v interiérech by měla být převážně chytrá, aby řešila problémy, které lidé mají. V tom našem regionu je to o úložných prostorech - kam dát šaty, dokumenty, knihy, rostliny, desky a to všechno třeba na 24 m2. Je to velké téma a vždycky to musí být bráno v potaz.

Čím jsou interiéry prezentované v obchodních domech IKEA v České republice odlišné od těch ostatních?

Reflektují skladbu bydlení a velikosti bytů na trhu. Každý obchodní dům má průzkum své oblasti a na jeho základě vytváří velikosti „room settingů”. Například 40 % bytů na trhu je nad 70 m2 , 20 % je mezi 20 a 40 m2. Aby byl pocit ještě reálnější, ještě silnější, tak v "Room for Life" budou mít pokoje 4 stěny. Teď existuje jakýsi oční klam. Prostor vám přijde dost velký, protože jste vně, ale chybí ta čtvrtá stěna. V obchodních domech v Budapešti, Bratislavě a v Praze na Černém mostě už mají všechny interiéry v oddělení Obývací pokoje čtyři stěny.

Můžete zmínit ještě další novinky a odlišnosti?

Měly by ještě více reflektovat lokální trh, respektive skladbu bydlení na lokálním trhu. Měly by být více o konkrétní osobnosti, personifikování by mělo být ještě silnější než dnes.

Takzvaný nábytkový kompakt, kde se prezentují sedačky a úložné prostory, bude pracovat s koordinací sortimentu více než kdy před tím. Sortiment je už od vývoje vzájemně propojený, nevyvíjí se náhodně, a takovéto sety – koordinace - budeme nabízet zákazníkům přímo už tam. Představíme vše od sedaček, úložných prostor, přes textil, včetně světel, vnitřního vybavení a podobně.

Aniž bych konkrétní prodejnu navštívil, koncept, zdá se, zákazníkovi daleko více nabízí jednotlivá řešení.

Máte pravdu. Víc se mu bude nabízet, ale především prostřednictvím zmíněných nábytkových kompaktů. Jak jsem zmiňoval na začátku, visual merchandising IKEA je taky o tom, že se staráme o zákazníka. Nenabízíme mu „jen něco pod tlakem“, ale také se staráme, aby čas, který strávil v obchodním domě měl smysl. Chceme mu nabídnout něco, co nečekal, co ho překvapí. Třeba neví, že konkrétní sedačka může být koordinována s určitým textilem nebo se specifickým osvětlením. Není to tlak, ale je to nabídka, maximálně komplexní nabídka.

V interiérech se pak může najít on sám, může potkat problémy, které sám doma řeší. Konkrétní příklad je z Budapešti. V interiéru, kde by měla žít paní starší 60 let, profesorka, která má spoustu knih a spousty sbírek. V navrženém interiéru najdeme knihovny s dalšími dvěma nádstavci, které se nedají ukázat nikde jinde. V Budapešti, tak jako v centru Prahy, jsou stropy 3,60 a 4,20 m vysoko. V prodejně zvedli strop a vystavili tak knihovny skoro 4 metry vysoké. A najednou všichni vidí, jak vypadají, a přitom v sortimentu jsme je měli už několik let. Má to následně vliv na prodej, ale také na spokojenost zákazníka, který vidí něco, co může použít.

Často se říká, že jsme národ chatařů a chalupářů. Existuje odlišnost domova „jen“ na všední dny?

Asi ano. Český, slovenský i maďarský zákazník je tradiční, ale spektrum se rozšiřuje. Ve větších městech žijí třeba mladší lidé jinak a potřebují tak odlišná řešení. Většina je ale stále tradiční. Zeleň si užívají o víkendu. Mladší následují trendy, nejsou tak etablovaní jako většinový zákazník. Nesmíme ale reflektovat jen jeho, ustrnuli bychom. Musíme nabídnout výrobky a hlavně řešení i lidem, kteří žijí jinak, dívají se na život a na bydlení jinak. Mají tak odlišné potřeby.

Znamená slovo tradiční zároveň konzervativní?

Myslím, že ne. Jsou schopni se na bydlení dívat jinak, jsou schopni sledovat poslední trendy. Asi jim ale chybí trochu odvahy se podívat na svůj život tak, že potřebuji něco jiného než mají ostatní. Je to podobné jako s již zmíněnou postelí. Spousta lidí spí s dětmi, ale nekoupí si 2 postele, pořád mají 180 cm. Možná je to ani nenapadne, nebo se to prostě nedělá. Nazval bych to „být otevřený tomu, že potřebuji něco specifického“. V tomto jsou tradiční.

Radku, můžete prosím ilustrovat koncept Room for Life na vašem vlastním bytě?

Celý náš byt je Flat for Life. Není tak rozdělený, je multifunkční. Sedíme v kuchyni, ale když budu doma sám, mohu zde i ležet. Můžu tady trávit několik hodin u počítače, dívat se na TV. V ložnici máme monitor, pokoj je nachystaný na domácí kino, promítali jsme i velké formáty. Holky mají sedačky přes den, večer jsou to postele. Mohou si do tohoto prostoru natáhnout klavír keyboard, můžou hrát. Vše můžete dělat na více místech.

Byty jsou dnes využívány více hodin denně a především k daleko většímu množství činností.

Myslím si, že je to tak. Funkcí v bytě přibylo, je zde více aktivit, než bylo dříve. I tady v kuchyni děláme Silvestry, kde je 8 lidí, cítí se tady dobře, i když je poměrně malá. Lidé jsou zde rádi. I když dcery mají jen 2 postele, spí tam kamarádky. Pokoj je dokáže pojmout. To prolínání rodin a návštěv kdysi nebylo tak časté.

Práce doma je také dobrá otázka. Já bydlím v Brně ale pracuji v Praze. Tady u stolu můžu fungovat stejně dobře, někdy i lépe, než v té kanceláři v Praze. Je to o tom, připravit si byt pro všechny aktivity, které tam dělávám.

Je v obchodní síti IKEA něco, na co jste sám za sebe maximálně pyšný?

Pilotní projekt Room for Life byla obrovská zkušenost. Myslím, že jsme ukázali, že v našem regionu umíme dělat něco kvalitního pro IKEA jako celek. Máme dobré zpětné vazby, uskuteční se setkání asi 150 lidí, kteří byli v projektu zapojeni. S tímto projektem jsem strávil hodně času. Teď pokračuje na Černém mostě a v Bratislavě, kde se používá stejná platforma, jen malinko modifikovaná.

Vašim profesním úkolem je, aby se zákazník cítil v IKEA co nejlépe. S jakým přístupem by měl přijít, aby návštěvu využil na 100%?

Měl by být uvolněný a chtít si to užít. Samozřejmě, že když bude ve spěchu, ve stresu, tak pro něj bude návštěva náročná. Je třeba, aby si našel chvilku, která bude asi delší než chvilka, asi 2-3 hodiny, na to nechat se inspirovat, prohlížet si interiéry, dívat se na sortiment. My se opravdu staráme komplexně, chceme zajistit komplexní zážitek z nakupování. Kdybych nepracoval v IKEA, tak tam půjdu, budu si to v klidu prohlížet. Budu mít volnost v nákupu, projdu se prodejním prostorem, který není nudný, a vždy se něco nového dozvím, vždy si něco vyberu. Nemusí to být jen nábytek, velké kusy, ale třeba doplňky. Limitovanými sériemi, které jdou jedna za druhou, se snažíme nabídnout každému něco.

Visual merchandiser IKEA Radek Svoboda a jeho vlastní byt, foto: Nadan Pojer

Máte své 3 nejoblíbenější IKEA produkty?

Hrnek, který mě stál 29 korun a z kterého už asi osm let piji čaj. Musím přiznat, že i mě samotného jeho kvalita překvapuje. Pořád vypadá tak jako nový. Používám ho i několikrát denně a nic mu není. To je přece úžasné! Myjeme ho v myčce, ergonomicky mi strašně vyhovuje. Je v něm i chytrost, že voda v myčce z něho vyteče, naliji do něj horký čaj a přesto se ucho nezahřívá. Pak je to určitě kuchyně Metod. V naší kuchyni funguje skvěle a bez chyb, a v dětském pokoji z něj máme udělanou elegantní skříň.

A třetí věcí je Strandmon, křeslo, které je úžasné a komfortní. Mám 180 cm a tak mi ne všechno sedí. Začalo se vyrábět v 50. letech, na chvíli se produkovat přestalo a nyní, před pár lety, jsme ho začali prodávat znovu. A je to nový bestseller IKEA. Fascinuje mě, že je to vlastně kopie původního produktu z 50. let, která je jen technologicky upravena. Pořád se vyrábí ručně. Baví mě na něm, že dokáže být tradiční ale i velmi moderní zároveň. Přichází i luxusní sametová úprava - tmavě zelená a temně modrá, s květinovými vzory. Baví mě taky jeho funkčnost a flexibilita. Možná dáme s manželkou další kus do nové ložnice. Pokud tedy po postelích zbude nějaké místo!

Visual merchandiser IKEA Radek Svoboda a jeho vlastní byt, foto: Nadan Pojer