Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Veronika Černohous a Jana Návratová věří, že kontinuálními diskuzemi a jasnými kroky lze v české kultuře přenastavit nefunkční paradigmata. | Foto: Anželika Rybak Veronika Černohous a Jana Návratová věří, že kontinuálními diskuzemi a jasnými kroky lze v české kultuře přenastavit nefunkční paradigmata. | Foto: Anželika Rybak

Problémy, nad kterými se přivíraly oči. Kulturní podcast Suflér se snaží rozvířit stojaté vody české kultury

Podcast Institutu umění – Divadelního ústavu Sufler se soustředí na problémy české kultury, nad kterými se roky přivíraly oči... Jaké vody by se podle Jany Návratové a Veroniky Černohous měly rozvířit?

Pandemická krize poukázala na dlouho opomíjené trhliny v českém kulturním sektoru. Momenty, nad kterými se léta zavíraly oči, nyní neodvratně hledají řešení. Ať už mluvíme o nerovnosti žen a mužů v kultuře, o práci s daty či o aktuálních potřebách divadelního provozu v digitální éře, jedná se o mezioborové otázky, na jejichž zodpovězení je třeba laicky i odborně participovat. Jana Návratová a Veronika Černohous z Institutu umění – Divadelního ústavu se ve svém podcastu Suflér na tato a další témata rozhodly podívat z širší perspektivy. „Dokud budeme odborná témata jako platovou nerovnost žen či klimatickou krizi nechávat jen na úrovni konstatování odborníků, nemáme moc šancí někam se posunout,“ říká Veronika s Janou. Proč jsou potřeba mezioborové diskuze, v jakém bodě může nastat změna a jak těžké je vměstnat celou šíři tématu do půl hodiny vysílání? 

Jana a Veronika jsou kolegyněmi z IDU, který celý podcast zaštiťuje. | Foto: Anželika RybakJana a Veronika jsou kolegyněmi z IDU, který celý podcast zaštiťuje. | Foto: Anželika Rybak

Podcastů s kulturní tématikou především v pandemickém období vyrostlo jako hub po dešti. Vy jste se touto myšlenkou ale zabývaly již před těmito radikálními společenskými a institucionálními změnami. Jaká byla vaše hlavní motivace pro tvorbu podcastu a proměnila se s pandemií nějak zamýšlená koncepce? 

SUFLÉR: Vytvořit podcastovou řadu nás sice napadlo před pandemií, ale teprve, když nastala, dostavila se urgence, motivace a také prostor k tomu Suflér rozjet. V začátcích pandemie jsme v IDU celkem rychle začali poskytovat servis prostřednictvím newsletteru Kultura v karanténě, po kterém byla poptávka širokého spektra odběratelů. Došlo nám, že publikum bychom tedy měly a koncepci jsme nepotřebovaly. Témat, která pandemie zvýraznila a zpřítomnila, bylo plno.   

Pro jednotlivé díly volíte poměrně rozsáhlá, svébytná témata. Z mého pohledu by každé z nich vydalo na samostatnou sérii, vy je ale uchopujete specifickým kritickým komentářem v obecné rovině fungování kultury… 

SUFLÉR: Rozsah témat je výhoda i prokletí. Výhoda v tom, že je skutečně o čem mluvit, co promýšlet, na co se ptát. Ačkoli nejsme jediný podcast o kultuře, pořád se o tomto sektoru málo mluví. V médiích jsou to jen zmínky nebo PR akcí. A pak tu máme ve veřejném, ale i politickém slovníku floskule, jako je „kultura jako most mezi národy“ nebo šíření nejrůznějších iluzí o tom, jak jsme kulturně vyspělá země nebo jak vzorně pečujeme o nejrůznější hodnoty.

Pravidelně se nám stává, že naše rešerše jsou tak obsáhlé, zajímavé a živé, že nemají daleko ke zmíněnému seriálu. Zrovna s tématem genderu se stalo, že jsme jej rozdělily do dvou samostatných podcastů. A v tom je i to prokletí. Musíme se dostat do uposlouchatelného rozsahu a srozumitelné struktury.  

Ve svých podcastech se snaží do půlhodiny shrnout a okomentovat obsáhlá aktuální témata. | Foto: Anželika RybakVe svých podcastech se snaží do půlhodiny shrnout a okomentovat obsáhlá aktuální témata. | Foto: Anželika Rybak

Jaké konkrétní otázky prochází všemi tématy? Co je spojuje? 

SUFLÉR: Kulturu se snažíme vnímat jako pole, kterým procházejí cestičky celé společnosti a oborů. Nejde jenom o umění, památky, folklór apod. U všech našich témat si klademe stejné otázky, tedy zda to, co sdělujeme, je pravda, jestli jsme srozumitelné, jestli nejsme banální... 

Co vás osobně na tvorbě podcastů nejvíce obohacuje? 

SUFLÉR: Práce na Sufléru je hrozně zajímavá. Mluvíme s lidmi, jejichž expertiza, zkušenosti a vhled nám pomáhají osvětlit různá témata a problémy. Snažíme se posluchače daným tematickým územím provést tak, aby to nebyla nuda a aby byl na konci rád, že si nás poslechl. 

Ke katarzi pro nás dochází ve chvíli, kdy se nám podaří v posluchačích podnítit diskuzi. Takovým příkladem byl třeba díl zaměřený na ekoaudity v kultuře. V rozhovoru s Viktorem Třebickým jsme zjišťovaly, jaké místo může zaujímat kultura v adaptaci na změnu klimatu. Po publikování se nám ozvala Anna Gumplová z Magistrátu a IDU teď začal na tomto tématu s Magistrátem spolupracovat. To je pro nás asi nejcennější zpětná vazba.

Své podcasty autorky cílí na posluchače kolem Institutu umění - Divadelního ústavu, ale také na širokou veřejnost, kterou by otázky kultury měly zajímat. | Foto: Anželika RybakSvé podcasty autorky cílí na posluchače kolem Institutu umění - Divadelního ústavu, ale také na širokou veřejnost, kterou by otázky kultury měly zajímat. | Foto: Anželika Rybak

Zmíněný díl dotýkající se významu žen v kulturním sektoru pro mě představoval takovou příjemnou oslavu ženského tvůrčího elementu, který skrze inspirativní příběhy často nedoceněných osobností odkazoval k tíživé přetrvávající otázce genderové rovnosti. Jakým způsobem jste uchopily navazující díl? 

SUFLÉR: Každý Suflér je bouřlivá plavba. Chceme být sice audiokompas, ale to neznamená, že nás občas nežene proud do neznáma. V dílu o genderu v kulturních institucích jsme chtěly zjistit, jak je to s rozhodováním o penězích, obsazením řídících postů, vlivu na dramaturgii kulturních programů, zaměřením strategií a podobných problematických momentů. Statistiky jsou v tomto směru nelichotivé a my se ptaly proč. Bez většího překvapení jsme musely přijmout fakt, že to tu tak prostě máme nastaveno celospolečensky.  

Pak do toho vstoupila kauza DAMU a skrze její sledování jsme pluly proti proudu k pramenu, tedy k faktu, že velké věci začínají malými věcičkami, že vzájemné vztahy a chování se propisují do obecné úrovně etiky, že násilí má mnoho podob a souvisí s mocí, ale i to, že bezmoc může mít svou sílu… Všechny tyto podněty jsme nabraly do podběráku a uspořádaly do aktuálního dílu. Začaly jsme statistikou a končíme emocemi. 

Při zkoumání jednotlivých témat jistě narážíte na další a další informace, které jste původně ani neměly v úmyslu použít… Není těžké vměstnat takto široká témata do půlhodinového podcastu? 

SUFLÉR: Je. Učíme se rozhodovat. Z teorie dramatu víme, že věci, které se neřeknou, ale autor je ví, zůstávají součástí informačního pole. Opačně je to katastrofa.

Témata se během nahrávání vyvíjí a transformují. | Foto: Anželika RybakTémata se během nahrávání vyvíjí a transformují. | Foto: Anželika Rybak

Jako zásadní rys nejen vašeho podcastu, ale i širší perspektivy současných tvůrčích procesů, vnímám mezioborovost, se kterou také pracujete. Propisuje se toto interdisciplinární zaměření i do vašich posluchačů? Pro jaké publikum z vašeho pohledu podcasty vytváříte? 

SUFLÉR: Vzhledem k tomu, že Suflér vzniká jako institucionální podcast Institutu umění - Divadelního ústavu, pak je určen především lidem, odborníkům a studentům, kteří s IDU spolupracují, využívají jeho bohatých služeb, sledují jeho činnost a podílejí se na jeho odborných aktivitách. A těch lidí není málo. Tato základní síť se potom rozšiřuje o kulturní veřejnost jako takovou. Obecně se ale snažíme, abychom se v Česku naučili přistupovat k tématům více průřezově, mezioborově. Dokud budeme odborná témata jako platovou nerovnost žen či klimatickou krizi nechávat jen na úrovni konstatování odborníků, nemáme moc šancí někam se posunout.

Jaké konkrétní osobnosti z hostů jednotlivých dílů pro vás byly nejvíce inspirující? Rozvíjíte tuto mezioborovou diskuzi v nějakých dalších projektech, konferencích, workshopech…? 

Hovoříme s odbornicemi a odborníky, a tak je každý rozhovor něčím podnětný a zajímavý. Je ale pravda, že když zabrousíme mimo naše „vody“ a jsme více v pozici laiků, diskuze jsou pro nás opravdu objevné. To se lehce stane, když hovoříte s filozofkou Alicí Koubovou nebo politoložkou Annou Durnovou. Nebo třeba s literární dokumentaristkou a nakladatelkou Bárou Baronovou či Radanem Šafaříkem, který má na úřadu vlády na starosti rovné příležitosti. Všechno jsou to samozřejmě velmi cenné kontakty, které lze využít pro další spolupráci. Ta se může projevit třeba pozváním na konferenci, jako byla například Kultura v nové realitě, hostováním v projektu Akademie IDU, kde vzděláváme kulturní managery, či v řadě dalších projektů.  

Pandemie přinesla mnoho témat, která se v budoucnu Jana s Veronikou chystají otevřít.| Foto: Anželika RybakPandemie přinesla mnoho témat, která se v budoucnu Jana s Veronikou chystají otevřít.| Foto: Anželika Rybak

Na čem pracujete nyní? 

SUFLÉR: Snažíme se zpracovat témata, která jsou aktuální. A jak už jsme zmiňovaly, události posledních měsíců chrlí spoustu podnětů.  

Vzhledem k nedávno novému programovému období Kreativní Evropy se chceme zaměřit na to, jaké změny a nové příležitosti v programech Kultura a Media žadatele v příštích sedmi letech čekají. Z rozhovorů s Magdalenou Müllerovou (Kreativní Evropa Kultura), Danielou Staníkovou (Kreativní Evropa Media) a dosavadními úspěšnými žadateli vyplývá, jak je důležité vzít výzvy současnosti, jako je klimatická krize, podpora diverzity či lidskoprávní témata, do hry.  A pracovat s nimi napříč obory. I tady se tedy dotýkáme oné potřeby mezioborovosti a otevřenosti vnímat dění kolem nás v širších souvislostech. 

 

Další články