Soutěž Young Package motivovala Jaroslava Juřicu k pokračování studia designu i po střední škole. Absolvent produktového designu na Fakultě výtvarných umění v Brně vyhrál soutěž před více než deseti lety. Po studiu na švédské univerzitě se zúčastnil programu S.T.A.R. Design, pořádaným ve spolupráci s NASA Johnson Space Center v Houstonu. Autor oceňované židle 002 firmy TON bude součástí poroty Young Package 2015.
V roce 2001 jste vyhrál soutěž Young Package. Jak na to s odstupem času vzpomínáte?
V té době jsem musel jít na civilní službu, protože jsem se nedostal na vysokou školu. Přesto, že jsem tedy nebyl student, tak jsem se Mladého obalu zúčastnil jako designér do 30ti let a tu soutěž jsem vyhrál, což pro mě byla ohromná motivace pro to, abych se designem dál zabýval. Díky penězům z výhry jsem si mohl koupit také počítač. Strašně moc to pro mě znamenalo.
Sledujete soutěž Young Package i nadále?
Každý rok si prohédnu ty nejlepší práce a sleduji směr, kterým se vyvíjí. Všiml jsem si, že se hodně změnilo použití materiálů, vytratil se klasický hrubý papír s výrazným vlněním, který jsem kdysi používal.
Jaroslav Juřica, 1. místo Young Package, 2001, Kategorie: Designéři do 30ti let K čemu si myslíte, že jsou designérské soutěže dobré? Jaký vliv může mít tato soutěž na obor? Model Obaly, Zdroj: www.modelgroup.com/cs Obalovému designu jste se později věnoval například při práci ve firmě Cocoon, která se mimo jiné zabývá i brandingem. Jaké atributy by měl podle vás mít kvalitní obal a kam se podle vás obalový design vyvíjí? Jak by měl podle vás vypadat kvalitní obal? Máte zkušenost s tím, že by mohl samotný obal prodávat více než jeho obsah? Jaroslav Juřica, Interaktivní obal na CD, zdroj: jaroslavjurica.com V jednom z dřívějších rozhovorů jste naznačil, že studium designu ve Švédsku je více racionální oproti českým fakultám, kde je kladen velký důraz na uměleckou stránku oboru. Má být podle vás designér spíše umělcem, nebo dokonale ovládat konstrukční řešení a technologie? Já sám nemám aktuálně čas na to, abych se věnoval volné tvorbě a dělám na spoustě průmyslových věcí. Což mě sice vyčerpává, ale jsem za to rád. Nedávno se mi ale podařilo vytvořit šperkovnici, která mě sama ze své podstaty nutila překročit klasickou rovinu od průmyslového designu. Co vás na práci designéra nejvíc baví? Cyklus čtyř rozhovorů vznikl v rámci jubilejního 20. výročí soutěže Young Package s porotci, kteří budou hodnotit zaslané práce na téma "Všechno nejlepší".
Vedle toho, že si designér vyzkouší práci s materiálem a to, zda vůbec design umí, je to i nějaká odpovědnost tohoto oboru. Zpětná vazba pro obě strany, jak pro studenty, tak pro obor, protože soutěž nabízí inspiraci, která se může hodit, zužitkovat a použít.
Model Obaly mají inovační centrum, kde shromažďují ty nejlepší obalové designéry a čerstvé šikovné studenty, i z řad vítězů. Já jsem je zaznamenal, když hledali designéra. Dost jsem přemýšlel o tom, že bych se přihlásil, protože to bylo v době, kdy jsem nepracoval na žádném velkém projektu a neměl jsem práci. Ale nakonec mě ta vzdálenost a představa dojíždění do Opavy odradila. Moc se mi líbí, že firma Model Obaly nechce dělat jen „papír“, ale i řešení.
Já jsem tam pracoval především jako produktový designér. Ale už tehdy vznikly projekty, na kterých dodnes pracuji jako freelancer. Zúročil jsem tam všechny dosavadní zkušenosti – i výhra Mladého obalu byla jedna z věcí, které mi k této práci velmi dopomohly. Zkušenost s průmyslovým designem jsem už měl, ale soutěž mi potvrdila i zkušenosti s obalem.
Měl by být funkční, ale zároveň prodejní: obal by měl plnit i marketingovou funkci. V době, kdy lidé všude vidí reklamy a jsou motivováni k nákupu, zde v konečné fázi rozhoduje obal, který tuto motivaci promění v nákup, nebo zákazníka odradí. Z praktického hlediska se musí dobře otvírat, aby v něm produkt nebyl uvězněn. Například obaly na CD jsou dobrým příkladem. Vzpomínám si, že v nějakém filmu byl dokonce věnován jeden dlouhý záběr tomu, jak si s ním člověk neumí poradit.
Napadá mě jeden obal, který jsem před lety realizoval a radil jsem se o něm s panem Činčerou. Je to obal, který je celý bílý, ale když se otevře, tak se probarví a vznikají tak různé obrazce. Ten obal jsem dělal se Zuzanou Lehutovou, kterou rád oslovuji pro grafické výstupy. Byl to obal pro Ivana Palackého, což je experimentální hudebník: hraje na kytaru a na preparovaný pletací stroj Dopleta. On nám potom říkal, že se to CD okamžitě rozprodalo, a byl trošku „nešťastný“ z toho, že si ho lidé kupují spíše kvůli obalu než kvůli muzice. Glosoval to vtipně, že v zahraničí, (v Kataru) je prý populárnější než Gott. Lidé si kupovali i dvě CD, aby si je mohli znovu otevřít. Dokonce jsme se dozvěděli, že si ten obal někdo při otevření připevnil na vrtačku a roztočil, aby se mu z té barvy vytvořil unikátní obrazec. Příběh toho obalu byl pro mě dost zajímavý.
Mně se na studiu ve Švédsku líbilo, že tam je to racio, které se z mého pohledu na velkých univerzitách u nás moc neřeší. Ve Švédsku jsme tři měsíce dělali rešerši a jeden měsíc design. Když jsem se ze studií vrátil, tak jsem zdejší studenty vnímal jako umělce, kteří dělají design. Mně připadá divné, když se někdy z něčeho dělá umění a přitom by to mohl být kvalitní design… Myslím si, že designér může být jak umělec, tak někdo, kdo rozumí konstrukci.
U každého projektu mám fázi, kdy mě to strašně baví a pak chvíli, kdy ne. Co se týče materiálů, tak jsem vystudovaný truhlář, baví mě dřevo, protože mu rozumím. Na druhou stranu mě baví dělat i něco, čemu vůbec nerozumím. Ke dřevu se tedy vracím a ono se často vrací ke mně ve formě zakázek.